Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří ŠVEJDA

* 29. 8. 1949, Litvínov 
 
 
Prozaik a scénárista
 Pochází z rodiny dělníka. Po maturitě na střední průmyslové škole chemické v Ústí nad Labem (1968) se přihlásil na Vysokou školu chemickotechnologickou v Praze, kterou pak až do roku 1975 s velkými přestávkami studoval, leč neukončil. 1969–71 absolvoval vojenskou službu, poté pracoval jako dělník a od 1972 jako mistr a technik v Chemických závodech v Litvínově, krátce na výstavbě slovenské části tranzitního plynovodu, v Závodu stavební keramiky Fortuna v Komořanech u Mostu a v Chemických závodech v Litvínově (pracovník podnikové kontroly). Po vydání románu Havárie získal dvouleté stipendium a věnoval se literární práci (1975–76), souběžně působil jako vedoucí Klubu mladých autorů v Docela malém divadle při Městském výboru SSM v Litvínově. 1976–81 vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU, již od 1978 přitom pracoval jako scenárista ve Filmovém studiu Barrandov, od 1982 jako vedoucí dramaturg skupiny pro mladé tvůrce. 1985–90 byl ředitelem Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem, od 1990 je zde jedním z vedoucích nakladatelského družstva spisovatelů Dialog. V druhé polovině 80. let vedl literární klub při severočeské pobočce Svazu českých spisovatelů v Ústí nad Labem. V roce 1992 byl zvolen do Sněmovny lidu FS, po rozpadu ČSFR už nekandidoval. V současné době se věnuje psaní divadelních her.
 Přispíval do časopisů a novin: Čs. rozhlas, Čs. voják, Vlasta, Tvorba, Mladý svět, Svobodné slovo, Práce, Průboj a Rudé právo. Román Havárie upravil Josef Kovalčuk pro HaDivadlo (1976, rozmnož., 1977) i pro rozhlas (1978); byl také uveden ve slovenské televizi (1981, s tit. Úspech, r. Ľuba Vančíková, sc. Jiří Švejda) a zfilmován (1985, r. Antonín Kopřiva, sc. Petr Novotný). Švejda dále napsal rozhlasovou hru Milenci na rozcestí (1982, r. Jan Lorman) a je autorem scénářů k filmům Křehké vztahy (1979, r. Juraj Herz, podle románu Václava Duška Druhý dech), Požáry a spáleniště (1980, r. Antonín Kachlík, podle Švejdova stejnojmenného románu), Koncert (1980, r. Jan Schmidt, sc. + Václav Dušek a Jan Schmidt) a Kariéra (1984, s r. Júliem Matulou, podle prózy Dva tisíce světelných let). Československá televize podle Švejdových scénářů natočila inscenace Pán na inzerát (1978, r. Vojtěch Štursa); Hořké dny (1980, r. Jiří Adamec) a Okamžiky ztráty. – Používal pseudonymu Jiří Parýz. Dle vlastního prohlášení vydal v 90. letech dvě prózy pod utajeným pseudonymem.
 Švejda patřil v kontextu české prózy 70. a 80. let k velmi oblíbeným autorům, neboť v jeho čtivých románech byl (zejména z počátku) nalézán chybějící společensko-kritický aspekt. Zachovávaje tabu, která bránila pojmenovávat základní problémy společenského a ekonomického systému, usiloval Švejda o kritický soud nad soudobým „maloměšťáctvím“, nad konzumním vztahem k životu a sociálními mechanismy. Díky této tematice, volbě typu postav, věcnému a epickému stylu, ale i díky schopnosti umístit příběh do času a prostoru (reálného prostředí severočeských měst a chemických továren), byl Švejda vnímán jako bezprostřední následovník Vladimíra Párala a přiřazován k tzv. severočeské škole. Základem většiny jeho próz byl syžet vzestupu a zaslouženého pádu úspěšného mladého muže, zpravidla technika, přičemž tato postava Švejdu zajímala především jako tvor spotřebovávající, nikoli tvořící. S ambivalencí pohybující se mezi krajními polohami obdivu a moralistního odmítání tak vykresloval lidi, jež jejich sobecká touha po kariéře, úspěchu, snadném výdělku a blahobytu přivádí na zcestí, do konfliktu s realitou a morálkou a posléze do těžké osobní krize a ke katastrofě; ta pak ústí buď v naprostou prohru a osamocení, nebo naopak v katarzi, přehodnocení hodnot a znovunalezení sebe sama a vlastní cti (Havárie, Kdybych zemřel, Dlouhé dny); jinou variací téhož tématu je obraz kladného hrdiny, vyrovnávajícího se s kariérismem těch druhých (Požáry a spáleniště). Součástí těchto Švejdových příběhů pak bývají motivy krásných aut a svůdných žen, rozpadu manželství, v pozitivní poloze i silný vztah otce a syna. Do několika paralelních příběhů (vrcholového hokejisty, scenáristy a automechanika) je syžet vzestupu, krize, pádu a poznání rozpracován v prvních dvou dílech románu Moloch (Hledání rovnováhy, Konec sezony), v 90. letech dodatečně rozšířeného o díl třetí (Prominent). Uvolnění společenské situace a Švejdův trvalý sklon k autobiografičnosti (patrný od dodatečně vydané prvotiny z vojenského prostředí Dva tisíce světelných let) daly na sklonku 80. let vzniknout zpovědi úspěšného spisovatele, který v dočasném odloučení od rodiny bilancuje svůj život a odvažuje se i kritizovat obecnější neduhy; příčinu společenského konformismu přitom shledává v lidském strachu (román Krasohled). Téma lidského sobectví a kariérismu dominuje rovněž v Švejdových souborech próz s prvky fantastiky a sci-fi (Ve vrcholu pyramidy, Přejezd). Zatímco v povídkách knihy Nanebevstoupení doktora Roberta Najmana je autorovo životní téma pádu úspěšného muže často doprovázeno odlehčující nadsázkou, v románu Kavárna Žal se Švejda pokouší představit strach hlavního hrdiny z odpovědnosti za svůj život a za vztahy s ostatními lidmi v tragičtější poloze. Motivické variace rychlých aut a krásných žen vyznívají jako kritika povrchnosti a přízemní materializovanosti dnešního světa. Neutěšený duchovní stav života bohatých je však vypravěčem – hlavním hrdinou příběhu – spíše pouze konstatován a nestává se impulsem ke změně.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Poéma o větru (BB 1975); Havárie (R 1975); Kdybych zemřel (R 1978); Dva tisíce světelných let (R 1978); Požáry a spáleniště (R 1979); Dlouhé dny (P 1981); Okna bez mříží (P 1983); Moloch (R, 1. Hledání rovnováhy, 1983; 2. Konec sezóny, 1985; 3. Prominent, 1996); Ve vrcholu pyramidy (PP sci-fi, 1986); Krasohled (P 1989); Přejezd (P sci-fi, 1991); Nanebevstoupení doktora Roberta Najmana (PP 1999); Kavárna Žal (P 2004).
Účast ve sbornících: Básnický almanach (1974); Cesta (1974); První kolo (1976).
Redigoval: Come and play. Picture dictionary (1991); 27 českých obrazů očima 27 českých spisovatelů (2001, s T. Volákovou); Kontinenty a státy světa (2002, s T. Roubalovou a M. Přenosilem).
Dramatizace: J. Kovalčuk: Havárie (D rozmnož. 1977).

