ČESKÁ LITERATURA
Odborný časopis zaměřený na literárněvědnou bohemistiku a literární teorii
Literárněvědný dvouměsíčník vydává Ústav pro českou literaturu (v letech 1970–1993 Ústav pro českou a světovou literaturu; původně součást Československé akademie věd /ČSAV/, od roku 1993 Akademie věd České republiky), původně v Nakladatelství ČSAV (od 1966 Academia) v Praze, od roku 1991 samostatně (s výjimkou epizodní spolupráce s pardubickým nakladatelstvím Mlejnek v roce 1992 a pražskou agenturou Marta v roce 1993). Časopis vznikl v souvislosti se založením ČSAV a měl nahradit odborná periodika, jejichž vydávání bylo počátkem padesátých let zastaveno (především Slovesnou vědu). Funkci vedoucího redaktora zastával nejprve Jan Mukařovský, jehož roku 1962 vystřídal Jan Petrmichl. Po jeho náhlé smrti v roce 1964 vedení časopisu převzal Karel Kostroun. Roku 1968 byl vedoucím redaktorem jmenován Miroslav Červenka, který však byl v roce 1970 z politických důvodů odvolán. Úkol uvést časopis do souladu s politickým kursem nastupujícího normalizačního režimu byl svěřen Josefu Hrabákovi, jehož po dvou letech nahradil Ladislav Štoll, a v roce 1981 byla vedoucí redaktorkou jmenována Hana Hrzalová. Roku 1990 se do funkce vrátil Miroslav Červenka. Od roku 2003 časopis řídil Petr Šámal, jehož na podzim 2020 (od č. 5) vystřídal Pavel Šidák (již od č. 3/2020 zde jako redaktor). V padesátých letech obstarával praktický chod redakce redakční tajemník: nejprve Josef Polák, po něm Květa Homolová, na konci padesátých let převzali tyto povinnosti výkonní redaktoři Milan Jankovič a Olga Svejkovská, resp. od roku 1963 pouze Olga Svejkovská, na samém sklonku šedesátých let pak nakrátko Hana Nahodilová-Pešatová. Po celá šedesátá léta působil v redakci ČL Milan Jankovič, od roku 1963 Miroslav Červenka a Vladimír Forst, na konci desetiletí též Mojmír Otruba. V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy došlo k personální obměně celé redakce, zde jako výkonný redaktor krátce pracoval Milan Blahynka a dlouhodobě pak Hana Kučerová. Na konci šedesátých let byla také obnovena funkce redakčního tajemníka: až do roku 1984 ji zastávala Dobrava Moldanová, která se posléze po Haně Kučerové (jež nadále působila coby řadová redaktorka) stala výkonnou redaktorkou. Funkci jazykové redaktorky zastávala v osmdesátých letech Jarmila Víšková. Na počátku devadesátých let se do redakce vrátil Milan Jankovič a redakci tvořili Jiří Holý (1989–2002), Petr Kaiser (1993–1996), Jan Wiendl (1997–2002) a dlouhodobě Marie Havránková (1990–2011, jazyková, posléze výkonná redaktorka). Po nástupu Petra Šámala do funkce vedoucího redaktora se v redakci postupně vystřídali P. A. Bílek (2003–2005), Jan Linka (2003–dosud), Tomáš Pavlíček (2003), Jan Matonoha (2005–2015), Markéta Holanová (2012–2017, tajemnice redakce) Richard Müller (2015–dosud), Gabriela Romanová (2018–2019, tajemnice redakce) a Markéta Kittlová (2019–dosud, tajemnice redakce). Po celou dobu existence ČL se na jejím řízení podílí redakční rada, vedle níž v letech 2003–2015 působil též užší redakční kruh. – Do roku 1962 vycházela ČL čtyřikrát ročně, od roku 1963 se ustálila periodicita na šesti číslech ročně.Časopis byl od počátku koncipován jako reprezentativní periodikum české literárněvědné bohemistiky, do roku 1989 byl však vystaven otevřené i skryté intervenci autoritativního režimu, který v různé míře podle aktuálního společenského klimatu zužoval pole pro otevřenou diskusi. ČL vznikla v době prvních náznaků destrukce stalinistického modelu společnosti, ale první ročníky se ještě nesly v duchu jeho doktrín. Obraz literárněhistorického procesu byl účelově redukován, aby podpořil dominující nejedlovskou koncepci národní kultury, která prostřednictvím ústředních kategorií dobové marxistické uměnovědy („lidovost“, „typičnost“, „realismus“ apod.) selektivně reinterpretovala díla klíčových osobností českého kulturního života minulosti. Preferována byla literatura zvýrazněných sociálních funkcí (např. proletářská