Bedřich FUČÍK
Roku 1974 spolu s Vladimírem Binarem založil samizdatovou edici Rukopisy VBF, v níž vycházely sebrané spisy Jakuba Demla (14 sv., ed. s Vladimírem Binarem, s edicí souvisí samizdatová Zpráva o uspořádání Díla Jakuba Demla, 1981), Jana Čepa (6 sv., ed. s Mojmírem Trávníčkem) a Jana Zahradníčka (7 sv., ed. s Mojmírem Trávníčkem a Radovanem Zejdou). V samizdatu byl uveřejněn také soubor Fučíkových vzpomínkových esejí Sedmero zastavení (1977), který byl roku 1982 pro vydání v Krameriově expedici rozšířen na Osmero zastavení a ve třetí verzi na Čtrnáctero zastavení (Rukopisy VBF 1984, Petlice 1985). Dále v samizdatových edicích vyšly mj. publikace Historie jednoho překladu (1979); Oběšený harlekýn (1979); Píseň o zemi (1984) a Dvanáct listů Josefu Glivickému (1984). Po Fučíkově smrti vydávali spolueditoři edice Rukopisy VBF souborné Dílo Bedřicha Fučíka, které zahrnulo svazky Kritické příležitosti 1 (1986), Kritické příležitosti 2 (1987), Setkávání a míjení (1988), Píseň o zemi (1989), Čtrnáctero zastavení (1987) a Rodná krajina básníkova (1989). Literárněvědné stati a eseje publikoval Fučík v Kritickém sborníku, spolupracoval s edicemi Texty přátel, Vyšehradská univerzita aj. Zastoupen je v samizdatových či rukopisných sbornících Albertovi k šedesátinám (1950); Z pěstiček zaťatých: Básníkovi Janu Skácelovi k šedesátinám (1982); Písačky pro Dominika Tatarku (1983); Vladimíru Vokolkovi k sedmdesátinám (1983) a Jaroslav Durych 2. K 25. výročí básníkova úmrtí (1987). K Fučíkovým padesátým narozeninám mu okruh jeho přátel uspořádal rukopisný sborník The Footchic’s show...? Pocta k padesátinám PhDr. Bedřicha Fučíka... (1950), k sedmdesátinám uspořádal Vladimír Justl sborník Bedřichu Fučíkovi k 4. lednu 1970; po Fučíkově úmrtí uspořádala Klára Pokorná samizdatový sborník vzpomínek a nekrologů In memoriam B. F. (1984).
Ve třicátých letech spolupracoval s Československým rozhlasem, spolupráci obnovil na začátku let sedmdesátých, z politických důvodů však nikoli pod vlastním jménem: lektorské posudky psal pod jménem Hanuše Karlacha, literárně-dramatické pořady – mj. o Vítězslavu Nezvalovi, Juliu Fučíkovi či V. M. Krameriovi – publikoval pod jménem Anny Jonákové-Vondrů). V roce 1969 připravil televizní pořad o Grahamu Greenovi, spolupracoval též s poetickou vinárnou Viola a Památníkem národního písemnictví. – Užíval pseudonymů a šifer: Bedřich Dvořák, Václav Horák; Abc, Baf., B. F., Bf, Bk. V Listech pro umění a kritiku 1934 užil společně s dalšími šifru F. Hlz.
