Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef FRAIS

* 24. 1. 1946, Milenov (okr. Přerov)  
† 10. 1. 2013, Hranice (okr. Přerov) 
 
Prozaik
 

Vyučil se horníkem v Havířově (1960–1963) a do roku 1965 pracoval jako havíř v Ostravě. Krátce byl zedníkem v Miloticích nad Bečvou (1965), kde také po základní vojenské službě v Hradci Králové (1965–1967) pracoval jako brusič. V roce 1967 byl topičem v Praze, o rok později se vrátil do Ostravy, kde pracoval znovu jako horník. Roku 1969 se stal dramaturgem Klubu mládeže v Ostravě, který byl zřizovatelem amatérského, později profesionálního divadélka Waterloo; zde Frais působil jako autor a herec (pro toto divadlo připravil několik literárně hudebních montáží, revue Kam s tím špačkem, pane Cinku?, 1970; Tomáš a tingl-tangl, s Tomášem Slámou, 1970; one man show 2 piana, 1970, Šansoniéra, 1970 a další). Od roku 1968 externě spolupracoval s ostravským studiem Čs. rozhlasu, kam v červenci 1970 nastoupil jako redaktor. Na konci března 1971 byl však propuštěn v souvislosti se zahájením trestního stíhání, tykajícího se muzikálu Syn pluku. Fraisova a Podhrázkého inscenace divadélka Waterloo ironicky parafrázovala stejnojmenný román Valentina Katajeva a za její uvedení bylo osm členů souboru souzeno pro trestný čin pobuřování a hanobení státu. Trest patnácti měsíců byl Fraisovi nakonec změněn na tříletý podmíněný. Od roku 1971 byl zaměstnán v n. p. Nábytek Ostrava, postupně jako montážník a skladník, v letech 1978–1981 jako vedoucí skladu v Praze. Poté byl převážně spisovatelem z povolání (1983–1985 byl expedientem v národním podniku Zahraniční literatura, 1988 na půlroční stáži v kulturní rubrice deníku Mladá fronta a 1990 redaktorem deníku Demokrat). Od roku 1992 pracoval jako editor v nakladatelství Ivo Železný, od roku 1999 byl ve svobodném povolání. Kromě vlastního psaní spolupracoval jako editor s řadou nakladatelství (BB-art, Baronet, Ottovo nakladatelství aj.).

 První verše uveřejnil v časopise Červený květ (1962), na počátku šedesátých let byl členem ostravského klubu mladých spisovatelů Autoři v povijanu a skupiny ismuistů (Miroslav Stoniš, Vladimír Macura). Se souborem hornického učiliště Dolu Dukla Havířov nastudoval svou revue Držgrešlíci (1961), pásmo poezie Zpěvy sladké Fraisie uvedlo roku 1965 ostravské divadlo Depo, během vojenské služby v Hradci Králové napsal pro soubor místního vojenského útvaru revue Pátkův sluha Robinson (1966) a Veliký Ringo Petričko (1967). V letech 1968–1969 četl své povídky v zájezdovém pořadu Karla Kryla Znamení doby. V roce 1971 nastudoval Fraisovu revue Echt naši furianti ochotnický soubor Společenského domu Třineckých železáren. Roku 1976 v č. 51 otiskl dvě Fraisovy básně exilový časopis Svědectví (Paříž). Od konce sedmdesátých let publikoval v Literárním měsíčníku, Tvorbě, Kmeni, Mladém světě, Čs. vojáku, Mladé frontě, Práci, Lidové demokracii, Demokratu, Vlastě, Masce (zde 1994 pod pseud. Ralf Stohre dobrodružný román Krutá Stasi) aj. S Čs. rozhlasem Ostrava spolupracoval na seriálu Ostravský pondělník (1968–1971) a Kaleidoskop (1970–1971). Je autorem rozhlasové pohádky Řádný školní kocour Ferdinand (1971) a rozhlasových dramatizací (Muži z podzemního kontinentu, 1978; Klec plná siláků, 1979; Šibík 505, 1981); rozhlas uvedl též dramatizaci románu Báječné místo k narození (sc. František Mandát, 1987). Čs. televize inscenovala Fraisův román Klec plná siláků (s tit. Můj nezdolný lev, TV adaptace Jiří Bednář, r. Ludvík Ráža, 1980). Divadlo v Hradci Králové nastudovalo autorovu dramatizaci románu Muži z podzemního kontinentu (dramatizace + Marie Boková, r. Jaromír Staněk, 1981), muzikál Báječné místo k narození (r. Jaromír Staněk, 1985) a muzikál Pytel plný peněz, napsaný podle hry Jána Soloviče Žobrácke dobrodružstvo (r. Jaromír Staněk, 1986). – V době publikačního zákazu psal mj. pod jménem své ženy Ivany Jurdinové; v devadesátých letech používal jako autor rodokapsů a milostných románů mystifikačních jmen William G. Ford (*1938), Helmuth Nowak (1918–2001) a Elizabeth O´Hara (*1964) a pseudonymů Bill French, Paul J. Tit, Dan Poberts, John Wildmer, Roy Haskins a J. J. Harper, pro další texty pak pseudonymů Konstantin Alexandru, Ralf Stohre, Vladimír Šírava aj.