poezie Wolkerova a Neumannova) a tematika slovanské vzájemnosti, jež měla doložit tradiční rusofilskou orientaci české kultury. Jednostranná metodologická východiska do jisté míry přijaly všechny zde tehdy publikující osobnosti (včetně strukturalisty Jana Mukařovského). Prostor pro metodologické a materiálové diskuse se otevíral – i přes nové pokusy o recidivy dogmatického marxismu, jehož nositelem bylo od roku 1962 nové vedení ústavu (Ladislav Štoll, Jan Petrmichl) – od přelomu padesátých a šedesátých let. Tehdy byly postupně zveřejňovány teze k Dějinám české literatury a k Přehledným dějinám českého divadla (časopis otiskl také četné dílčí kapitoly Dějin a jejich náčrty – např. kapitolu Jiřího Brabce o literatuře let 1939–1945 v č. 2/1966). K projektu akademických Dějin české literatury se přímo váže i řada úvah o literární historiografii. V ročníku 1963 proběhla dobově závažná diskuse o knize Květoslava Chvatíka Bedřich Václavek a vývoj marxistické estetiky.
Ke kvalitativnímu zlomu došlo v druhé půli šedesátých let, kdy se literární vědci střední až nejmladší generace začali odvracet od ideologických výkladů literárního díla, snažili se navázat na myšlenky českého strukturalismu i jiných moderních směrů a nové metodologické nástroje hledali v kontaktu se soudobou světovou literární vědou (odlišnost dvou desetiletí poválečné literární vědy postihl Felix Vodička v č. 3/1965). Lubomír Doležel a Jiří Levý tak ve svých statích například zvažovali podněty vycházející z teorie informace, Miroslav Červenka informoval o možnostech využití matematických metod apod. Publikována byla řada studií, informativních statí a recenzí mapujících soudobou literární teorii (nejsystematičtěji Julie Štěpánková o francouzské jazykové oblasti či Petr Rákos o americké "Nové kritice"; francouzský strukturalismus kriticky reflektovali též Milan Jankovič nebo Miroslav Kačer). Nejdůsledněji se tato tendence prosadila na konci šedesátých, resp. na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy časopis vedl Miroslav Červenka. Tehdy byla zřízena rubrika Texty, v níž se objevovaly překlady zahraničních teoretických statí, např. Rolanda Barthese, Samuela R. Levina, Michaila Bachtina ad. Z oblasti literární historie vycházely v ČL mj. texty, jež souvisely s prací na čtvrtém svazku tzv. akademických Dějin české literatury, postihujícím období od konce 19. století do roku 1945 (Přemysl Blažíček, Jiří Brabec, Jiří Opelík, Mojmír Otruba, Zdeněk Pešat, Eva Strohsová, Felix Vodička ad.).
V období normalizace se ČL v řadě ohledů vrátila ke své podobě z padesátých let. Znovu zde vycházely příspěvky založené na ideologických schématech (Jaroslava Heřtová, Hana Hrzalová, Ladislav Štoll), pozornost byla upírána hlavně k tematice meziválečné levicové avantgardy, socialistického realismu a marxistické kritiky (nejsoustavněji v příspěvcích Milana Blahynky, Vladimíra Dostála, Štěpána Vlašína a Milana Zemana) a častá byla i tematická čísla k politickým výročím nebo jubileím kultovních osobností marxistické estetiky (Julius Fučík, Zdeněk Nejedlý, Ladislav Štoll). Zároveň došlo k radikální obměně okruhu kmenových přispěvatelů. ČL se uzavřela pro řadu pracovníků propuštěných z Ústavu, hojně naopak publikovala příspěvky bohemistů ze socialistických zemí (Ludmila Budagovová, Raisa S. Filipčiková, Manfred Jähnichen, Raisa Kuzněcovová, Sergej Vasiljevič Nikolskij, Světlana Šerlaimovová), časté byly též překlady sovětských estetických statí. Přesto hlavně v osmdesátých letech nacházela v ČL prostor i řada příspěvků době nepoplatných, metodologicky i materiálově podnětných (zejména studie věnované starší české literatuře a literatuře 19. století a práce formující se střední a mladší generace badatelů – Petra Čorneje, Daniely Hodrové, Jiřího Holého, Pavla Janouška, Jana Jirouška, Marie Kubínové, Vladimíra Macury, Marie Mravcové aj.). Z diskusí tohoto období stojí za zmínku spor o pojem „pozemšťanství“ (Miloš Pohorský a Pavel Vašák vs. Milan Blahynka v ročnících 1982–1984).
