Psychologický román o architektovi uzavírajícím se před nesvobodou do soukromí.
Rozsahem nevelká próza se skládá z 10 lapidárně pojmenovaných kapitol. Její děj se rozvíjí ve dvou vzájemně se prolínajících pásmech. První je soustředěno do Prahy v závěru r. 1967, kdy čtyřicetiletý architekt Mikuláš Svoboda po letech potkává malířku Olgu a je nucen se rychle rozhodnout, zda s ní natrvalo odjede do Paříže. Ve druhém, reminiscenčním pásmu Mikuláš líčí svůj život v letech 1947-67. V r. 1947, ještě jako student architektury, Mikuláš prožil osudový okamžik svého života: při cestě za přítelem Štěpánem na hrádečskou faru poprvé potkal Olgu. Přátelská setkání s knězem Štěpánem, Olgou a jejím manželem Václavem však zanedlouho překazí události počátku 50. let. Mikulášovi v té době umírají rodiče, bratr Béda onemocní vážnou duševní chorobou. Nejtragičtější je však Václavův osud. Jako chovatel koní se Václav sblíží s politickými prominenty a v době vykonstruovaných politických procesů je zároven s nimi pronásledován; jeho nezdařený útěk za hranice končí v pracovním táboře uranových dolů. Při útěku z tábora je postřelen a po vysilující cestě na Hrádeček umírá. Ve stejné době Mikuláš Svoboda ustupuje od svých ambiciózních profesních plánů ("Mezi projektem a stavbou leží celá hora cihel a stojí režim společnosti"), po rozpadu manželství s překladatelkou Jarmilou se zcela uzavírá do svého soukromí. S režimem se nikdy neztotožní, avšak aktivního odporu schopen není. Teprve po letech a v jiném politickém klimatu dostává "podivnou horečku", oprašuje své staré projekty, které náhle mají příležitost k uplatnění. Zároveň se setkáním s Olgou však prožívá nečekaně silné vnitřní dilema: nedokáže si uvědomit, zda je se svou zemí srostlý, zda v ní má co opustit. Teprve v samém závěru románu nalézá v paměti zasutý obraz z dětství, který mu napoví, že jeho místo je v Čechách.
Nuda v Čechách je koncipována jako niterná zpověď člověka, který v okamžiku vážného životního rozhodnutí cítí nutnost bilancovat svůj dosavadní život. Jádrem prózy jsou reminiscenční pasáže, v nichž je na pozadí dobových událostí (politické represe, Stalinova smrt) zachycena postupující krize osobnosti s tvůrčími ambicemi. Mikuláš Svoboda je nejen hlavní postavou, ale i vypravěčem románu: jeho sebeanalýza zabírá převážnou část knihy, ostatní postavy jsou zachyceny jen v obdobích, kdy mají přímý vztah k vypravěči. Názvy jednotlivých kapitol jsou jejich ústředními motivy, některé z nich mají zároveň funkci leitmotivů - ozývají se v různých částech románu (Krajinka, Sněhulák, Sivý koutek), akcentovány jsou zejména přírodní motivy, které v románu vytvářejí protiváhu civilizačního chaosu a spěchu. Název díla má historickou i psychologickou dimenzi: vyjadřuje politickou nehybnost socialistického systému ("jde o situaci člověka v uzavřených, jakoby už hotových a předem daných dějinách", M. POHORSKÝ), i pasivní postoj hlavního hrdiny, který sám sebe nazývá "paralelním" člověkem ("jsem mimo události, ale dýchám jejich atmosféru"). Dříve perspektivní architekt pod vlivem poúnorového politického vývoje a nespokojenosti s dobovým chápáním urbanismu zcela ztrácí ctižádost, uzavírá se do sebe a jeho ideálem se stává pohodlný, z příjemných prožitků se skládající, "estetický" život. Dlouho nechápe, že se jeho postoj blíží kolaboraci s režimem. Teprve po 15 letech dává za pravdu knězi Štěpánovi, který ho dávno upozorňoval, že "nesouhlas v podmínkách diktatury znamená jen revoluci". Mikuláš však zvolil cestu pohodlných kompromisů a ústupků, které mu sice zaručily soukromí, ale zároveň zcela deformovaly jeho povědomí o etických hodnotách. Klimentova dušezpytná analýza muže, který se stal nepřímou obětí kultu osobnosti, se přiřazuje k prózám, které reflektují duchovní krizi soudobého člověka.
Kliment se od počátku své tvorby zaměřoval především na etiku příslušníků vlastní generace, snažil se zachytit jejich osobní problémy a psychologicky postihnout motivace jejich chování. V Nudě v Čechách dále rozvinul introspektivní metodu, s úspěchem využitou již v próze Marie, částečně i v následujících dílech, novele Setkání před odjezdem (1963) a povídkových souborech s kafkovskými motivy Hodinky s vodotryskem (1965) a Bezúhonní (1968). Tematicky (únik do soukromí) i formálně (zpověď ústřední postavy) na Nudu v Čechách navázala novela Basic Love (1981xx, Toronto 1981, první domácí knižní vyd. pod názvem Šťastný život, 1991). Charakterem vyprávění má Nuda v Čechách nejblíže ke Klimentově prvotině Marie: v obou případech jde o zpověď senzitivního hrdiny. V Nudě v Čechách však Kliment lépe postihl vzájemné vazby člověka a společnosti a dosáhl tím větší přesvědčivosti příběhu.
Pojetím hlavní postavy má Klimentův román blízko k prózám o tzv. zbytečném člověku, styčné body má i s hemingwayovskou ztracenou generací. Jestliže generační skupina amerických prozaiků 20. let ztratila ve válce schopnost adaptability a zapojení do mírového života, Klimentův hrdina pozbyl pod vlivem svých nejsilnějších prožitků ideály, hodnotová měřítka a chuť k aktivitě. V rámci české poválečné prózy se román tematicky váže i k "příběhům pokleslé aktivity" V. PÁRALA, i když výrazové prostředky obou autorů jsou různé. Páralovské kompoziční i jazykové repetice míří k sugesci stereotypnosti moderní civilizace, Klimentova neefektní, ale jazykově vytříbená dušezpytná analýza se blíží spíše tzv. lyrizované próze (F. HRUBÍN, A. ŠERBEROVÁ aj.). Názvem poukazuje román k Nudě A. MORAVII.
Lit. J. K. (= J. Kovtun), Svědectví 1980, č. 61; J. Pechar: Nudící se revolucionář A. Klimenta, in Nad knihami a rukopisy, Praha 1980xx; E. Kriseová: Hrdinové současné české prózy, Listy 1983, č. 3; M. Uhde: Román metaforikův, Obsah 1987, květen xx; V. Novotný: Život mimo události, SvS 18. 12. 1990; P. Nový: Stav krize, MF Dnes 23. 11. 1990; M. Pohorský: Próza jako výraz morálního svědomí, in A. K.: Nuda v Čechách, Praha 1990; J. Zahradnický: Sám mezi pravdou a lží, Tvar 1990, č. 41; M. Exner, Severočeský dialog 1991, č. 4; E. Lukeš: Meditující melancholik, KSb 1991, č. 2; V. Píša: O nudě v Čechách, RP 29. 1. 1991; O. Slavík: Smutný román, Studentské listy 1991, č. 11; Š. Vlašín: Samota mezi lidmi, Haló noviny 11. 9. 1991; E. Lukeš in Kol.: Český Parnas, Praha 1993.
(Jiří Zahradnický, Slovník české prózy, 1994)