AKORD (1)
Katolicky orientovaný kulturní, později především literární měsíčník
Akord patřil k nejvýznamnějším časopisům české katolické scény. Vynikal mezi nimi svou vědeckou, kritickou i literární úrovní, kterou zásadně ovlivňovaly osobnosti v čele redakce (Jaroslav Durych, Jan Zahradníček), a schopností reflektovat a především ve čtyřicátých letech vstřebávat podněty mimokatolického prostředí.
V prvním období své existence (1928–1933), kdy Akord vycházel v pražském Kuncířově nakladatelství, byl jako redaktor uváděn Ladislav Kuncíř a jako hlavní spolupracovníci
Jaroslav Durych spolu s Josefem Dostálem; v časopisu tehdy převažovala kulturní a politická publicistika zaměřená ke kritice liberalismu a restituci křesťanských hodnot v národní kultuře. Vydávání ukončila hospodářská krize, během níž bylo uzavřeno i Kuncířovo nakladatelství. – Ve druhé etapě (1934–1939) vydával Akord Spolek katolických akademiků Moravan v Brně, odpovědným redaktorem ročníku 1934 byl František Pospíšil; od ročníku 1935 byli uváděni pouze redaktoři rubrik, v ročníku 1939 byl uveden odpovědný redaktor Petr Levíček. V tomto období přibylo na stránkách časopisu beletrie a statí o filozofických, teologických, estetických a uměnovědných problémech. – V létě 1939 Moravan předal Akord literárnímu a uměleckému nakladatelství Akord, které pro ten účel v Brně vzniklo a v němž časopis vycházel v prvním roce svého třetího období (1939–1948); v letech 1940–1944 byla vydavatelem Edice Akord, akademické, literární a umělecké nakladatelství. Akord se nyní soustředil k literatuře, literární kritice, teorii a historii. V ročníku 1939/1940 byl jako odpovědný redaktor uveden Petr Levíček s redakčním kruhem, od ročníku 1940/1941 je uváděn redaktor Jan Zahradníček. V červnu 1944 (po vydání č. 10 roč. 1943/1944) protektorátní úřady časopis zastavily. S podtitulem Měsíčník pro literaturu, umění a život začal znovu vycházet od října 1945, vydávalo jej Sdružení katolických spisovatelů a publicistů (Brno – Praha) opět v Edici Akord. Nadále jej řídil Jan Zahradníček s neuvedeným redakčním kruhem, odpovědným redaktorem byl Petr Levíček. Roku 1948 byl Akord z politických důvodů zastaven.
Autoři Akordu prvního období, vedeni „vírou v nutnost renesance duchovních hodnot“ a péče o „národní kulturu“, se vymezovali proti pragmatismu a materialismu, příznakům své doby, již pociťovali jako krizovou, ovšem také proti katolickému separatismu (pojetí katolického umění, jež je v národě pouhou enklávou, nahrazovali pojetím ztotožňujícím celek umění s katolickým). Akord nepěstoval zájem o aktuální politickou situaci (kritizoval ovšem lidovou stranu a zapojení kněžstva do politiky) a nechtěl ani být jen časopisem literárním či kritickým; jeho cílem bylo vydobýt katolicismu nové místo v národním společenství, což mj. znamenalo reflektovat kulturní i umělecký svět z katolického hlediska (stať Silvestra Braita Katolicita a umění; polemika s Masarykovým a Vlčkovým pojetím národního obrození). Jedinou rubrikou byly Poznámky (v 6. roč. Poznámky I, II, a III) obsahující recenze a drobné aktuální zprávy. Vyhraněné tendenci Akordu se vymykalo jen několik studií (Jan Mukařovský o umělcově osobnosti a díle či stať Antonína Veselého o Gustavu Pflegru Moravském).
