Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Antonín  BROUSEK

* 25. 9. 1941, Praha 
† 1. 5. 2013, Jindřichův Hradec 
 
Básník a literární kritik
 

Narodil se v rodině úředníka ČSD, dětství a mládí prožil v Praze na Zlíchově. V rodišti vychodil jedenáctiletou střední školu (maturita 1958), studia češtiny a ruštiny na FF UK (1958–1961) z osobních důvodů nedokončil. Poté pracoval jako redaktor závodního časopisu Náš beton (n. p. Armabeton), v letech 1962–1963 byl redaktorem poezie v nakladatelství Svět sovětů, v letech 1963–1964 zaměstnancem literárního oddělení Čs. rozhlasu a během vojenské prezenční služby (1964–1966) redaktorem časopisu Čs. voják. V letech 1966–1969 působil jako redaktor Literárních novin (posléze Literárních listů a Listů). V září 1969 odjel na základě pozvání Hölderlinovy společnosti na roční stipendium do SRN, do Čech se však již nevrátil. Od roku 1970 studoval slavistiku, germanistiku a srovnávací literární vědu na univerzitě v Tübingenu a Berlíně; studia ukončil roku 1976 prací Sowjetlyrik nach Stalins Tod (1953–1958). V letech 1976–1979 byl ve svobodném povolání, v letech 1979–1982 a 1985–1987 působil jako lektor českého jazyka a literatury na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Mezitím pracoval v Brémách v Ústavu pro výzkum nezávislých společenských hnutí a literatur ve východní Evropě. Od podzimu 1987 působil jako docent českého jazyka a literatury na univerzitě v Hamburku; v roce 1994 získal titul Ph.D. na FF UK v Praze. V letech 1969–1971 pobýval ve Stuttgartu, od roku 1971 žil s rodinou v Západním Berlíně, od roku 2003 trvale v Čechách, nejprve v Praze a poslední léta v Třeboni. – Byl ženat s literární kritičkou a historičkou Markétou Brouskovou (roz. Černochová, *1941), která v šedesátých letech spolupracovala s Hostem do domu, Tváří a Listy a od roku 1974 byla docentkou německého jazyka na Svobodné univerzitě v Berlíně (kniha Der Poetismus. Die Lehrjahre der tschechischen Avantgarde und ihrer marxistischen Kritiker, 1975; román Böhmische Tarock, 1992, česky s titulem České taroky, 1994; vzpomínková próza Nežádoucí svědek, 2019). Jejich syn, Antonín Brousek ml. (*1962), je autorem nového německého překladu Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války (Abenteuer des guten Soldaten Švejk im Weltkrieg, Stuttgart 2014) a také povídkového výboru Die Ausrottung der Praktikanten der Speditionsfirma Kobkán (Stuttgart 2015).