Za změněného společenského klimatu na počátku devadesátých let navázala ČL znovu na svou koncepci z druhé poloviny let šedesátých (nový program v redakčním úvodu č. 3/1990). Pod vedením Miroslava Červenky se soustředila na udržování a rozvíjení tradic pražského literárněvědného strukturalismu a obecně věnovala zřetelně větší prostor literárněteoretické a metodologické problematice (Miroslav Červenka, Aleš Haman, Daniela Hodrová, Milan Jankovič). Publikovány též byly některé starší stati z okruhu samizdatové produkce, neoficiální proudy české literatury byly reflektovány i literárněkriticky (Milan Jungmann). Často se objevovaly stati zahraničních literárních vědců (Peter Bugge, Aage A. Hansen-Löwe, Renate Lachmannová, Herta Schmidová, Thomas G. Winner, Peter Zajac aj.). Ucelenými bloky příspěvků byly v devadesátých letech představovány bohemistické katedry a další odborná pracoviště doma i v zahraničí. V novém tisíciletí ČL navázala na tendence předešlé dekády a nadále mapuje českou literaturu napříč všemi literárními druhy a žánry a literární kulturu a literární život v českém kontextu od středověku až po současnost. Stálé místo mají v ČL příspěvky komparatistické povahy, ať už se jedná komparace konkrétních děl, individuálních poetik, či specifických fenoménů v rámci národní literatury i nadnárodním kontextu.
ČL vždy věnovala souběžně pozornost všem literárním druhům (poezie, próza, drama, kritika, okrajově i umělecká publicistika) i vývojovým obdobím. O starší české literatuře psali mj. Josef Hrabák, Jaroslav Kolár, Oldřich Králík, Jan Lehár, Eduard Petrů, Emil Pražák, Alexandr Stich, F. Svejkovský, Antonín Škarka, Radko Šťastný, Zdeňka Tichá, o problematice národního obrození a literatury 19. století Julius Dolanský, Aleš Haman, Josef Hanzal, Jaroslava Janáčková, Karel Krejčí, Jaromír Loužil, Mojmír Otruba (mj. Mýtus a ritus. Pokus o sémantickou interpretaci obran pravosti RKZ /1970/), Zdeněk Pešat, Ivan Pfaff, Miloš Pohorský, Marie Řepková, Hana Šmahelová, Felix Vodička (spor s O. Králíkem o pravost Máchových rukopisů /1958/, stati o identitě Bezručových Slezských písní /1965/, veršované epice /1968/, Erbenovi /1990/). Literaturou 20. století se zabývali Přemysl Blažíček, Jiří Brabec, František Buriánek, Miroslav Červenka, Blahoslav Dokoupil, Aleš Haman, Bohuslav Hoffmann, Jana Hoffmannová, Jiří Holý, Milan Jankovič, Oldřich Králík, (mj. hrabalovské studie), Marie Kubínová, Marie Langerová, Ladislava Lederbuchová, Jaroslav Med, Dobrava Moldanová, Jarmila Mourková, Marie Mravcová, Miloslav Nosek, Jiří Opelík, Zdeněk Pešat (mj. o Halasovi /1967/, o Bezručovi /1991/), Josef Peterka, Jan Petrmichl, Antonín Matěj Píša, Radko Pytlík, Ladislav Soldán, Eva Strohsová, Bohumil Svozil, Eva Štědroňová, František Valouch, od přelomu osmdesátých a devadesátých let též Alice Jedličková, Luboš Merhaut, Dagmar Mocná, Vladimír Papoušek, Martin Pilař, Jiří Trávníček aj. Dramatická tvorba byla předmětem zájmu Vladimíra Justa, Miroslava Kačera, Jana Kopeckého, Viktora Kudělky, Adolfa Scherla aj. Teorií překladu, literární komunikací a aplikací matematických metod na rozbor verše se opakovaně zabýval Jiří Levý (1963 o teorii informace, 1964 o matematickém a experimentálním rozboru verše, 1970 o předpokladech generativní poetiky). O literární teorii i obecnějších estetických tématech