Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ladislav FUKS

* 24. 9. 1923, Praha 
† 19. 8. 1994, Praha 
 
Prozaik
 Pocházel z rodiny policejního úředníka. Po maturitě na gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze (1942) byl totálně nasazen na správě statků v Hodoníně. V letech 1945–1949 studoval filozofii, psychologii, dějiny umění a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (PhDr. prací Rozbor a kritika Bergsonovy ideje vývoje a jejích důsledků pro mravní výchovu z hlediska marxistické dialektiky, 1949). Poté pracoval v papírenském průmyslu v Bělé pod Bezdězem a v Praze, v letech 1956–1959 byl odborným pracovníkem Státní památkové správy v Praze a poté do roku 1963 Národní galerie. Později se věnoval pouze literatuře. Pro jeho tvorbu měly význam delší pobyty ve Vídni v sedmdesátých letech.
 

Časopisecky debutoval v časopisu Květen (1959), dále publikoval ve Věstníku Židovské obce náboženské, Židovské ročence, Plameni, Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Literárních listech, Tvorbě, Literárním měsíčníku, Kmeni aj. Podle Fuksových knih byly natočeny filmy Spalovač mrtvol (1968, r. Juraj Herz, též spoluautor scénáře) a Pasáček z doliny (1983, r. František Vláčil, sc. Jiří Fried); v Polsku vznikly filmy Wsród nocnej ciszy (Uprostřed nočního ticha, podle románu Příběh kriminálního rady, 1978, r. Tadeusz Chmielewski) a Kartka z podrózy (Pohlednice z cesty, na motivy románu Pan Theodor Mundstock, 1985, sc. a r. Waldemar Dziki). Fuks se dále podílel na scénáři k filmu Tajemství zlatého Buddhy (1973, r. Dušan Klein, sc. + Dušan Klein a Otto Zelenka, podle Josefa Nesvadby). V Československé televizi byly natočeny adaptace próz Nebožtíci na bále (1979, sc. Eva Štorková, r. Jaroslav Dudek), Návrat z žitného pole (1989, pod názvem Dívej se a žij, r. Jiří Bělka) a Příběh kriminálního rady (1994, sc. Bohumila Zelenková, r. Dušan Klein); podle románu Vévodkyně a kuchařka vznikla televizní hra Ohňostroj v Aspern (1987, sc. Hana Bělohradská, r. Pavel Háša). – Fuksovo dílo se dočkalo i četných divadelních adaptací: Divadlo na okraji uvedlo dramatizaci novely Obraz Martina Blaskowitze (1984, r. Zdenek Potužil), novelu Pan Theodor Mundstock inscenovalo Činoherní studio v Ústí nad Labem (1995, r. Jaroslav Achab Haidler) a Studio Hrdinů v Praze (2016, r. Miloš Horanský), ostravské divadlo Aréna připravilo adaptaci románu Nebožtíci na bále (2005, dramatizace Pavel Cisovský a Martin Režný, r. Pavel Cisovský). Román Spalovač mrtvol byl uváděn na scénu opakovaně, poprvé jako studentské představení katedry alternativního a loutkového divadla DAMU v divadle Disk (2008, adaptace Kristýna Filcíková a Jakub Vašíček, r. Jakub Vašíček), pod titulem Spalovač mrtvol aneb Kabaret U Leoparda jej inscenovala nejprve Malá scéna Zlín (2009, dr. a r. Konrád Popel) a poté brněnské divadlo Polárka (2014, dr. Konrád Popel a Radim Toman, r. Konrád Popel); divadelní adaptaci románu dále připravily Divadlo Petra Bezruče v Ostravě (2016, dr. Kamila Menclerová, r. Juraj Nvota) a Národní divadlo Praha (2016, dr. Jan Mikulášek a Marta Ljubková, r. Jan Mikolášek). Divadlo Husa na provázku uvedlo inscenaci Myši Natálie Mooshabrové (2014, dr. Petr Maška, r. J. A. Pitínský) a jevištní formu získal v Národním divadle Brno také autorův román Vévodkyně a kuchařka (2015, dr. Viktorie Knotková, r. Kamila Polívková). Na motivy Fuksovy novely Pan Theodor Mundstock napsal skladatel Leoš Faltus operu Pan Theodor (1984, dosud neprovedeno). – Český rozhlas uvedl inscenaci románu Spalovač mrtvol (sc. Lenka Veverková, r. Aleš Vrzák, 2017), plzeňské studio připravilo adaptace povídek Smrt morčete (2012); Na prahu nového roku (2013); Štědrý den u paní Allerheiligové (2013) a Stříbrná svatba (2015, vše r. Miroslav Buriánek). – Fuksův zájem o výtvarné umění našel odezvu v monografii Zámek Kynžvart – historie a přítomnost a v průvodních slovech v katalozích k výstavám (např. Antonína Pelce, Karla Laštovky, Ladislava Pichla aj.). – Krátký dokumentární snímek o Ladislavu Fuksovi natočil Vladimír Drha pro televizní cyklus Gen (1993).