 Debutoval roku 1958 v časopisu Univerzita Karlova. Do konce šedesátých let dále postupně přispíval do Našeho betonu (zde šifra -br-), Čs. vojáka, Plamene, Hostu do domu, Kultury, Knižní kultury, Kulturní tvorby, Tváře (1964–1965 člen redakční rady), Divadla, Filmu a doby, Listů KPP, Slovenských pohľadů (Bratislava), Literárních novin (Literárních listů, Listů), Orientace aj. V sedmdesátých a osmdesátých letech přispíval do exilových časopisů Svědectví (Paříž) a příležitostně též do Listů (Řím), Rozmluv (Londýn), Západu (Ottawa) a Mostu atd. (Bonn). V letech 1973–1977 spolupracoval s německou redakcí ruského exilového časopisu Kontinent, v letech 1977–1984 soustavněji publikoval kritiky a esejistiku v Neue Rundschau (Frankfurt nad Mohanem). V období 1975–1984 byl stálým spolupracovníkem literární rubriky deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (Frankfurt nad Mohanem, především v oboru ruské a sovětské literatury), souběžně literární redakce severoněmeckého rozhlasu (Norddeutscher Rundfunk, Hamburk); v letech 1984–1989 soustavněji přispíval do českého vysílání BBC London a Deutschlandfunk (Kolín nad Rýnem). Po roce 1989 publikoval v Literárních novinách, Výběru z nejzajímavějších knih, Lidových novinách, Tvaru, Světové literatuře, Českém deníku, Prostoru Zlín a Revolver Revue, v níž roku 2001 vyšla sbírka Domovský list parodující texty socialistické poezie (č. 47/2001, ed. Michael Špirit). Posmrtně byla jeho poezie publikována mj. v Souvislostech (č. 2/2016, v rámci malé antologie hölderlinovských básní) a Prostoru (č. 110/2018). – Po Brouskově odchodu do exilu byla zastavena výroba jeho sbírky veršů pro děti Zima a zpět (1969) a překladů poezie Friedricha Hölderlina Endymion (1970; vydáno /včetně autorovy předmluvy napsané pro původní připravované vydání/ až v roce 2015 ve svazku Básnické dílo 2 / Překlady). – V roce 1995 mu za sbírku Vteřinové smrti byla udělena Cena Jaroslava Seiferta. – V roce 2003 byl o něm natočen dokumentární film Větrný Parnas Antonína Brouska. Cesta básníka z kavárny Slavia do exilu v pohledu Oty Štajfa. – V časopisu Most atd. užil pseudonymů Jakub Hasman a Jindřich Lukáš. Překlad Brantovy Lodi bláznů (1970) i připojený doslov pokryl svým jménem Josef Brukner.
 Spjat s východisky a tendencemi své generace z první poloviny šedesátých let, akcentoval Brousek – zvláště zpočátku, ve sbírce Spodní vody – jazykovou stránku básnického projevu. Ještě trvalejším znakem jeho lyriky je využívání citací, přejímání motivů, metrických schémat či veršových útvarů od jiných básníků a přehodnocování těchto výpůjček ve prospěch vlastní výpovědi o životě. S tím souvisí i Brouskův sklon k slovním hříčkám a parodizování (oddíl parodií socialistické poezie Domovský list, zařazený na závěr torontského vydání sbírky Zimní spánek a později rozšířený do podoby samostatné sbírky). Zatímco však ve výchozí fázi Brouskova tvorba odrážela podněty Vítězslava Nezvala, Františka Hrubína či Miroslava Floriana, později se autor bez obav z tradičnosti přimkl k macharovsko-dykovsko-gellnerovské linii české poezie. Těžiště Brouskovy lyriky se tak postupně přesouvalo od poetizující metafory k metafoře až brutálně depoetizující, a zejména k neobraznému, věcnému pojmenování skutečnosti. Zároveň s tím sílilo nemilosrdně deziluzivní, místy zahořklé, místy sarkastické odhalování životních problémů osobních i obecných. Tento proces začíná už v druhé knize veršů Netrpělivost, rozvíjí se v básních s tématem srpna 1968 ve sbírce Nouzový východ, dále pak v Kontrabandu a Zimním spánku a vrcholí v Brouskově poslední exilové sbírce Vteřinové smrti. Z této knihy vyvstává zvlášť sugestivní, až drasticky obnažující obraz situace básníka jako člověka v trýznivé tísni, svíraného „amputovanou skutečností“ domova i ciziny.
Významným pandánem Brouskovy poezie je autorova literárněkritická činnost, v níž prokázal smysl jak pro tvárnou stránku posuzované tvorby, tak pro její životní dosah. Po jednotlivých polemicky vyostřených statích z šedesátých let (Dělání do vlastního hnízda) se jako interpret a kritik celistvěji představil v knize Na brigádě, psané s Josefem Škvoreckým, kde razantně pojednal o oficiální české poezii sedmdesátých let. K obdobnému tématu se vrátil v antologii Podivuhodní kouzelníci, věnované tentokráte tzv. stalinistické poezii let 1945–1955, již svým osobitým způsobem komentoval v rozsáhlém doslovu. Nejen tyto texty, ale i další autorovy kritické, polemické i analytické česky i původně německy psané texty ze šedesátých až devadesátých let, včetně příležitostných filmových kritik z konce let šedesátých, rusistických statí či studií o různorodých osobnostech české literatury (Ivan Blatný, Miroslav Florian, K. H. Mácha, Jiří Orten, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Ivan Skála, Vilém Závada ad.), soustředil editor Michael Špirit do rozsáhlého výboru Podřezávání větve.
V období 1963–1972 (později již jen příležitostně) se Brousek věnoval také překládání z ruštiny, němčiny a řečtiny. Tyto překlady, vydané knižně (M. P. Hein), časopisecky (Konstantinos Kavafis, Vsevolod Někrasov), pod cizím jménem (Sebastian Brant: Loď bláznů) či v důsledku Brouskovy emigrace ve své době nepublikované (Friedrich Hölderlin: Endymion), shrnula editorka Barbora Chybová v souborném kritickém vydání Básnické dílo 2 / Překlady.

