Slovník české literatury po roce 1945

Vladimír KARFÍK

* 1. 10. 1931, České Budějovice

Literární kritik, historik a editor

Gymnázium studoval v Českých Budějovicích a Mostě (maturita 1950), češtinu a srbochorvatštinu na FF UK v Praze (1950–1955, PhDr. 1969 prací K interpretaci poválečné poezie). V letech 1954–1957 působil jako lektor literatury na Ústřední škole ROH, v období 1957–1961 byl zaměstnán v Novinářském studijním ústavu. V letech 1961–1973 pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, v letech 1965–1969 byl uvolněn pro stáž v Literárních novinách, Literárních listech a Listech, kde vedl rubriku literární a umělecké kritiky. V letech 1970–1971 byl externím redaktorem časopisu Výtvarná práce. V období 1973–1989 pracoval v různých dělnických profesích. V letech 1990–1999 byl šéfredaktorem obnovených Literárních novin.– Jeho manželkou byla literární historička a autorka didaktických materiálů pro výuku literatury Věra Karfíková (1932–1989). Jejich starší syn Jakub Karfík (*1959) vystudoval klínové písmo a arabistiku a pracuje jako diplomat, mladší syn Filip Karfík (*1963) je filozof a překladatel. Jmenovec architekt Vladimír Karfík (1901–1996) byl jeho vzdálený strýc.

Kromě periodik, v jejichž redakcích působil, přispíval od roku 1953 do těchto novin a časopisů: Květen, Novinářský sborník, Výtvarná práce, Česká literatura, Orientace, Sešity pro mladou literaturu, Divadlo, Dialog, Svědectví (Paříž), Revue K (Paříž), Listy (Řím), Obrys (Mnichov), Divadelní revue, Respekt, Lidové noviny, Divadelní noviny, Xantypa aj. V době, kdy nesměl publikovat, přispěl do samizdatových periodik Kritický sborník, Obsah a do sborníků Hlasy nad rukopisem Českého snáře (1981), Z pěstiček zaťatých. Básníkovi Janu Skácelovi k šedesátinám (1982), Miroslavu Drozdovi a Jiřímu Honzíkovi k šedesátinám (1984), Jaroslav Seifert 1986 (1986), Hrabaliana (1989). Pro Edici Expedice spolu s Miroslavem Červenkou k vydání připravil výbor Obhajoba umění Jindřicha Chalupeckého (1988). Přispěl do strojopisných sborníků Rudolfu Havlovi (1981) a Xenia Miroslao Červenka quinquagenario a solidabus, amicis, discipulis oblata (1982). V exilovém Svědectví publikoval pod pseudonymy Petr Doubrava a Jan Bartoš. V sedmdesátých letech vydal několik edic pod jménem Věra Kronusová (dívčí jméno jeho manželky Věry Karfíkové). Užíval šifer K., k., kar., í, o., vk.

Literární kritik a historik Vladimír Karfík se orientuje především na moderní českou literaturu. Ve svých kritických analýzách (zejména poezie) se opírá o strukturalistickou metodologii, s jejíž pomocí usiluje o odhalení zákonitostí a smyslu uměleckého textu, o němž důsledně uvažuje v dobovém literárním kontextu. Časopisecky publikované studie a doslovy z let 1966–1999 Karfík shrnul do souboru Literatura je čitelná, v němž se věnuje několika autorům druhé poloviny 20. století, zvláště těm, kteří byli spojeni se Skupinou 42 (Josef Kainar, Jiří Kolář), a básnické generaci, jež debutovala v padesátých (Miroslav Holub, Jan Skácel, Karel Šiktanc, Jiří Šotola aj.), resp. šedesátých letech (mj. Antonín Brousek, Pavel Šrut, Ivan Wernisch). Na tento svazek navázal autorský výbor z kritických statí z let 1964–2013 (Co a jak), do něhož byly zařazeny jak články o poezii (mj. o pozdním díle Viléma Závady či o básnické tvorbě Jiřího Gruši), tak texty o prozaicích (např. Jaroslavu Putíkovi či Viktoru Fischlovi).
Dlouhodobě se věnoval zejména básnickému dílu Jiřího Koláře. V řadě studií (dvě vyšly jako zvláštní čísla pařížské Revue K) a v monografii Jiří Kolář vymezil nejen Kolářův podíl na vzniku Skupiny 42 a ukázal jeho vliv na moderní českou poezii i prózu (Bohumil Hrabal), ale svůj zájem upřel i k méně známým polohám Kolářovy tvorby (zvl. dramatické). Jako editor se podílel i na vydávání jeho spisů.
Bibliofilský svazek s nerudovským názvem Dědova mísa, shrnující Karfíkovy texty psané v letech 2012–2014 pro stejnojmennou rubriku Divadelních novin, dokládá autorův zřetel na společenský rozměr kultury. Jako bibliofilie vyšel rovněž vzpomínkový text Docela malé curriculum, jenž vznikl na základě rozhlasového vyprávění, vysílaného na pokračování v rámci pořadu Osudy (připr. Hana Soukupová).

