Milan JANKOVIČ

* 1. 9. 1929, Sečovce (u Trebišova, Slovensko)

† 5. 1. 2019, Praha

Literární teoretik, historik a editor

Narodil se v rodině berního úředníka. Obecnou školu vychodil v Nitře. Po přestěhování rodiny ze Slovenska do Čech (1939) absolvoval reálné gymnázium v Pardubicích a Liberci (maturita 1948). V letech 1948–1952 studoval estetiku a literární vědu na FF UK v Praze. Titul PhDr. získal roku 1953 prací Závažnost realistických detailů v básni – poučení z díla Josefa Václava Sládka; titul CSc. v roce 1959 prací Umělecká pravdivost Haškova Švejka; titul DrSc. roku 1992 souborem studií Nesamozřejmost smyslu. V letech 1952–1956 byl nejprve asistentem a později vědeckým aspirantem na Katedře české literatury, literární vědy a estetiky FF UK, jeho školitelem zde byl zpočátku Jan Mukařovský, potom Karel Krejčí. V roce 1956 přešel do Ústavu pro českou literaturu ČSAV, kde se postupně stal odborným asistentem, vědeckým pracovníkem (1957), samostatným vědeckým pracovníkem a vedoucím oddělení literární teorie (1964). V roce 1971 byl zařazen mezi odborné pracovníky a v polovině roku z politických důvodů propuštěn. V letech 1971–1972 pracoval na smlouvu o dílo v Památníku národního písemnictví (mj. uspořádal pozůstalost Josefa Václava Sládka, Jaroslava Haška, Artuše Černíka). Poté, co byl propuštěn i z této instituce, vystřídal řadu zaměstnání mimo obor (noční hlídač, skladník), v letech 1980–1990 působil v n. p. Pragoprojekt jako podnikový dokumentarista a fotograf. V březnu 1990 se vrátil do Ústavu pro českou a světovou literaturu a stal se vedoucím oddělení teorie literatury. Zde pracoval i po odchodu do důchodu (1993) až do roku 2006.

Publikoval od roku 1948. Postupně přispíval do Předvoje, Mladé fronty, Literárních novin, Hosta do domu, Zlatého máje, Orientace, Estetiky, do časopisu Slovenská literatúra, a zejména do České literatury, jejímž byl v letech 1959–1969 výkonným redaktorem. V sedmdesátých a osmdesátých letech časopisecky publikoval příležitostně v Literárním archivu a Zprávách Spolku českých bibliofilů, jinak výhradně v zahraničních odborných periodikách Postilla Bohemica (Mnichov), LiLi: Zeitschrift für Literaturwissenschaft und Linguistik (Frankfurt nad Mohanem) a Poetics (Haag a Paříž). Účastnil se též ineditních sborníků: Xenia Miroslao Červenka (k 50. narozeninám Miroslava Červenky, 1982), Souvislosti. Růženě Grebeníčkové k šedesátinám a pořád (1985), Zdeňku Pešatovi k šedesátinám (1988), Hrabaliana (k 75. narozeninám Bohumila Hrabala, 1989), Po zarostlém chodníčku. Jaroslavě Janáčkové k narozeninám (1990). V období 1990–2002 byl znovu redaktorem časopisu Česká literatura a dále publikoval v periodikách Lidové noviny, Literární noviny, Kritický sborník, Tvar, Svět literatury, Hanťa Press, Slovo a slovesnost, Slovo a smysl, Bohemica litteraria ad. Jeho vzpomínky byly publikovány posmrtně pod titulem Osudy (Bohemica litteraria č. 1/2019, Česká literatura č. 3/2019). Jankovič je také autorem několika knižních doslovů. – Za knihu Kapitoly z poetiky Bohumila Hrabala mu byla udělena Státní cena za literaturu (1997). – Užíval šifry: mj, M. J.