BIBLIOGRAFIE

Poezie a práce o literatuře: Spodní vody (BB 1963); Netrpělivost (BB 1966); Nouzový východ (BB 1969, náklad zničen; 1992; též in Zimní spánek, 1980); Kontraband (BB, Toronto 1975; poté s tit. Zapomnětlivost in Zimní spánek, 1991); Na brigádě (studie, Toronto 1979, s J. Škvoreckým, Brouskovy stati posléze in Podřezávání větve); Zimní spánek (BB, Toronto 1980, obs. též Nouzový východ a Domovský list); Vteřinové smrti (BB, Purley 1987; 1994 rozšíř. o oddíl Pohrobci); Zimní spánek (BB 1991, obsahuje: Kontraband s tit. Zapomnětlivost + Zimní spánek ve verzi z roku 1980 bez oddílů Nouzový východ a Domovský list); Podřezávání větve (stati o literatuře, 1999, ed. M. Špirit).
Výbory: Wunderschöne Sträflingskugel (BB, Darmstadt 1970, ed. a překl. R. Kunze); Nouzový východ (BB 2003, obsahuje též básně dosud knižně netištěné).
Překlady: M. P. Hein: Bílá proti bílé (výbor, 1968; též přísp.); Zelený host (výbor makedonské poezie, 1969, s P. Kolevskim; též přísp.); S. Brant: Loď bláznů (1970, pod jm. J. Bruknera; též přísp.).
Souborné vydání: Básnické dílo 2. Překlady (2015, ed. B. Chybová).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Jakou barvu má srdce (1965); Nachrichten aus der ČSSR. Dokumentation der Wochenzeitung Literární listy (Frankfurt am Main 1968); Živé pochodně (Curych 1980); Autoren im Exil (Frankfurt am Main 1981); Jubelzwerg: Zwiebelzwergin erikoisnumero (Manfred Peter Hein zum 50. Geburtstag) (Düsseldorf 1981); Contemporary east European Poetry (Michigan 1983); Science-Fiction in Osteuropa (Berlin 1984); Generace 35–45 (Mnichov 1986); Benefice (Toronto 1990); Zur tschechische Literatur 1945–1985 (Berlin 1990); Zur Poetik und Rezeption von Božena Němcovás Babička (Wiesbaden 1991); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním (1992); Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995); O Karlu Poláčkovi a o jiných (1995); Pegasovo poučení (2002); Wie mach das der Clown: Nachdichtungen aus dem Tschechien (Passau 2003); Höhlen tief im Wörterbuch: Tschechische Lyrik der letzten Jahrzente (München 2006); Ročenka Československého dokumentačního střediska 2004–2007 (2008); Antologie české poezie I (1966–2006) (2009); Nebe – peklo – ráj: tyglík české poezie pro děti 20. století (2009); Nesrečno srečni. Antologija češke poezije druge polovice 20. stoletja (Ljubljana 2012); Čtení o Jaroslavu Seifertovi (2014); Hostům z hlubin mrazu (e-kniha 2018).
Uspořádal a vydal: A. S. Puškin: Arion (výbor z lyriky, 1965; též přísp.); S. Jesenin: Modravá Rus (1965); Postavit vejce po Kolumbovi (výbor ze světové poezie 20. st., 1967, s J. Hiršalem); Verše pro tajnou chvilku (antologie české poezie, 1968, s P. Šrutem); Josef Lederer: Sopka islandská a jiné verše (1969–1972) (Kolín n. Rýnem 1972); F. Listopad: Černý bílý, nevím (1956–1972) (Kolín n. Rýnem 1973); V. Čerepková: Ztráta řeči (1970–1972) (Kolín n. Rýnem 1973); I. Blatný: Stará bydliště (Toronto 1979; též přísp; 1992 /neuveden/) + Pomocná škola Bixley (Toronto 1987; též přísp.); P. Javor: Plamen a píseň (Toronto 1981; též přísp.); Podivuhodní kouzelníci. Čítanka českého stalinismu v řeči vázané z let 1945–55 (Purley 1987; též přísp.); Auf der Karte Europas ein Fleck (Zürich 1992, s M. P. Heinem a dalšími); F. Halas: Töt ich den Schatten der krächzt (Gedichte) (Weilerswist 2011).