Nejen recenze, ale i rozsáhlejší
Fučíkovy studie zásadního rázu jsou téměř výhradně věnovány soudobé české poezii a próze. V návaznosti na
F. X. Šaldu chápal Fučík umění jako budování uměleckého a životního řádu; polemikami proti relativismu (zvláště u
Karla Čapka) a důrazem na směřování člověka k nadosobním hodnotám v pokoře a lásce k bližnímu pokračoval v katolické tradici. Proti tezovitosti a podsouvání utilitárních funkcí umění prosazoval svébytné poslání uměleckého díla jako podněcovatele duchovního růstu (tak už v rané studii O knihu pro mládež, kde pléduje pro nadřazení funkce estetické nad didaktickou a kde v polemice s Jaroslavem Freyem a jeho knihou Boj o pohádku /1942/ hájí svébytnost žánru pohádky). V rámci tohoto zaměření hodnotil posuzovaná díla s estetickou náročností a bez ohledu na spisovatelovu politicko-ideologickou či náboženskou orientaci. Důležitým východiskem fučíkovského pojetí literatury, vyjádřeným zejména ve stati Druhá tvář české literatury a později precizovaným v eseji Píseň o zemi, je tradice a rodná země. Tradici pojímá jako křesťanskou vizi společenství živých, mrtvých a nenarozených, jak se explicitně ukazuje především u Otokara Březiny. „Kult země“, „drama českého duchovního života“, leží v napětí mezi vědomím věčnosti, metafyzickou nejistotou a láskou k rodné zemi. Tuto tradici Fučík explikuje zejména u Karla Hynka Máchy a na jejím základě postuluje linii jdoucí od Legendy o sv. Kateřině přes baroko (Jan Amos Komenský, Bedřich Bridel) k Boženě Němcové, Karlu Jaromíru Erbenovi, Otokaru Březinovi, Janu Čepovi, Jakubu Demlovi, Janu Zahradníčkovi a současným autorům (Josef Kostohryz, Jan Skácel aj.). Tuto linii Fučík chápal jako pro českou literaturu základní, která zároveň funguje jako předpoklad její kontinuity, a autorům této linie věnoval celý život přednostní (v pozdějším období takřka výlučný) zájem. – Rozsáhlejší studie napsal především o
Otokaru Březinovi, Karlu Čapkovi, Janu Čepovi, Jakubu Demlovi, F. X. Šaldovi, Vilému Závadovi a malíři Františku Tichém. Pro své recenze od sedmdesátých let volil formu dopisu recenzovanému autorovi. Pozdní knihy vzpomínkových esejů Sedmero zastavení (o
F. X. Šaldovi, Vladislavu Vančurovi, Jakubu Demlovi, Františku Halasovi, Vítězslavu Nezvalovi, Vladimíru Holanovi a Jiřím Kolářovi), Osmero zastavení (doplněno o
esej o
Františkovi Tichém) a Čtrnáctero zastavení (dále rozšířeno o
portréty Jana Čepa, Viléma Závady, Jana Zahradníčka, Josefa Floriana, Miloše Dvořáka a Rudolfa Černého) nepsal ani tak literární badatel, jako spíše básník a psycholog, jenž každý portrét pojímá odlišným způsobem. Tematicky jsou jednotlivá zastavení výpovědí o osobních vztazích nejen mezi vzpomínajícím a obdivovanými tvůrci, ale především mezi nimi navzájem. Fučík píše s přímočarou pravdivostí i o jejich slabostech, v hloubi však odhaluje jejich osobní a uměleckou velikost a touhu po lidské sounáležitosti.
Jako překladatel se
Fučík soustředil zvláště na moderní německy psanou literaturu, jako beletrista se představil dobrodružným románem Ztroskotání Pacificu s robinsonovským dějem.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie, eseje a publicistika: O knihu pro mládež (studie, 1941); Ztroskotání Pacificu (R pro ml., 1948, na námět F. Marryata, pod pseud. Václav Horák; přeprac. s tit. Ztroskotání Pacifiku aneb Kormidelník Wlnovský, 1971); Zakopaný pes aneb O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova (výkladový slovník, 1976, s J. Pokorným, B. F. neuveden; rozšíř. s tit. Zakopaný pes aneb O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví, 1992); Sedmero zastavení (EE, Mnichov 1981; rozšíř. s tit. Čtrnáctero zastavení, in Dílo B. F. 1992); Zpovídání (knižní rozhovor s Karlem Bartoškem, Toronto 1989).
Souborné vydání: Dílo B. F. (Melantrich, Arkýř, Triáda, ed. V. Binar a M. Trávníček; 6 sv.): 1. Kritické příležitosti 1 (EE 1998; původně v samizdatu 1986); 2. Kritické příležitosti 2. (EE 2002, původně v samizdatu 1987); 3. Setkávání a míjení (kriticko-esejistické práce, 1995, pův. v samizdatu 1988); 4. Píseň o zemi (EE 1994, původně v samizdatu 1989); 5. Čtrnáctero zastavení (EE 1992, původně v samizdatu 1987); 6. Rodná krajina básníkova (EE 2003, původně v samizdatu 1989).
