Jaroslav POKORNÝ
Manžel překladatelky Marie Pokorné (1922–1969) a poté herečky
Libuše Peškové (* 1924), otec herečky
Jaroslavy Pokorné (* 1946) a herce a režiséra
Ivana Pokorného (* 1952).
Po studiích na Akademickém gymnáziu v Praze (mat. 1939) pracoval Pokorný – vzhledem k uzavření vysokých škol – jako redaktor časopisu Hospodářský kritik (1939–40), lektor v
Burianově D 40 a D 41 a v Městských divadlech pražských (1941–42), později jako překladatel a lektor v literární a divadelní agentuře Alfa (1942–43). 1943–45 byl členem sboru filmových statistů. Po osvobození vystudoval divadelní vědu, filozofii a estetiku na FF UK, titul PhDr. získal na MU v Brně prací Složky divadelního výrazu (1948). Již za studií se stal dramaturgem Družstva divadel Práce (1945–46), Činohry 5. května (1946–47) a posléze Národního divadla v Praze (1948–53). 1947–48 externě spolupracoval také se Studiem Národního divadla (vedeným Jindřichem Honzlem). Od semestru 1949/50 přednášel na FF UK, 1950–57 byl docentem dějin divadla na DAMU. Poté ve svobodném povolání, kromě 1959–61, kdy působil jako dopisovatel ČTK v Římě. 1965–69 byl asistentem na katedře bohemistiky univerzity v Neapoli.
Rozsáhlá a významná je Pokorného činnost teatrologická. Z jeho prací má zásadní význam knižní studie Složky divadelního výrazu, v níž pomocí obsáhlé dokumentace a konkrétního rozboru her čtyř výrazných divadelních epoch (attické Řecko, klasické indické drama, středověká a alžbětinská Anglie) vymezuje podíl základních výrazových složek (literární, výtvarné, dramatické, hudební a taneční) v syntetickém divadelním umění, a zejména proměny jejich funkce v historii divadla. Místem dramatického autora v procesu vzniku představení a praxí divadelních agentur se zabývají dva příspěvky v souboru studií Kdo vytváří divadlo. Divadelněhistorický zájem věnoval Pokorný zejména dílu Williama Shakespeara. Rozšířením stručných vysokoškolských skript William Shakespeare, jeho doba a divadlo vznikla monografie Shakespearova doba a divadlo, z marxistického hlediska hodnotící politickou, ekonomickou i kulturní situaci Anglie přelomu 16. a 17. století i vývojové proměny Shakespearovy dramatické tvorby. Historii ruského a sovětského divadelnictví před bolševickou revolucí i po ní sleduje studie 30 let sovětského divadla (s Jindřichem Honzlem). Autorův teatrologický zájem převládá i v souboru cestopisných črt a postřehů Bombajská mozaika, jenž je reportáží o hospodářství, životním stylu a kulturní úrovni Indie, především však o současném indickém divadle, spojujícím v sobě vlivy tamní tradice a novodobého evropského dramatu.
Pokorného orientace na italskou kulturu zrodila monografii Dante (zahrnující biografické a bibliografické údaje, ukázky z Dantova díla a z literatury o něm, jakož i rozbor Božské komedie v kontextu počátků italského básnictví). Přinesla také řadu překladů italských dramatiků (Carlo Goldoni, Niccolò Machiavelli), prozaiků (Alberto Moravia, Giuseppe Tomasi di Lampedusa) a odborné divadelní literatury (Marcus Vitruvius Pollio – Julius Pollux). Překládal však i z němčiny (Johann Nepomuk Nestroy, Theodor Storm, Josef Furtenbach st.) a staré řečtiny (Aischylos, Sofokles). Je autorem parafrázovaného překladu staré řecké poezie Písně ostrovů a bídy.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o divadle a literatuře: Složky divadelního výrazu (studie, 1946); 30 let sovětského divadla (studie, 1947, s J. Honzlem); Křídový kruh (D 1947, i prem., podle čínské předlohy); Dva melodramy (1947, obsahuje: Marlin, prem. 1948, podle Ch. Marlowa, hudba J. Hanuš; Písně Omara Pijáka, prem. 1942, podle Omara Chajjáma, hudba A. Cerhan); Přehled dějin světového divadla (skripta, 1951); William Shakespeare, jeho doba a divadlo (skripta, 1952); Shakespearova doba a divadlo (monografie, 1955; 2. doplň. vyd. 1958); Bombajská mozaika. Črty a humoresky (1958); Dante (monografie, 1966).
Scénicky: hry a dramatizace: Plavci (1940); Most na hranicích (1948); Evžen Oněgin (1949, podle A. S. Puškina); operní libreta: Plameny (1956) + Sluha dvou pánů (1959) + Pochodeň Prometheova (1965, vše k operám J. Hanuše).