 Ve svých počátcích byla Fraisova tvorba spřízněna s poetikou avantgardy, zejména s tvorbou Vladislava Vančury, s nímž Fraise spojuje jazyková vynalézavost, přesvědčení o přetvářející síle řeči a tvůrčí aktivity vůbec, stylizace vypravěče, důraz na rovnocennost duševní tvorby a fyzické práce. Před psychologickou kresbou postav dával Frais přednost fabulačnímu a jazykovému rozvíjení příběhů a historek. Jeho prózy záměrně proklamují optimistický, „chlapský“ postoj k životu, přátelství a lásku, námětově pak čerpají z nejrůznějších pracovních prostředí, která autor většinou osobně poznal. Světem hornické práce se Frais inspiroval ve své nejvýraznější próze, novele Muži z podzemního kontinentu, a v rozsáhlém románu Šibík 505 (pokrývajícím období od třicátých let do současnosti). Zážitky z nábytkářského skladu se promítly do novely Narozeniny světa; romány Strom na konci cesty, Plechový slavíkOsmý den týdne jsou situovány do prostředí uměleckého. Prostředí gymnaziální mládeže ve čtyřicátých, šedesátých a posléze v osmdesátých letech věnoval volný triptych Klec plná siláků, Válka mezi labutěmi Lampárna na hlavním nádraží. Ačkoli si vybíral společensky aktuální témata, postupně stále méně usiloval o hlubší analýzu problémů doby a v jeho pracích postupně převládá až samoúčelné opojení vlastním spontánním vypravěčstvím, pro něž je charakteristický ironický, ale i didakticky kritický tón. V devadesátých letech se autor odklonil od linie „prózy ze současnosti“ a začal se věnovat nejprve populární literatuře (pod cizími jmény publikoval rodokapsy i detektivní příběhy) a posléze populárně odborným textům, především filmové a válečné historii.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Muži z podzemního kontinentu (P 1978; poté in Dva nezdolní muži); Klec plná siláků (P 1978); Šibík 505 (P 1979); Narozeniny světa (P 1981; poté in Dva nezdolní muži); Den, kdy slunečnice hořely (P 1982); Válka mezi labutěmi (P 1983); Dva nezdolní muži (PP 1984, obsahuje: Muži z podzemního kontinentu a Narozeniny světa); Strom na konci cesty (P 1985); Báječné místo k narození (D, rozmnož., 1985, i prem.); Plechový slavík (P 1986); Penzion pro svobodné dámy (P 1986); Osmý den týdne (P 1986); Báječné místo k narození (P 1987); Petr Podhrázký a spol.: Syn pluku a historie. O muzikálu s pozadím (Mnichov 1987, obsahuje: text libreta muzikálu Syn pluku, s P. Podhrázkým, podle V. Katajeva, a dokumenty k jevištnímu uvedení v Ostravě 1969 a k soudnímu procesu, ed. I. Binar); Bezpečné známosti (P 1988); Milena to zařídí (R, pseud. Vladimír Šírava, 1994); Až přiletí čáp (P, pseud. Vladimír Šírava, 1994); Lampárna na hlavním nádraží (R 1995); Fackovaní andělé (beletrizované memoáry, 2012); scénicky: Kam s tím špačkem, pane Cinku? (1970); Tomáš a tingl-tangl (s T. Slámou, 1970); Syn pluku (D 1969, s P. Podhrázkým, podle V. Katajeva); Agent 3, 14 (1969, s P. Podhrázkým a E. Schiffauerem); Echt naši furianti (1971); Muži z podzemního kontinentu (1981, s M. Bokovou); Pytel plný peněz (1986, podle hry J. Soloviče Žobrácke dobrodružstvo).
