Slovník české literatury po roce 1945

Rudolf MERTLÍK

* 14. 5. 1913, Praha

† 28. 7. 1985, Praha

Básník, překladatel

Narodil se jako nemanželské dítě tovární dělnice. Do dvanácti let vyrůstal u pěstounů, poté byl poslán na domovskou obec do Lhotky u Červeného Kostelce, kde dokončil místní měšťanskou školu (1927). Pracoval jako pomocný dělník v cementárně v Obořišti u Příbrami, v tiskárně v Příbrami, Červeném Kostelci a České Skalici. Od 1929 večerně studoval gymnázium v Hradci Králové. Maturoval 1937 a v témže roce začal na FF UK studovat latinu a řečtinu (1937–1939), během listopadových událostí 1939 byl však jako student zatčen a vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Po návratu (1942) se učil tiskařem v Hradci Králové a začal profesionálně překládat (Publius Ovidius Naso). Po válce dokončil studia na UK (1946) a učil na státním reálném gymnáziu v Praze. Po únoru 1948 byl nejprve vyloučen ze státní služby pro nesouhlas se školskou reformou (spis Nebezpečí jednotné školy), později odsouzen za protistátní činnost a od listopadu 1953 do května 1960 vězněn ve Valdicích (rehabilitován byl 1990). Od začátku 70. let byl donucen opět se publikačně odmlčet (mj. i pro dopis neschvalující odmítavý vztah Jarmily Glazarové k Miladě Horákové) a musel překládat pod propůjčenými jmény.

Přispíval především do Zpráv Jednoty klasických filologů. Láska k antice se promítla také do Mertlíkovy popularizátorské činnosti a do práce na knižnici Antická knihovna, kterou založil a řídil (nakladatelství Svoboda, od 1969). Do řady knih přeložil verše (např. Vladimír Binar: Poutníkův labyrint světa, 1982; Jan Lehár: Nejstarší česká epika, 1983; Anežka Vidmanová: Sestra Múza, 1990).

Mertlíkova poezie z počátků jeho literární činnosti se obracela k prožitkům vlastního neradostného dětství a k proletářské tematice (Když dítě osiří), nabývala i podoby nenáročných lyrických vzpomínek na první lásky, studentské prázdniny a krásy přírody (Smuteční úsměvy). – Mertlíkův tvůrčí přínos ovšem spočívá v jeho činnosti překladatelské, v níž se – v protikladu k dobovým normám socialistické kulturní politiky – snažil rozvíjet tradice antické a latinsky psané literatury středověku. 1947 vstoupil Mertlík do diskusí o způsobu překládání antické literatury a o oprávněnosti parafrází. Dával přednost „věrnému překladu před volným tlumočením“ a často i kompilačnímu překladu konzervujícímu úspěšná řešení předchůdců. Význam jeho překladatelského díla je dán jak širokým rozpětím žánrovým (poezie, próza, drama, převyprávění pro mládež), tak i záběrem časovým. Z řecké a římské literatury se Mertlík zaměřil na díla stylisticky náročná (Ilias, Odysseova dobrodružství), na díla dosud nepřeložená, či přeložená jen zčásti (první souborný překlad Ovidiových Listů milostných aj.), tematicky pak v popředí jeho zájmu stojí poezie milostná (Ovidius, O lásce a milování). Druhou významnou oblastí Mertlíkova překladatelského zájmu je žákovská literatura, středověké satiry a parodie a humanistická literatura (Písně žáků darebáků, Ďábel a papež, Dopisy tmářů).

