KRITICKÝ SBORNÍK 

Koncepcí náročné, osobnostně vyhraněné, odborně fundované a často filozoficky inspirované kritiky se KS hlásí k tradici časopisů, jako byly Kritický měsíčník, Tvář nebo Orientace. Literárněvědné studie a články byly v samizdatovém období soustředěny především k té části literární tvorby, která byla oficiální kritikou ignorována, ale recenzní oddíl velmi často reagoval i na veřejně vydávané nové knihy, divadelní představení, filmy či výstavy. V druhé polovině 90. let v náplni časopisu ustupuje poněkud do pozadí literární problematika, zato jsou početněji zastoupeny příspěvky věnované reflexi témat jako masová média, postmodernismus, filozofie dějin. I když se názvy rubrik často měnily, obsahové členění listu se vyhranilo již v druhém ročníku: větší stati jsou řazeny do oddílu Články/studie, status pravidelných rubrik mají i Recenze/referáty/glosy (popř. O knihách, Knihy/autoři apod.), často se objevuje Publicistika, Diskuse/polemika, Rozhovor, Dokument, v období samizdatu a v prvních tištěných číslech, kdy list pěstoval vedle literární kritiky v širším měřítku i kritickou reflexi jiných uměleckých oborů, byly součástí obsahu oddíly jako Divadlo, Filmový obzor, Hudební okénko, Operní hlídka, Hudba, Výtvarné umění atd. Knižní zpravodaj sloužil hlavně k šíření informací o samizdatových edičních počinech. Po roce 1989 byla nově zavedena rubrika Z bibliografie samizdatu, která pečlivě mapovala významné ineditní aktivity (vedle soupisu článků samotného KS vyšly např. bibliografie časopisů Obsah, Revolver Revue, Střední Evropa nebo samizdatových edic Česká expedice, Expedice, Popelnice, Pražská imaginace, Půlnoc aj.; nejčastějším autorem soupisů je Jiří Gruntorád).

Z literárních vědců, kritiků a esejistů v KS publikovali Přemysl Blažíček (Sebezaujetí a předstírání ve Zbabělcích – 1/1992), Jiří Brabec (Jaroslav Seifert – Ročenka 1984), Miroslav Červenka (Dvě poznámky k samizdatu – 4/1985, Kolářovy Ódy a variace – 4/1987, Verš a řádek, o Šiktancových experimentech s rytmem – 1/1988), Ladislav Dvořák (mj. Karel Hynek Mácha si hrával česky-böhmisch – Ročenka 1983), Bedřich Fučík (mj. Outsider se směje, o Ladislavu Dvořákovi – 2/1981), Růžena Grebeníčková (mj. Expresionismus jako hnutí a směr – 3/1994), Aleš Haman pod pseudonymem H. Rak (Romantika historie a současný historický román – 1/1981), Milan Jankovič (Pozdní Hrabal – 4/1994), Vladimír Karfík (mj. Kolářovy básnické reflexe – 1/1982, Kolářova dramata – 4/1984, Návraty Zdeňka Urbánka – 3/1987), František Kautman (mj. Vladislavův Tajný čtenář – Ročenka 1983, Vaculíkův fejeton – 1/1984), Jan Lopatka (mj. Paralelita okraje a středu – 4/1989), Sylvie Richterová (mj. Sémiotický vesmír: centra a periferie – 3/1991, Moc a smích – 4/1995), Susanne Rothová aj. Lingvistické studie s literárním a filozofickým přesahem věnované především totalitaristickým mechanismům v jazyce komunistické ideologie psal Karel Palek pod pseudonymem Petr Fidelius (mj. O zacházení se slovy – 2/1981). Autory filozofických, psychologicko-antropologických a sociologických úvah s širokým vzdělanostním zázemím byli Václav Benda, Ivan Dubský (mj. Ke Kouzelnému vrchu – 2/1982), Eva Formánková (kafkovské studie), Miloš Havelka, Martin Hybler s Jiřím Němcem, Filip Karfík, Pavel Kouba, Jaroslav Kříž, Milan Nakonečný, Zdeněk Neubauer (mj. Metafora jako ontologický symbol – 4/1984, Pluralita světů a jednota vědění – 4/1991), Miroslav Petříček jr. (mj. Sémiologie - od Saussura k Peirceovi? – 3/1989), Rudolf Starý, Zdeněk Vašíček (mj. o Richardu Weinerovi – 1/1982, o nezávislém historickém diskursu – 1/1991) aj. Soudobý stav moderního výtvarného umění kriticky reflektoval Jindřich Chalupecký (Už ne umění – Půlročenka 1985, Nové umění v Čechách – 2/1986, aj.). Tematické bloky byly věnovány Karlu Poláčkovi (2/1992, příspěvky mj. od Růženy Grebeníčkové, Karla Hausenblase, Olega Maleviče) a fenoménu postmoderny (4/1993, Přemysl Blažíček, Martin Hilský, Ivan Chvatík, Zdeněk Neubauer aj.). Časopis otiskoval také příspěvky významných osobností, které byly oceněny prestižními zahraničními cenami (řeč pronesená při udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi v roce 1984, dále např. Václav Havel, Ladislav Hejdánek).

V recenzích, které si hlavně v pozdějších ročnících všímají především odborné společenskovědní literatury, prezentují své názory mj. Zuzana Augustová, Bohuslav Blažek, Jiří Brabec, Jiří Cieslar, Petr Fidelius, Růžena Grebeníčková, Jiří Holý (v samizdatu pod pseudonymem Jan Toman), Martin Hybler, Milan Jankovič, Milan Jungmann, Eva Kantůrková, Filip Karfík, Vladimír Karfík, František Kautman, Jan Lopatka, Jaromír Loužil, Jiří Pechar (pod šifrou bn), Milan Sobotka, Rudolf Starý, Mojmír Trávníček (pod pseudonymem Jan Rolek), Josef Vohryzek. Metakritickou rubriku Zrcadlo připravoval v ročníku 1994-95 Michael Špirit (ten také sestavil bibliografické soupisy díla Jana Lopatky a Růženy Grebeníčkové), později Petr Fidelius. Značný prostor věnoval časopis diskusím a polemickým ohlasům (hlavním polemikem listu je Petr Fidelius; v ročníku 1982 např. polemika, kterou vyvolala jeho kritika jedné pasáže Seifertových pamětí a která přerostla v obecnější diskusi o etice samizdatové publicistiky, dále např. polemiky týkající se pravopisné reformy a zvláště psaní přejatých slov). Charakter KS dotvářejí přetisky starších textů, důležitých z hlediska vývoje českého kritického myšlení (Václav Černý, Jan Grossman, Jan Patočka, Ferdinand Peroutka, Hubert Gordon Schauer, F. X. Šalda), a překlady statí světových osobností umění, filozofie a vědy (Roland Barthes, Josif Brodskij, Elias Canetti, Witold Gombrowicz, Roman Jakobson, Carl Gustav Jung, Czesław Miłosz, Friedrich Nietzsche, Amos Oz, Paul Ricoeur, Raymond Ruyer, Emil Staiger aj.).