Jiří ŠVEJDA

 Švejda patřil v kontextu české prózy 70. a 80. let k velmi oblíbeným autorům, neboť v jeho čtivých románech byl (zejména z počátku) nalézán chybějící společensko-kritický aspekt. Zachovávaje tabu, která bránila pojmenovávat základní problémy společenského a ekonomického systému, usiloval Švejda o kritický soud nad soudobým „maloměšťáctvím“, nad konzumním vztahem k životu a sociálními mechanismy. Díky této tematice, volbě typu postav, věcnému a epickému stylu, ale i díky schopnosti umístit příběh do času a prostoru (reálného prostředí severočeských měst a chemických továren), byl Švejda vnímán jako bezprostřední následovník Vladimíra Párala a přiřazován k tzv. severočeské škole. Základem většiny jeho próz byl syžet vzestupu a zaslouženého pádu úspěšného mladého muže, zpravidla technika, přičemž tato postava Švejdu zajímala především jako tvor spotřebovávající, nikoli tvořící. S ambivalencí pohybující se mezi krajními polohami obdivu a moralistního odmítání tak vykresloval lidi, jež jejich sobecká touha po kariéře, úspěchu, snadném výdělku a blahobytu přivádí na zcestí, do konfliktu s realitou a morálkou a posléze do těžké osobní krize a ke katastrofě; ta pak ústí buď v naprostou prohru a osamocení, nebo naopak v katarzi, přehodnocení hodnot a znovunalezení sebe sama a vlastní cti (Havárie, Kdybych zemřel, Dlouhé dny); jinou variací téhož tématu je obraz kladného hrdiny, vyrovnávajícího se s kariérismem těch druhých (Požáry a spáleniště). Součástí těchto Švejdových příběhů pak bývají motivy krásných aut a svůdných žen, rozpadu manželství, v pozitivní poloze i silný vztah otce a syna. Do několika paralelních příběhů (vrcholového hokejisty, scenáristy a automechanika) je syžet vzestupu, krize, pádu a poznání rozpracován v prvních dvou dílech románu Moloch (Hledání rovnováhy, Konec sezony), v 90. letech dodatečně rozšířeného o díl třetí (Prominent). Uvolnění společenské situace a Švejdův trvalý sklon k autobiografičnosti (patrný od dodatečně vydané prvotiny z vojenského prostředí Dva tisíce světelných let) daly na sklonku 80. let vzniknout zpovědi úspěšného spisovatele, který v dočasném odloučení od rodiny bilancuje svůj život a odvažuje se i kritizovat obecnější neduhy; příčinu společenského konformismu přitom shledává v lidském strachu (román Krasohled). Téma lidského sobectví a kariérismu dominuje rovněž v Švejdových souborech próz s prvky fantastiky a sci-fi (Ve vrcholu pyramidy, Přejezd). Zatímco v povídkách knihy Nanebevstoupení doktora Roberta Najmana je autorovo životní téma pádu úspěšného muže často doprovázeno odlehčující nadsázkou, v románu Kavárna Žal se Švejda pokouší představit strach hlavního hrdiny z odpovědnosti za svůj život a za vztahy s ostatními lidmi v tragičtější poloze. Motivické variace rychlých aut a krásných žen vyznívají jako kritika povrchnosti a přízemní materializovanosti dnešního světa. Neutěšený duchovní stav života bohatých je však vypravěčem – hlavním hrdinou příběhu – spíše pouze konstatován a nestává se impulsem ke změně.