LITERATURA

Studiea články: V. Heger: Typy české románové epiky sedmdesátých let, in Sborník prací PF UJEP v Brně, sv. 90, řada jazyková a literární, č. 18 (1984); A. Haman – J. Jílek: Obsahová analýza beletrie pomocí obsahových indikátorů (1986); I. Pospíšil: Pragmatismus a morálka v české a ruské próze, in Přednášky z českého jazyka, literatury a historie (1987); H. Hrzalová: O české literatuře dneška (1987); J. Lukeš: O zaměňování parket, Přítomnost 1990, č. 1; L. Machala: Modifikace a rozmělnění páralovského modelu životních stereotypů, in Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica. Philologica, sv. 84. Studia bohemica, sv. 9 (2004); A. Langer: Společnost a morálka u Vladimíra Párala a Jiřího Švejdy, in A. L., Průvodce paralelními světy. Nástin vývoje české sci-fi 1976–1993 (2006).
Recenze: Havárie: Z. Volný, Tvorba 1976, č. 4 * Kdybych zemřel: J. Lukeš, Tvorba 1978, č. 50; k tomu polemicky M. Horanský, Průboj 20. 2. 1979 a J. Lukeš, Tvorba 1979, č. 17 * Požáry a spáleniště: V. Novotný (vln), ZN 5. 1. 1980 * Dlouhé dny: P. Bílek, Tvorba 1982, č. 3, příloha Kmen; M. Jungmann, Listy (Řím) 1983, č. 3 * Moloch 1 + 2: P. Janoušek, Tvorba 1984, č. 23, příloha Kmen + Tvorba 1985, č. 46, příloha Kmen * Ve vrcholu pyramidy: P. Janoušek, Tvorba 1986, č. 45, příloha Kmen * Krasohled: J. Schneider, Tvorba 1989, č. 44 * Přejezd: J. Lukeš, LidN 13. 11. 1991 * Moloch 3: F. Cinger, Právo 7. 1. 1997 * Kavárna Žal: F. Cinger, Právo 13. 10. 2004.
Rozhovory: J. Kašpar, Tvorba 1984, č. 24, příloha Kmen; P. Frýbort + O. Neff, Kmen 1988, č. 29/30; L. Kapek, RP 1. 9. 1990, příloha Haló sobota; M. Cais, RP 10. 12. 1994; R. Slížová, Ústecký deník 11. 11. 2000.
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998); Zuzana Malá (2009)
Aktualizace hesla: 2. 2. 2009 (zm)
 
zpět na hlavní stranu