 Klíčovými tématy Fuksovy tvorby jsou strach, úzkost, vědomí blížící se katastrofy, zločin, totalitní bezpráví a vyčleněnost ústřední postavy z běhu „normální společnosti“. Ať už autor jednotlivé prózy historicky lokalizuje, nebo se odehrávají v modelovém časoprostoru, v jejich hyperbolizujícím zrcadle nabývají dějinné události, individuální situace i lidské charaktery groteskně symbolického rozměru a často i osudového vyznění. První Fuksovy knihy vznikaly v souvislosti s vlnou židovské literatury šedesátých let, která autorovi umožnila promítnout osobní vidění světa do tématu okupace, války a židovského údělu (román Pan Theodor Mundstock, soubory povídek Mí černovlasí bratři a Smrt morčete). Jejich hrdiny jsou zpravidla bezbranní a slabí jedinci, neschopní čelit tlakům temné reality. Oscilují mezi zdáním a skutečností, zoufale touží po záchraně života či po úniku z tíživé přítomnosti, proti níž však mohou postavit jen své vize. V debutu Pan Theodor Mundstock tak židovský úředníček marně hledá možnost spásy v bizarním nácviku situací, které by mu umožnily přežít transport a koncentrační tábor. Pocit úzkosti ze světa ohroženého fašismem i z mikrosvěta rodinných vztahů charakterizuje rovněž román Variace pro temnou strunu. Fuksův osobitý styl, jeho tvůrčí metoda, spočívající v kompoziční a tvarové rafinovanosti, složité metaforice, symboličnosti postav a precizní práci s návratnými motivy, vrcholí v próze Spalovač mrtvol, v níž je podobenství o násilí a ohroženém lidství ztělesněno postavou člověka, který podlehne vábničce moci a sám se stane zvrhlým vykonavatelem zla. V následném vývoji opouštějí Fuksovy prózy historickou a prostorovou konkrétnost a mění se v modelové příběhy, v nichž autor experimentoval s možnostmi různých žánrů – hororu (Myši Natalie Mooshabrové), psychologické detektivky (Příběh kriminálního rady), humoresky (Nebožtíci na bále) i sci-fi (novela Oslovení z tmy). Pod tlakem normalizace se v několika textech pokoušel propojit svou tvůrčí metodu s tzv. angažovaným tématem: poúnorovým kolísáním inteligence mezi emigrací a domovem (Návrat z žitného pole), poválečným přerodem slovenské vesnice (Pasáček z doliny) i mládím Julia Fučíka (Křišťálový pantoflíček). Teprve prózou Obraz Martina Blaskowitze Fuks tematicky i tvárně navázal na tvorbu šedesátých let. Sebe sama opět nalezl v sugestivní evokaci života secesní Vídně a zanikajícího Rakousko-Uherska v rozsáhlém historickém románu Vévodkyně a kuchařka.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Pan Theodor Mundstock (R 1963); Mí černovlasí bratři (PP 1964); Variace pro temnou strunu (R 1966); Spalovač mrtvol (P 1967); Smrt morčete (PP 1969; 2. rozšířené vydání s titulem Cesta do zaslíbené země a jiné povídky, 1991); Myši Natalie Mooshabrové (R 1970); Příběh kriminálního rady (R 1971); Nebožtíci na bále (P 1972); Oslovení z tmy (P 1972); Návrat z žitného pole (R 1974); Un poco triste (dramatická fantazie na téma Sukova melodramu Radúz a Mahulena, rozmn., 1974); Mrtvý v podchodu (P detekt. 1976, s O. Koskem); Pasáček z doliny (P 1977); Křišťálový pantoflíček (P 1978); Obraz Martina Blaskowitze (P 1980); Vévodkyně a kuchařka (R 1983); Podivné manželství paní Lucy Fehrové (fragment románu, příležitostný tisk, 1988); „Leť, myšlenko, na zlatých křídlech vánku...“ (pasáž z rukopisu pamětí později do jejich vydání nezařazená, 1994, s J. Tušlem); Moje zrcadlo (vzpomínky, s J. Tušlem, 1995, 2. rozš. a upr. vyd. 2007).