Jankovičova tvůrčí činnost se projevovala ve třech paralelně se rozvíjejících a úzce souvisejících aktivitách: v rovině literárněteoretického a estetického uvažování, konkrétních interpretací děl a tvůrčích osobností a v oblasti ediční. Jako literární teoretik a estetik poučený českou literárněvědnou a estetickou tradicí, zejména myšlenkovým odkazem Pražské školy v čele s Janem Mukařovským, se Jankovič dlouhodobě soustřeďoval k několika podstatným aspektům literatury i umění vůbec, především k povaze smyslu a poslání slovesného díla. Při vytváření koncepčního pohledu na literární dílo vyšel z estetiky Immanuela Kanta a originálního rozvinutí Mukařovského pojmu sémantického gesta jako formativní síly textu, sjednocující intence díla, promítající se do všech výrazových rovin až po téma a celkový smysl; domýšlel ovšem i další Mukařovského úvahy, mj. otázku estetické funkce a problematiku záměrnosti a nezáměrnosti v umění. V případě sémantického gesta pro něj byl zásadní právě výraz „gesto“, odkazující k pohybu mířícímu od autora, resp. jeho díla ke čtenáři, jemuž se tím zároveň otevírá možnost prostřednictvím estetického zážitku tvořivě a stále znova přehodnocovat svůj vztah ke skutečnosti. Na základě těchto podnětů, k nimiž se v průběhu času přidávaly inspirace moderní hermeneutikou a fenomenologií (Eugen Fink, Martin Heidegger, Maurice Merleau-Ponty, Jan Patočka, Paul Ricoeur ad.), recepční estetikou (Wolfgang Iser), Adornovou Estetickou teorií, Ecovým konceptem otevřeného díla či Jaspersovým pojetím šifry, Jankovič celoživotně zdůrazňoval sémantiku tvaru jako zdroje autentického, nesamozřejmého, na jakýkoliv jednoznačný a obecně platný význam či pojem nepřevoditelného smyslu díla. Důsledně hájil autonomii literatury a umění, jejich nezastupitelný způsob sdělování, resp. hledání smyslu. Jeho přístup k literatuře byl primárně vnitrotextový, svým originálním procesuálním pojetím uměleckého díla jako dění smyslu (smyslu nikdy neukončeného, při každém novém vnímání textu vždy znovu rozehrávaného) ovšem poukazoval k možnosti transcendence (ve smyslu otevřenosti existence směrem k tomu, co není dané, co je neustále proměnlivé).
Východiskem či průpravou k obecnějším úvahám o povaze literárního díla, nebo naopak příležitostí, jak si na konkrétním materiálu zpětně ověřit platnost literárněteoretických a estetických závěrů, se pro Jankoviče staly interpretační studie konkrétních děl. Jeho kandidátská práce Umělecká pravdivost Haškova Švejka byla sice ještě limitována snahou vtěsnat úvahy do ideologického rámce marxismu, nicméně již zde se projevila tendence charakteristická pro celé Jankovičovo dílo: analýza motivovaná touhou po hlubším porozumění dílu orientovaná primárně dovnitř textu, nikoli mimo něj. Své postřehy o Haškovi – tentokrát již oproštěné od apriorních mimouměleckých východisek – rozvinul Jankovič v několika dalších studiích, mj. v textu „Hra s vyprávěním“ (poprvé ve sb. Struktura a smysl literárního díla /1966/, knižně in Nesamozřejmost smyslu), kde zároveň předestřel svou tezi o dynamické podstatě a otevřenosti literárního díla a poprvé zde také pro vysvětlení specifického charakteru Haškova vyprávění užil pojem proud, podstatný především pro pozdější interpretace próz Bohumila Hrabala (Kapitoly z poetiky Bohumila Hrabala). Hrabalovo dílo Jankovičovi umožnilo ukázat, že i v próze lze sledovat kvality spojované primárně s poezií, tj. např. větnou intonaci či rytmické členění proudu řeči. Podobně orientované byly i jeho interpretace jiných autorů: v Čapkově Hordubalovi zdůraznil intonační kvality textu, ve Vančurových Obrazech z dějin národa českého zásadní roli rytmizace vyprávění. Úvahu