uvažovali Miroslav Červenka (versologické studie; o významových kontextech v literárním díle /1968/), Petr A. Bílek, Lubomír Doležel, Mojmír Grygar, Daniela Hodrová, Josef Hrabák, Květoslav Chvatík, Milan Jankovič, Jan Jiroušek, Petr Kaiser, Zdeněk Mathauser, Mojmír Otruba, Jiří Pechar, Květa Sgallová, Oleg Sus (Estetické antinomie české levé avantgardy /1964/; recenze Štollovy protistrukturalistické knihy O tvar a strukturu v slovesném umění /1967/), Pavel Vašák, Jaroslav Volek aj., vzácněji je reflektována problematika interdisciplinární povahy (stati Josefa Viewegha o psychologii umělecké tvorby, studie Petra Čorneje z pomezí historiografie a literární vědy). Komparatistickým otázkám se věnovali Zdeněk Hrbata, Martin Procházka, Vladimír Svatoň, Dalibor Tureček aj. Studie o folkloristice a vztazích mezi folklorem a literaturou přinesli Karel Dvořák, Vladimír Karbusický, Oldřich Sirovátka, Felix Vodička. Zvláštní místo zaujímaly v ČL úvahy o česko-slovenských literárních vztazích (Vladimír Forst, Alexander Matuška, Stanislav Šmatlák, Miloš Tomčík), a obecně problematika slovakistická (Milan Hamada, Viktor Kochol, Zora Prušková, Juraj Špitzer), jíž se ČL příležitostně věnuje i nadále (Miloslav Vojtěch, Róbert Kiss-Szemán, Lubica Somolayová). V menší míře dostává v ČL prostor literatura pro děti a mládež (Věra Karfíková, Otakar Chaloupka, Jaroslav Voráček, Svatava Urbanová, Luisa Nováková, Jana Segi Lukavská).
Po roce 2000 se vedle tradičních oblastí zájmu, jako je historická poetika od nejstarších dob do po současnost, nezřídka pojednaná z komparatistické perspektivy (Aleš Haman, Tomáš Havelka, Jaroslava Janáčková, Pavel Janoušek, Zuzana Malá /provd. Říhová/, Václav Smyčka, Daniel Soukup ad.), či textologie (Jakub Říha), v tematice studií prosazovaly aktuální tendence rezonující v odborném prostředí, ať už jde např. o zkoumání žánrů populární literatury (Markéta Holanová, Pavel Kořínek) či o problematiku intermediality (Stanislava Fedrová, Alice Jedličková), literatury nových médií (Karel Piorecký), literární a knižní kulturu a literární život (Kateřina Bláhová /provd. Piorecká/, Lenka Kusáková, Jaroslav Med, Petr Voit ad.), nebo o otázky se širším kulturním, kulturně-historickým, kulturně-historickým či sociálním dosahem, např. literární cenzura (Pavel Janáček) či literatura v exilu a samizdatu (Michal Přibáň). Z oblasti literární teorie byly nejčastěji publikovány příspěvky k problematice naratologie a teorii fikce (Bohumil Fořt, Jiří Koten, Tomáš Kubíček), teorii a dějin žánru (Dagmar Mocná), versologie (Pavel Jiráček, Robert Kolár /pův. jm. Ibrahim/), ale třeba také genderových studií (Jan Matonoha, v historickém kontextu Marcin Filipowicz). Napříč dějinnými obdobími a nezřídka s přihlédnutím k výše zmíněným rámcům byly reflektovány individuální básnické, prozaické, příležitostně i dramatické poetiky (Jakub Češka, Libuše Heczková, Martin Charvát, Milan Jankovič, Lenka Jungmannová, Karel Kolařík, Petr Komenda, Veronika Košnarová, Dušan Prokop, Alena Přibáňová, Milan Suchomel, Dalibor Tureček, Josef Vojvodík ad.). V širším kontextu ČL položila akcent na prezentaci různorodých metodologických a teoretických konceptů, jejich kritickou reflexi i aktuální přehodnocování (Martin Hrdina, Michal Charypar, Roman Kanda ad.). Stav a metodologie oboru byly reflektovány