Slovník české literatury po roce 1945
Jiří JOBÁNEK
* 19. 8. 1923, Dolní Loučky (u Tišnova)
† 9. 7. 2002, Brno
Prozaik
Klasické gymnázium v Brně ukončil maturitou v roce 1942. Během totálního nasazení pracoval v brněnské Zbrojovce. V letech 1945–1948 studoval historii a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, titul PhDr. získal roku 1949 prací Národ a národnost, zejména v českém pojetí. Působil na školách v Kunštátě (1950–1956) a v Tvarožné (1956–1960). Od roku 1961 vyučoval dějepis a filozofii na gymnáziu Koněvova (nyní Vídeňská) v Brně, v roce 1984 odešel do důchodu. Mezi léty 1965–1969 externě vyučoval na Janáčkově akademii múzických umění filozofii a pedagogiku a v letech 1990–1991 zde pracoval jako odborný asistent Kabinetu společenských věd. – V roce 1948 se oženil se spisovatelkou Věrou Sládkovou (rozvod 1965).
Časopisecky publikoval v
Kvartu,
Hostu do domu,
Literárních novinách, Květech, Rovnosti aj., po roce 1990 přispíval do Moravskoslezského týdne (Ostrava), Duhy, Dokořán, Zpravodaje Výboru národní kultury, časopisu Obrys–Kmen
ad.
Značná část Jobánkovy tvorby je věnována tématu okupace, tvarově pak jeho prózy spojuje mlhavá abstraktnost jazyka, básnická metaforičnost, užívání archaismů a knižních poetismů, často bez ohledu na celek. Debutoval na konci padesátých let románem Lodička, šrámkovsky laděnou lyrizovanou prózou, v níž na pozadí atmosféry protektorátního Brna zachytil lidské, citové a milostné dospívání svých vrstevníků. Obdobnou látku zpracovává i v generačním románu Hledání uzlů, avšak již se zřetelným ideologickým důrazem na sociální a názorové rozvrstvení společnosti, na třídní typologii postav. Do doby okupace zasadil také baladický příběh lásky a zrady Havárie, který v dějovém schématu milostného trojúhelníku spojuje sociální i odbojářské téma. Povídky ve sbírkách Šalamounův pás a Cínové poháry konfrontují vzpomínky na autorovo válečné mládí s jeho pozdějšími pedagogickými zkušenostmi. Všední lidské příběhy často až bizarních postav a figurek vyjadřují autorovu touhu po životním kladu, etický apel i moralistní hodnocení poválečné generace. –
Jiří Jobánek je také autorem detektivní prózy Kapitán a kráska a věnoval se i vědeckofantastickému žánru (Stříbrné ostrovy, historicko-fantazijní trilogie Tvář bohyně Tanit, Nefritová brána a nedokončený třetí díl Královští hadi).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Lodička (P 1959); Havárie (R 1964); Stříbrné ostrovy (P 1965); Šalamounův pás (PP 1972); Cínové poháry (PP 1980); Kapitán a kráska (P detekt., 1981); Návraty tažných ptáků (PP 1982); Hledání uzlů (P 1985); Tvář bohyně Tanit (P 1987); Nefritová brána (R 1996); Královští hadi (R 1997).Příspěvky ve sbornících: Dokořán (1957); Stalo se zítra (1984); Hosté z planety lidí (1990); Na druhém břehu (2002).
LITERATURA
Studie a články: H. Jurman in Nesmazatelné stopy (2004).Recenze: Lodička: J. Trefulka, HD 1959, č. 7; Š. (= J. Šotola), Kultura 1959, č. 26; M. Petříček, LitN 1959, č. 42 * Havárie: M. Petříček, HD 1964, č. 6 * Stříbrné ostrovy: M. Petříček, LitN 1966, č. 4; A. Einhornová, Impuls 1966, č. 2; gs (= O. Sus), HD 1966, č. 3 * Šalamounův pás: Š. Vlašín, RP 20. 12. 1972 * Cínové poháry: js (= Josef Suchý), NK 1980, č. 38; B. Dokoupil, Tvorba 1981, č. 6; Š. Vlašín, Rovnost 16. 1. 1981 * Návraty tažných ptáků: B. Dokoupil, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 17 (k tomu polemika A. Pludek č. 21, B. Dokoupil č. 28, A. Pludek č. 30); I. Zítková, Práce 31. 5. 1983; A. Hájková, Rovnost 5. 8. 1983 * Hledání uzlů: KO (= I. Kotrlá), Obsah (smz.) 1985, č. 5 (květen); -jh-, Československý voják 1986, č. 2 * Tvář bohyně Tanit: I. Zítková, Československý voják 1988, č. 19; B. Dokoupil, Duha 1987, č. 3; B.Truhlář, Romboid 1988, č. 10; P. Houser, Ikarie 1996, č. 9 * Nefritová brána: Š. Vlašín, Naše pravda 1996, č. 49 * Královští hadi: O. Dvořák, Ikarie 1997, č. 12; Š. Vlašín, Rovnost 4. 11. 1997; M. Blahynka, Obrys–Kmen 1998, č. 6.
Rozhovory: an., O knihách a autorech 1965, červenec–září, J. Jiran, Ikarie 1993, č. 6.
K životním jubileím: Z. Janík, LidN 14. 8. 1998; Š. Vlašín, Zpravodaj Výboru národní kultury 1998, č. 3.
Nekrology: Dokořán 2002, č. 23; Š. Vlašín, Obrys-Kmen 2002, č. 32.
Autor hesla: Michaela Nondková (1995)
Aktualizace hesla: 15. 10. 2020
(ap)
Aktualizace bibliografie: 15. 10. 2020
(ap)