PLAMEN
Na vzniku Plamene měl mimořádný zájem Jiří Hájek: chtěl z časopisu učinit platformu, na níž by se mohl uplatňovat jako ideový vůdce mladé umělecké generace vstupující do literatury na začátku 60. let; zároveň přispíval k popularizaci podnětů filozofů a estetiků, jako byli Ernst Fischer, Roger Garaudy, György Lukács, a usiloval o to, aby byl v domácím prostředí považován za jednoho z hlavních iniciátorů myšlenkové obrody marxismu. Rychle se rozšiřující autorský okruh začal však poměrně brzy překračovat původní Hájkovy intence, což nakonec vedlo až k roztržce mezi šéfredaktorem a redakční radou. Oproti dřívějším svazovým časopisům byl Plamen otevřenější ve výběru spolupracovníků i příspěvků; od poloviny 60. let dával prostor – zvláště v rubrice Myšlenky (XX.) století – i nemarxistickým ideovým proudům (Michel Foucault, Erich Fromm, Ladislav Klíma, Jean-Paul Sartre, Pierre Teilhard de Chardin) a dlouho tabuizovaným tématům (problematika mýtu v literatuře, k níž se vyjádřil i Václav Černý – č. 8/1965, úvahy o masové kultuře, literární ztvárnění erotiky a sexu, kulatý stůl o machiavelismu v politice apod.).
Autorské zázemí bylo bohaté; s postupem doby zde byli tištěni i autoři, kteří překračovali programové limity tzv. socialistické literatury nebo žili v emigraci (Ivan Blatný, Jan Čep, Václav Havel, Egon Hostovský, Jiří Kolář, Jan Zahradníček). Ke stálým domácím přispěvatelům patřili mj. básníci Kamil Bednář, Ivan Diviš, Miroslav Florian, Jiřina Hauková, Vladimír Holan (mj. Noc s Hamletem – roč. 1964), Miroslav Holub, František Hrubín (Romance pro křídlovku – 1962), Josef Kainar, Ludvík Kundera, Oldřich Mikulášek, Jaroslav Seifert, Ivan Skála, Ladislav Stehlík, Jiří Šotola, Karel Šiktanc, Jana Štroblová, Ivo Štuka, František Vinant, z nastupující básnické generace Antonín Brousek, Jiří Gruša, Josef Hanzlík, Václav Hons, Petr Kabeš, Jiří Pištora, Věra Provazníková, Pavel Šrut, Miloslav Topinka, Ivan Wernisch, Jiří Žáček. Prózy (často na pokračování) uveřejňovali Ludvík Aškenazy, Jan Beneš, Ilona Borská, Adolf Branald, Ladislav Bublík (Páteř – 1962-63), Rudolf Černý, Hermína Franková, Jiří Fried (Časová tíseň – 1961, Abel – 1965), Norbert Frýd, Ladislav Fuks (Variace pro temnou strunu – 1966), Jarmila Glazarová, Bohumil Hrabal (Bambina /sic!/ di Praga – 1963-64), Ivan Klíma, Alexandr Kliment, Jiří Křenek, Ivan Kříž, Marie Kubátová, Milan Kundera (Já truchlivý bůh – 1960, Nikdo se nebude smát – 1963, Symposion – 1968), Arnošt Lustig (Modlitba za /sic!/ Kateřinu Horovitzovou – 1963), Marie Majerová, Jiří Marek, Jan Martinec, Karel Michal (Čest a sláva – 1965), Karel Misař, Jiří Mucha, Vladimír Neff, Josef Nesvadba, Vladimír Páral (Soukromá vichřice – 1966), Karel Pecka, Josef Podaný, Jan Procházka, Vladimír Přibský, Jaroslav Putík, Milan Smolík, Vojtěch Steklač, Věra Stiborová, Josef Škvorecký (přispíval již do prvních ročníků, brzy po kampani proti Zbabělcům; ukázky z Tankového praporu – 1967-68), Jan Štern, Karel Tomášek (pseud. Tomáše Řezáče), Jaromír Tomeček, Jan Trefulka (Pršelo jim štěstí – 1961), Milan Uhde, Vladimír Vondra, Alena Vostrá, Jan Werich aj. Dramatické texty tiskli mj. Pavel Kohout (August August, august – 1967) a Ivan Vyskočil. Satirou a humorem hojně přispívali Miroslav Holub, Miroslav Horníček, Ervín Hrych, Radovan Krátký, Rudolf Křesťan, Václav