KRUH NEZÁVISLÝCH SPISOVATELŮ 

Kruh nezávislých spisovatelů (KNS) se ustavil dne 29. března 1968 na první plenární schůzi české části Svazu československých spisovatelů (SČSS) po jeho IV. sjezdu jako volné sdružení členů a kandidátů SČSS a členů jeho překladatelské sekce, kteří nebyli členy Komunistické strany Československa (KSČ). Jeho vznik inicioval Alexandr Kliment jako výraz snahy o nezávislou (nikoli ideovou) tvůrčí organizaci a podporu aktivit politicky neangažovaných občanů. Posláním KNS bylo hájit zájmy nezávislých spisovatelů, prosazovat jejich nároky a konfrontovat názory na problémy literárního, občanského i politického života a po diskusi je předkládat SČSS. Prohlášení KNS podepsalo 58 spisovatelů a překladatelů. Na první schůzi KNS dne 11. dubna 1968 byli za členy výboru zvoleni Václav Havel, Petr Kopta, Alexandr Kliment, Jan Vladislav, Hana Bělohradská, Bedřich Fučík a Josef Hiršal, předsedou byl na 2. plenární schůzi 6. června 1968 zvolen Václav Havel. 4. července 1968 KNS zveřejnil svůj program (zde).
Hlavními body programu KNS bylo usilovat o nezávislost kultury, o pluralitu a diferenciaci publikačních možností spisovatelů rozličných politických a filozofických postojů v nakladatelstvích i časopisech a prosadit jejich rovnoprávné postavení v literárním životě. Jejich dosavadní neplnoprávnost plynula z praxe SČSS jako ideové organizace, v níž kandidáti členství a členové překladatelské sekce neměli volební právo. Omezenou možnost ovlivňovat rozhodování měli i řádní členové, kteří nebyli členy KSČ. Stejně jako v dalších podobných organizacích projednávala i v SČSS veškeré aktuální problémy i dokumenty nejprve Základní organizace KSČ (ZO KSČ), a teprve potom exekutiva Svazu. KNS se měl stát protiváhou této tzv. stranické skupiny. Ve svém Prohlášení KNS prosazoval revizi minulosti SČSS od jeho počátků, včetně způsobu, jakým probíhalo převádění členů z bývalého Syndikátu českých spisovatelů, a programově žádal otevřít Svaz spisovatelům žijícím v exilu. SČSS se měl transformovat do nového typu demokratické, nezávislé zájmové organizace, sdružující spisovatele a překladatele bez ohledu na jejich filozofické, politické a umělecké vyznání, a nadále měl působit na důsledně federativním principu. KNS přijal povinnost morální kontroly těchto kroků a svůj program chtěl prosadit na 5. sjezdu SČSS, plánovaném na říjen 1968, kde jeho členové rovněž zamýšleli kandidovat do volených svazových orgánů (požadovali účast na společné kandidátce a v případě neúspěchu jednání se spisovateli-komunisty chtěli připravit kandidátku vlastní).
KNS reagoval na soudobou politickou situaci a spolu s nezávislostí kultury prosazoval nezávislost člověka, spolu se svobodou slova též svobody občanské. Na své 2. plenární schůzi členové KNS vyzvali vedení Svazu, aby se aktivně podílelo na prosazování svobody slova v médiích a na příslušné změně tiskového zákona; apelovali na členy SČSS, kteří byli poslanci Národního shromáždění, aby důsledně obhajovali svobodu slova na půdě parlamentu. Členové KNS podpořili také vznik dělnických Výborů na obranu svobody slova. Vyzvali vedení Svazu, aby se za tímto účelem spojilo i s ostatními uměleckými institucemi, popřípadě iniciovalo svolání reprezentativního shromáždění umělců všech oborů.
6. června 1968 se členové výboru KNS sešli se členy výboru Kruhu nestraníků při Svazu československých hudebních skladatelů, přípravného výboru Kruhu nezávislých výtvarných umělců a přípravného výboru Klubu nezávislých filmových a televizních umělců. Shodli se, že se budou na pravidelných schůzkách informovat o své práci a koordinovat ji a že budou usilovat o založení Sdružení nezávislé kultury jako společenství politicky neorganizovaných umělců, prosazujících principy nezávislosti kultury. 17. července 1968 se sešli zástupci ZO KSČ SČSS a KNS, aby konfrontovali své názory na přípravu 5. sjezdu SČSS a na novou koncepci a strukturu spisovatelské organizace. Výboru KNS se podařilo o svých požadavcích přesvědčit i komunistické spisovatele; obě skupiny se ve všech zásadních bodech shodly a uzavřely dohodu o spolupráci na principu rovnoprávného partnerství.
Politické události však nedovolily tento záměr naplnit. Po 21. srpnu 1968 česká část SČSS vystupovala s jednotným názorem a její zástupci se účastnili i práce Koordinačního výboru tvůrčích svazů. Ustavit stavovskou tvůrčí organizaci podle demokratických principů se podařilo na jaře 1969 již na republikovém principu a KNS nadále působil při tzv. Seifertově Svazu českých spisovatelů (SČS), který však restaurovaná komunistická moc během roku 1970 zlikvidovala.