Korespondence: Listovní příležitosti: Dopisy Bedřicha Fučíka Mojmíru Trávníčkovi (ed. J. Hrabal 2003).
Překlady: C. F. Meyer: Svatba mnichova (1930); A. Ulitz: Londýnský kejklíř (1940, s J. Fučíkovou); J. F. Cooper: Poslední Mohykán (1948, úprava překladu F. S. Procházky, jehož pseudonym Fr. Faustin byl v knize zkomolen do podoby Fr. Austin); I. A. Gončarov: Všední příběh (1951, pod pseud. Václav Horák); Saki (H. H. Munroe): Kruté šprýmy (1961, pod pseud. Bedřich Dvořák); O. M. Graf: Kam se schováš, človíčku? (1964); E. Rackwitz: Po neznámých stezkách a mořích (1964, pod pseud. Bedřich Dvořák); H. Fallada: Kdo už jednou seděl v base (1967); M. Brod: Život plný bojů (1966) + Pražské hvězdné nebe (1969); W. S. Catherová: Smrt si jde pro arcibiskupa (1970); J. Čep, Sestra úzkost. Zlomky autobiografického eseje (Řím 1975; 1993, + V. Čep).
Uspořádal, vydal a redigoval: F. X. Svoboda: Milostný sen (výbor poezie, 1940); K. Klostermann: Paní Meluzína (výbor, 1946); A. P. Čechov: A chce se žít (výbor povídek, 1949); R. L. Stevenson: Pavilon na písčinách (výbor, 1950); J. Deml: Rodný kraj (1967, s M. Dvořákem); J. Čep: Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť (1969; též in Spisy Jana Čepa: Dvojí domov 1, ed. M. Trávníček, 1992); J. Zahradníček: Čtyři léta (1969); J. Čep: Etudy pro paní J. (Mnichov 1986); spisy: Dílo F. X. Šaldy (1934–1941, 13 sv.); Spisy J. Čepa (s využitím samizdatových edic B. Fučíka a M. Trávníčka, ed. M. Trávníček 1992–1998).
LITERATURA
Bibliografie: Z. Jürgensová in B. F., Paralipomena (2006, zde).
Knižně: R. Sak: „Život na vidrholci“: Příběh Bedřicha Fučíka (2004).
Studie a články: P. Fraenkl: K vývoji novodobé české literární kritiky, Rozpravy Aventina 1929/1930, č. 31; lp (= Leopold Peřich): O Melantrichu a dru Fučíkovi, Akord 1939, č. 3; kč. (= Karel Čondl): O hodnotnou dětskou knihu, Národní práce 17. 1. 1941; -k- (= A. Kratochvil): Rehabilitace pod rukou, Svědectví (Paříž) 1967, č. 31; A. C. Nor: Tajná rehabilitace, Univerzita Karlova 1968/1969, č. 14; A. Kratochvil: doslov in Sedmero zastavení (Mnichov 1981); V. Havel: Život na vidrholci, Svědectví (Paříž) 1984, č. 73; K. Pecka: Odkaz šifry VBF, LidN (smz.), léto 1989; J. Holý: Setkání s Bedřichem Fučíkem, ČL 1990, č. 4; V. Binar: Bedřich Fučík, LidN 5. 1. 1991; M. Trávníček: Rukopisy VBF, Zprávy Spolku českých bibliofilů 1991, č. 2–3; M. Bauer, Kritické příležitosti Bedřicha Fučíka, Tvar 1998, č. 14; L. Soldán: Mladí katoličtí kritici z časopisu Tvar in Kulturní periodika na Moravě (1998, též in L. Soldán: Od konce století přes práh milénia, 2001); M. Trávníček: Vzájemná korespondence Jana Čepa a Bedřicha Fučíka, ČL 1999, č. 1 (studie s ukázkami z korespondence); Z. Dětáková: Adresát Bedřich Fučík, RR 1999, č. 40 (studie s edicí dopisů J. Demla, J. Durycha, V. Holana, F. Hrubína a J. Seiferta B. Fučíkovi); V. Binar: Vzájemná korespondence Bedřicha Fučíka a Jana Zahradníčka z let 1929–1960, Literární archiv 2001, sv. 32/33 (s edicí korespondence); Z. Dvořáková in Navzdory nenávisti a mstě (2002); M. C. Putna: „Pozdní“ Bedřich Fučík: Editorství nebo interpretace, literární historie nebo kritika? Teologie & společnost 2004, č. 4; I. Málková: Bedřich Fučík, Vilém Závada a-, in Víra a výraz (2005); H. Svanovská: Kritik Bedřich Fučík a ruralisté, in Ruralismus, jeho kořeny a dědictví (2005); A. Jonáková: Na okraj rozhlasových scénářů Bedřicha Fučíka, Literární archiv 2006, č. 37; D. Iwashita: Fenomén Fučík, LidN 14. 