o díle na rozhraní poezie a prózy rozvinul nad texty Emila Juliše, na specifický rytmus řeči a obecně zvukovou stránku textu coby východisko významotvorného dění se zaměřil také ve svých zamyšleních nad novějšími romány Daniely Hodrové. Jankovičovy interpretační i literárněteoretické studie, publikované knižně (Dílo jako dění smyslu; Dílo v pohybu), v kolektivních publikacích (mj. Pohledy zblízka, Na cestě ke smyslu), sbornících, časopisech či v podobě doslovů či komentářů k vlastním edicím, reprezentativně shrnují výbory Cesty za smyslem literárního díla (práce vydané do roku 1999) a Cesty za smyslem literárního díla II (texty z let 1999–2014). Zahrnuté stati a články dokládají autorovu permanentní otevřenost novým přístupům, neutuchající hledání, neustálou potřebu přehodnocování, znovupromýšlení problémů spjatých s klíčovou otázkou smyslu díla, a to v dialogu s novými podněty přicházejícími z oblasti literární teorie, filozofie i beletrie, jako tomu bylo např. v případě tvorby Michala Ajvaze.
Převažující položkou Jankovičovy rozsáhlé a přitom dostředivé ediční činnosti byla dlouholetá pořadatelská i materiálově heuristická péče o dílo Jaroslava Haška, která se konkrétně projevila jeho účastí na souborném vydání Haškova díla. Od roku 1991 byl též členem redakční rady Sebraných spisů Bohumila Hrabala. Pro Českou knižnici edičně připravil kritickou edici Básní Josefa Václava Sládka, jemuž v minulosti věnoval samostatnou knižní monografii. Edičně i komentátorsky se podílel na vydání několika studií Jana Mukařovského.
Vedle literární vědy se Jankovič amatérsky věnoval také fotografování. Jeho fotografie z cyklu Kousky dřeva doprovodily např. verše Miroslava Červenky (knižně in Nápisy); v řadě publikací byly využity také jeho portrétní fotografie spisovatelů, zejména Bohumila Hrabala.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Umělecká pravdivost Haškova Švejka (studie, 1960); Česká literatura a náboženství. Havlíček – Machar – Hašek (1961, s K. Cvejnem a Z. Pešatem); Josef Václav Sládek (studie s ukázkami z díla, 1963); Artuš Černík (soupis pozůstalosti, rozmnož., 1972); Jaroslav Hašek (soupis pozůstalosti, rozmnož., 1976); Nesamozřejmost smyslu (soubor studií, 1991); Dílo jako dění smyslu (soubor studií, 1992); Kapitoly z poetiky Bohumila Hrabala (soubor studií, 1996); Cesty za smyslem literárního díla (soubor studií, 2005, obsahuje výběrovou bibliografii); Dílo v pohybu (2009; spolu s knihami M. Kubínové a J. Matonohy pod společným tit. Text v pohybu); Cesty za smyslem literárního díla II (soubor studií, 2015).
Účast v týmových pracích: Česká literatura druhé poloviny 19. století (skripta, 1954); Dějiny české literatury 3 (1961); Slovník českých spisovatelů (1964); Čeští spisovatelé 19. století (1971, M. J. neuveden); Čeští spisovatelé z přelomu 19. a 20. století (1972, M. J. neuveden; společně s tit. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století, 1973); Česká literatura 1945–1970: interpretace vybraných děl (1992); Český Parnas (1993); Kapitoly z teorie literárního díla (1993); O poetice literárních druhů (1995); Bohumil Hrabal: Palabres et existence (Paříž 2002); Pohledy zblízka: Zvuk, význam, obraz (2002); Na cestě ke smyslu (2005); Slovník Bohumila Hrabala (2009).