Lacina, Gabriel Laub, František Nepil, Jiří Robert Pick, Milan Růžička, Milan Schulz, Ivo Štuka a Ilona Borská-Štuková (společná šifra posledních dvou ibiš). Hravá parodičnost byla vůbec jedním z významných rysů časopisu, svědčí o tom mj. rubrika Pla(y)men, udělování recesních cen „střibucha rzivého“ apod. Značný prostor poskytoval Plamen beletristickým i odborným příspěvkům ze zahraničí (hojné byly překlady z ruštiny – mj. i novela Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Děnisoviče, 1963 –, dále z němčiny, angličtiny, francouzštiny, jihoslovanských jazyků), a zvláště ze Slovenska (mj. Alfonz Bednár, Jozef Bžoch, Milan Ferko, Peter Karvaš, Ján Kostra, Ivan Kusý, Vojtech Mihálik, Vladimír Mináč, Ladislav Novomeský, Karol Rosenbaum, Vincent Šikula, Dominik Tatarka, Hela Volanská a nejčastěji Jaroslava Blažková, Anton Hykisch, Ladislav Mňačko, Pavol Števček a Ladislav Ťažký); slovenské příspěvky redakčně připravoval a často také překládal Zdeněk Eis, později Emil Charous.
Literárněvědné a kritické příspěvky publikovali nejsoustavněji František Benhart, Jiří Hájek, Aleš Haman a Zdeněk Kožmín (Krajnost Holanovy poezie – č. 9/1965, Antiiluzivnost v naší současné próze – č. 2/1966), často Bohuš Balajka, Milan Blahynka, Karel Dostál, Ivo Fencl, Zdeněk Heřman, Jiří Honzík, Jaroslav Janů, Antonín Jelínek, Vladimír Justl, Dušan Karpatský, Vítězslav Kocourek, Arno Linke, Karel Milota, Jarmila Mourková, Jiří Opelík, Jaroslav Pecháček, Miroslav Petříček, Milan Suchomel (O potřebě mýtů – 1965), Bohumil Svozil, zpočátku též Jiří Brabec, Miroslav Červenka, Růžena Grebeníčková (Jiří Weil a normy české prózy po patnácti letech – č. 11/1963), Bohumil Polan, Oleg Sus aj. O sovětské literatuře psal Miroslav Drozda, o západních literaturách Antonín Bartušek, Jiří Konůpek a Petr Pujman, obecnější estetické úvahy uveřejňovali Zdeněk Mathauser, Antonín Sychra, Jaroslav Volek aj. Divadelní dění sledovali Jan Kopecký, Jaroslav Opavský, Josef Träger, film Miloš Fiala, Miloš Jetel, Antonín Jaroslav Liehm, rozhlas a televizi Jiří Lederer, výtvarné umění Josef Brukner, Václav Zykmund, hudbu Ivan Jirko, Bohumil Karásek. Reportáže psali Irena Dubská, Dušan Hamšík, Dušan Pokorný, Radoslav Selucký, Alena Wagnerová, politické komentáře Stanislav Budín (též literatura faktu) a Milan Petr, politologické stati Karel Bartošek a Zdeněk Mlynář, sociologické a filozofické eseje Ladislav Hejdánek, Miroslav Jodl, Karel Kosík, Radoslav Selucký, Lubomír Sochor.
K pravidelným rubrikám v rámci jednoho nebo několika ročníků patřily Reportáž měsíce, Esej měsíce, Portrét měsíce, Výpovědi výtvarníků, satirické Zprávy od Plamene, Neučesané myšlenky (aforismy) Stanisława Jerzy Lece, Dopis z... (listy spolupracovníků ze zahraničních metropolí, např. Bruna Freie z Vídně, Jacka Lindsaye z Londýna), Spektrum s tématy západní kultury, satirický Kapsář. Recenze se postupně objevovaly pod tituly Literatura dnes, Kronika, Devaterník, Pitevna. Barevně odlišená příloha Zápisník dávala prostor čtenářským ohlasům, v drobných poznámkách komentovala činnost redakce, literární život i dění v ostatních oblastech společenského a kulturního života. Redakce Plamene iniciovala řadu diskusí a anket, často mezinárodních (např. o možnostech kulturní spolupráce Západu a Východu, o české literatuře a kultuře ve světě apod.).