formou anket, individuálních statí i diskusních bloků zaměřených na otázku psaní dějin literatury (Pavel Janoušek, Vladimír Papoušek, Dalibor Tureček), revizi zavedených literárněhistorických a literárněteoretických pojmů a konceptů (např. anketa o existencialismu, č. 6/2003; diskuse o národním humanismu, č. 2 a 4/2014), reflexi textologické problematiky (dlouhodobá diskuse o vydávání českých raněnovověkých textů, 2005–2009; přisp. Jan Linka, Jan Malura, Miloš Sládek, Marie Škarpová) či zhodnocení kolektivních publikací (recenzní bloky věnované mj. závěrečnému dílu Lexikonu české literatury, čtyřsvazkovým Dějinám české literatury 1945–1989, Dějinám nové moderny, sborníku Jan Neruda a Židé, Kritické hybridní edici; forma dvojrecenzí se nezřídka vyskytuje i v recenzní rubrice). Snahu o reflexi aktuálního dění v oboru i širším kontextu humanitních věd, zájem o produktivní diskusi, polemiku a zároveň prohloubený a polyperspektivní pohled na vybranou problematiku dokládají i tematická čísla, jež byla prozatím věnována versologii (č. 3/2012; číslo zároveň uctilo památku Miroslava Červenky), filmové adaptaci literárního díla (č. 2/2013), vícejazyčnosti v literatuře (č. 6/2014), literatuře nových médií (č. 6/2015), samizdatu (č. 6/2016), marxismu a literární vědě (č. 6/2017) a podobám humanismu v českých zemích (č. 6/2019). V nezanedbatelné míře se v ČL v posledních dvou desetiletích prezentují také zahraniční bohemisté (Žoržeta Čolakova, Leszek Engelking, Xavier Galmiche, Rajendra A. Chitnis ad.), literární vědci s orientací na jinojazyčné oblasti (mj. Jiří Pelán) a badatelé ze spřízněných humanitních oborů – historie (Petr Čornej), estetiky (Tomáš Hlobil), filozofie (Josef Fulka), slavistiky a lingvistiky (Marek Nekula, Petr Steiner, Irena Vaňková).
Po celou dobu své existence má časopis relativní stálou základní strukturu. Nejobsáhlejší část čísla obvykle zabírají Studie (podle rozsahu obvykle 2–3 v jednom čísle); kratší stati a rozsáhlejší recenze, příležitostně i bloky příspěvků z různých kolokvií jsou soustředěny do rubriky Rozhledy (v minulosti též Diskuse). Rubrika Dokumenty (popř. Korespondence), resp. (od roku 2003) Prameny sestává zejména z kritických edic či komentářů a archiválií různého druhu (mj. v č. 4/2013 blok k nálezu strojopisu Prometheových jater a procesu s jejich autorem Jiřím Kolářem). V roce 2003 byla obnovena rubrika Texty, v níž jsou publikovány překlady zahraničních studií (většinou teoreticky či metodologicky zaměřené), opatřené úvodním komentářem. Závěrečný oddíl tvoří Kronika a glosy (později Recenze a glosy, popř. Recenze, glosy, zprávy). V letech 1956–1961 v této rubrice vycházela pravidelně komentovaná bibliografie knižních i časopiseckých novinek literární vědy (připravoval Emanuel Macek); v posledních desetiletích přináší tato rubrika zprávy o uskutečněných konferencích, nekrology, články k jubileím, zaslané polemické reakce apod. Časopis uzavírá Informatorium (výběr z knižních a časopiseckých přírůstků bibliografické databáze ÚČL); v posledních letech jsou na úplný závěr zařazovány biogramy autorů daného čísla. Od nového tisíciletí je v každém ročníku obvykle publikován přinejmenším jeden rozhovor s domácím či zahraničním literárním vědcem (v případě zahraničních badatelů často ve spojitosti s otištěním překladu nějaké jeho stati).