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: O české satiře (1959); Jaroslav Hašek mezi svými (1959); Tekst –Język – Poetyka (Warszawa 1978); Wiener slawistischer Almanach (1981, úvod k dvěma nově objeveným pracím J. Mukařovského, s M. Procházkou); The Structure of the Literary Process (Amsterdam – Philadelphia 1982); Czech Studies: Literature, Language, Culture – České studie: Literatura, jazyk, kultura (Amsterdam – Atlanta 1990); Oleg Sus redivivus (1994); Přednášky z 36. běhu Letní školy slovanských studií (1994); Normy normalizace (1996); Přednášky z 41. běhu Letní školy slovanských studií (1998); Jan Mukařovský and the Prague School / Jan Mukařovský und die Prager Schule (1999); Přednášky z 42. běhu Letní školy slovanských studií, díl 2 (1999); U jednoho stolu: Prof. PhDr. Jaroslavě Janáčkové, CSc., k 70. narozeninám (soukromý tisk 2000); Zlatá šedesátá. Česká literatura, kultura a společnost v letech tání, kolotání a – zklamání (2000); Mezinárodní konference Hašek a Švejk – humor tisíciletí (2003); Felix Vodička (2004); Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006); V průsečíku pohledů: sborník k 75. narozeninám Aleše Hamana (2007); Čtení o Bohumilu Hrabalovi: rukověť otevřeného díla (2016).
Uspořádal, vydal a redigoval: J. Hašek: Z doby "Strany mírného pokroku v mezích zákona" (výbor, 1956, s R. Pytlíkem; též přísp.) + Abeceda humoru (výbor, 1960, se Z. Ančíkem a R. Pytlíkem) + Eine peinliche Staatsaffäre und andere Erzählungen (něm., výbor, Praha 1961, s R. Pytlíkem) + Dekameron humoru a satiry (výbor, 1968, se Z. Ančíkem a R. Pytlíkem) + Praha ve dne i v noci (výbor, 1973, s R. Pytlíkem; též přísp.) + Procházka přes hranice, Idylky z cest a jiné humoresky, První dekameron povídek (výbor, 1976, s R. Pytlíkem) + Reelní podnik. Grotesky a mystifikace, Třetí dekameron povídek (výbor, 1977, s R. Pytlíkem) + Moje zpověď a jiné povídky (výbor, 2008, s M. Havránkovou; též přísp.); Struktura a smysl literárního díla (sb., 1966, se Z. Pešatem a F. Vodičkou; též přísp.); K interpretaci uměleckého literárního díla (sb., 1970; též přísp.); J. V. Sládek: Polní cestou (výbor s dokument. pásmem, 1972, výběr veršů s L. Stehlíkem) + Radost i hoře (výbor 1980, pod jm. R. Havla; též přísp.) + Básně 1–3 (2004–2005, s M. Chlíbcovou; též přísp.); Trn v zrcadle doby (výbor, 1984, s R. Pytlíkem); J. Mukařovský: O motorickém dění v poezii (1985; též přísp.) + Příklad poezie (1991, s J. Janáčkovou; též přísp.) + Studie 1–2 (2000–2001, s M. Červenkou; též přísp. /s M. Červenkou/) + Umělecké dílo jako znak (2008, s M. Havránkovou; též přísp.) + Estetické přednášky I, II (2010, 2014; s M. Havránkovou; též přísp.); Hrabaliana (sb., 1990, s J. Zumrem; též přísp.); B. Hrabal: Městečko, kde se zastavil čas – Něžný barbar – Příliš hlučná samota (1992, s J. Zumrovou) + Hlučná samota (1994, Spisy B. H., sv. 9) + Svatby v domě (1995, Spisy B. H., sv. 11, s J. Janáčkovou, V. Kadlecem a M. Chlíbcovou; rev. vyd. pod. titul. Život bez rukávů / Autobiografická trilogie, 2016, Spisy B. H., sv. 5 /eds. V. Kadlec a J. Pelán/; též přísp.); Povídky, črty a hovory (2015, s M. Havránkovou; též přísp.); Prager Schule: Kontinuität und Wandel (Frankfurt n. M. 1997, s J. Holým a W. Schwarzem; též přísp.); Hrabaliana rediviva (čes.) / Intorno a Bohumil Hrabal (it.) (2006, s A. Consentino a J. Zumrem; též přísp.); spisy: J. Hašek: Spisy (sv. 5, Fialový hrom, 1958, se Z. Ančíkem + sv. 7, O dětech a zvířátkách, 1960, se Z. Ančíkem + sv. 3, Dědictví po panu Šafránkovi, 1961, se Z. Ančíkem a R. Pytlíkem + sv. 4, Zrádce národa v Chotěboři, 1962, se Z. Ančíkem a R. Pytlíkem + sv. 9, Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona, 1963, se Z. Ančíkem a R. Pytlíkem + sv. 8, Galerie karikatur, 1964, se Z. Ančíkem a R. Pytlíkem + sv. 15, Velitelem města Bugulmy, 1966, se Z. Ančíkem a R. Pytlíkem + sv. 16, Moje zpověď, 1968, se Z. Ančíkem a R. Pytlíkem + sv. 12, Zábavný a poučný koutek Jaroslava Haška, 1973, se Z. Ančíkem a R. Pytlíkem) + sv. 13–14, Dobrý voják Švejk v zajetí, 1973, se Z. Ančíkem a R. Pytlíkem.

