Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

 Anastáz  OPASEK

* 20. 4. 1913, Vídeň (Rakousko) 
† 24. 8. 1999, Rohr (Německo) 
 
Básník, katolický kněz, organizátor exilového kulturního života, autor pamětí
 Vlastním jménem Jan Opasek. Pocházel z řemeslnické rodiny, která se 1919 přestěhovala z Vídně do Kolína, kde také studoval na reálném gymnáziu. Po maturitě (1932) vstoupil do řádu sv. Benedikta v Praze-Břevnově a přijal řádové jméno Anastáz. Na duchovní formování jeho osobnosti měli značný vliv emauzský benediktin Method Karel Klement a Josef Florian ze Staré Říše. Po noviciátě (1932–1933) studoval Opasek teologii v Praze (1933–1935) a Římě (1935–1938), kde získal doktorát z bohosloví. Na kněze byl vysvěcen 11. 7. 1938 v Praze, v září téhož roku jmenován převorem břevnovského kláštera a 1947 zvolen jeho opatem. Během zdejšího působení vytvořil z břevnovského kláštera neformální centrum kulturních aktivit, jež spojovaly řadu osobností české literatury a umění (Břetislav Štorm, Miroslav Venhoda, Timotheus Vodička, Karel Schulz, František Lazecký, Vlastimil a Vladimír Vokolkovi, Alfred Fuchs aj.). 1949 byl Opasek zatčen a 1950 odsouzen na doživotí za „velezradu a špionáž pro Vatikán“. Po amnestii 1960 byl propuštěn, bylo mu však zakázáno vykonávat kněžské povolání. Pracoval jako stavební a skladištní dělník, od 1967 jako správce depozitáře grafické sbírky Národní galerie v Praze. 1968 dostal státní souhlas k výkonu kněžského povolání a krátce byl výpomocným farářem v kostele Panny Marie Vítězné (u Pražského Jezulátka), 1969 byl rehabilitován. V prosinci 1968 odešel do SRN, kde působil v benediktinském opatství v Rohru. 1990 se vrátil do vlasti a stal se arciopatem benediktinského kláštera v Praze-Břevnově.
 Přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Lidové listy, Archa, Neděle, Řád, Praporec (časopis břevnovských benediktinů), Cesta pokoje (informační časopis českých benediktinů, 1947–1948), Nový život (Řím), Národní politika, České slovo (oba Mnichov) aj. 1972 založil Opasek s Vladimírem Neuwirthem katolické laické sdružení Opus bonum, které organizovalo rozsáhlou kulturní, vydavatelskou a přednáškovou činnost.
Přispěl do samizdatových sborníků Panu Bohuslavu Reynkovi (1967, ed. Vlastimil Vokolek) a Muž dvojí konverze: Alfred Fuks (edice Přátelé 1989); doslovem doprovodil soubor Křesťané a Charta 77 (bez datace, bez uvedení editora). – Dokument AnastázOpasek natočila v rámci cyklu GEN Věra Chytilová (1993).
 

Opasek začal básnickou tvorbu knižně publikovat v 70. letech, již od prvotiny Katakomben des Heute také prostřednictvím německých překladů Franze Petera Künzela či simultánních vydání české a německé verze. Jeho poezie má převážně meditativní charakter; přírodní a místopisné motivy i příležitostné momentky z cest jsou převáděny na společného jmenovatele, jímž je spojitost prožívaného i myšleného s Boží přítomností ve světě (Obrazy, Život upřen do Středu). Propojení osobního prožitku s teologickou reflexí – jež často dává Opaskovým veršům ráz modlitby a adorace – ovlivňuje také autorovo tíhnutí k výrazové oproštěnosti a jazykové jednoznačnosti, která nehledá oporu v metafoře. Jazyková prostota veršů je dána básníkovým soustředěním na elementární jevy a stavy, v nichž touží odhalit základní konstanty lidské existence; četné sakrální motivy i kulturněhistorické reminiscence jsou povětšině uváděny do obecně lidského kontextu. Významnou roli v Opaskově tvorbě hraje rovněž prožitek exilu, a naopak básníkův vztah k domovu jako místu, do něhož se ve vzpomínkách často vrací a o jehož svobodu Boha prosí.
Důležitým pramenem pro poznání Opaskovy lidské i umělecké osobnosti, jeho domácích a exilových kulturních aktivit i činnosti sdružení Opus bonum jsou paměti Dvanáct zastavení.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie (všechny překlady do němčiny F. P. Künzel): Katakomben des Heute (něm., BB, Mnichov 1973); Obrazy (BB, Řím 1974; 1993); Život upřen do Středu (BB, něm. s tit. Leben, festgelegt auf die Mitte, Mnichov 1976; česky: rozšíř., Mnichov 1978); Er-fahrungen (něm., BB, Mnichov 1978); Podvečerní hudba (BB, Mnichov 1979); Vyprahlá krajina (BB, Mnichov 1980); Dvakrát dvanáct básní. Zweimal zwölf Gedichte (BB, Mnichov 1983, simultánní české a něm. vydání); Slova a slovo. Wörter und das Wort (BB, Mnichov 1987, simultánní české a něm. vyd.); Z té dálky – Aus jener Ferne (BB, Mnichov 1990 simultánní české a něm. vyd.); Dvanáct zastavení (vzpomínky, 1992, ed. M. Jirásková; doplněné vyd. 1997).
Souborné vydání: Život upřen do Středu: Básně z let 1968–1990 (1995, ed. J. Šícha).
Účast v týmové práci: Svatý Benedikt 480–1980 (Řím 1980, s M. Verzichem a R. Valíkem).
Ostatní práce: Regula Benedicti = Řehole Benediktova (1998, průvodní slovo).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Slovo a naděje (Řím 1978); Únor očima vítězů i poražených (Kolín nad Rýnem 1979); Almanach české zahraniční poezie (Mnichov 1979); ...a co si o tom myslíte vy? (Mnichov 1986); ...a když se řekne Voskovec (Kolín nad Rýnem 1983; poté in Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); Tisíc let benediktinského kláštera v Břevnově (katalog výstavy, 1993, též angl. a něm.).