7. 2007; P. Komenda: F. X. Šalda a literární kritik Bedřich Fučík ,in „Na téma umění a život“ (2007); R. Sak: Na obranu toho, kdo se už bránit nemůže, LidN 9. 10. 2008; R. Sak: Když v létě mrazilo... aneb proces s katolickými intelektuály, Katolický týdeník 2010, č. 1; M. C. Putna in Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945 (2010); J. Med: Katolíci doufali, že se Hitler nažral, LidN 27. 11. 2010; P. Kosatík: Konec tradice: Bedřich Fučík, Respekt 2010, č. 2; F. Burda: Vladimír Binar, Bedřich Fučík, Mojmír Trávníček, Bulletin Společnosti Otokara Březiny 2010, č. 52; J. Davidová Glogarová: „Literární kapitalističtí zaprodanci“, Dějiny a současnost 2012, č. 4; D. Jirsa: Setkávání a míjení s Ivanem Slavíkem, Aluze 2012, č. 2; J. Wiendl: Píseň o poezii a člověku: Nad kritickou metodou Bedřicha Fučíka in Hledači krásy a řádu (2014); J. Vladislav in Eseje (2018); M. C. Putna in Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy (2018).
Recenze: Sedmero zastavení: J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 1982, č. 66 * Čtrnáctero zastavení: Z. Heřman, SvSl 29. 4. 1992; V. Novotný, MFD 16. 6. 1992; J. Brabec, NK 1992, č. 20; M. Petříček, Tvar 1992, č. 26; B. Čiháková, Literární bašta 2017, zde * Píseň o zemi: M. C. Putna, Respekt 1994, č. 42; J. Wiendl, Tvar 1995, č. 2; V. Karfík, LitN 1995, č. 17 * Setkávání a míjení: J. Brabec, NK 1995, č. 27; Z. Heřman, SvSl 28. 6. 1995; V. Novotný, Práce 2. 8. 1995 * Kritické příležitosti 1: A. Haman, NK 1998, č. 29; M. Bauer, Tvar 1998, č. 22; I. Kotrlá, Akord 2004/05, č. 9; M. Punčochář, Aluze 2004, č. 2/3 * Kritické příležitosti 2: D. Iwashita, LidN 4. 1. 2003; K. Komárek, Aluze 2002, č. 3; B. Kostřicová, Host 2004, č. 6 * Rodná krajina básníkova: D. Iwashita, LidN 27. 3. 2004 * Paralipomena: M. Trávníček, Tvar 2007, č. 8; B. Kostřicová, Host 2007, č. 9; K. Kolařík, A2 2007, č. 20 * Dílo Bedřicha Fučíka (edice): J. Zizler, Souvislosti 2008, č. 1; P. Hora, ČL 2009, č. 2.
Rozhovor: K. Bartošek – B. F.: Zpovídání (Toronto 1989).
Nekrology: V. Havel, Obsah (smz.) 1984, č. 7; K. Pecka, Obsah (smz.) 1984, č. 10 (prosinec); A. Kratochvil, Nové obzory (St. Gallen) 1984, č. 10/11; K. Jadrný, České slovo (Mnichov) 1984, č. 7/8; E. Kantůrková, Obrys (Mnichov) 1985, č. 1.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, uspořádáno v 1. stupni evidence.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Lexikon české literatury
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památníku národního písemnictví
Databáze Obce překladatelů
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945