Vybrané spisy (nakl. Odeon, ed. M. Pohorský): Spalovač mrtvol (2003), Variace pro temnou strunu (2003), Obraz Martina Blaskovicze (2004), Myši Natálie Mooshabrové (2004), Pan Theodor Munstock (2005), Smrt morčete (obsahuje povídkové soubory Mí černovlasí bratři, Smrt morčete a fragment Podivné manželství paní Lucy Fehrové, 2005; vše ed. M. Pohorský).
Ostatní práce: Zámek Kynžvart – historie a přítomnost (monografie, 1958).

LITERATURA

Bibliografie: M. Škrabalová: Ladislav Fuks (1988); Fr. Knopp (do r. 2008 včetně) a E. Gilk (do r. 2013) in E. Gilk: Vítěz i poražený. Prozaik Ladislav Fuks (2013).
Knižně: A. Kovalčík: Tvář a maska. Postavy Ladislava Fukse (2006); Jan Poláček: Příběh spalovače mrtvol (2013); E. Gilk: Vítěz i poražený. Prozaik Ladislav Fuks (2013); L. Součková Linhartová: Vévodkyně a kuchařka – zjevení biedermeieru? (2016).
Studie a články: Z. Kožmín: K problematice stylového principu prózy, Impuls 1966, č. 2; Z. Kožmín: Variace a absurdita, Orientace 1968, č. 3; D. Hodrová: Teorie množin a umění stylu Ladislava Fukse, Orientace 1968, č. 6; Z. Pochop: Fuksova parabola zla, Orientace 1970, č. 5; F. Všetička: Kompozice Fuksova románu Variace pro temnou strunu, ČL 1972, č. 1; M. Pohorský: Úzkostné sny Ladislava Fukse, ČL 1972, č. 2, též in Zlomky a analýzy (1990); M. Suchomel in sb. Literárněvědné studie (1972); D. Kořínková: Proměny zla, Romboid (Bratislava) 1973, č. 9; F. Všetička: Dualita pana Theodora Mundstocka, ČL 1973, č. 3; V. Rzounek in Realismus a soudobá próza (1973); J. Škvorecký: Dobrý člověk v nedobré době, Listy (Řím) 1975, č. 4; M. Pohorský: doslov, in Příběhy kriminálního rady (1975); M. Pohorský: doslov, in Myši Natalie Mooshabrové (1977); D. Kořínková: Motivická výstavba Fuksova Spalovače mrtvol, ČL 1977, č. 6; E. Kantůrková: Můj přítel Ladislav Fuks, Listy (Řím) 1977, č. 6; D. Vlašínová: Cesta Ladislava Fukse k dnešku, ČL 1978, č. 4; F. Buriánek in Ohlénutí (1978); D. Vlašínová: Dítě a doba, ČL 1980, č. 4; Š. Vlašín in Ve škole života (1980); J. Navrátil: doslov, in Spalovač mrtvol (1983); L. Špaček: Hlboká stopa, Romboid 1983, č. 10; R. Pytlík: K interpretaci literárního díla současnosti (Vévodkyně a kuchařka), ČL 1984, č. 4; L. Lederbuchová: Mystifikace jako téma a kompoziční princip v tvorbě L. Fukse, in Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, sv. 14 (1985); B. Svozil: doslov, in Pan Theodor Mundstock (1985); V. Rzounek: doslov, in Pasáček z doliny (1986); L. Lederbuchová: Ladislav Fuks a literární mystifikace, ČL 1986, č. 3; V. Dostál in Zrcadla podél cesty (1987); B. Svozil: doslov, in Vévodkyně a kuchařka (1987); B. Svozil: doslov, in Variace pro temnou strunu (1988); M. Jungmann in Cesty a rozcestí (London 1988); I. Pospíšil: Stabilita kronikového vidění světa, ČL 1988, č. 2; L. Lederbuchová: Ladislav Fuks a tradice lidové slovesnosti, ČL 1988, č. 6; R. Pytlík: Trvání a proměny času, LM 1988, č. 7; B. Svozil: doslov, in Nebožtíci na bále (1989); O. Zaryckyj, Fantaskně