KULTURNÍ TVORBA
Kulturní tvorba vznikla jako nástupce zrušených časopisů Kultura, Tvorba a Predvoj (obnoven 1965); obsahovým zaměřením a strukturou rubrik měla přitom nejblíž ke Kultuře (z Tvorby převzala rubriku citátů ze zahraničního tisku Hlasy od pramene, která však brzy zanikla) nebo ke Kulturní politice předúnorového období. Po odchodu Miroslava Galušky z redakce a pod vlivem přímého řízení listu orgány KSČ (výsledkem tohoto tlaku byly i další změny v redakci a postupný „odliv“ nejschopnějších přispěvatelů) ztrácela Kulturní tvorba postupně na zajímavosti. Z poměrně živého a otevřeného časopisu, který se často dostával do konfliktů s nadřízenými orgány, se za řízení F. J. Kolára změnila až v tribunu publicistů skrytě i otevřeně oponujících postupující společenské liberalizaci. Část z nich se od roku 1969 znovu sešla v normalizační Tvorbě, která se obsahově i vnější úpravou podobala Kulturní tvorbě z poslední doby její existence.
Jednotlivým druhům umění, včetně literatury, se dostávalo pozornosti jednak ve větších článcích, studiích, rozhovorech, popř. záznamech diskusí, jednak v ustálených recenzních rubrikách (většinou tři strany uvnitř listu). Kulturněpolitické úvahy a větší stati o aktuálních kulturních otázkách psali Alena Čechová, Miroslav Filip, Vladimír Gabriel, Miroslav Gottlieb, Jiří Hájek, Dušan Havlíček, Vojtěch Jestřáb, Ota Klein, Jiří Lederer, Antonín Jaroslav Liehm, Ludvík Kavín, Vladimír Stanovský, Jiří Šotola, Jiří Žák aj. Nejsoustavnějšími recenzenty novinek české literatury byli Jiří Opelík (v prvních dvou ročnících), Milan Blahynka a Vladimír Dostál; kromě nich psali o české literatuře Jiří Brabec, Jiří F. Franěk, Aleš Haman, Hana Hrzalová, Květoslav Chvatík, Antonín Jelínek, Karel Kostroun, Vladimír Novák, Zdeněk Pešat, Miloš Pohorský, Vítězslav Rzounek, Zdeněk Karel Slabý, Oleg Sus, Štěpán Vlašín aj. Slovenskou literaturou se zabývali Josef Bžoch, Štefan Drug, Vladimír Forst, M. Nadubinský, Ludvík Patera, Karol Rosenbaum, Pavol Števček, ruskou Miroslav Drozda, Mojmír Grygar (mj. polemika s Tauferovými překlady Chlebnikova), německou Květuše Hyršlová.
Z českých básníků do časopisu přispívali Ilja Bart, Kamil Bednář, Ivan Diviš, Vlasta Dvořáčková, Miroslav Florian, Jiří Gruša, Josef Hanzlík, Vladimír Holan, Miroslav Holub, Václav Hons, Miloš Horanský, Karel Kapoun, Inka Machulková, Vladimír Medek, Jiří Pištora, Jaroslav Seifert, Jiří Suchý, Karel Šiktanc, Jan Šnobr, Jiří Šotola, Pavel Šrut, Jiří Taufer, Jan Vladislav, Oldřich Vyhlídal, z prozaiků Jana Černá, Norbert Frýd, Ladislav Fuks, Ladislav Grosman, Bohumil Hrabal, Ivan Kříž, Arnošt Lustig, Jiří Marek (na pokrač. Panoptikum starých kriminálních příběhů, 1966), Karel Misař, Vladimír Neff, Ota Pavel, Eduard Petiška, Vladimír Přibský, Karel Ptáčník, Jaroslav Putík, Josef Škvorecký, Jaromír Tomeček, Ivan Vyskočil, ze slovenských beletristů Vladimír Ferko, Anton Hykisch, Peter Karvaš, Ján Kostra, Jozef Kot, Ivan Kupec, Vojtech Mihálik, Ladislav Mňačko, Laco Novomeský, Ivan Mojík, Andrej Plávka, Dominik Tatarka, Ladislav Ťažký, Miroslav Válek, Štefan Žáry aj. Aforismy uveřejňovali Norbert Frýd, Ivan Rehák, Milan Růžička, Jaroslav Vojtěch. K preferovaným žánrům listu patřily črty a reportáže, jednak s pracovní tematikou, jednak cestopisné (mj. Gustav Bareš, Ľudmila Burajová, Ján Čomaj, Irena Dubská, Miroslav Filip, Dušan Havlíček, Adolf Hoffmeister, Vladimír Klevis, Marie Kubátová, Václav Kubík, Ladislav Mňačko, Bohumil Říha, Věra Stiborová, Ilja Šetlík, Luděk Šnepp, Dana Špačková, Tomáš Řezáč pod pseudonymem Karel Tomášek, Anna Tučková). Fejetony psali nejčastěji Miroslav Filip a Nataša Tanská. KT publikovala i překlady ze zahraniční beletrie, zejména ruské (mj. Alexandr Solženicyn, 1963). Na překladech se podíleli Lumír Čivrný, Zdeňka Psůtková, Jiří Taufer, Jan Vladislav, Jan Zábrana aj.
