Slovník české literatury po roce 1945
Jaroslav SEKERA
* 27. 8. 1929, Šenov (okres Frýdek-Místek)
† 24. 3. 2007, Šenov (okres Frýdek-Místek)
Literární historik, rusista
Narodil se v rodině horníka. Po ukončení měšťanské školy v Šenově (1943) se vyučil čalouníkem a dekoratérem u firmy Jan Raus v Ostravě (1947). V roce 1950 absolvoval Mistrovskou školu nábytkového průmyslu v Praze a 1951 ukončil maturitou Státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy v Houštce u Staré Boleslavi. V letech 1951–1956 studoval ruský jazyk a literaturu na FF UP v Olomouci (diplomová práce Sovětská literatura na ostravských scénách 1918–1938). Poté působil jako pedagog na Vysoké škole báňské v Ostravě (1956–1957), Vyšší pedagogické škole v Opavě (1957–1958), jedenáctileté střední škole v Ostravě-Zábřehu (1958–1960), Pedagogickém institutu v Karlových Varech (1960–1962) a
PedF v Ostravě (1962–1972, znovu 1977–1990). V letech 1972–1977 byl vědeckým pracovníkem brněnské pobočky
ÚČSL. CSc. 1966 prací Umění v proměně světa; PhDr. 1967; docent 1969 na FF UK prací Sovětské drama jako politikum; DrSc. 1988 prací Zpodobení měšťáka ve vrcholných dílech Antona Pavloviče Čechova a Maxima Gorkého. Postupy a postoje. Problémy autorské záměrnosti v literatuře; profesor 1989. Od roku 1991 byl v důchodu, žil v rodišti.
Přispíval do časopisů a novin: Mladá fronta (1947 zde debut povídkou Automobil), Červený květ (Ostrava), Čs. rusistika,
Plamen,
Česká literatura, Rudé právo, Nová svoboda (Ostrava),
Literární měsíčník, Kulturní tvorba, Romboid (Bratislava),
Ostravský kulturní měsíčník (Kulturní měsíčník),
Tvorba,
Kmen, Haló noviny, Obrys-Kmen, Česká povídka aj.
1975–1985 redigoval v pražském Lidovém nakladatelství knižnici Kmen. Užíval pseudonymu Jaroslav Stoško.
1975–1985 redigoval v pražském Lidovém nakladatelství knižnici Kmen. Užíval pseudonymu Jaroslav Stoško.
Sekera se jako literární teoretik a kritik marxistické orientace i jako prozaik výrazněji prosadil na počátku 70. let. Ústředním pojmem jeho koncepce literatury je tzv. autorská záměrnost: na literárním díle oceňoval zejména humanizující sílu, která je výsledkem autorova postoje ke skutečnosti a zároveň záměrné estetické organizace; estetická funkce je podle něj nadřazena funkcím mimoestetickým, ale teprve jejich prostřednictvím nabývá smyslu. Toto pojetí, podepřené díly sovětské literární vědy, jež k nám Sekera sám uváděl jako redaktor knižnice Kmen (Viktor Borisovič Šklovskij, Alexandr Josifovič Roskin, Naum Jakovlevovič Berkovskij, Michail Alexandrovič Lifšic aj.), naznačil už úvod k materiálově zaměřené prvotině (Umění mezi lidmi. Sovětská literatura na Ostravsku 1918–1938), nejsoustavněji je však autor vyložil v souboru statí Srdce a čest literatury. V rusistických studiích se Sekera soustředil k analýze významové výstavby děl Antona Pavloviče Čechova
(první část Angažovaných diagnóz, monografie Černý mnich: A. P. Čechov – osobnost a dílo) a
Maxima Gorkého (Torzo člověka); věnoval přitom pozornost autorské narativní strategii, zejména práci s detailem, a umělecké redukci. V
Gorkého Klimu Samginovi popsal prototyp redukovaného, mechanického člověka-měšťáka, jehož spřízněnce pak nacházel i v dílech jiných autorů, včetně českých (Příběhy mechanických občanů; českým spisovatelům věnoval vedle četných pasáží v knihách též řadu časopiseckých studií).
Anton Pavlovič Čechov a Maxim Gorkij dominují i analýzám knihy Dar slova, zamýšlené jako úvod do spisovatelské praxe.
Prakticky se Sekera snažil aplikovat vyznávané estetické ideály v trojici povídkových souborů, sjednocených zájmem o „šukšinovské obyčejné lidičky“ v anekdoticky všedních, přitom však eticky podstatných životních situacích (Maturity, Lojzíci, Pohledy přes rameno). Svou prozaickou dráhu zakončil románem Outsideři s výraznými autobiografickými rysy.
Prakticky se Sekera snažil aplikovat vyznávané estetické ideály v trojici povídkových souborů, sjednocených zájmem o „šukšinovské obyčejné lidičky“ v anekdoticky všedních, přitom však eticky podstatných životních situacích (Maturity, Lojzíci, Pohledy přes rameno). Svou prozaickou dráhu zakončil románem Outsideři s výraznými autobiografickými rysy.
BIBLIOGRAFIE
Próza a práce o literatuře: Umění mezi lidmi. Sovětská literatura na Ostravsku 1918–1938 (studie, 1972); Angažované diagnózy (studie a články, 1973); Maturity (PP 1975); Torzo člověka. Gorkého zobrazení měšťáka (studie, 1978); Dar slova. Rozhovor o literárním řemesle (EE 1980); Lojzíci (PP 1980); Srdce a čest literatury. Problémy autorské záměrnosti v literatuře (studie a články, 1986); Příběhy mechanických občanů (studie, 1987); Pohledy přes rameno (PP 1989); Outsideři (P 2001); Černý mnich: A. P. Čechov – osobnost a dílo (studie, 2002).Příspěvek ve sborníku: Lidský talent. Tvorba A. P. Čechova a její působení u nás, Slavica Pragensia 31 (1988).
Uspořádal a vydal: V. B. Šklovskij: Návrat Odysseův (1974); V. V. Vorovskij: Nepokojní a znepokojení (1976, s V. Dostálem); A. J. Roskin: Talent a epocha (1978); Ve znamení Vladimíra Dostála (1985, s I. Matějkou, též přisp.).
LITERATURA
Recenze: Maturity: Š. Vlašín, Rovnost 7. 10. 1976 * Torzo člověka: J. Hrabák, ČL 1979, č. 4; M. Blahynka, LM 1981, č. 5 * Lojzíci: (vln) (V. Novotný), ZN 6. 12. 1980 * Dar slova: V. Kostřica, LM 1981, č. 2 * Srdce a čest literatury: L. Soldán, Brněnský večerník 10. 8. 1987 * Pohledy přes rameno: J. Svoboda, Kmen 1989, č. 39 * Outsideři: M. Blahynka, Haló noviny 12. 12. 2001; A. Mikulášek, Haló noviny 1. 2. 2002, příl. Obrys-Kmen * Černý mnich: J. Šlosar, Haló noviny 7. 3. 2003, příl. Obrys-Kmen.Rozhovor: V. Bělovský, Nová svoboda 19. 8. 1989.
K životnímu jubileu: J. Šefránek, Haló noviny 27. 8. 1999.
Nekrology: M. Blahynka, Haló noviny 7. 4. 2007, příl. Obrys-Kmen (zde); J. Šlosar, Haló noviny 7. 4. 2007, příl. Obrys-Kmen (zde);
Autor hesla: Bohuslav Dokoupil (1998)
Aktualizace hesla: 6. 8. 2007
(kb)
Aktualizace bibliografie: 6. 8. 2007
(kb)