Kolonizační román, první díl kronikářského cyklu ze severomoravského pohraničí po 2. svět. válce.
Rozsáhlá próza, která je prvním dílem trilogie (navazují na ni romány Noc odchází ráno, 1963, a Šestapadesátý, 1967), podává obraz rozporuplné doby od května 1945 do voleb na jaře 1946. Sestává z Prologu a tří přibližně stejně dlouhých částí (Město, Lidé, Na hranici), které se dále člení na kapitoly, označené lapidárními, většinou jednoslovnými názvy. Hrdinou prózy je vlastně samo "město na hranici" a jeho čeští osídlovatelé. Jádrem této komunity je především prvních pět příchozích: stolař Slávek Toman, penzista Mrázek, automechanik Kupka, kupec Raclavský a taxikář Kuzmík. Ti vytvoří hned po příjezdu do města prozatímní národní výbor v čele s Tomanem a snaží se dát životu města určitý řád. S přibývajícím počtem osídlenců vyvstává však stále víc a víc problémů a ve městě zavládne chaos. Využívají ho četní "zlatokopové", kariéristé i dobrodruzi, pro které je příchod do pohraničí příležitostí, jak uplatňovat moc nad poraženými Němci ("komisař" Garšic, vězeňský dozorce Kočnar). Většina konfliktů ve městě vzniká mezi Čechy a Němci, mezi nimiž je několik bývalých nacistů. Ti se nechtějí smířit s přicházejícími kolonizátory a uchylují se ke zločinům (vražda tiskaře Petříka, případy žhářství). Ale nelidskostí se dopouštějí i Češi - nejkřiklavější je znásilnění dcery hostinského Janische Garšicem, jež má za následek dívčinu sebevraždu, anebo bití německých vězňů pomstychtivým Kočnarem. Situaci nezklidní ani vojenská posádka, která jen rozšíří spektrum skupin bojujících o moc, ba ani přítomnost sovětského kapitána Hoffmana. Bývalý vlasovec se projeví jako neakceschopný pijan. Po odsunu Němců přechází hlavní těžisko boje do oblasti politické. O moc ve městě soupeří komunisté se členy jiných stran (především s národními socialisty, méně s lidovci). Nekomunisté jsou většinou podáni jako bezcharakterní intrikáni (Jurásek) nebo neschopní hochštapleři (instalatér Zemánek). Autorovy sympatie patří komunistům, nicméně i v rámci místní komunistické organizace probíhá nelítostný mocenský boj. Lidé čestní a spravedliví jako Toman, Honzík Kovář, Kupka, vdova Petříková, stojí proti ambiciózním kariéristům typu předsedy národního výboru Kadlčíka, Garšice, Raclavského nebo tajemníka Krampla. Zvláštní postavení mají v ději dogmatiční fanatici - správce textilky Říha a truhlářský dělník Lojza. I přes nejednotnost a řadu chyb, kterých se komunisté dopustí, podaří se jim nakonec ve volbách zvítězit. Kariéristé jsou ze strany vyloučeni, poctiví komunisté vítězí. Jako nebezpečí do budoucna tu však zůstává skupinka komunistických dogmatiků.
Město na hranici představuje ideově a tvarově obdobný typ epiky jako Ptáčníkova prvotina Ročník jedenadvacet. Z ní také přechází do románu postava Honzíka Kováře. Opět jde o široce založenou kroniku, zalidněnou velkým počtem postav, děj se rozpadá do množství epizod, někdy takřka nepřehledného. Při výstavbě syžetu autor opět postupuje chronologicky, důsledně zachovává vyprávění ve 3. osobě. Autorský vypravěč je koncipován jako objektivní pozorovatel dění, v němž postavy samy odhalují své dobré i méně dobré stránky. Jeho objektivita však není bez trhlin, v rozvržení postav podle jejich politické příslušnosti jsou někdy patrné rysy dobového apriorismu a schematizace. Proto i vítězství komunistů ve volbách působí vzhledem k atmosféře ve městě dosti nepřesvědčivě. Děj románu je velmi dramatický. Charaktery postav, jakož i jejich názory se odkrývají prostřednictvím vnějších projevů, činů a rozhovorů (v dialozích autor hojně užívá hovorového jazyka). Přesto, že román má akční a vypravěčský charakter, řada postav má i plastický psychologický rozměr, a to především díky své lidské a politické nejednoznačnosti (Vajda, Štolfa, Říha, Mrázek). Jedinou vysloveně kladnou postavou v duchu komunistických ideálů 50. let je Honzík Kovář, který tak vlastně plní tutéž úlohu, kterou měl v Ročníku jedenadvacet.
