Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Michal  SEDLOŇ

* 5. 9. 1919, Praha  
† 1. 3. 1982, Praha  
 
Básník
 Vlastním jménem Antonín Neureutter. Jeho otec byl bankovním úředníkem. Manželka Miroslava Sedloňová (* 1925, rozená Strasserová) je překladatelkou z ruštiny a němčiny. – V Praze Sedloň absolvoval reálné gymnázium (maturoval 1938) a začal studovat slovanské literatury na FF UK, byl i členem levicové skupiny Mladá kultura. Po uzavření českých vysokých škol (1938) pracoval v záložně, po válce, od 1945, jako redaktor v kulturní rubrice Rudého práva. Vysokoškolská studia dokončil 1949 (PhDr. 1952 prací o kritice F. X. Šaldy). 1949–1952 byl filmovým dramaturgem Československého státního filmu, poté redaktorem nakladatelství Mladá fronta, od 1962 v časopise Květy. 1969 musel z redakce odejít. Do 1972 pracoval jako průvodčí tramvaje, poté těžce onemocněl a odešel do invalidního důchodu.
 Přispíval do časopisů Český dělník, Lidové noviny; po 1945: Tvorba, Rudé právo (rubrika Holobrádkův kalendář), Mladá fronta, Nový život, Literární noviny, Květy, Dikobraz, Host do domu, Plamen aj. 1945–1947 autorsky působil v Divadle satiry. Napsal řadu textů k budovatelským písním. Překládal z ruštiny. Užíval pseudonymu Holobrádek a ojediněle i dívčího jména manželky Miroslava Strasserová.
 V Sedloňově poezii již od začátku, od dvojice sbírek publikovaných ještě za války, vedle sebe koexistují linie vážná a humoristicko–satirická. Ironie a slovní hříčky jeho prvních humoristických veršů ze sbírky Máta peprná míří proti lidským slabostem a paradoxům literárního světa; autor paroduje i soudobé spisovatele (oddíl Mísa přátelství). Literární téma určuje rovněž poválečnou Sedloňovu satirickou báseň Poezie uvedenou Divadlem satiry v rámci pásma Zvláštní vydání, jež se vysmívá tendenční pseudolidovosti a pohrává si se zvraty v básnickém vývoji Vítězslava Nezvala. Později však Sedloň dal svůj talent cele do služeb politického boje a z komunistické perspektivy komentoval aktuální politickou situaci, dvouletku, odsun Němců, politiku nepřátelských stran a zemí (RP karikatury). K parodiím soudobé básnické tvorby se později vrátil sbírkou Pegasem kopnutí, v níž zčásti vystihl i schémata a klišé budovatelské poetiky. Satirickou kritikou aktuální kulturní politiky měl být román Všichni byli výborní. – Druhou linii Sedloňovy tvorby vytváří zprvu nepříliš výrazná subjektivní lyrika, meditativní, milostné a přírodní verše. Později se v jeho lyrice objevují i motivy sociální bídy a básník ve jménu sbratření lidí útočí proti individualismu a honbě za bohatstvím. Reflexe života a smrti, ovlivněné prožitkem války, pak často vyúsťují v optimistickou vizi budoucnosti (Zvichřené jasany, Silice, Větévka mimózy). Po únoru 1948 Sedloň apelativní rysy své poezie rozvinul a publikoval – většinou časopisecky a ve sbornících – texty obsahující typické dobové motivy: kolektivismus, lásku k vlasti a společnosti, propojení individuální lásky s prací pro společnost (Strážné ohně). Po opadnutí první vlny patosu se snažil o hlubší pohled na společnost a individuum jako na proces neustálého vznikání a zanikání v čase (Vzpoura srdce). Reakcí na první let člověka do vesmíru byla poema Astronaut, mytizující kosmický výzkum. Po vydání sbírky časové aktuální poezie s milostnými, přírodními, vlasteneckými i politickými motivy Příboj a neony se Sedloň odmlčel.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zvichřené jasany (BB 1943); Máta peprná (BB satirické, 1944); Silice (BB 1945); Větévka mimosy (BB 1946); RP karikatury (BB satirické, 1947); Strážné ohně (BB 1953); Pegasem kopnutí (BB satirické a humoristické, 1955); Vzpoura srdce (BB 1956); Všichni byli výborní (R satirický, 1960); Doma plno kamarádů (BB pro děti, 1961); Astronaut. Neutopická fantazie (poema, 1961); Příboj a neony (BB 1961); scénicky: Zvláštní vydání (pásmo, 1946, s dalšími).
Příspěvky ve sbornících: Chvála slova (1940); In memoriam Josefa Hory (1945); Vysočina (1946); Kytice (1948); Práce zpívá (1949); Jde české mládí (1950); Milujeme Sovětský svaz (1950); Armáda lidu – armáda míru (1951); Mladá vesnice (1951); Na dobré hodince (1959).
Přeložil: M. V. Isakovskij: Ty po své zemi jdeš (1955, s I. Skálou).
Uspořádal a vydal: S. Čech: Výbor poezie (1951); S. Čech: Jestřáb contra Hrdlička a jiné povídky (1952); A to je ta krásná země (1953); Udeř, mladá bouře. Verše revolučních básníků (1962); J. Jesenský: Je láska jako větru šum (1972, pod pseudonymem M. Strasserová).

LITERATURA

Recenze:Zvichřené jasany: J. K. (J. Kopecký), LidN 10. 8. 1943 * Máta peprná: p. (A. M. Píša), Národní práce 5. 4. 1945 * Silice: V. Černý, KM 1946, č. 4–6 * Větévka mimózy: M. D. (M. Dvořák), Akord 13, 1946/47, s. 233 * Strážné ohně: S. Machonin, LitN 1954, č. 32 * Pegasem kopnutí: Z. Heřman, HD 1955, č. 12 * Vzpoura srdce: M. Schulz, Květen 1957, č. 5 * Všichni byli výborní: M. Postler, Kultura 1960, č. 15 * Astronaut: Olaf (O. Sus), HD 1961, č. 7 * Příboj a neony: F. Vrba, LitN 1961, č. 48 * Udeř, mladá bouře: M. Blahynka, Tvorba 1962, č. 24.
Studie a články: J. Grossman: Lyrické profily 45, Generace 1, 1945/46, č. 2; V. Just in Z dílny malých scén (1989); J. Hanák: Květy blbosti, Signál 1993, č. 16, 31, 35.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998)
Aktualizace hesla: 22. 8. 2006 (kp)
 
zpět na hlavní stranu