Román vyjadřující životní pocit příslušníka zlaté mládeže z českého maloměsta v posledních dnech 2. svět. války.
Román, uvedený od 2. vyd. autorovou předmluvou, dvojím věnováním a moty z M. MEZZROWA, E. HEMINGWAYE a R. ROLLANDA, je rozčleněn do osmi kapitol, v nichž je po jednotlivých dnech zachyceno období od 4. do 11. května 1945 ve východočeském městě Kostelci (předlohou bylo autorovo rodiště). Hlavní postavou je bývalý gymnazista Danny Smiřický, v posledním válečném období nasazený na práci v kostelecké továrně. Děj začíná v hostinci Port Arthur, kde saxofonista Danny zkouší s amatérskou jazzovou kapelou (z jejích členů mají v dalším ději význam především obtloustlý trumpetista Benno Mánes, který se před nedávnem vrátil z koncentračního tábora, kytarista Harýk a pianista Fonda, syn pozdějšího místního velitele československé armády v Kostelci, plukovníka Čemelíka). Následující den Danny s Harýkem a Bennem začerňují německé nápisy. Němci se však ještě nevzdali a napětí ve městě trvá. Danny zažívá svůj "horký" okamžik před poštou: Němci ho po recesním kousku, jímž se chce zalíbit vytoužené Ireně, odvádějí do kosteleckého gymnázia, kde sídlí německá posádka. Propuštěn je až po intervenci dr. Šabaty. V neděli se Danny s ozbrojenou partou dostává do kosteleckého pivovaru, který je střediskem "revoluce". Na základě rozkazu plk. Čemelíka musí všichni příchozí odevzdat zbraně a jsou rozděleni do šestičlenných hlídek, které mají zaručit klid ve městě. Dannyho a jeho přátele čekají nudné pochůzky pod vedením dr. Bohadla. Jejich jednotvárnost naruší jen rvačka s komunisty. V úterý 8. května město zaplaví uprchlíci různých národností. Danny se ujímá Angličanů a se škodolibostí je ubytuje v bytech místní honorace. K opravdovému střetu s ustupujícími Němci dochází až ve středu odpoledne; srážka si vyžádá řadu životů. V podvečer Danny s jedním z kamarádů vyvezou kulomet na Homoli nad městem a zničí německý tank. Dalšího dne je Danny svědkem brutálního esesáckého vraždění v pivovaru, odpoledne prožívá s Irenou v bytě svého soka Zdeňka. V pátek 11. května je ve městě oficiálně vítána sovětská armáda, nastává loučení s Angličany. Román končí vystoupením jazzové kapely na kosteleckém náměstí.
Všechny události a osoby jsou ve Zbabělcích nazírány z pohledu protagonisty a zároveň vypravěče Dannyho Smiřického. Dvacetiletý Danny nese četné autobiografické rysy (včetně data narození), a byl proto dobovou kritikou s autorem ztotožňován. Přispěla k tomu také Škvoreckého snaha o co největší autenticitu, která se projevila ve volbě způsobu vyprávění (silně subjektivizovaná ich-forma) i ve stylistické a jazykové rovině. Dannyho monologická výpověď je v románu místy střídána úsečnými dialogy dějových scén, v nichž se zřetelně projevil vliv americké prózy (zejména E. HEMINGWAYE). "Strohý civilismus dialogů je nástrojem depatetizace a demystifikace skutečnosti, zahalené legendami a oslavným patosem" (R. PYTLÍK). Škvoreckému ve Zbabělcích nešlo o objektivní výklad historických událostí, ale především o analýzu životního pocitu příslušníka zlaté mládeže, formované zatuchlým maloměstským ovzduším v době okupace. V pojetí hlavní postavy se projevuje autorova zřetelná ironická distance. Dannyho páskovství je maskou, pod níž se skrývá nezvykle senzitivní povaha ("Byl bych rád věděl, jestli je na světě aspoň jedna, která by pochopila. Nejenom, co člověk říká, ale i to, co tím myslí. A že tím myslí něco jiného, než třeba říká."); jeho sklon k cynismu a nihilismu je ochranným filtrem, který mu napomáhá v konfrontaci s přízemními maloměstskými poměry. Klíčovými motivy románu jsou ty, které se vztahují k jazzové hudbě: jazz je pro Dannyho nejen formou sebevyjádření, ale i únikem z měšťácké společnosti. Jazzová inspirace se svou blízkostí mluvené řeči (mísení obecné a spisovné češtiny, opakování slov, monotónnost, oslabení vnitřního členění výpovědi) a nostalgií, která vychází z nenaplněnosti tužeb a smutku nad odcházející dobou, připomínají bluesový projev. Kritika upozornila i na to, že dějové scény mají svou dramatičností, prudkým rytmem a přehlednějším odstupňováním větné závislosti blízko k rytmu boogie-woogie. Pro tyto pasáže je charakteristické líčení aktivity kosteleckých maloměšťáků v posledních dnech války, které konfrontací jejich přízemnosti s událostmi dějinného významu dostává charakter parodie. Škvoreckého próza má rysy generačního románu. Zároveň je dílem, které polemicky a z dosud nezvyklého úhlu demaskovalo "čecháčkovství", prověřilo do té doby posvátné pojmy a dogmata, uvedlo do literatury složitější lidský typ. Tím vším narušilo konvenci české prózy 50. let.