Ostatní práce: Trojhvězdí nesmrtelných (LF 1998); Slavné prohry, slavná vítězství Koruny české (LF 1998); Oldřich Nový – obrazový životopis (2000); Vlasta Burian – obrazový životopis (2001); Lída Baarová – obrazový životopis (2001); Adina Mandlová – obrazový životopis (2001); Reformy Marie Terezie a Josefa II. (LF 2005); Jiří z Poděbrad – král dvojího lidu (LF 2006).
Dobrodružné romány publikované pod cizokrajnými pseudonymy: Cramby – Mezi dvěma noži (pseud. John Wildmer, 1990); Byl jsem agentem Securitate (pseud. Konstantin Alexandru, označeno jako překlad z rumunštiny; 1990); Soudce Kolt (pseud. Bill French, 1992); Vlak do Oklahomy (pseud. Bill French, 1993); Tam dole v Mexiku (pseud. Bill French, 1993); Krvavá žeň (pseud. Paul J. Tit, 1994); Společnost s politováním oznamuje... (pseud. Dan Poberts, 1994); Hrobníkův sen (pseud. Bill French, 1995); Vítr z hor (pseud Bill French, 1995); Vysloužilci (pseud. Bill French, 1996); Malý zlosyn (pseud. Bill French, 1996); Úder ze stínu (pseud. Bill French, 1996); Mezi dvěma noži (pseud Roy Haskins, 1996); Nymfy z Aiginy (pseud. Roy Haskins, 1996); Kamera do záhrobí (pseud. Roy Haskins, 1996); K čertu s vyděračem! (pseud. Bill French, 1996); Krakovská madona (pseud Roy Haskins, 1997); Dvounohé zboží (pseud. Roy Haskins, 1997); Jednou ty, jednou já (pseud. Roy Haskins, 1997); Vysoká oprátka (pseud. Bill French, 1997); Krvavý žold (pseud. J. J. Harper, 1998); Neúprosný Harris (pseud. J. J. Harper, 1998); Výpravy prostorem a časem (sci-fi a fantasy PP, pseud. William G. Ford, 1999); Šarlatový slib (pseud. Elizabeth O´Hara, 2000); Šarlatová vášeň (pseud. Elizabeth O´Hara, 2000); Šarlatová láska (pseud. Elizabeth O´Hara, 2002); Šarlatová touha (pseud. Elizabeth O´Hara, 2002); Bojoval jsem u Stalingradu (pseud. Helmuth Nowak, 2003); Bojoval jsem u Kursku (pseud. Helmuth Nowak, 2003); Bojoval jsem u Kyjeva (pseud. Helmuth Nowak, 2004); Bojoval jsem u Varšavy (pseud. Helmuth Nowak, 2004); Bojoval jsem u Berlína (pseud. Helmuth Nowak, 2005); Byl jsem v ruském zajetí (pseud. Helmuth Nowak, 2006); Za vlast a za chlast (pseud. Helmuth Nowak, 2007); Krvavý Kavkaz (pseud. Helmuth Nowak, 2008); Země zalévaná krví (pseud. Helmuth Nowak, 2009); Smrt sklízí na Krymu (pseud. Helmuth Nowak, 2010); Krvavý Sevastopol (pseud. Helmuth Nowak, 2010); Hladové moře (pseud. Helmuth Nowak, 2010); Krvavý sníh (pseud. Helmuth Nowak, 2011); Zabiják mráz (pseud. Helmuth Nowak, 2012).
Literární zpracování: S. Brázda + Š. Alexa: Tak to nebylo (1997, s P. Markovem); I. Dominák: Můj život s jazzem (2003, s L. Čížovou).
Překlady: Jan Pavel II. – kronika neobyčejného života (2002); T. Barnes: Bible pro děti (s K. Koškovou, 2003); Lidé, kteří změnili svět (2004); A. Fitter: Stromy (2009).