Vůdčí osobností prvního období byl Jaroslav Durych, jehož prostřednictvím Akord myšlenkově navazoval na časopis Rozmach (jeho ironickou polemičnost však postrádal). Durych byl autorem řady programových i speciálních statí, věnovaných jak literatuře a umění (mj. studii o Viktoru Dykovi, Karlu Hlaváčkovi, Otokaru Březinovi, Jakubu Demlovi, o českém jambu, o hranicích umění), tak otázkám kulturně-politickým (příspěvek Dnešní naděje katolicismu v zemích českých); na stránkách Akordu také propagoval svou knižně vydávanou beletrii (stejně tak časopis propagoval produkci Kuncířovu). Kriticky se Akord stavěl k poetismu, Karlu Teigovi či Františku Götzovi; Jan Strakoš naopak vyzdvihl Vítězslava Nezvala. Za bezpředsudečné čtení staročeské poesie byl opakovaně oceněn Roman Jakobson.
Většina publicistických statí byla přeložena z francouzštiny, angličtiny či ze slovanských jazyků (ruština, polština, srbochorvatština), z českých autorů přispívali Silvestr Maria Braito, Josef Dostál, Jaroslav Durych, Metoděj Habáň, Leopold Peřich, Václav Renč, Břetislav Štorm, Josef Vašica, dále Pavel Eisner, Josef Heyduk aj. Podrobnou pozornost Akord věnoval autorům katolickým (Jules Barbey d’Aurevilly, Léon Bloy, Georges Bernanos, Jaroslav Durych, François Mauriac) i autorům blízkým náboženské problematice (Andrej Bělyj, Alexandr Blok, Fjodor Michajlovič Dostojevskij aj.). Literární kritiku pěstoval Jan Strakoš, v posledních ročnících Václav Renč a Jan Franz.
V oblasti beletrie, kterou Akord tiskl méně než publicistiku, převažovaly překlady, především z francouzštiny a angličtiny. Z poezie (ve většině ročníků stála v čele čísla báseň) byli zastoupeni např. William Blake, Stefan George, Antonio Machado, Suzanne Renaud, Rainer Maria Rilke, Paul Valéry, Emil Zegadłowicz aj.; z prozaiků Isaak Babel, Léon Bloy, Georges Bernanos, Sigrid Undsetová aj. Z českých básníků byli tištěni Bohuslav Reynek, Bedřich Bridel, Jaroslav Durych, Pavel Eisner aj., z prozaiků jen Silvestr Maria Braito, Jakub Deml, Jaroslav Durych a Leopold Peřich; číslo 9/1931 sestavil Josef Vašica jako „Bridelovo číslo“. V posledních ročnících radikálně ubylo Durychova vlivu. Na vedení Akordu se podíleli Josef Dostál, později Bohdan Chudoba a Břetislav Štorm. Zesílil zájem o ideologicko-politické otázky (přeložená stať o italském fašistickém korporativním systému). Poslední číslo vyšlo v únoru 1934. – Od roku 1928 Kuncíř vydával edici Knihy Akordu, která měla rozvíjet „myšlenky nadhozené v měsíčníku“; vyšly zde knihy Jaroslava Durycha, Jacquesa Maritaina, publikován byl Svatováclavský sborník aj.
Od ledna 1934 vycházel Akord v Brně; redaktor prvního ročníku Bohdan Chudoba jej chtěl orientovat politicko-kriticky, po prvním ročníku však časopis opustil a Akord se profiloval jako akademické, na uměleckou kritiku, vědu a teologii zaměřené periodikum, které se chtělo stát listem formativním, stojícím mimo aktuální politickou problematiku. Akord byl těsně propojen se spolkovým životem Moravana (přiložena bývala výroční zpráva, v rubrice Duchovní život byly tištěny zprávy z Dalečína, moravanského letního tábora katolické mládeže).
