Bára BASIKOVÁ

 V centru jediné prózy Báry Basikové je „Já“ mladé dívky hledající identitu v realitě, jejíž obraz sahá od naivně proklamovaných oslav idylického světa z dětských kreseb až po výsměch devastované planetě žijící násilím. Název Rozhovory s útěkem vyjadřuje základní polohu výpovědi: unikání z bezperspektivního milostného vztahu i marnou touhu zastavit se na útěku před sebou samou. Zprvu je hrdinka přesvědčena, že se nalezla v ideální přítelkyni-milence Kew, již lze chápat i jako secesně apartní, narcistní odzrcadlení jí samé. Pozdější vztah k milenci je komplikován feministicky rezervovaným postojem k mužům jako ke zdroji každodennosti a všedního vnímání času. Absence racionální reflexe a suverenita, s níž emocionálně založený subjekt vyprávění intenzivně prožívá, nebo naopak zcela pomíjí některé části skutečnosti, utváří text zaměřený zejména na citovou rezonanci čtenáře.