Zbabělce začal JOSEF ŠKVORECKÝ (nar. 27. 9. 1924 v Náchodě) psát ve svých 24 letech, v říjnu 1948, dokončil je v září 1949. Knižně však román vyšel až o 10 let později a vzbudil polemickou i přímo nenávistnou odezvu. Autorovi byla vytýkána ideová nevyhraněnost, antihumanismus a cynismus. Teprve při 2. vyd. v r. 1964 byl román kritikou ve změněném kulturněpolitickém ovzduší rehabilitován a stal se měřítkem modernosti české poválečné prózy. Danny Smiřický se později objevuje v dalších Škvoreckého dílech, jazz vedle řady povídek (nevydaný soubor Povídky tenorsaxofonisty tvoří závěrečný oddíl výboru Hořkej svět, 1968) především v novele Konec nylonového věku (vznikla 1950, ale vyšla až 1967).
Škvoreckého pohled na svět, jeho životní názory i literární metodu ovlivnila studia anglistiky a následná orientace na americkou literaturu, o níž hojně psal (recenze a studie na toto téma shrnuje svazek O nich - o nás, 1968) a z níž také překládal (E. HEMINGWAY, W. FAULKNER, S. LEWIS, W. STYRON atd.). Spontánně tíhl ke stylu E. HEMINGWAYE, zejména v dialozích (ve Zbabělcích užil "hemingwayovské formy dialogu, který usiluje o přesné zachycení sledu replik v normálním způsobu hovoru", J. VOHRYZEK). Bezprostředností výpovědi Zbabělci souvisejí s prózou americké beatnické generace (J. KEROUAC); Danny Smiřický má svého blížence v Holdenu Caulfieldovi z románu J. D. SALINGERA Kdo chytá v žitě. V kontextu české poválečné prózy patří román spolu s knihou E. VALENTY Jdi za zeleným světlem a částečně i s OTČENÁŠKOVÝM románem Kulhavý Orfeus mezi prózy, které narušily iluzivní pohled na okupaci a osvobození. V tomto směru na Zbabělce navázal O. FILIP se svým románem Cesta ke hřbitovu.
Lit. J. Hájek: Zatím jen svědectví, LitN 1958, č. 51-52; A. Haman: Člověk a mýtus, Tvář 1964, č. 5-6; Z. Heřman: Próza džezem křtěná, Plamen 1964, č. 11; J. Vohryzek: Zbabělci po šesti letech, HD 1964, č. 10; R. Pytlík: Hranice vyprávění, in sb. Příběhy pod mikroskopem, Praha 1966; M. Jungmann: Zbabělci po šesti letech + Od tragédie doby k pochopení tragiky člověka, in Obléhání Tróje, Praha 1969; V. Pletánek: Jazyk a styl Š. Zbabělců, Proměny 1980, č. 1; F. Peroutka: O J. Š. poprvé, O J. Š. podruhé, O J. Š. potřetí, in Budeme pokračovat, Toronto 1984; H. Kosková: Divák v únorové noci stalinismu, in Hledání ztracené generace, Toronto 1987; Z. Krištofová: J. Š., Z. Salivarová. Bibliografická příručka, Praha 1990; M. Bastl: Š. román Zbabělci a jeho recepce, Danny 1991, č. 2; P. Blažíček: Škvoreckého Zbabělci, Praha 1992; A. Jedličková in Kol.: Česká literatura 1945-1970, Praha 1992; M. Suchomel: Situační zpráva o cestách k dospělosti, in Literatura z času krize, Brno 1992; Zbabělci... a co bylo potom (usp. M. Přibáň), Praha 1992; V. Černý: Talent pohoršlivý, in Eseje o české a slovenské próze, Praha 1994; Homage to J. Š., World Literature Today 1980, autumn; J. Kalish: J. Š.: A Checklist, Toronto 1986; H. Kosková: Bořitel falešných mýtů J. Š., in Hledání ztracené generace, Toronto 1987; Hello, Danny, SvS 19. 5. 1990 (rozhovor); V. Krištof - Z. Krištofová: Knížka o J. Š., Praha 1990 (rozmnož.); A. J. Liehm in Generace, Praha 1990; I. Matouš: Bibliografie J. Š. I-III, Praha 1990, 1992 (rozmnož.); S. Solecki: Prague Blues: The Fiction of J. Š., Toronto 1990; J. Rambousek: Básník J. Š., in SPFFSU A-1, Opava 1991; M. Špirit: Nostalgie, ne smutek, LitN 1991, č. 15 (příl. LidN 11. 4. 1991); P. I. Trensky: The Fiction of J. Š., Basingstoke 1991; K. Chvatík: Velký vypravěč J. Š., in Melancholie a vzdor, Praha 1992; Chvilka s J. Š., Telegraf 4. 1. 1992 (rozhovor); Vydávají mě z prestižních důvodů, MF Dnes 15. 7. 1992 (rozhovor); K. Hvížďala in Opustíš-li mne, nezahyneš, Praha 1993 (rozhovor); M. Jungmann: O J. Š., Praha 1993; Spisovatel je člověk, který píše, MS 1993, č. 49 (rozhovor); A. Přidal in Z očí do očí, Praha 1994 (rozhovor); V Čechách se cítím jako v krásném stroji času, Tvar 1994, č. 3 (rozhovor).
(Jiří Zahradnický, Slovník české prózy, 1994)