Všestrannost zájmů Akordu se projevila v systému rubrik. V ročníku 1934 se objevily rubriky Duchovní život (přispíval Metoděj Habáň, Bohdan Chudoba aj.), Umění (Otto Forst de Battaglia, Jan Čep, Karel F. Krejčí, Zdeněk Šmíd aj.), Psychologie (Ladislav Kempný, Dominik Pecka; velká část rubriky byla věnována sexuologii), Život a vědy sociální (Otto Forst de Battaglia, Bohdan Chudoba, Jan Strakoš aj.), Historie (Josef Dostál, Bohdan Chudoba, Zdeněk Kalista aj.), Přírodní vědy (články o fyzice, astronomii aj. psal Artur Pavelka). Od ročníku 1935 byly rubriky samostatně paginovány a Akord tak vycházel jako sborník v pěti částech. Od ročníku 1936 byli uváděni redaktoři jednotlivých rubrik: Duchovní život (jen roč. 1935, řídil Metoděj Habáň, přispíval Silver Maria Braito, Metoděj Habáň, Jacques Maritain aj.), Život a věda (řídil Metoděj Habáň, později s Josefem Hegerem; přispíval Josef Dostál, Metoděj Habáň, Josef Heger, Jacques Maritain aj.); Poesie a literární glosy (jen roč. 1935; řídil Jan Strakoš, rubrika obsahovala literární kritiky, eseje i beletrii), resp. Poesie (od r. 1936, řídil Jan Strakoš, poté Miloš Dvořák; rubrika obsahovala beletrii a domácí i překladovou esejistiku, např. Leopold Bena, Georges Bernanos, Jan Dokulil, Miloš Dvořák, Zdeněk Šmíd aj.); v rámci obou literárních rubrik byla zřízena recenzní podrubrika O knihách, kterou řídil Leopold Peřich; Umění (řídil Karel F. Krejčí, rubrika byla věnována hudbě, výtvarnému umění a architektuře, přisp.
Oldřich Králík, Karel F. Krejčí, Albert Kutal, František Pospíšil, František Straka, Eugen Dostál, články o baroku přispěl Václav Richter), Věda (jen v ročníku 1935; věnovala se historii, právu, hospodářství, politologii, etice; řídil Dominik Pecka, kromě redaktora přispívali Bernardin Skácel, Eduard Winter aj.); O knihách a filmu (od roč. 1937; řídil Jaroslav Hloušek, který přispíval filmovými studiemi, literární recenze psali Jan Strakoš, Zdeněk Šmíd aj.).
V ročníku 1934 původní beletrie i kritika chybí, v dalších ročnících se objevuje v příslušné rubrice, byla však omezena na katolické autory. Publikovali zde Klement Bochořák, Jan Čep, Rudolf Černý, Jan Dokulil, Miloš Dvořák, Marie Glabazňová, František Hrubín, František Křelina, František Lazecký, Václav Renč, Bohuslav Reynek, Zdeněk Řezníček, Zdeněk Vavřík, Vladimír Vokolek, Jan Zahradníček, Jaroslav Zavadil aj., překládáni byli Alain-Fournier, Richard Billinger, Paul Claudel, Paul Éluard, Jean Giono, Juan Ramón Jiménez, Rainer Maria Rilke aj.; v období po začátku okupace byla tištěna převážně jen beletrie domácí. Vedle jiných literárních kritiků (Jan Strakoš, Jan Čep, Václav Renč, František Lazecký, marginálně Bedřich Fučík) se hlavní kritickou osobností stal Miloš Dvořák, který opustil záměrně neaktuální směřování Akordu, vymezil se proti avantgardě (odsoudil sborník Ani labuť ani lůna), kriticky reflektoval dobové literární diskuse (např. o Jiřím Wolkerovi, Františku X. Šaldovi či o surrealismu) a obecně zdůrazňoval spíše to, co katolíky a nekatolíky rozděluje; jeho kritika nebyla primárně estetická, ale konfesijní. Stejné uvažování představil Jan Čep stavící konfesijní citlivost nad citlivost estetickou (Básník a jeho inspirační zdroje); znovu tak – na rozdíl od Akordu prvního období – sílilo vnímání konfesijních hranic v rámci národní kultury. Dvořák otiskl též kritické příspěvky Jaroslava Durycha Pláč K. Čapka namířený
proti Čapkovým sympatiím k republikánskému Španělsku a text Jana Čepa Netřeba víry k tvorbě, polemizující s Františkem Halasem. – Existence časopisu byla ukončena 3. září 1939. – V roce 1934 vznikla edice Akord, v níž vycházela původní a překladová beletrie i odborná díla katolicky zaměřených autorů (Metoděj Habáň, Žalmy v překladu Josefa Hegera, Felix Timmermans aj.).
