SVĚTOVÁ LITERATURA 

Časopis soustavně, ale s dobovými kulturněpolitickými prioritami představoval jednotlivé národní literatury podle autorů, skupin i žánrů. Na pokračování byly tištěny i značně rozsáhlé prózy (Ernest Hemingway, Matthew Gregory Lewis, Norman Mailer, Robert Merle, Pier Paolo Pasolini, Erich Maria Remarque, Laurence Sterne aj.), ale také divadelní či rozhlasové hry a filmové scénáře (Federico Fellini). Vedle toho list uveřejňoval literárněkritické a literárněhistorické stati a eseje původní i překladové, monografické portréty, souborné a přehledové studie, recenze (často s rozsáhlými ukázkami). Značný prostor byl věnován reflexi výtvarného umění a ilustracím. Výběr a úroveň příspěvků věrně kopírovaly domácí politickou situaci. Po váhavém rozjezdu s opatrným představováním evropského a světového kontextu především s přihlédnutím k „pokrokově orientovaným“ autorům (i to byl ovšem v dobových okolnostech radikální průlom do tzv. železné opony) se SL obzvláště ve druhé polovině 60. let vyprofilovala ve špičkovou revui širokého tematického, autorského, žánrového i druhového záběru a zprostředkovávala i nejaktuálnější tendence ve světové literatuře, filozofii, ale i výtvarném umění, filmu, architektuře. Preference ideologických měřítek při výběru autorů i příspěvků se vrací intenzivně v 70. a 80. letech, kdy v redakční radě působili normalizátoři typu Vladimíra Bretta, Jana Pilaře nebo Oldřicha Rafaje. Projevilo se to především vyzvedáním literatur tzv. socialistického tábora a protežováním těch západních autorů, kteří se netajili kritickým postojem vůči politice Západu nebo západnímu způsobu života. Postupná liberalizace je zřejmá od konce sedmé dekády, kdy se mezi překladateli znovu začínají objevovat např. Jaroslav Kořán, Pavel Šrut nebo Jan Zábrana a mezi představovanými osobnostmi i autoři z hlediska doktríny „pokrokovosti“ sporní až kontroverzní (Charles Bukowski, Jack Kerouac apod.). Vpolovině 90. let se radikálně snížila žánrová i národnostní pestrost zařazovaných ukázek a pravděpodobně především z finančních důvodů se ze SL stal sborník vždy několika obsáhlých příspěvků beletristických a esejistických.

Nejčastěji zastoupenými autory se v průběhu existence revue stali představitelé literatur bývalého Sovětského svazu, postupně pak i autoři píšící rusky, ale stojící v opozici vůči oficiální kulturní politice své vlasti: Čingiz Ajtmatov, Isaak Babel, Michail Bulgakov, Vasil Bykav, Ilja Erenburg, Konstantin Fedin, Maxim Gorkij, Viktor Jerofejev, Jevgenij Jevtušenko, Vladimír Nabokov, Jurij Nagibin, Bulat Okudžava, Boris Pasternak, Konstantin Paustovskij, Robert Rožděstvenskij, Alexandr Solženicyn, Michail Šolochov, Jurij Trifonov, Alexandr Tvardovskij, Vladimír Vojnovič, Jevgenij Zamjatin. Anglicky psanou literaturu reprezentovali Woody Allen, William Blake, Truman Capote, Roald Dahl, William Faulkner, Francis Scott Fitzgerald, Seamus Heaney, Ernest Hemingway, Norman Mailer, Sylvia Plathová, Carl Sandburg, John Steinbeck, Dylan Thomas, Mark Twain, francouzskou literaturu Guillaume Apollinaire, Louis Aragon, Charles Baudelaire, Michel Butor, Albert Camus, Louis-Ferdinand Céline, Paul Eluard, Eugene Ionesco, Jacques Prévert. Z němčiny byli často překládáni Thomas Bernhard, Heinrich Böll, Bertolt Brecht, Johann Wolfgang Goethe, Günter Grass, Robert Musil, z italštiny Italo Calvino, Cesare Zavattini. Tradičně silný zájem byl o literaturu polskou: Miron Białoszewski, Witold Gombrowicz, Jarosław Iwaskiewicz, Czesław Miłosz, Sławomir Mrożek, Tadeusz Różewicz, Edward Stachura. Z literatur španělského jazyka se často objevovali Jorge Luís Borges, Juan Ramón Jiménez.