Příležitostně ČL vydávala čísla na počest významných bohemistů (č. 4/1961 a č. 5–6/1966 byla věnována Janu Mukařovskému, č. 3/1967 Jiřímu Levému, č. 1–2/1969 Felixi Vodičkovi, č. 6/1997 Lubomíru Doleželovi, č. 6/2002 a 2–3/2006 Miroslavu Červenkovi), jež vedle statí a článků tematizujících bádání dané osobnosti či s ním tematicky spjatých obsahují obvykle i autorovu bibliografii. Do tematických bloků byly v průběhu celé historie časopisu soustřeďovány příspěvky z konferencí (např. v č. 1/1966 z konference o textologii, v č. 3/1991 z konference o Janu Mukařovském, v č. 2/2004 o Felixi Vodičkovi, v č. 2/1997 o Vojtěchu Jirátovi), kolokvií a sympozií (č. 1/2003 kolokvium věnované dílu Boženy Němcové, č. 5/2003, 4/2004 a 5/2005 cyklus kolokvií oddělení literární teorie ÚČL zaměřený na problematiku literaturu jako textu mezi texty, č. 5/2008 kolokvium Druhá avantgarda, č. 5/2010 kolokvium o díle Věry Linhartové).
Jednotlivé ročníky shrnují každoročně vydávané obsahy rozdělené podle jednotlivých rubrik. Stejně strukturována, obohacena však jmenným a předmětovým rejstříkem, byla článková bibliografie, vydaná knižně v roce 2002 při příležitosti výročí padesáti let existence časopisu.
Členové redakční rady: M. Bauer (2009–2010), P. A. Bílek (2016–dosud), M. Blahynka (1989–1990), P. Blažíček (1990–2002), J. Bolton (2009–dosud), J. Brabec (1990–2002), F. Buriánek (1963–1970), A. Catalono (2020–dosud), J. Czaplińska (2009–2020), P. Čornej (2003–2015), J. Češka (2010–dosud), V. Dostál (1963–1967, 1971–1975), J. Dvořák (1971–1990), M. Filipowicz (2020–dosud), V. Forst (1973–1990), T. Glanc (2003–dosud), M. Grygar (1960–1968), M. Hamada (1990–2002), K. Hausenblas (1968–1970), D. Hodrová (1990–2011), J. Hoffmannová (2020–dosud), J. Holý (2016–2020), J. Honzík (1963–1968), J. Hrabák (1953–1970, 1973–1987), H. Hrzalová (1971–1981), R. A. Chitnis (2016–dosud), K. Chvatík (1968–1970), P. Janáček (2016–dosud), J. Janáčková (1990–2002), M. Jankovič (2003–2013), P. Janoušek (2002–dosud, /2016–2020 neuveden/), D. Jeřábek (1971–1990), M. Jungmann (1963–1970), J. Kolár (1990–2002), R. Kolár (2020–dosud), K. Kolařík (2020–dosud), M. Kopecký (1989–1990), O. Králík (1968–1970), K. Krejčí (1953–1963, 1968–1970), T. Kubíček (2003–2020), J. Levý (1964–1967), V. Macura (1990–1999), I. Málková (2020–dosud), J. Malura (2007–dosud, předseda), Z. Mathauser (1963–1970), D. Mocná (2003–2019), D. Moldanová (1989–1990), M. Mravcová (1990–2002), J. Mukařovský (1968–1970), S. M. Newerkla (2005–dosud), M. Otruba (1990–2002), V. Papoušek (2004–2006), T. Pavlíček (2016–2020), V. Pekárek (1963–1968), J. Pelán (2020–dosud), Z. Pešat (1959–1970, 1990–2010), J. Peterka (1982–1989), V. Petrbok (2003–dosud), M. Pohorský (1982–1990), J. Pokorný (2003–2015), K. Rosenbaum (1971–1972), V. Rzounek (1976–1990), L. Řezníková (2016–dosud), H. Schmid (2005–2015), A. Stašková (2010–2015), P. Steiner (2009–2015), A. Stich (1990–2003), M. Suchomel (1990–2002), F. Svejkovský (1968–1970), P. Šámal (2020–dosud), L. Štoll (1963–1968, předseda), I. Taranenková (2020–dosud), Z. Tichá (1971), M. Tomčík (1963–1968), J. Trávníček (2003–2015), D. Tureček (2003–2007, předseda, 2020–dosud), Z. Urválková (2016–dosud), I. Vaňková (2010–2020), P. Vašák (1989–2002), Š. Vlašín (1971–1988), F. Vodička (1953–1970, předseda 1968–1970), J. Voráček (1982–1990), M. Wögerbauer (2016–2020), P. Zajac (2005–2020), M. Zeman (1989–1990).