Poslední období Akordu, započaté na podzim 1939, je spojeno s osobností hlavního redaktora Jana Zahradníčka. Dominantní část čísla tvořila literární kritika a poezie, dále literárněteoretické a literárněhistorické studie, eseje a próza. Z básníků byly tištěni zejména nábožensky orientovaní autoři Zahradníčkovy generace a mladší (Klement Bochořák, Jan Dokulil, Karel Doskočil, Josef Jelen, Svatopluk Kadlec, Ludmila Macešková (= Jan Kameník), Vladimír Vokolek, Jan Zahradníček), básníci sympatizující a v tvorbě se přibližující myšlenkám katolicismu (František Hrubín, Vilém Závada) a začínající mladí tvůrci (mj. Antonín Bartušek, Ivan Blatný, Jiří Orten, Jan Pilař, Michal Sedloň, Jiří Šotola). Překladová poezie byla publikována především v ročníku 1939/40 a v ročnících poválečných (Endre Ady, Dante Alighieri, Thomas Stearns Eliot, Andreas Gryphius, Johann Christian Günther, Rainer Maria Rilke, William Wordsworth, William Butler Yeats, starozákonní texty v překladu Josefa Hegera). Próza byla zařazována až od ročníku 1940/1941 (zejména Jan Čep, dále Jakub Deml, František Křelina, František Listopad, Milena Ulmanová, Arnošt Vaněček, Vladimír Vokolek aj., ze zahraničních François Mauriac, Gertruda Göpfertová, starozákonní texty v Hegerově překladu aj.).
Hlavní kritickou ambicí Akordu bylo sledovat aktuální produkci (Rudolf Černý, Jaroslav Červinka, Miloš Dvořák, Josef Filipec, Bedřich Fučík, Timotheus Vodička, Jan Zahradníček); ročník 1939/1940 věnoval literární kritice samostatnou přílohu O knihách (řídil Bedřich Půža, 8 str.). Bedřich Fučík a Miloš Dvořák zde publikovali své syntetické práce (Dvořákovy stati Boj o umění a Pásmo mladé lyriky v roč. 1940/1941, Fučíkovo Zastavení v roč. 1939/1940), z nichž je patrná základní teze ztotožňující dobré umění s katolickým. Literární teorii pěstoval Timotheus Vodička (Základy umělecké kritiky, Princip českého verše) a Oldřich Králík (translatologické studie), šířeji pojatou teorii umění Rudolf Černý (Poznání v umění, studie o estetice). Výraznou složku protektorátního Akordu tvořily studie o národní tradici: stati o národním obrození Jana Strakoše, Škarkovy o české hymnologii, Timothea Vodičky o Zeyerovi. Dominantní pozornost byla věnována českému literárnímu baroku: studie Alberta Vyskočila, Viléma Bitnara a zejména badatelsky objevné stati Josefa Vašici o barokní literatuře (též o nejstarším českém písemnictví a o české bibli); k Vašicovým šedesátým narozeninám vyšlo speciální číslo Akordu (1943, přispěli Jan Čep, Dmytro Čyževskyj, Zdeněk Kalista aj.). Jen výjimečně byla tištěna esejistika překladová (Romano Guardini: Podstata křesťanství).