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře a další texty: Les réflexions poétiques de Jiří Kolář (studie, zvláštní číslo Revue K, Paris 1983, přel. E. Abrams; čes. pod tit. Básnické reflexe in Jiří Kolář /1994/); LeThéâtre de Jiří Kolář (studie, zvláštní číslo Revue K, Paris 1984, přel. E. Abrams; čes. pod tit. Koláž v dramatu in Jiří Kolář /1994/); Jiří Kolář (monografie, 1994; všechny kapitoly též in Literatura je čitelná /2002/); Projev při předání Ceny Jaroslava Seiferta Bohumilu Hrabalovi 25. 10. 1993 (příležitostný tisk, b. d., 1994); Literatura je čitelná (soubor studií, 2002); Seifertovská laudatia 1993–2002 (neprodejný drobný tisk, 2002; soubor deseti laudatií k udělení Ceny Jaroslava Seiferta); Dědova mísa (FF 2016); Docela malé curriculum (vzpomínky, 2019); Co a jak (výbor z kritických statí, 2019).
Účast v týmových pracích: Jak číst poezii (1963; 2. doplň. a přeprac. vyd. 1969); Český Parnas. Vrcholy literatury 1970–1990 (1993); Český surrealismus 1929–1953: skupina surrealistů v ČSR: události, vztahy, inspirace (1996); Příběhy Jiřího Koláře (1999).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Almanach mladých autorů Rozlet (1955); Příběhy pod mikroskopem (1966); Hrabaliana (1990); Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře (1991).
Uspořádal a vydal: J. Kainar: Třináct kytar (výbor, 1967; též přisp.); Mým snem jsi prošla (výbor z české milostné poezie, 1969); K. Šiktanc: Slepaljubov (výbor, Skoplje 1970); K. H. Mácha: ... a jen země je má (výbor, 1973, pod pseud. V. Kronusová; též přisp.); K. J. Erben: Zlatý kolovrat (výbor, 1976, pod pseud. V. Kronusová; též přisp.); K. Havlíček Borovský: Vojna s hloupostí a zlobou (výbor, 1981, pod pseud. Věra Kronusová; též přisp.); J. Hiršal: Vínek vzpomínek (Purley–Surrey 1989; 1992); J. Chalupecký: Obhajoba umění 1934–1948 (1991, s M. Červenkou); J. Kolář: Dílo Jiřího Koláře sv. 1–11 (2x sv. č. 6, sv. č. 10 nevyšel; 1. sv., 1992, Křestný list. Ódy a variace. Limb a jiné básně. Sedm kantát. Dny v roce. Roky v dnech; 3. sv., 1993, Černá lyra. Návod k upotřebení. Marsyas. Z pozůstalosti pana A. Vršovický Ezop. Česká suita; 6[A]. sv., 1994, Básně ticha; 4. sv., 1995, Mistr Sun o básnickém umění. Nový Epiktet. Návod k upotřebení. Odpovědi; 6[B]. sv., 1996; 2. sv., 1997, Černá lyra. Čas. Očitý svědek; 7. sv., 1999, Psáno na pohlednice I; 8. sv., 2000, Psáno na pohlednice II; 5. sv., 2000, Chléb náš vezdejší. Mor v Athénách; 9. sv., 2000, Prometheova játra /1950/; 11. sv., 2002, Záznamy); S. Peroutková: Třetí ženou svého muže (2005, s M. Gromanem); Ztraceni v davu. Osudy novinářů ve 20. století (2005, s M. Gromanem); L. Vaculík: Postel (bibliofile, 2020).

LITERATURA

Studie a články: J. Peterka in Principy a tendence (1981); M. Jungmann: Vyběravý kritik, LidN 1. 10. 1991; J. Šulc: Doslov, in Co a jak (2019).
Recenze: Jiří Kolář: J. Trávníček, LidN 26. 11. 1994, příl. Národní 9; V. Bezdíček, NK 1994, č. 36; Z. Pešat, LitN 1995, č. 2 * Literatura je čitelná: A. Haman, Tvar 2002, č. 17; P. Studnička, Host 2002, č. 9; J. Zizler, LitN 2002, č. 51; M. Bečková, ČL 2003, č. 5 * Docela malé curriculum: J. Zizler, Souvislosti 2021, č. 3 * Co a jak: P. Bílek, LitN2020, č. 4, příl. Biblio; O. Vaculík, Týdeník Rozhlas 2020, č. 45; J. Flaišman, Kanon [online] 10. 12. 2020, přetištěno in Týnecké listy 2021, č. 1 (dostupné též online); M. Pavlovič, Literarni.cz [online] 8. 2. 2022 (stručně též o knihách Seifertovská laudatia, Docela malé curriculum a Dědova mísa).
Rozhovory: A. Kliment, Orientace 1966, č. 6; D. Sedlická, Tvar 1990, č. 4; J. Horník, LidN 28. 1. 1998; I. Wernisch, Xantypa 2000, červenec/srpen; V. Burian, LitN 2001, č. 42; J. Slomek, Naše rodina 2012, č. 11.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (zpracováno v 1. stupni evidence).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Jaroslav Med (1995); Kateřina Bláhová (2008); Veronika Košnarová (2023)

Aktualizace hesla: 30. 6. 2023 (vk)

Aktualizace bibliografie: 30. 6. 2023 (vk)

zpět na hlavní stranu