Slovník české literatury po roce 1945

Lubomír BROŽEK

* 7. 7. 1949, Praha

Básník

Vyrostl v Praze v rodině ministerského úředníka. Vyučil se radiomechanikem v odborném učilišti Tesly Hloubětín (1964–1967). Po vojenské službě v Karlových Varech a Mariánských Lázních (1968–1970) pracoval v Tesle Hloubětín, zpočátku jako technik, od roku 1980 jako redaktor závodního časopisu Mladá Tesla. V roce 1988 byl ve svobodném povolání, od února 1989 působil jako vedoucí tiskového oddělení Svazu (později Sdružení) českých spisovatelů. Po jeho zániku v květnu 1990 byl postupně redaktorem deníku Demokrat, měsíčníku F revue a vydavatelství Studio dobré nálady. V roce 1992 se stal redaktorem a poté šéfredaktorem televizního týdeníku pro děti Obražofka. Od roku 1993 byl ve svobodném povolání, spolupracoval s reklamními agenturami a televizními stanicemi. V letech 1994–1997 byl předsedou Klubu českých spisovatelů, mezi lety 2003 a 2004 vedoucím redaktorem internetového zpravodaje České obce sokolské. Od roku 2010 působí jako předseda Klubu pražských spisovatelů (v roce 2017 přejmenováno na Klub českých a slovenských spisovatelů). Zároveň je ve svobodném povolání a působí jako principál a režisér kočovné divadelní společnosti při občanském sdružení Ars forum (ve spolupráci s Divadlem u Valšů).

První trojverší uveřejnil v Mladém světě (1976), básně, glosy a recenze dále publikoval v Mladé frontě, Práci, Literárním měsíčníku, Tvorbě, Kmeni, Dikobrazu, A–Almanachu autorů, Listech Klubu přátel poezie, Rudém právu, Občanském deníku, Květech, Betty, Britských listech, Právu aj. Své výtvarné práce vystavoval v roce 1999 v galerii Pražský kabinet. – Publicistické články a aforismy psal též pod šifrou lub, výjimečně pod pseudonymy Ludvík Zrzavý a Jacob van Blom.

V Brožkově poezii dominuje záměrný příklon k nadosobním úběžníkům života. Básník se chce identifikovat s obecnější společenskomorální dikcí a zároveň se vzpírá tendencím popírajícím čistotu jeho duchovního úsilí. Zřetelné tíhnutí k „příběhovosti“ je inspirováno především Josefem Kainarem a Františkem Hrubínem. Brožkova reflexivní epika (často modifikující mytická témata světové literatury) se i v nejintelektuálnějších partiích opírá o charakteristickou senzualitu. V jednotlivých básních najdeme také zřetelné ozvuky poezie beatnické a její snahy po totálním prožití básně jako života a života jako básně. Velkou váhu klade na volbu pojmenování a expresivitu výrazu, přičemž sbližuje slova s kontrastními významy. V novější Brožkově tvorbě stále více převažují fejetony a aforismy; v jeho poezii sílí smyslová obraznost. Přiklání se k formě básnického dialogu se světem i s vlastním já a snaží se zraleji interpretovat nadčasová témata. Tato inspirace se projevila i v souboru imaginárních interview Rozhovory s nesmrtelnými. Na sklonku devadesátých let v Brožkově poezii sílí meditativní poloha, která autora přivádí jednak k starojaponské formě haiku (Do větru a zčásti též ve sbírce Samá voda), jednak později k cyklu sonetů, psaných na motivy soch ctností a neřestí M. B. Brauna v Kuksu (Kuks). K rozměrnějším textovým plochám se vrací ve sbírce Paměť ohně, ovšem i v ní se střídají expresivní, bohatě metaforické a filozofující skladby s textovými miniaturami ironických a humorných aforismů.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Minutu před přílivem (BB 1980); Návrat sokola (BB 1983); Kolotoč aneb Malá Grand prix (BB 1985); Sezona plesů (BB 1986); Nebajky (BB 1987); Vlaštovky na dně jezera (BB 1990); Rozhovory s nesmrtelnými (PP 1994); Do větru (BB 1999); Samá voda (BB 2001); Paměť ohně (BB 2008); Poezie je zrcadlo, které cítí bolest (BB b. d., [2013]); Sirka v Hérostratově kapse (BB bibliof. 2015); Kuks (BB 2020); scénicky: Perlová svatba (2008).
Překlady: Verše proti smrti (1980, s dalšími); T. Śliwiak: Lesní pošta (1985, s J. Medkem).
Příspěvky ve sbornících, almanaších a katalozích: Rosný bod (1976); Tady je má zem (1980); Jednou provždy (1983); Trvalé bydliště Praha (1986); 27 českých obrazů očima 27 českých spisovatelů (2001); L. Kundera: Piju čaj (2003); Co si myslí andělíček (2004); Nezabolí jazyk od dobrého slova. Antologie českého aforismu (2004, ed. M. Huptych a J. Žáček); Báseň mého srdce (2005); Divoké víno 1964–2007 (2007); Gloret (2010); LX (bibliof. 2011); J. Grimm: Retrospektiva (katalog 2018); Noc plná žen (2018).