Po válce přestali někteří autoři s Akordem spolupracovat (František Hrubín, Vilém Závada), přihlásili se však noví tvůrci, zejména z mladší generace (Ivan Diviš, Emanuel Frynta, Eugen Liška, Ladislav Novák, Zdeněk Rotrekl, Ivan Slavík, Josef Suchý aj.). I nadále Akord přinášel literárněkritické a literárněhistorické studie (Rudolf Černý, Miloš Dvořák, Bedřich Fučík, Bohdan Chudoba, Oldřich Králík, Timotheus Vodička, Albert Vyskočil), jeho charakter se však proměnil směrem k polemičnosti. Pro koncepci časopisu v celém poválečném období jsou příznačné dvě vzájemně související linie. První je obranná a směřuje k obhajobě křesťanských autorů (Jakuba Demla, Jaroslava Durycha, Jana Zahradníčka aj.) obviňovaných z kolaborace s nacistickým a protektorátním režimem, druhá vyjadřuje kritický postoj vůči dobovým trendům mířícím ke změně politického systému. Obrannou linii ztělesňuje především Timotheus Vodička polemickým článkem Tažení proti katolickým spisovatelům (roč. 1946/47), kde se zastal osočených před výpady levicového tisku, především Kulturní politiky
a jejích publicistů Václava Běhounka a Josefa Brambory. Polemický kritický tón je příznačný pro stati Miloše Dvořáka Rozjímání o dnešní poezii (roč. 1947/48), která s ostrou kritičností mapuje válečnou a poválečnou básnickou tvorbu a staví do protikladu umění katolické a materialistické. K aktuální situaci české poezie se autor vyjádřil i ve statích Básník a svět aneb Postavení umělce specialisty (roč. 1945/1946), Ke kořenům kulturní krize (roč. 1946/1947), a zvláště v polemické úvaze Duch svobody (v roč. 1947/48). Rozsáhlá recenzní činnost v rubrice O knihách byla zaměřena převážně na konfesně spřízněné autory. Vedle Rudolfa Černého, Miloše Dvořáka (z recenzí je složena i stať Pásmo válečné lyriky procházející třemi čísly roč. 1945/1946) a Timothea Vodičky se jí věnovali také autoři začínající, např. Bohumil Pavlok nebo Zdeněk Rotrekl. – Pro tištění drobných zpráv a glos vznikla v poválečném Akordu rubrika Poznámky.
Ročníky 1928–1934: měsíčník, od ledna, bez července a srpna, 10 čísel; roč. 1935–1939 5 čísel; ročníky 1934–1939 nečíslovány, označovány jen letopočtem. Od 1939/1940 měsíčník, 10 čísel, občas dvojčísla, od září do června, ročníky číslovány kontinuálně od prvního ročníku moravského (1934), tj. ročník 1939/1940 byl označen jako VII. Roč. 1947/1948 (označen jako XIV) 6 č., dvojčíslo 3/4, do února 1948.
V první období bez podtitulu; Časopis pro kulturní informaci (roč. 1934); Revue pro kulturní synthesu (roč. 1935–1938); Měsíčník pro kulturní orientaci (roč. 1939); Měsíčník pro literaturu, umění a život (roč. 1939/1940–1947/1948).
1928–1933 A5, 308–480 str. v ročníku, paginace průběžná, obsahy ročníků. – Roč. 1934 A4, 16 str., s obsahem; další ročníky A5, 340–370 str. v ročníku, roč. 1939 32–100 str., paginace v roč. 1934 přetržitá, v dalších ročnících průběžná v rámci rubrik (nikoli v rámci ročníku), obsahy rubrik. – Od 1939/1940 A5, 40 str. (dvojčísla 72–80 str.), paginace průběžná, obsahy ročníků (kromě 1947/1948).
V roč. 1928–1929 vkládány obálky knih či jejich ilustrace, fotografie, reprodukce obrazů s duchovní tematikou, roč. 1930–1933 bez výtvarného doprovodu. Od roč. 1934 zřídka reprodukce pojednávaných uměleckých, zejména sakrálních, děl; v roč. 1938 v rubrice O knihách fotoportréty redaktorů, v roč. 1939 reprodukce obrazů, fotografie. Od roč. 1939/1940 téměř bez výtvarného doprovodu (v r. 1940/1941 kresba K. Kovárny, v roč. 1943/1944 portrét J. Vašici, 1946/1947 dřevoryt Michaela Floriana), obálka O. Menhart.