symbolický odraz reality ve Fuksově románu Vévodkyně a kuchařka, LM 1989, č. 3; T. Unzeitig (= J. Lukeš): Vzal rozum do hrsti a vyšel z toho, LidN (smz.) 1989, č. 10; L. Merhaut: Nelehká cesta za poznáním zla, ČL 1989, č. 5; J. Pechar in Od příběhu k románu (1989); M. Zelenka: Fuksův souboj se zlem, Romboid (Bratislava) 1990, č. 8; S. Čmejrková: Textová výstavba románu Ladislava Fukse Vévodkyně a kuchařka, Literární revue 1990, č. 4; J. Táborská: Ladislav Fuks, Pan Theodor Mundstock, Český jazyk a literatura 1990/1991, č. 3/4; J. Malý: úvod in Cesta do zaslíbené země (1991); V. Barborík in sb. O interpretácii umeleckého textu 13 (PF Nitra 1991); M. Zelenka: Proč Ladislav Fuks aneb Mundstockova cesta ke slávě, Dotyky 1992, č. 1; L. Lederbuchová: Symbol upíra v prózách Ladislava Fukse, in Sborník Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, sv. 15 (1992); F. Bráblík: Pravděpodobné zdroje Spalovače mrtvol, in: Filmový sborník historický 1993, sv. 4; L. Magdoň: Projevy vypravěčské instance v próze Ladislava Fukse, in Sborník prací FF Ostravské univerzity sv. 138, č. 1 (1993); L. Merhaut: Blahoslavené metody a postupy Ladislava Fukse, LitN 1994, č. 44; D. Slabochová, K autorské strategii mezitextového navazování na antickou literaturu, Listy filologické 1994, č. 3/4; B. Svozil in Próza obrazná i věcná (1995); M. Hrnčíř: Významové aktualizace ve Variacích pro temnou strunu Ladislava Fukse, Čeština doma a ve světě, 1996. č. 4; D. Vlašínová in Pohledy na českou literaturu dvou století (2000); A. Železná: Ženské postavy v prózách Ladislava Fukse, Tvar 2000, č. 17; L. Magdoň: Účelovost a účelnost Fuksových memoárů, Bohemistyka 2001, č. 4; M. Bauer: Příprava vydání románu Pan Theodor Mundstock od Ladislava Fukse, Tvar 2001, č. 20+21; P. Bubeníček: Tematizace bestiality ve Fuksově Spalovači mrtvol, Sborník prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná bohemistická (V), roč. 50, č. 4 (2002); Ľ hommage a Ladislav Fuks, In flagranti 2002, č. 1; J. Prokeš in Dětský svět v české próze 60. let (2003); H. Kosková: Variace na kafkovské struně, Tvar 2003, č. 15; R. A. Chitnis: Remaining on the Treshold: the Cunning of Ladislav Fuks, Central Europe 2004, č. 1; V. Košnarová: Fuks – epigon? Variace na temnou strunu jako odpověď na Nowakowského Mys dobré naděje, Tvar 2004, č. 17; M. Pohorský: doslov in Smrt morčete (2005); M. Pohorský: doslov in Vévodkyně a kuchařka (2006); V. Košnarová: Smích za nehty zalezlý (ke grotesknímu modelu zobrazování ve Fuksových prózách), Tvar 2006, č. 16; E. Gilk: Nesoustavné poznámky k Fuksovu románu Vévodkyně a kuchařka, in Studia Moravica V. Symposiana (sb. ze symposia Česká kultura a umění ve 20. století – Obraz dějin v umění 20. století), Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, sv. 5 (2007); L. Lederbuchová: Obraz zrcadlového prostoru v prózách L. Fukse, in Prostor v jazyce a v literatuře (sb. z konference, Ústí nad Labem, 2007); E. Gilk: Normalizační prózy Ladislava