BIBLIOGRAFIE

Poezie a práce o literatuře: Když dítě osiří (BB 1928); Smuteční úsměvy (BB 1930); Zlatý zámek (BB 1931); Písničky bez not (BB 1931); Stříbrná váza (BB 1934).
Převyprávění: Starověké báje a pověsti (pro ml., 1968; rozšíř. 1972); Příběhy lásky od nejstarších dob až do pozdního středověku (1968, též ed.); Příběhy Odysseovy (pro ml., 1969); Polykratův prsten (pro ml., 1986, též ed.).
Překlady: P. Ovidius Naso: Listy milostné (1943) + Žalozpěvy (1943; rozšíř. 3. vyd. o Listy z Pontu a Listy milostné, 1966) + Lásky, Listy milostné, Umění milovati, Jak léčiti lásku (1963, s I. Burešem) + Umění milovati (úprava překl. I. Bureše, 1965) + Písně lásky a žalu (1965, s I. Burešem, též ed.) + Kalendář, Žalozpěvy, Listy z Pontu (1966, s I. Burešem) + O lásce a milování (1969, s D. Svobodovou, též ed.) + Proměny (1974, úprava překl. I. Bureše, pod jménem R. Hoška) + Verše z vyhnanství (1985, s I. Burešem); Propertius: Elegie (1945, s V. Šrámkem); Tibullus: Láska a mír (1946); Zpověď Archipoetova (bibliofilie, 1946); Písně žáků darebáků (1. díl 1948, s R. Krátkým, oba též ed., 2. díl 1951, s R. Krátkým, oba též ed.; souborně 1970; scénické provedení s tit. Kantor Barnabáš a žáci darebáci, prem. 1971); Sebrání písní potulného cechu studentského (1948, s R. Krátkým, též ed.); Kronika Zbraslavská (1952, s A. Pavlů a F. Heřmanským); Dopisy tmářů (bibliofilie, 1953, též ed.); Ďábel a papež (středověké latinské satiry, 1953, s R. Krátkým); Římská lyrika (1957, s F. Stiebitzem, bez uvedení jména, též ed.); H. Sachs: Masopustní hry a šprýmy (1957, bez uvedení jména; pět her přešlo s titulem Masopustní šprýmy do rozmnož. vyd., l992); C. Orf: Carmina Burana (1961; překl. do něm. 1962); Catullus, Tibullus, Propertius: Triumvirové lásky (1964, s O. Smrčkou, který přeložil Catulla; 2. vyd. 1973, s tit. Pěvci lásky, bez uvedení jména); J. Řezbář: Cronica domus Sarensis (1964, vydání latinského textu se souběžným českým překladem, s M. Zemkem a J. Pohankou); Poslední růže (výbor ze staré řecké lyriky, 1964, též ed.); Antické novely (1965, s dalšími); Dobrodružství paní Anežky. Výbor z německých prozaických švanků (1966, též ed.); Erasmus Rotterdamský: Chvála bláznivosti (1966, s J. Hejnicem) + Živá tvář Erasma Rotterdamského (výbor, 1985, s M. Svatošem); Plutarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů 1, 2 (1967, s dalšími); Charitón: O věrné lásce Chairea a Kallirhoy (1967); E. Lambert: Aríon, Delfín ( 1968, in E. L., Delfín); Homér: Odysseova dobrodružství (výbor, 1968, též ed.); Čtení z antiky (rozhlasový cyklus četby ze starověkých myslitelů, 1969, s dalšími); Verše o víně (1969, s dalšími, též ed.); Antické tragédie (1970, obsahuje: Euripidovy hry Hippolytos, Ifigenie u Taurů, Helena, s F. Stiebitzem); Q. Horatius Flaccus: Vavřín a réva (1972, s J. Pokorným, bez uvedení jména); Horatius: Vavřín a réva (1972, s J. Pokorným, bez uvedení jména); S. Brant: Loď bláznů (1973, bez uvedení jména); Claudianus: Únos Proserpiny (1975, s J. Nechutovou, bez uvedení jména); Z myšlenek Theognidových, Verše na rozloučenou (in Músaios: Héró a Leandros, 1974, s J. Novákovou, bez uvedení jména); Sofoklés: Oidipus na Kolónu, Filoktétés, Tráchíňanky, Aias (in Tragédie, 1975, pod jménem V. Dědiny); Lucanus: Farsalské pole (1976, s J. Nechutovou, bez uvedení jména); Svět ezopských bajek (1976, s V. Bahníkem a R. Kuthanem, pod jménem J. Valeše); Písně pastvin a lesů (1977, s dalšími, pod jménem V. Dědiny); Euripidés: Trójanky a jiné tragédie (1978, s F. Stiebitzem, pod jménem O. Valešové) + Hippolytos a jiné tragédie (1986); Homér: Ilias (1980) + Odysseia (1984); Nejstarší řecká lyrika (1981, s dalšími); Apollon a Múzy (1982, též ed.); Obrázky z řeckého života (1983, s R. Hoškem a F. Stiebitzem); Zbav mě mé tesknosti (výbor z české a latinské světové tvorby středověku a renesance, 1983, překlad latinské skladby); Karel IV. Vlastní životopis (bibliofilie, 1985); N. Eugenianos: O lásce Drosilly a Charikla (1987); Sestra Múza. Světská poezie latinského středověku (1990, s dalšími); Dobrodružství lásky. Řecký román (2001); scénicky: H. Sachs: Masopustní hry a šprýmy (1971).
Ostatní práce: Přehled nauky o latinských pádech (gramatická příručka, 1934); Nebezpečí jednotné školy (publicistický spis, 1947).
Účast v týmových pracích: Slovník antické kultury (1974, bez uvedení jména).
Příspěvky ve sbornících: Chléb poezie (1945); Život na bloku (1945); Odboj čs. studenstva (1945).
Vydal: Homér: Odysseia (1967, překl. O. Vaňorného).