LITERATURA
Bibliografie: A. Vandasová: Zahradníčkův Akord (diplomová práce, FF UK 2012); zde bibliografie období 1939–1948.
Knižně: M. C. Putna in Česká katolická literatura 1918–1945 (2010); M. Bauer in Dějiny nové moderny II (2014); M. Bauer in Dějiny nové moderny III (2017); T. Vodička – J. Zahradníček: Je to s tím Akordem velký kříž: vzájemná korespondence Timothea Vodičky a Jana Zahradníčka (2017); T. Kubíček: Řád tvaru (2020).
Programové články: J. Durych, Impromptu, Akord 1928, č. 1; L. Peřich, Národní kultura, Akord 1928, č. 1; red.: Redakce odběratelům, Akord 1928, č. 10; J. Durych, Některé poznámky, Akord 1931, č. 1; J: Durych, Rok zkoušky, Akord 1931, č. 10; J. Dostál: Do nového roku, Akord 1933; B. Štorm, Poslední poznámka, Akord 1934, č. 9/10.
Studie a články: mj. (= M. Jirko): Nový literární časopis, České slovo 1. 1. 1928; P. E. (= P. Eisner): Der Verleger Kuncíř, Prager Presse 5. 2. 1930; č. 6; J. Ošmera, Moravské literární časopisy, Panorama 1935, č. 1; V. Běhounek: Jasnou odpověď!: oni o díle, já o autorovi, Kulturní politika 1945/1946, č. 21; -rek. (= V. Kocourek): Svoboda kulturního projevu – pro koho?, Rudé právo 16. 1. 1946; D. Chrastina: Profil časopisu Akord v letech 1945–1948, Akord 1993/94, č. 6; L. Soldán: Ale i meč má podobu kříže: Esejista Robert Konečný v Akordu 1945–47, Akord 2002, č. 6; L. Jehlička: Křik koruny svatováclavské, část 7, Akord 2003, č. 7; M. Trávníček: Budeme pracovat společně, Akord 2004/05, č. 5.
K jednotlivým číslům a ročníkům (výběr): č. 1/1928: A. Novák, LidN 15. 1. 1928; mj. (= M. Jirko), České slovo 4. 1. 1928 * roč. 1928: P. E. (P. Eisner), Prager Presse 14. 11. 1928 * č. 10/1929: K. (= J. Knap), Venkov 20. 12. 1929 * č. 4/1931: ok (= V. Prokůpek), Venkov 3. 3. 1931 * č. 9/1931: ne (= A. Novák), LidN 30. 9. 1931; -chb.- (= V. Cháb), Čin 12. 11. 1931 * č. 10/1933: zsl. (= A. Novák), LidN 18. 11. 1933 * č. 10/1934: zsl. (= A. Novák), LidN 15. 12. 1934 * č. 6/1941/1942: amb. (= A. M. Brousil), Venkov 4. 3. 1942 * č. 7/1941/1942: p, LidN 2. 5. 1942 * dvojčíslo 9/10/1941/1942: an., LidN 18. 7. 1942 * roč. 1942/1943: ný, LidN 14. 9. 1943 * dvojčíslo 3/4/1943/1944: J. M. (= J. Machoň), LidN 6. 1. 1944 * č. 6/1943/1944: J. M. (= J. Machoň), LidN 25. 3. 1944 * č. 10/1943/1944: J. M. (= J. Machoň), LidN 6. 8. 1944 * č. 4/5/1945/1946: Oldřich Kryštofek, MF 21. 2. 1946 * č. 5/1946/1947: an., LD 1. 2. 1947 *
č. 6/1946/1947: pa (= A. Jehlová): SvSl 28. 2. 1947 * č. 9/1946/1947: jp (= J. Pilař), ZN 14. 5. 1947 * č. 3/1947/1948: lk (= L. Kundera), Rovnost 9. 11. 1947 * č. 4/1947/1948: lk (= L. Kundera), Rovnost 19. 12. 1947.