Rozsáhlé materiály o jednotlivých autorech, národních literaturách i ostatních druzích umění připravovali a průběžně také recenze a články psali Radovan Krátký (italská a francouzská literatura, film), Petr Pujman (francouzská, anglická a americká literatura), Jan Vladislav (italská, portugalská, francouzská literatura), Jan Zábrana (americká a ruská literatura), Květuše Hyršlová, Vladimír Kafka a Ludvík Kundera (literatura německého jazyka), Miroslav Drozda, Ludmila Dušková, Libor Dvořák, Vladimír Novotný, Ivo Pospíšil, Martin C. Putna, Jiří Taufer (ruská a sovětská literatura), Otakar Bartoš, Jan Pilař a Ludvík Štěpán (polská literatura), František Benhart, Dušan Karpatský a Viktor Kudělka (jihoslovanské literatury), Evžen Gál (maďarská literatura), Radegast Parolek (literatury pobaltských zemí), Vladimír Brett, Jan O. Fischer, Jiří Konůpek, Alena Ondrušková (francouzská literatura), Jaroslav Pokorný (italská literatura), Eduard Hodoušek (španělská a latinskoamerická literatura), Pavla Lidmilová a Dagmar Strejčková (portugalská a brazilská literatura), Josef B. Michl a Josef Vohryzek (skandinávské literatury), Olga Krijtová (nizozemská literatura), Marcel Arbeit, Igor Hájek, Bohuslav Mánek, Radoslav Nenadál, Antonín Přidal, Jaroslav Schejbal, Josef Škvorecký, Zdeněk Vančura (angloamerická literatura), Milan Lukeš (americké divadlo), Lumír Čivrný (latinskoameričtí básníci), Miloš Veselý (literatury karibské oblasti), Svetozár Pantůček (arabské literatury), Dušan Zbavitel a Kamil Zvelebil (indická literatura), Jaroslav Průšek (čínská literatura), Vlasta Winkelhöferová (japonská literatura), Jan Patočka (světová filozofie), Luboš Hlaváček, Miroslav Míčko, Jiří Padrta, Ludmila Vachtová a Václav Zykmund (estetika a uměnovědné příspěvky), Miroslav Holub (věda a umění), Jiří Cieslar a Ljubomír Oliva (film), Lubomír Dorůžka (jazz).

Vedle toho se SL spolupracovalo množství dalších překladatelů: z afrických literatur překládali mj. Vladimír Klíma, Jarmila Ortová; z literatur v anglickém jazyce Ivana Doležalová, Pavel Dominik, Jarmila Emmerová, Jiřina Hauková, Martin Hilský, Zdeněk Hron, Rudolf Chalupský, Miroslav Jindra, Alena Jindrová-Špilarová, Karel Klusák, Jaroslav Kořán, Stanislav Mareš, Petr Mikeš, Gabriela Nová, Eva Oliveriusová, Rudolf a Luba Pellarovi, Pavel Šrut, František Vrba, Hana Žantovská, Michael Žantovský; z běloruštiny Václav Židlický, z bulharštiny Hana Reinerová, z dánštiny František Fröhlich, Jan Hendrych, Božena Köllnová, z estonštiny Vladimír Macura, z finštiny Viola Čapková, Markéta Hejkalová, z francouzštiny Jaroslav Fryčer, Jaroslav Hamza, Václav Jamek, Drahoslava Janderová, Eva Janovcová, Petr Kopta, Petr Král, Adolf Kroupa, Antonín J. Liehm, Naděžda Macurová, Eva Mišíková, Patrik Ouředník, Jiří Pechar, Alena Polednová, Dagmar Steinová a Marie Veselá, z gruzínštiny Václav A. Černý, z italštiny Zdeněk Frýbort, Josef Hajný, Alena Hartmanová, Eva Hepnerová, Vladimír Mikeš, z japonštiny Ivan Krouský, Miroslav Novák, z katalánštiny Monika Zgustová, z maďarštiny Viktorie Hradská, Milan Navrátil, Anna Rossová, z němčiny Antonín Brousek, Markéta Brousková, Františka Faktorová, Bohumila Grögerová, Josef Hiršal, Michaela Jacobsenová, Tomáš Kafka, Hanuš Karlach, Marek Nekula, Zdeněk Štolba, Lucy Topoľská, z polštiny Miroslav Červenka, Viola Fischerová, Pavla Foglová, Olga Hostovská, Irena Krasnická, Gabriel Laub, Iveta Mikešová, Olga Neveršilová, Helena Stachová, Helena Teigová a Josef Vlášek, z ruštiny Václav Daněk, Milan Dvořák, Jiří Honzík, Miloš Horák, Jaroslav Kabíček, Jana Moravcová, Alena Morávková, Marcela Neumannová, Anna Nováková, Jaroslav Šanda, Jaroslav Tafel a Ladislav Zadražil, ze srbštiny Stanislava Sýkorová, ze španělštiny Vladimír Medek, Libuše Prokopová, Jan Schejbal, Miloslav Uličný, ze švédštiny Libor Štukavec, ze švédštiny a norštiny Radko Kejzlar; eskymáckou a indiánskou poezii překládal Ladislav Novák.