Překlady: Písně ostrovů a bídy (parafráze staré řecké poezie, 1942); T. Storm: Jezdec na bílém koni (1942); M. Vitruvius Pollio – J. Pollux: Antické divadlo (1944, též ed.); J. Furtenbach st.: Prospektiva (1944) + Ohňostroj (1944); Empedoklés: Očistná píseň. O podstatě světa (1944); Sofoklés: Oidipus vladař (1950); C. Goldoni: Sluha dvou pánů (1950) + Poprasky v Chiozze (rozmnož., 1953) + Neotesanci (rozmnož., 1954) + Jemnostpanáček markýz (rozmnož., 1954) + Poprask na laguně (1954) + Vtipná vdova (rozmnož., 1954) + Komedie 1–3 (1954–57, s J. Vladislavem, též ed.) + Impresario ze Smyrny (rozmnož., 1956) + Pan Todero Brumla aneb Starý protiva (rozmnož., 1956) + Treperendy (rozmnož., 1961) + Benátská vdovička (rozmnož., 1962) + Řádná holka (1965) + Náměstíčko (rozmnož., 1967); Italská renesanční lyrika (1954, s J. Vladislavem, též ed.); Aischylos: Peršané (1954); F. Mehring: Stati o dramatu (1954, též ed.); N. Machiavelli: Mandragora (rozmnož., 1955) + Mandragora, Belfagor (1956) + Vladař (1969, s A. Felixem); V. Pratolini: Metello (1957, s M. Cervim); A. Moravia: Římské povídky (1958) + Horalka (1962, s A. Wildovou); P. Calderón de la Barca: Zalamejský rychtář (1959); Šúdraka: Hliněný vozíček (1959); A. Gramsci: Sešity z vězení (1959, s M. Cervim, též ed.); T. M. Plautus: Komedie o strašidle (1960); S. Quasimodo: Život není sen (1960, též ed.) + A náhle je večer (2. vyd. 1984; 1. vyd. nenalezeno); L. de Vega: Ovčí pramen (rozmnož. 1960, s O. Fischerem); R. Viviani: Neapolská noc (1962) + Neapolská ulička (1962) + Neapolský přístav (1962) + Počestný podvodník (1964); J. N. Nestroy: Byt k pronajmutí (1963); G. Tomasi di Lampedusa: Gepard (1963); F. Fellini: Sladký život (1966, in 5 scénářů, + A. Felix + Z. Frýbort); N. Manzari: Salud (1967); R. Thákur: Volný tok (1973, s M. Singem); L. Pirandello: Sicilská komedie (1974); L. Ariosto: Zuřivý Roland ve vyprávění a výběru I. Calvina (1974); G. Marino: Polibky (1974, též ed.); F. Petrarca: Zpěvník (1979, též ed.); Lorenzo de Medici: Karneval (1979, též ed.); C. Alvaro: Dvacetiletí (1979); Menandros: Morous (rozmnož., 1979); T. Tasso: Osvobozený Jeruzalém. Ve vyprávění a výběru Alfreda Giulianiho (1980).
Účast v týmových pracích: Enciclopedia dello spettacolo (Roma 1954–66).
Příspěvky ve sbornících: Kdo vytváří divadlo (1944); Shakespeare v hudbě a na našem jevišti (1964).
Uspořádal, vydal a redigoval: 50 let Moskevského uměleckého divadla (1948); Činoherní dramaturgie (1949, též přisp.); A. Jirásek: Jan Žižka (1950, s A. Dvořákem); J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnonhorští havíři (1950, s M. Bláhovou); Soupis repertoáru Národního divadla 1945–1950 (1951); J. Honzl: K novému významu umění (1956) + Divadelní a literární podobizny (1959) + Jindřich Honzl o režii a herectví (rozmnož., 1979); F. Petrarca: Listy velkým i malým tohoto světa (1974); Záhadný nesmrtelný. Dramatik Heinrich von Kleist (1980, s A. Scherlem a S. Scherlovou); Leonardo da Vinci: Nápady (1982); Vídeňské lidové divadlo od Hanswursta Stranitzkého k Nestroyovi (1990, s J. Balvínem a A. Scherlem, též přisp.).
LITERATURA
Studie a články:
J. Teichman in Divadelní slovník (1949); J. P., heslo in Národní divadlo a jeho předchůdci (1988); M. Uličný: Petrarkovy sonety v české překladatelské tradici, Svět literatury 2001, č. 21/22.
Recenze: Plavci:
J. Drda, LidN 13. 11. 1940 * Křídový kruh: L. Fikar, MF 2. 2. 1947 * Marlin: J. Träger, Práce 28. l. 1948; J. Hájek, RP 29. l. 1948; J. Nesvadba, Národní divadlo 23, 1947/48, č. 5 * Složky divadelního výrazu: A. Scherl, Otázky divadla a filmu 4, 1948/49, s. 38 * Most na hranicích: eas (E. A. Saudek), LidN 11. 3. 1949; pop (O. Popp), MF 15. 3. 1949 * Bombajská mozaika: L. Veselý, LN 1958, č. 31; a. l. (A. Linke), Tvorba 1958, s. 668 * Shakespearova doba a divadlo: A. Bejblík, Divadlo 1960, s. 42 * Dante: K. Metyš, Impuls 1967, s. 215.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945