Divadelní dění komentovali Jan Císař, Vladimír Gabriel, Otomar Krejča, Vladimír Procházka a nejsoustavněji Alena Urbanová, ze Slovenska Ernest Štric. Domácí filmy recenzoval zprvu hlavně Jaroslav Boček, později Jan Kliment, o filmu dále psali Jan Hořejší, Antonín Navrátil, Ivan Soeldner, Jan Žalman aj. Televizní pořady sledovali Dušan Havlíček, Alexandr Mikšovic a Zdenka Silanová, rozhlas František Gel a Věra Poppová, hudební akce Ilja Hurník, Bohumil Karásek, Milan Kuna, Jan Šmolík, Jaroslav Volek, gramofonové nahrávky Jiří Pilka a Ivan Vojtěch, výtvarné umění Libuše Brožková, Blahoslav Černý, Vlastimil Fiala, Luboš Hlaváček, Jiří Kotalík, Milena Lamarová, Jiří Macků, Juraj Mojžíš, Jiří Padrta, Jan Spurný, Tomáš Štraus, Igor Zhoř. Architekturou a urbanismem se zabývali Bohuslav Fuchs, Jiří Hrůza a Otakar Nový, kulturou krajiny Pavel Nauman, osvětou a životním stylem Vladimír Stanovský.
Filozofická témata otvírali Jiří Cvekl, Ivan Dubský, Robert Kalivoda, Milan Průcha, na popularizaci vědy se soustřeďovali Václav Kotek a Miroslav Smetana. K vnitropolitickým tématům a k problémům ideologickým, sociologickým a ekonomickým se vyjadřovali Miroslav Galuška, Jiří Kantůrek, Luboš Kohout, Karel Kotrbatý, Oldřich Kýn, Pavel Machonin, Zdeněk Mlynář, Lubomír Nový, Jaroslava Reitmannová, Radovan Richta, Jiří Sekera, Radoslav Selucký, Jaroslav Šabata, Ota Šik, Jan Večeř, 1967 i Václav Klaus a Tomáš Ježek. Zahraničněpolitické úvahy a komentáře psali Stanislav Budín, Jiří Dienstbier, Květoslav Faix, Jiří Hochman, Ondřej Neff, Milan Petr, Arnošt Pražák, Miloš Smutný, Jaroslav Šedivý, Vladimír Till. List otiskoval i úryvky z pamětí politiků (např. generála de Gaulla), různé historické dokumenty, svědectví a úvahy o nedávné minulosti (mj. Gustáv Husák o kultu osobnosti na Slovensku), literaturu faktu, příspěvky historiků (František Graus, František Janáček, Jan Křen, Dušan Třeštík aj.).
Vedle pravidelné vánoční ankety, hodnotící úspěchy i dluhy jednotlivých kulturních oborů v uplynulém roce, a příležitostných dalších anket redakce zorganizovala řadu kulatých stolů a diskusí o aktuálních kulturních otázkách (např. diskuse skladatelů a hudebních teoretiků o společenském postavení hudby – 1965, diskusní rubrika Věc veřejná spojená i se stejnojmenným televizním pořadem). Z pravidelných rubrik měly nejdelší trvání Dopisy kt. Značnou část plochy listu zaujímaly drobné glosy a informace z domácího i světového kulturního dění (kromě celé druhé strany jim byly vyhrazeny i okraje některých dalších stránek). Zpravidla jedna až dvě strany byly určeny informacím o programu kulturních institucí, anotacím nových knih, edičním plánům apod. V ročnících 1967 a 1968 vycházely občasné přílohy (rady pro turistické cesty po tuzemsku i cizině, propagační materiály apod.).