LITERATURA

Studie a články: F. Stiebitz: doslov, in Propertius: Elegie (1945); P. Eisner: doslov, in Sebrání písní potulného cechu studentského (1948); J. Šotola: předmluva, in Ovidius, Písně lásky a žalu (1965); V. Šmejkal: Rudolf Mertlík, Zprávy Spolku českých bibliofilů 1978, s. 59; L. Vidman: doslov, in Homér: Ilias (9. vyd. 1980); L. Vidman: doslov, in Homér: Odysseia (13. vyd. 1984); J. Hejnic: doslov, in E. Rotterdamský: Chvála bláznivosti (2. vyd. 1986); R. Hošek: O životě jednoho překladatele, Proměny 1991, č. 2; O. Prokop: Rudolf Mertlík – S Homérem na černé listině, Proměny 1991, č. 2; R. Hošek: Překladatelské postupy Rudolfa Mertlíka, in sb. Mezinárodní vědecká konference – Na paměť 50. výročí úmrtí českého klasického filologa a překladatele Otmara Vaňorného (1997).
Recenze: Ovidius, Listy milostné: J. B. Č (= J. B. Čapek), Naše doba 51, 1943/44, s. 133 * Ďábel a papež: J. Hrabák: HD1954, s. 41 * J. Řezbář, Cronica domus Sarensis: F. Svejkovský, ČL 1965, s. 186; J. Nechutová, SPFFBU, řada archeologicko-klasická 1965, č. 10; Antonín Škarka, LF 1965, č. 1 * Starověké báje a pověsti: R. Hošek, Věda a život 1969, č. 1, příloha Revue knih * Příběhy lásky od nejstarších dob až do pozdního středověku: R. Hošek, Věda a život 1969, č. 4 * Příběhy Odysseovy: Z. Pírek, Komenský 1970, č. 1 * Písně žáků darebáků: J. Hrabák, Rt 8. 6. 1971; Z. Tichá, ČL 1972, č. 3/4 * Homér, Ilias: H. Kopřiva, Zprávy Jednoty klasických filologů 1981, č. 1/3 * Polykratův prsten: R. Wenzlová, Práce 14. 11. 1986 * Zbav mě tesknosti: P. Pešta, SPFFBU, řada literárněvědná 1986, č. 33.
Rozhovory: O. Sus, Věda a život 1969, s. 514; T. Wagnerová, SvSl 30. 7. 1970.
K životním jubileím: R. Hošek, Listy filologické 1983, s. 226.
Nekrology: R. Dostálová, SvSl 2. 8. 1985; Fd (= F. Dvořák), LD 1. 8. 1985.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: Helena Gruberová, 1995).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963, dodatky A-M

Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998)

Aktualizace hesla: 27. 10. 2006 (kp)

Aktualizace bibliografie: 27. 10. 2006 (kp)

zpět na hlavní stranu