Uspořádal a vydal: Potkala mě láska (1994).
Příspěvky ve sbornících a knihách jiných autorů: Malá galerie autorů Československého spisovatele (1989); Toulky minulostí světa 1 (kap. 6-10, 1999); Toulky minulostí světa 2 (kap. 5, 6, 11, 13; 2000); Toulky minulostí světa 3 (kap. 1, 3, 4, 5, 7; 2001); Na druhém břehu (sb. členů Unie českých spisovatelů, usp. K. Sýs, 2002); Žena – věčná inspirace (2002); Toulky minulostí světa 4 (kap. 4-6, 9-11; 2004); Toulky minulostí světa 7 (kap. 4, 6-8, 13-14; 2005); Jan Bauer: Co v učebnicích dějepisu nebylo (kap. Byla či nebyla potopa světa? a Tajemství babylonské věže, 2005, další spoluautoři A. Česal, R. Herzinger, J. Kovařík, J. Svoboda); Co v učebnicích dějepisu nebylo podruhé (kap. Hannibal ante portas a Co nám ukradli Švédové, 2005, titíž spoluautoři); Toulky minulostí světa 8 (kap. 11–16, 2006); Toulky minulostí světa 9 (kap. 15–18, 2007); Toulky minulostí světa 10 (kap. 3–8, 2008); Milovníci knížek (2010).

LITERATURA

Studie a články: A. Stich: Slohová dynamičnost v nové české próze, Naše řeč 1979, č. 1; A. Macurová: Funkce metajazyka a metařeči ve Fraisových Mužích z podzemního kontinentu, SaS 1980, č. 3; I. Binar: Waterloo, Podhrázký a spol., Listy (Řím) 1980, č. 3/4; A. Hájková: Autor, který dává i slibuje, LM 1985, č. 9; V. Macura: doslov, in Osmý den týdne (1986); J. Holý: Dva autoři v dnešní próze střední generace, LM 1986, č. 4; J. Urbanec: Skutečnost a fikce v tvorbě Josefa Fraise, ČL 1988, č. 6; A. Hájková: doslov, in Penzion pro svobodné dámy (1988); M. Jungmann in Cesty a rozcestí (Londýn 1988); V. Novotný: Čeští Anglosasové aneb Na bezejmenných stezkách, Tvar 1997, č. 19.
Recenze: Muži z podzemního kontinentu: J. Nejedlá, RP 17. 4. 1978; Š. Vlašín, Rovnost 3. 5. 1978; ra (= V. Macura), ZN 6. 5. 1978; J. Stegbauer, Květy 1978, č. 22; J. Lukeš, Tvorba 1978, č. 33; I. Binar, Právo lidu (Wuppertal) 1980, č. 3 * Klec plná siláků: ra (= V. Macura), ZN 14. 10. 1978; J. Nejedlá, RP 30. 10. 1978; Š. Vlašín, Rovnost 16. 11. 1978 * Šibík 505: V. Macura, ZN 9. 2. 1980; J. Hájková, SVSl 14. 2. 1980; Z. Heřman, MF 18. 3. 1980; M. Veselá, Práce 27. 5. 1980; D. Vlašínová, BV 9. 6. 1980; Š. Vlašín, Rovnost 17. 6. 1980 * Narozeniny světa: V. Novotný, SvSl 25. 3. 1982; Š. Vlašín, Rovnost 7. 4. 1982; F. Cinger, RP 28. 7. 1982; J. Pavelka, BV 13. 10. 1982; H. Hrzalov, Tvorba 1982, příl. Kmen č. 22; A. Hájková, LM 1983, č. 4 * Den, kdy slunečnice hořely: Z. Heřman, MF 3. 12. 1982; vln (= V. Novotný), ZN 7. 12. 1982; J. Lukeš, BV 15. 12. 1982; M. Uhlířová, Rovnost 6. 1. 1983; J. Lukeš, SvSl 1. 3. 1983 * Válka mezi labutěmi: J. Lukeš, SvSl 30. 7. 1983; A. Hájková, LM 1983, č. 9; S. Juga, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 48 * Dva nezdolní muži: Z. Ábel (= J. Sirotek), Prostor (smz.) 1984, č. 6 * Strom na konci cesty: ra, ZN 9. 