Povahu zásadní informace, popř. inspiračního impulsu sehrála celá řada otištěných příspěvků zvláště v několika prvních ročnících, např. v ročníku 1957 verše Jacquese Préverta a Carla Sandburga, povídky Isaaka Babela, Heinricha Bölla a Grahama Greena, recenze s ukázkami na Camusův Pád a Faulknerovu Báj, blok článků jugoslávských kritiků a estetiků, stať Pavla Eisnera Franz Kafka s několika ukázkami z Kafkovy tvorby, v ročníku 1958 poéma Robinsona Jefferse Hungerfield v překladu Kamila Bednáře, pokus o kritickou diskusi nad tvorbou Françoise Saganové spojený s otištěním románu Za měsíc, za rok, povídka Marka Hłaska, Škvoreckého stať o generaci „mladých rozhněvaných mužů“ v anglické literatuře a cyklus Václava Zykmunda Surrealismus včera a dnes, v ročníku 1959 drama Eugena Ionesca Židle, aforismy Stanisłava Jerzyho Lece a článek Igora Hájka o Ginsbergovi, Kerouacovi a dalších souvisejících jevech americké literatury, v ročníku 1960 próza Jeroma D. Salingera Kdo chytá v žitě a ukázka z básnické tvorby Lawrence Ferlinghettiho (přel. Jan Zábrana), v ročníku 1961 články Ivana Dubského o kafkovské literatuře a Petra Pujmana o francouzském novém románu, scénář Felliniho Sladkého života, próza P. P. Pasoliniho Zběsilý život a výběr Ludvíka Kundery z veršů soudobých německých básníků, v ročníku 1963 studie Růženy Grebeníčkové o Robertu Musilovi, ukázky z tvorby Henryho Millera, drama Konec hry Samuela Becketta, povídka Alexandra Solženicyna, ukázky z poezie Allena Ginsberga, v ročníku 1964 Pujmanův článek o novém britském dramatu a studie Jiřího Němce o Buñuelovi a Jana Vladislava o T. S. Eliotovi doprovázená ukázkami básní a esejů, v ročníku 1965 drama Arthura Millera Po pádu, esej Rio Preisnera o Hermannu Brochovi, stati Miroslava Nováka a Lubora Hájka o zen-buddhismu, Pujmanův článek o Robbe-Grilletovi jako teoretiku nového románu, Škvoreckého esej o comicsu atd. Ve druhé polovině 60. let a pak znovu od 80. let sehrávaly podobnou roli rozsáhlé cykly, které procházely i celým ročníkem a byly věnovány vlivným směrům či žánrům v národních literaturách (Ludvík Kundera: Dada-panoráma, 1966, Panoráma expresionismu, 1990-91; Jan Řezáč: Surrealistické defenestrace, 1967; Albert Marenčin: Anály patafyziky, 1969; Ze světa sci-fi, 1981; Josef Jařab: Americká povídka posledního desetiletí, 1989; Václav Černý: Soudobá literatura naší kultury, 1993). V 90. letech měla některá čísla jednotné tematické ladění (např. č. 4/1992 se zaměřilo na kulturu Skandinávie) nebo jejich jádro tvořil blok týkající se některé významné osobnosti.

Rozsáhlými ukázkami ze svých stěžejních děl byly představovány osobnosti soudobého filozofického, estetického a literárněvědného myšlení: Roland Barthes, Michel Butor, Mircea Eliade, Umberto Eco (1968 recenze Otevřeného díla s ukázkami, připr. Jan Vladislav), Michel Foucault, Jan Parandowski, Susan Sontagová, Lev Vygotskij. V 90. letech se také zintenzivnilo publikování žánrů odborné literatury – studií, článků a esejů, např. Walter Biemel: Zčasování a struktura románu (připr. Jiří Pechar, 1990); Jan Patočka: O světové literatuře, 1991; Tomáš Vlček: O konci modernismu a postmoderních dotycích výtvarného umění, 1991; Věra Linhartová: DADA a surrealismus v Japonsku, 1992; Richard Rorty aneb Rozpustí se filosofie v literatuře? (připr. Miroslav Machala a Karel Klusák, 1993); Robert Pynsent: Problém identity (připr. Světla Čmejrková, 1994). Články o fotografii v časopise publikovali Vladimír Birgus, Anna Fárová, Daniela Mrázková, Vladimír Remeš (představili přední světové fotografy, např. Diane Arbusovou, Roberta Mapplethorpea, Arnolda Newmana).