LITERATURA

Knižně: Proces proti vatikánským agentům v Československu. Biskup Zela a společníci (1950); M. Elšíková: Dobré dílo Anastáze Opaska (1999; 2. doplň. vyd. pod titulem Opat chuligán aneb Dobré dílo Anastáze Opaska, 2005, obsahuje bibliografii).
Studie a články: P. Landa: Říkali mu opat-chuligán, Svět v obrazech 1968, č. 44; A. Kratochvil: doslov, in Život upřen do Středu (1978); Z. Pavlová: doslov, in Vyprahlá krajina (1980); F. P. Künzel: doslov, in Z té dálky (1990); ;J. Hauber: A. O., LD 21. 11. 1991; F. Všetička: K duchovní poezii A. O., Akord 17, 1991/92, č. 5; L. Statečná: Opus bonum opata O., SvSl 23. 12. 1993; I. Diviš in Slovem do prostoru (Bratislava 1993); J. Topol: doslov, in Obrazy (1993); M. Elšíková, Causa Anastáz Opasek, Reflex 1999, č. 38 + Statečný a svobodomyslný opat břevnovského kláštera, LidN 7. 9. 2001 + Jediný opat si všiml, že mám nové šaty, LitN 2005, č. 21 + Vězeň, básník a „opat chuligán“, MFD 24. 8. 2005; J. Šícha: Nemůže se urazit a odejít (o návratu z exilu), LitN 2005, č. 21; N. Heilikopp: Witnesses to socialist culture: Two versions of the Czech experience, Central Europe 2006, č. 1.
Recenze: Z té dálky: J. Šubrt, Katolický týdeník 1991, č. 11, příloha Perspektivy; F. Všetička, Akord 17, 1991/92, č. 10 * Dvanáct zastavení: M. Pohorský, NK 1992, č. 36; J. Lukeš, LidN 17. 12. 1992; J. Jandourek, Katolický týdeník 1992, č. 10, příloha Perspektivy; M. Bauer, Tvar 1998, č. 2 * Obrazy: M. Trávníček, LD (brněnské vyd.) 27. 3. 1993.
Rozhovory: P. Landa, Svět v obrazech 1968, č. 44; P. Novotný, LidN 18. 4. 1998, příl. Nedělní LN; M. Frýdl, Zemské noviny 17. 4. 1998, příl. Náš domov; R. Sarvaš, Koktejl 1999, č. 10.
K životním jubileím: J. Loewy, Český deník 20. 4. 1993; J. Lukeš, LidN 20. 4. 1993; bof, LidN 21. 4. 1998; O. Mádr, Katolický týdeník 1998, č. 18; D. Vaněčková, Akord 2003, č. 1.
Nekrology: P. Šustrová, LidN 25. 8. 1999; M. Kubes, LidN 26. 8. 1999; A. Vandrovec, LidN 28. 8. 1999; M. Elšíková, Xantypa 1999, listopad; J. Škarvada, Polygon 1999, č. 7.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (uspořádáno v 1. stupni evidence).

Autor hesla: Jaroslav Med (1998)
Aktualizace hesla: 25. 1. 2007 (kb)
 
zpět na hlavní stranu