3. 1985; Š. Vlašín, BV 15. 3. 1985; iz (= I. Zítková), VP 15. 4. 1985; A. Hájková, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 17; I. Slavík, 29. 5. 1985; J. Dvořák, Scéna 1985, č. 16; J. Lukeš, SvSl 1. 8. 1985; M. Suchomel. BV 13. 11. 1985; P. Janoušek, LM 1985, č. 9; M. Jungmann, Obrys (Mnichov) 1986, č. 3 * Plechový slavík: B. Hemelíková, Práce 15. 8. 1986; Z. Vybíral, BV 5. 9. 1986; A. Hájková, Tvorba 1986, č. 28; J. Rejžek, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 32 (k tomu polemika K. Sýs, Kmen č. 33); J. Urbanec, Kulturní měsíčník 1986, č. 11; J. Meier, ZM 1986, č. 10; P. Janoušek, LM 1986, č. 9; J. Lukeš, SvSl 11. 11. 1986 * Penzion pro svobodné dámy: V. Píša, Tvorba 1987, příl. Kmen, č. 1; Z. Pavelka, RP 23. 1. 1987 (k oběma recenzím polemika K. Mařík, Tvorba 1987, příl. Kmen, č. 5); B. Hemelíková, Práce 3. 2. 1987 * Osmý den týdne: I. Zítková, Čs. voják 1987, č. 5; J. Urbanec, Kulturní měsíčník 1987, č. 4; V. Píša, LM 1987, č. 5; R. Pytlík, Kmen 1988, č. 12; I. Slavík, Kmen 1988, č. 12; I. Kotrlá, Obsah (smz.) 1988, červen; K. Hvížďala, Svědectví (Paříž) 1988, č. 83/84; K. Chvatík, Obrys (Mnichov) 1989, č. 4 * Báječné místo k narození: V. Novotný, ZN 16. 1. 1988; Z. Heřman, MF 26. 1. 1988; J. Lukeš, SvSl 26. 5. 1988; P. Kosatík, Kmen 1988, č. 16; A. Hájková, Tvorba 1988, č. 17; Š. Vlašín, LM 1988, č. 9; ju (= J. Urbanec), Kulturní měsíčník 1989, č. 1 * Bezpečné známosti: Z. Heřman, MF 5. 4. 1989; M. Uhlířová, Rovnost 12. 4. 1989; D. Moldanová, Kmen 1989, č. 9; A. Hájková, Tvorba 1989, č. 15; P. Kosatík, LM 1989, č. 8 * Lampárna na hlavním nádraží: V. Števa (= Š. Vlašín), Naše pravda 1996, č. 26 * Fackovaní andělé: Z. Hrabica, Haló noviny 22. 8. 2012, příl. Obrys- Kmen č. 34.
Rozhovory: an, Tvorba 1976, č. 42; P. Landová, MF 5. 1. 1979; jak, Tvorba, příl. Kmen 1984, č. 28; R. Tognerová, Kulturní práce 1987, č. 2; J. Klempera, Učitelské noviny 1987, č. 38; Z. Pšenicová, VP 27. 10. 1987; L. Brožek, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 39; A. Vernerová, Kulturní měsíčník 1988, č. 4; K. Miketa, RP 28. 1. 1989; F. Cinger, RP 1. 3. 1989; M. Cais, Kulturní práce 1989, č. 8; M. Stoniš, Kurýr 1990, č. 5; J. Tušl, Práce 6. 2. 1991; J. Tušl, Právo lidu 29. 6. 1991; M. Černík, Vlasta 1992, č. 41; M. Kantek, Dobrý večerník 19. 9. 1994; M. Černík, Haló noviny 29. 8. 2012, příl. Obrys-Kmen č. 35.
Nekrology: F. Cinger, Právo 12. 1. 2013; V. Dušek, LitN 2013, č. 3; K. Sýs, Haló noviny 30. 1. 2013, příl. Obrys-Kmen č. 5; I. Havlík, Haló noviny 6. 2. 2013, příl. Obrys-Kmen č. 6.

Autor hesla: Marie Uhlířová (1995)
Aktualizace hesla: 12. 1. 2020 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 12. 1. 2020 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu