Lubomír ČERNÍK

Svou tvůrčí dráhu Černík zahájil již krátce před koncem druhé světové války jako spoluautor revue Kam dnes večer, která se hrála v sále brněnské Reduty pro většinou nedobrovolné účastníky budování zákopů. Scénu Konec Dona Pabla Černík pro tuto revue napsal společně s budoucím filmovým režisérem Vladimírem Sísem a hudebním skladatelem Alexandrem Reznikovem, s nimiž ještě v roce 1945 založil divadlo Směr. V sále Marta v brněnské Bayerově ulici trojice uvedla hudební komedii Až po klobouk v akváriu a revue Volá země, satiricky bilancující život v Protektorátu Čechy a Morava. Po brzkém zániku Směru se Černík k autorskému kabaretu vrátil až v roce 1959, kdy se podílel na pořadu Večerní Brno, první premiéře stejnojmenného, posléze profesionálního souboru. Počátkem šedesátých let pro něj napsal pásmo Revolver a polibky, sestávající ze scének parodujících faleš v soudobé kultuře a umění, a především – ve spolupráci s Vladimírem Fuxem – hru Akce H aneb Město má žízeň. Příběh, situovaný do „emirátu zajordánských Slovanů“ s průhledným ústředním motivem hledání čistého pramene ve městě sužovaném žízní, je satirou nejen na dobový společenský systém, ale především na negativní lidské vlastnosti, které ho záměrně i bezděčně udržují při životě. Autobiografický román Chobotnice, který vyšel až dva roky po Černíkově smrti, je sugestivně pojatým příběhem úspěšného herce, který v důsledku závislosti na alkoholu postupně ztrácí profesní a rodinné zázemí a nakonec i vlastní osobnost.