LITERATURA

Bibliografie: I. Kraitlová: Bibliografie M. Jankoviče, ČL 2005, č. 5.
Knižně: Quinquagenario (rkp. sb. 1979); Laudatio M. Jankovič (rkp. sb. 1989).
Studie a články: T. Kubíček: The Semantic Gesture – an Invitation to a Journey from the Poetics to the Aesthetics of a Literary Work, SaSm 2007, č. 8; B. Fořt in Teorie vyprávění v kontextu Pražské školy (2008); O. Sládek: Omlouvám se a děkuji...: Několik poznámek k dopisům Milana Jankoviče, Tvar 2010, č. 2; B. Fořt: Milan Jankovič – bojovník za Haška Jaroslava, ČL 2019, č. 3; J. Matonoha: Dílo, dění, událost. Nepravděpodobná setkání v pracích Milana Jankoviče a Gillesa Deleuze, ČL 2019, č. 3.
Recenze: Umělecká pravdivost Haškova Švejka: M. Červenka, HD 1960, č. 12; O. Sus, Kultura 1960, č. 48 + Plamen 1961, č. 2; V. Nezkusil, ČJL 1961, č. 6; J. Opelík, ČL 1961, č. 2 * Josef Václav Sládek: M. Grygar, LitN 1964, č. 28; V. Štěpánek, ČL 1965, č. 1 * Nesamozřejmost smyslu: P. Vašák, NK 1991, č. 42; J. Holý, KS 1991, č. 4; J. Trávníček, Tvar 1992, č. 4; Z. Mathauser, Estetika 1992, č. 2 * Dílo jako dění smyslu: pal (P. Janáček), LidN 6. 4. 1992; Z. Mathauser, Estetika 1992, č. 3; M. Petříček jr., KS 1992, č. 2; P. Kouba, LitN 1992, č. 41 * Kapitoly z poetiky Bohumila Hrabala: J. Chuchma, MFD 15. 2. 1997; F. Cinger, Právo 5. 3. 1997; B. Kostřicová, LidN 6. 5. 1997; A. Haman, NK 1997, č. 8; V. Papoušek, Tvar 1997, č. 11 + ČL 1999, č. 5; J. Trávníček, Respekt 1997, č. 23; J. Schneider, LitN 1997, č. 23; J. Hoffmannová, ČL 1997, č. 4; D. Dobiáš, Slavia 1997, č. 3 * Cesty za smyslem literárního díla: J. Holý, A2 2006, č. 19; J. Tlustý, ČL 2007, č. 1 * J. V. Sládek: Básně I–III (edice): Z. Smolka, ČL 2006, č. 5 (k tomu polemika Z. Pešat, ČL 2006, č. 6) * Dílo v pohybu: J. Tlustý, ČL 2010, č. 3; V. Trpka, Pandora 2010, č. 20; O. Sládek, SaS 2012, č. 4 * Cesty za smyslem literárního díla II: M. Kosák, Echa (online) 14. 10. 2015 (zde); L. Merhaut, Slovo a smysl 2016, č. 25 (původně Echa 6. 1. 2016 /zde/); A. Haman ČL 2016, č. 3.
Rozhovory: M. Langerová, SvSl 24. 6. 1989; P. Janáček, LidN 2. 9. 1991; P. Vašák, Tvorba 1991, č. 34–35; M. Řeřichová, Zemské noviny 22. 10. 1997; D. Dobiáš, Host 2000, č. 1; A. Venturini, SaSm 2009, č. 11/12; J. Tlustý, Bohemica litteraria 2015, č. 1.
K životním jubileím: J. Matonoha, ČL 2009, č. 4; Z. Pešat – I. Kraitlová: Slovo a smysl 2009, č. 11/12; A. Haman, Tvar 2009, č. 14.
Nekrology: J. Tlustý, Bohemica litteraria 2019, č. 1; O. Sládek, ČL 2019, č. 3.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Lexikon teorie literatury a kultury (2006)
Slovník novější literární teorie (2012)

Autor hesla: Bohumil Svozil (1995); Veronika Košnarová (2019)

Aktualizace hesla: 9. 8. 2019 (vk)

Aktualizace bibliografie: 9. 8. 2019 (vk)

zpět na hlavní stranu