Po OTČENÁŠKOVĚ Občanu Brychovi, který poprvé překonal monotónní schematismus poúnorové prózy, a zvláště tzv. budovatelských románů, přišel Ptáčník ve svém druhém románě s demytizací tématu kolonizace a budování (podobnou úlohu sehráli ve vztahu k tematice konce 2. svět. války ŠKVORECKÉHO Zbabělci). Město na hranici je zřetelně pojato jako polemika s ŘEZÁČOVÝM Nástupem; o tom svědčí už obdobná úvodní scéna příjezdu prvních osídlenců. Ptáčník nemá ve svém románu postavu adekvátní Bagárovi, onomu neotřesitelnému monolitu komunistické morálky, rovněž hranice mezi dobrem a zlem je u něj mnohem mlhavější. Zatímco ŘEZÁČ působení komunistické strany v pohraničí vysloveně adoruje, Ptáčník neskrývá jeho stinné stránky. Proto je také kolonizace v jeho podání mnohem chaotičtější a komplikovanější, než jak ji vidí ŘEZÁČ v Nástupu. Na autorův demytizační přístup ke kolonizačnímu tématu později navázali V. KÖRNER a V. SLÁDKOVÁ (i oni umístili děj svých próz na severní Moravu). - V následujícím dílu trilogie, nazvaném Noc odchází ráno, zachytil Ptáčník život své pohraniční výspy od února 1948 do Stalinovy smrti v březnu 1953. Odraz 20. sjezdu KSSS a maďarských událostí v městě na hranici pak sleduje román Šestapadesátý. Od první části trilogie se oba následující díly liší především větší kritičností a větší mírou pronikání "velké politiky" do mikrosvěta města. - Po dlouhém nuceném odmlčení v období normalizace, kdy byly prózy Šestapadesátý a Chlapák na seznamu literatury vyřazené z knihoven, vrátil se Ptáčník do literatury romány Dům uprostřed města (1985) a Fasáda (1987). I v nich uvádí na scénu množství dějově rovnocenných postav, chybí však ostrý polemický tón a přesnější historické zasazení příběhu, jež byly příznačné pro autorovy romány z konce 50. a 60. let. Až po mnohaletém odkladu vyšla kniha parodických a satirických parafrází textů Starého i Nového zákona Bibliáda (1993). Rekapitulací autorova vlastního působení v literárním životě jsou memoáry Život, spisovatelé a já (1993).
Lit. J. Vohryzek: Próza dnes I, Květen 1957/58, č. 14; P. Den: Dva romány, Svědectví 1959, č. 10; J. Hájek: Kult konfliktnosti a životní pravda, RP 31. 1. 1959; J. Petrmichl: Hranice živelnosti, NŽ 1959, č. 3; A. Sychra: Schematismus ideologický či naturalistický?, Plamen 1959, č. 1; M. Suchomel: Opožděný román, HD 1964, č. 6 (o knize Noc odchází ráno); V. Dostál: Literatura očistná a očistcová, ČLit 1965, č. 5; M. Jungmann: Problémy jednoho prozatérského typu, in K. P.: Město na hranici, Praha 1967 + Hranice živelnosti + Od tragédie doby k pochopení tragiky člověka + Metoda proti záměru (o knize Noc odchází ráno), in Obléhání Tróje, Praha 1969 + Si tacuisses, in Cesty a rozcestí, Londýn 1988 (o románu Dům uprostřed města); V. Maidl: Zobrazení německy mluvících postav v české literatuře psané po roce 1945, Tvar 1993, č. 9; J. Červenková: Prožitek i alibi K. P., LitN 1994, č. 12 (o Bibliádě); o knize Život, spisovatelé a já: J. Peňás: Lehce nahozené vzpomínky, LD 1. 3. 1994; M. Petříček: Neurovnané vzpomínání (ze života svazové bohémy), LitN 1994, č. 8 .
(František Ryčl, Slovník české prózy, 1994)