Fukse, in Studia Moravica VI. Symposiana (sb. ze sympozia Česká kultura a umění ve 20. století – Omyly a objevy v umění 20. století), Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, sv. 6 (2008); J. Holý: Téma šoa očima viníka, in Vyprávění v kontextu (2008); D. Vlašínová: Fenomén dětství v prózách Ladislava Fukse aneb O destrukci rodinných vztahů, in Návraty k dětství v české a slovenské literatuře (sb. z konference, Opava 2008); E. Gilk: Pocit ghetta: Židé v prozaických dílech Ladislava Fukse, Tvar 2009, č. 4; E. Gilk: Židovství v prózách Ladislava Fukse, Krok 2009, č. 3; E. Gilk: Povídková tvorba Ladislava Fukse, in Bohemica Olomucensia, sv. 1 Litteraria, 2009; E. Gilk: Svědectví o vítězství tvora Arjeha, Aluze 2010, č. 1; M. Suchomel: Jinakost Vévodkyně a kuchařky Ladislava Fukse, in Česká literatura rozhraní a okraje (sb. IV. kongresu světové bohemistiky, 2010); P. Jandáček: Pan Kopfrkingl a žlutá kniha o Tibetu, Nový Orient 2010, č. 4; E. Gilk: Román o konci jedné epochy, ČL 2011, č. 4 (též in Vítěz i poražený, 2013); P. Mareš: Vícejazyčnost v románu Ladislava Fukse Vévodkyně a kuchařka, in Nejen jazykem českým: Studie o vícejazyčnosti v literatuře (2012); L. Lederbuchová: Zrcadlový prostor v prózách Ladislava Fukse, in Viator Pilsnensis neboli Plzeňský poutník (2012); E. Gilk: Nespolehlivé vyprávění v prozaických textech Ladislava Fukse, World Literature Today 2013, Vol. 5, č. 1; L. Bartošová: Autorská ironie v beletristickém díle Ladislava Fukse, Aluze 2013, č. 1; E. Gilk: Spalovač mrtvol v kontextu Fuksovy prozaické tvorby, in Spalovač mrtvol (program k inscenaci Národního divadla Praha, 2016); J. Holý: Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol, in Cizí i blízcí (2016).
Recenze: Pan Theodor Mundstock: M. Jungmann, LitN 1963, č. 16; A. Linke, Plamen 1963, č. 8; M. Suchomel, HD 1963, č. 7, též in Co zbylo z recenzenta (1995); J. Opelík, KT 1963, č. 19, též in Nenáviděné řemeslo (1969); A. Haman in sb. Příběhy pod mikroskopem (1966) * Mí černovlasí bratři: A. Jelínek, KT 1964, č. 13; Z. Kožmín, LitN 1964, č. 33; M. Pohorský, RP 20. 3. 1964; Z. K. Slabý, SvSl 23. 2. 1964; J. Vohryzek, HD 1964, č. 6; I. Chudárková, Knihy 92, 1992, č. 2; A. Mikušťáková, Tvar 1992, č. 5 * Variace pro temnou strunu: J. Opelík, HD 1967, č. 2, též in Nenáviděné řemeslo (1969); M. Pohorský, Plamen 1967, č. 2; A. Jelínek, LitN 1966, č. 50; K. Kostroun, KT 1967, č. 4; avp (= B. Boltman), HD 1966, č. 12 * Spalovač mrtvol: J. Opelík, LitN 1967, č. 32; též in Nenáviděné řemeslo (1969); V. Dostál, KT 1967, č. 47; P. Grym, LD 12. 8. 1967; M. Pohorský, Impuls 1967, č. 10; J. Hanzlík–V. Karfík–V. Steklač, Sešity pro mladou literaturu 1967, č. 14; M. Suchomel, HD 1967, č. 10, též in Co zbylo z recenzenta (1995); J. Navrátil, NK 1983, č. 31/32 * Smrt morčete: Z. Bělinová, NK 23. 4. 1969; Š. Vlašín, RP 4. 7. 1969; M. Jungmann, Práce 15. 7. 1969; M. Petříček, Maketa 1969, č.[2], s. 37–38 * Myši Natalie Mooshabrové: A. Jelínek, MF 19. 