KMEN 

Kmen vznikl pod patronací vůdčích normalizátorů (předsedou redakčního kruhu byl první dva měsíce Jiří Taufer a po něm Josef Rybák) a jejich texty, články kritiků tlumočících oficiální kulturněpolitickou linii KSČ (Jiří Hájek, Hana Hrzalová, Jaromíra Nejedlá, v podobách až groteskních Zdeňka Bastlová nebo Vítězslav Rzounek) i dokumenty z jednání SČS zaplňují značnou část listu zvláště v prvních ročnících. Hned od počátku se s nimi mísí básně, eseje, kritiky, studie, překlady i často sebestředná publicistika tehdejší střední generace, k níž patřili Lubomír Brožek, Petr Cincibuch, Jaroslav Čejka, Michal Černík, Jaroslav Holoubek, Josef Peterka (mj. odmítavá, politicky podbarvená recenze Lukešovy Prozaické skutečnosti v č. 44/1982), Jaromír Pelc, Petr Skarlant, Karel Sýs, Josef Šimon, Jiří Žáček aj.). Tato generační skupina zejména ve druhé polovině 80. let obsah periodika určovala a vnášela do něj zřetelnou liberalizační tendenci, zásadněji však rámec prorežimní konformity nepřekročila.

Na stránkách Kmene se mimo to objevovalo množství dalších autorů tehdy již vnitřně dosti diferencovaného oficiálního literárního oběhu: básníci Karel Boušek, Vladimír Brandejs, Zdena Bratršovská, Miroslav Florian, Josef Hanzlík, Václav Hons, Miroslav Huptych, Ivo Odehnal, Oldřich Vyhlídal aj.; prozaici Antonín Bajaja, Bára Basiková, Václav Dušek, Josef Frais, Karel Houba, Jan Kostrhun, Jiří Křenek, Lubomír Macháček, Alexej Pludek, Zdeněk Pluhař, Petr Prouza, Miroslav Rafaj, Ludvík Souček, Ludvík Štěpán, Jindřich Uher, Dušan Uhlíř aj., 1988 hojně také Bohumil Hrabal; kritici Milan Blahynka, Petr Bílek, Petr A. Bílek, Blahoslav Dokoupil, Alena Hájková, Vladimír Heger, Otakar Chaloupka, Pavel Janoušek, Vladimír Křivánek, Alexej Mikulášek, Miroslav Mikulášek, Jarmila Mourková, Jiří Pavelka, Marie Pavlů, Vladimír Píša, Miloš Pohorský, Ivo Pospíšil, Radko Pytlík, Jaroslav Sekera, Jan Schneider, Ladislav Soldán, Jiří Svoboda, Bohumil Svozil, František Valouch, Pavel Vašák, Štěpán Vlašín, Zbyněk Vybíral, ke konci Alena Blažejovská, Alice Jedličková, Jiří Zahradnický aj. Pokusy o rozšíření spektra publikujících autorů i traktovaných témat byly vyvažovány tezovitými úvahami o povinnostech socialistického umění, o poměru spisovatelů a komunistické strany, přetiskováním konferenčních referátů tuzemských i „bratrských“ svazových celebrit i rozhovorů s nimi. Každoročně vycházely obsáhlé přehledy roční produkce prózy, poezie, dramatu, literatury pro děti a mládež, popř. i literární vědy, v nichž se jako jedno z „kritérií“ často uplatňovalo postavení posuzovaných ve svazové hierarchii.

Časopis měl ustálenou strukturu: po úvodníku, popř. stati o zásadních otázkách tvorby následovaly drobné zprávy a fejetony (str. 2), studie, jubilejní články, eseje a rozhovory (str. 3-4), básně, prózy, umělecké reportáže (str. 5-7), překlady a články o kulturním dění v zahraničí (str. 8-9; zde vycházely i rozhovory s českými překladateli), referáty o domácích knihách, od 1987 u významnějších děl zdvojované (str. 10-11, na tomto místě většinou i fejeton Z nepovinné četby), texty tištěné na pokračování, glosy, aforismy a epigramy (mj. Eduard Světlík, Jiří Oulík, Václav Richter, Jaroslav Vojtěch, str. 12). Tato struktura zůstala zachována i po osamostatnění listu, přibyly jen některé nové rubriky (např. Tipy Kmene o nových knihách nebo Zápisník, v němž vycházely kurzivy Jaroslava Bočka o výtvarném umění, Aleše Fuchse o divadle, Pavla Kosatíka o filmu, Ivana Poledňáka o hudbě apod.); vzrostlo také množství ilustračního materiálu a více prostoru bylo dáno polemikám.

Po listopadu 1989 a rozpadu SČS převzala kontrolu nad redakcí nová redakční rada (v jejím čele stanul Pavel Janoušek); došlo k radikální obměně redakce (odchod Karla Sýse, proslulého hrubými výroky o umlčovaných spisovatelích – např. v článku Vymknuta z kloubů, č. 21/1988) a změnil se i obsah časopisu (autoři a texty z okruhu samizdatu a exilu). Formálním znakem metamorfózy se stala v březnu 1990 změna názvu (viz Tvar; do konce ročníku pak ještě časopis vycházel s dvojím paralelním číslováním). Ke Kmeni v podobě, kterou měl do roku 1989, se jako ke svému předchůdci personálně i svou deklarativní levicovostí hlásí polistopadový Obrys-Kmen.