LITERATURA

Bibliografie: M. Špirit: Bibliografie Antonína Brouska in A. B. Podřezávání větve (1999), též on-line: Bibliografie Antonína Brouska (Soupis nebásnického díla); L. Antošíková a F. A. Podhajský: Bibliografie Antonína Brouska (Soupis básnického díla), in L. Antošíková: Z toho, co bylo / zůstává to, co bude: básník a kritik Antonín Brousek (2017).
Knižně: L. Antošíková: Z toho, co bylo / zůstává to, co bude: básník a kritik Antonín Brousek (2017).
Studie a články: D. Moldanová: Problémy a cíle naší nejmladší básnické generace, ČL 1964, č. 3; V. Karfík in sb. Jak číst poezii (1969); P. Šrut: Antonín Brousek: Postavit dům, zasadit strom..., LidN 8. 10. 1992, příl. Národní 9, č. 41; D. Vojtěch: Nad poezií Antonína Brouska, LitN 1996, č. 1; A. Petruželka: Pomocná škola Bixley jako textologický a ediční problém, KS 1998/1999, č. 1; M. Špirit: Komentáře, in A. B.: Podřezávání větve (1999); J. Urbanec: Epiteton v debutu Antonína Brouska Spodní vody, in Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, řada literárněvědná A (sv. 4, 2002); L. Nováková: I řeč znamená domov, Nové břehy 2008, č. 4; L. Nováková: Exilová tvorba Antonína Brouska prizmatem psychologických problémů emigrace, in sb. Jezyk i literatura czeska w europejskim kontekscie kulturowym (Racibórz 2008); Anketa k poezii a kritice Antonína Brouska, Souvislosti 2012, č. 2 (přisp. T. Burdová, P. Halmay, K. Hvížďala, R. Matys, Š. Nosek, S. Richterová); B. Chybová: K poezii Antonína Brouska, Souvislosti 2012, č. 2; J. Hájek: Celý bez sebe: nad sbírkou Vteřinové smrti, Souvislosti 2012, č. 2; L. Antošíková: (Kolektivní) paměť v exilové poezii Antonína Brouska, Studia slavica 2014, č. 2; B. Chybová: Ediční poznámka, in A. B.: Básnické dílo 2 / Překlady (2015); L. Antošíková: Die Exillyrik von Antonín Brousek, in Grenzräume – Grenzbewegungen (sb., Potsdam 2016).
Recenze: Spodní vody: D. Karpatský, Plamen 1963, č. 3; J. Brabec, KT 1963, č. 11; F. Vrba, LitN 1963, č. 15; M. Červenka, HD 1963, č. 5; A. Linke, MF 20. 10. 1963 * Netrpělivost: K. Milota, Plamen 1966, č. 5; M. Petříček, HD 1966, č. 6; V. Karfík, LitN 1966, č. 36; M. Blahynka, Impuls 1966, č. 9; Z. Heřman + D. Moldanová + V. Steklač + V. Karfík, Sešity 1966, č. 4 * Kontraband: P. Řehoř (= J. Strnad), Zpravodaj (Curych) 1976, č. 1 * Na brigádě: J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1979, č. 10; P. Řehoř (= J. Strnad), Zpravodaj (Curych) 1980, č. 3; Č. Podlipský (pseud.), Listy (Řím) 1980, č. 5 * I. Blatný: Stará bydliště (ed.): J. Hron, Listy (Řím) 1980, č. 5 * Podivuhodní kouzelníci: P. Řehoř (= J. Strnad), Zpravodaj (Curych) 1987, č. 5; P. K. (= P. Král), Svědectví (Paříž) 1988, č. 83/84, též in Vlastizrady (2015) * Vteřinové smrti: I. Diviš, Svědectví (Paříž) 1988, č. 83/84; M. Toman, NK 1995, č. 16; M. Pokorný, MFD 4. 