LITERATURA

Studie a články: P. Bílek: Nepoetický portrét (březen), NK 1984, č. 14; K. Sýs: Být jako strážce majáku, in L. B., Nebajky (1987); P. A. Bílek in "Generace" osamělých běžců (1991); L. Falteisek: Básník a jeho modré kočky, Zemské noviny 20. 5. 1999; M. Houska: Se sentimentem… in L. B., Paměť ohně (2008); A. Hogenová: Doslov, in L. B., Kuks (2020); K. Sýs: Když hovoří sochy, Haló noviny 21. 4. 2021, příl. Literatura-Umění-Kultura, č. 16.
Recenze: Minutu před přílivem: (vok) (= V. Vodák, tj. M. Vacík), LD 16. 5. 1980; Z. Lebl, BV 23. 9. 1980; L. Falteisek, VP 20. 1. 1981; ra (= V. Macura), ZN 17. 3. 1981; R. Matys, LM 1981, č. 4 * Návrat sokola: A. Kopřivová, Rt 11. 5. 1985; J. Adam, Tvorba 1984, č. 12; Z. Vybíral, Tvorba 1984, příl. Kmen č. 12; L. Soldán, LM 1984, č. 6 * Kolotoč aneb Malá Grand prix: A. Kopřivová, Rt 5. 11. 1985; Z. Kožmín, BV 20. 11. 1985; J. Rulf, ZN 29. 11. 1985; V. Křivánek, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 49 * Sezona plesů: Z. Vybíral, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 18; J. Olšovský, MF 18. 2. 1987 * Nebajky: P. A. Bílek, Práce 2. 6. 1987 + Tvorba 1987, č. 26; J. Rulf, ZN 8. 7. 1987; J. Soukal, BV 27. 7. 1987 * Vlaštovky na dně jezera: J. Rulf, LidN 30. 5. 1990; (ver), Rt 15. 8. 1990; P. A. Bílek, NK 1990, č. 16 * Rozhovory s nesmrtelnými: zh (= Z. Heřman), SvSl 11. 3. 1994; (sv) (= V. Sůva), Knihy 94 1994, č. 10; nn, NK 1994, č. 13 * Do větru: JK (= J. Kohout), Obrys-Kmen 1999, č. 28; L. Falteisek, Slovo 20. 5. 1999; F. Cinger, Právo 8. 7. 1999 * Samá voda: F. Cinger Právo 19. 2. 2001 * Sirka v Hérostratově kapse: P. Bílek, LitN 2016, č. 4 * Kuks: K. Sýs, Haló noviny 8. 7. 2020, příl. Literatura-Umění-Kultura, č. 27; M. Blahynka, Haló noviny 17. 2. 2021, příl. Literatura-Umění-Kultura, č. 7.
Rozhovory: eis, Kmen 1989, č. 6; V. Dušek, RP 6. 11. 1992; J. Tušl, Véčko 1993, č. 2; F. Cinger, Právo 13. 1. 1999 + týž, Právo 12. 11. 1999; M. Kozánková in Rozhovory na kolonádě II (2001); J. Němec, Host 2011, č. 6; M. Černík, Obrys-Kmen 2012, č. 16.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Vladimír Novotný (1995); Karel Piorecký (2008)

Aktualizace hesla: 3. 11. 2022 (jar)

Aktualizace bibliografie: 3. 11. 2022 (jar)

zpět na hlavní stranu