5. 1970; F. Soldan, RP 4. 9. 1970 (k tomu polemika V. Dostál, Tvorba 1970, č. 47); Z. Pochop, Orientace 1970, č. 5 * Příběh kriminálního rady: Z. Černá, NK 1971, č. 50; Ves (= Marie Veselá-Janů), Práce 19. 1. 1972; M. Pohorský, O knihách a autorech, 1975, léto * Nebožtíci na bále: MJV (= M. Janů-Veselá), Práce 23. 8. 1972; ra (= V. Macura), ZN 24. 8. 1972; vv (= V. Vodák), LD 29. 12. 1972 * Oslovení z tmy: Ves (Marie Veselá-Janů), Práce 28. 12. 1972 * Návrat z žitného pole: MJV (= M. Janů-Veselá), Práce 24. 4. 1974; V. Falada, MF 23. 5. 1974; H. Hrzalová, RP 5. 7. 1974; B. Macák, LM 1974, č. 7; V. Dostál, Tvorba 1975, č. 1; Š. Vlašín, Brněnský Večerník 21. 3. 1975 * Mrtvý v podchodu: M. Veselá, Práce 1. 12. 1976; T. Sedláček, Rovnost 7. 1. 1977; ěk (= J. J. Vaněk), Signál 1977, č. 14 * Pasáček z doliny: pb (= P. Bílek), NK 1977, č. 27; I. Zítková, Tvorba 1977, č. 45; H. Hrzalová, LM 1977, č. 10; J. Hájek, RP 27. 12. 1977 * Křišťálový pantoflíček: ED (= E. Drmolová), NK 1978, č. 38; Z. Heřman, ZM 1978, č. 7; Š. Vlašín, Rovnost 16. 1. 1979 * Obraz Martina Blaskowitze: ar, SvSl 17. 7. 1980; Z. Heřman, MF 2. 8. 1980; M. Veselá, Práce 6. 8. 1980; Š. Vlašín, Tvorba 1980, č. 32; V. Novotný, Květy 1980, č. 42 * Vévodkyně a kuchařka: M. Pohorský, O knihách a autorech 1983, jaro; V. Novotný, ZN 4. 6. 1983; M. Jungmann, Obsah (smz) 1983, červen; J. Lukeš, SvSl 16. 7. 1983; J. Peterka, Tvorba 1983, č. 40, příl. Kmen; V. Rzounek, RP 23. 9. 1983 (reakce K. Pecka, Obsah /smz/, říjen); L. Knězek, Romboid 1984, č. 4 * Cesta do zaslíbené země: E. Lukeš, Tvar 1991, č. 49; A. Haman, Proglas 1995, č. 3 * Moje zrcadlo: J. Peňás, Respekt 1996, č. 5, též in Deset procent naděje (2002); P. Kosatík, MFD 9. 2. 1996; M. Pohorský, Právo 14. 2. 1996; B. Svadbová, Tvar 1996, č. 7; M. Jungmann, LitN 1996, č. 9; L. Magdoň, LitN 1996, č. 48.
Rozhovory: pek (= P. Kabeš), Sešity pro literaturu a diskusi 1968, č. 25; A. Fuchs, LD 21. 4. 1968; I. Zítková a V. Falada, MF 5. 11. 1969; S. Svoboda a E. Vondrášková, LM 1976, č. 6; J. Fatka, Tvorba 1984, č. 36, příl. Kmen; L. Jurík, Romboid 1987, č. 1; J. Kolář, Dramatické umění 1989, sv. 4; J. Tušl, Literární revue 1990, č. 5; J. Tušl, Tvorba 1991, č. 25; A. Mikušťáková, Romboid 1991, č. 7; J. Tušl, A - almanach autorů 1992, č. 4; K. Hvížďala. Mladý svět 1993, č. 39; A. Ježková, Interview 1993, č. 7.
Nekrology: F. Cinger, RP 24. 8. 1994; J. Peňás, MFD 24. 8. 1994; P. Janáček, P. Matoušek, LidN 24. 8. 1994; Z. Heřman, SvSl 26. 8. 1994; V. Novotný, Práce 26. 8. 1994; P. Janoušek, LidN 27. 8. 1994, příl. Národní 9.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, uspořádáno (soupis J. Schreiberová, 2006).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památníku národního písemnictví
J. Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963 (A–M Dodatky)
Autor hesla: Drahomíra Vlašínová (1995)
Aktualizace hesla: 2. 12. 2019 (ap)
Aktualizace bibliografie: 3. 12. 2019 (ap)
 
zpět na hlavní stranu