Redakční kruh (2003–2015): P. A. Bílek (2006–2015), M. Červenka (2003–2005) J. Holý (2003–2015), P. Janáček (2003–2015), J. Malura (2003–2007), T. Pavlíček (2004–2015), V. Petrbok (2003), Z. Sedláček (2003–2014), Z. Urválková (2003–2015).
24x16,5 cm (195–390), 20x14 cm (1991–2011), 20,5x14 cm (2012– dosud); 40–160, ale převážně 88–112 str. (dvojč. až 208 str.), od roku 2004 120–180 str. (dvojč. 2–3/2006 355 str.); paginace průběžná (pouze v roč. 2006 přetržitá); obsahy ročníků; cizojazyčná resumé u větších statí.
LITERATURA
Bibliografie: Česká literatura 1953–2002: Článková bibliografie k 50. výročí založení časopisu (zprac. V. Vladyková, 2003).
Studie a články: kj: Nový list pro literární vědu, LitN 1953, č. 24; V. Forst – J. Honzík: Časopis Česká literatura, Nová mysl 1961, č. 9; Čistka v České literatuře, Svědectví (Paříž) 1962, č. 16; vk (= V. Karfík): Ročník jednoho časopisu, LitN 1966, č. 51; O. Sus: Česká literatura, HD 1969, č. 19; M. Bastl: Čtrnáctý ročník České literatury, ČJL 18, 1967/1968, č. 6–7 + Časopis Česká literatura v roce 1968, ČJL 20, 1969/1970, č. 1; P. Č. (= P. Čornej): Česká literatura 27, 1979, ČČH 1981, č. 1 + Česká literatura 28, 1980, tamtéž, č. 5; A. Měšťan: Česká literatura v České literatuře, Proměny (New York) 1983, č. 4; B. Hoffmann: Třicet pět let myšlení o české literatuře, LM 1987, č. 6; A. Měšťan: Napínavá "Česká literatura", Proměny (New York) 1989, č. 1; Jubilejní selekce: retrospektiva na způsob ankety, ČL 2002, č. 1; P. Šámal: „Normalizace“ literární vědy v zrcadle časopisu Česká literatura, ČL 2002, č. 3, též in Věda v Československu v období normalizace (sb. 2002); M. Bauer: Bibliografie k padesátinám České literatury, Tvar
2004, č. 11; M (= M. Špirit): Ústav pro českou literaturu..., KPRR 2004, č. 29; P. Šámal: Česká literatura – časopis pro literární vědu, Akademický bulletin 2013, č. 2; M. Langerová: Prázdný čas a dějiny. Časopisy Orientace, Spektrum, Česká literatura. Slovo a smysl 2020, č. 35.
K jednotlivým číslům: č. 1/1992: (dm) (= D. Moldanová), LidN 23. 4. 1992, příl. Národní 9, č. 17 * č. 3/1993: mičer (= M. Červenka), LitN 1993, č. 38 * č. 5/1992: (aut), LitN 1993, č. 9 * č. 1/1995: (Sl.) (= J. Slomek), LitN 1995, č. 19 * č. 5+6/1995: Sl. (= J. Slomek), LitN 1996, č. 9 * č. 5/1996: J. Krč, LitN 1997, č. 6 * č. 4+5+6/1997: J. Slomek, LitN 1998, č. 10 * č. 6/1997: B. Fořt, Host 1998, č. 5 * č. 3/2001: V. Burian, LitN 2001, č. 33 * č. 4/2001: M. (= M. Špirit), KPRR 2002, č. 22 * č. 1/2002: V. Burian, LitN 2002, č. 18 * č. 2/2002: V. Burian, LitN 2002, č. 29 * č. 4/2002: V. Burian, LitN 2002, č. 43, příl. Nové knihy * č. 6/2017: P. Hanuška, Týnecké listy 2018 (zde), č. 3 * č. 3/2019: P. Hanuška, Týnecké listy (zde) 2019, č. 10.