5. 1995; M. Langerová, B. Správcová a J. Staněk, Tvar 1995, č. 12; P. Šrut, LidN 19. 8. 1995, příl. Národní 9, č. 33 * Zimní spánek (1991): J. Rulf, LidN 31. 7. 1991; V. Novotný, MFD 15. 8. 1991; P. A. Bílek, ČD 26. 11. 1991; M. Petříček, Tvar 1991, č. 31; M. Langerová, LitN 1993, č. 30 (též o sbírce Nouzový východ), též in Fragmenty pohybu (1998) * Nouzový východ: P. A. Bílek, NK 1992, č. 45; P. Šrut, LidN 13. 1. 1993; V. Píša, Tvar 1993, č. 9 * Podřezávání větve: J. Slomek, LidN 5. 8. 2000; A. Haman, NK 2000, č. 34; J. Peňás, Respekt 2000, č. 44; J. Trávníček, Tvar 2000, č. 21; J. Zizler, LitN 2001, č. 12; I. Kotrlá, Akord 2009/10, č. 4 * Básnické dílo 2. Překlady: M. Špirit: Kanon [online] 22. 2. 2018.
Rozhovory: J. Filip, MF 10. 10. 1965; V. Jelínek, Čsl. voják 1966, č. 12; M. Červenka, Orientace 1968, č. 6; K. Hvížďala in České rozhovory ve světě (Kolín n. R. 1981; 1992); K. Hvížďala in sb. Generace 35–45 (Mnichov 1986); M. Langerová, LidN 17. 2. 1990; K. Hvížďala, MF 25. 8. 1990; P. Halmay, Prostor 15. 8. 1992; K. Hvížďala in Dialogy (1993); B. Osvaldová, Tvar 1993, č. 43/44; L. Koubská, LidN 23. 12. 1994, příl. Nedělní LN; V. Bezdíček, NK 1995, č. 19; P. Janáček, Tvar 1995, č. 13; I. Pustějovská, Respekt 2004, č. 1; J. Machonin, Babylon 14, 2004/2005, č. 5/6; M. Jareš – L. Kasal, Tvar 2006, č. 1; B. Chybová + P. Šrámek, Souvislosti 2012, č. 2.
K životním jubileím: M. Špirit, KPRR 2001, č. 21; M. Špirit, Echa [online] 28. 9. 2011; R. Matys, LidN 12. 10. 2011.
Nekrology: K. Hvížďala, MFD 4. 5. 2013, příl. Víkend, též in Pokusy (2014); J. Peňás, LidN 2. 5. 2013; P. Bílek, LitN 2013, č. 19; R. Matys, Respekt 2013, č. 20 + Host 2013, č. 6; M. Špirit, Echa [online] 15. 5. 2013; P. Král, Tvar 2013, č. 10, též in Vlastizrady (2015); J. Burian, Týdeník Rozhlas 2013, č. 22; J. Lüth, Listy 2013, č. 3.
Archiv: LA PNP, Osobní fond (uspořádáno v 1. stupni evidence).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu
Literární archiv Památník národního písemnictví
J. Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Bohumil Svozil (1995)
Aktualizace hesla: 27. 12. 2019 (vk)
Aktualizace bibliografie: 27. 12. 2019 (vk)
 
zpět na hlavní stranu