Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vilém  ZÁVADA

* 22. 5. 1905, Hrabová (u Ostravy)  
† 30. 11. 1982, Praha  
 
Básník a překladatel
 Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl v květnu 1915 na haličské frontě. Traumatizující fakt otcovy předčasné smrti, tíživý prožitek světové války a vyprahlé prostředí ostravských šachet a hald dlouhodobě profilovaly Závadovu básnickou tvorbu. Obecnou školu vychodil v rodišti, gymnázium, na které byl po zkouškách přijat rovnou do tercie, v Ostravě. Zde ho vyučoval malíř Antonín Procházka a zvláště na něho zapůsobil profesor češtiny, spisovatel Vojtěch Martínek; jejich vztah se později rozvinul v přátelství, které trvalo až do Martínkovy smrti. Po maturitě (1923) Závada odešel do Prahy studovat na FF UK slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu (v posledním roce studia navštěvoval i Státní knihovnickou školu, státní zkouška 1927). V Praze se brzy seznámil s literárním a uměleckým životem a postupně se sblížil s řadou příslušníků mladé básnické generace, mj. s Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem, Konstantinem Bieblem a Františkem Halasem. 1927 vstoupil do uměleckého spolku Devětsil. V témže roce absolvoval (PhDr. 1929 prací Václav Šolc, život a dílo) a získal redaktorské místo v nakladatelství Aventinum (1930–1931 zde mj. redigoval s Otakarem Štorchem-Marienem šestý ročník Rozprav Aventina). (1935–1936 redigoval též Almanach Kmene.) Roku 1933 přešel do nakladatelství Melantrich, v letech 1933–1937 redigoval pět ročníků Listů pro umění a kritiku a zprvu též působil v kulturní rubrice novin České slovo a A–Zet. Osobně a natrvalo se sblížil s ředitelem Melantrichu, kritikem Bedřichem Fučíkem. V roce 1937 byl přijat jako výpomocná vědecká síla do Univerzitní, později Státní knihovny; jejím zaměstnancem zůstal (s tříletou přestávkou na počátku 50. let) až do roku 1960, z toho v letech 1948 a 1958–1959 působil ve funkci ředitele (za války se podílel na stěhování cenných knih do venkovských depozitářů na Karlštejně a ve Zlaté Koruně). V letech 1951–1953 vedl jako zaměstnanec Svazu československých spisovatelů oddělení začínajících autorů a od roku 1953 byl současně vedoucím redaktorem poezie v nakladatelství Československý spisovatel. Od roku 1960 znovu působil ve Svazu československých spisovatelů, z toho 1960–1963 jako jeho tajemník. Do důchodu odešel v roce 1965. V letech 1954–1976 zastával funkci předsedy Českého literárního fondu. Od roku 1972 až do své smrti byl členem ústředního výboru Svazu českých spisovatelů. Již od studií, kdy o prázdninách navštívil řadu evropských zemí (Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Francie aj.), celoživotně hojně cestoval.
 Publikovat začal v polovině 20. let. Kromě do časopisů, které redigoval, přispíval verši, ale též literární publicistikou a překlady do periodik Host (1925 zde první báseň), Moravskoslezský deník (Ostrava, 1927 zde překlad románu Octava Feuilleta), Pramen, Kmen, ReD, Signál, Lumír, U Blok, Čteme, Rozhledy, Literární noviny, Lidové noviny aj. V poválečném období po konec 60. let publikoval v Lidových novinách, Kvartu, Kytici, Rudém právu, Novém životu, Kultuře, Literárních novinách, Plameni, Červeném květu (Ostrava), Hostu do domu aj. V 70. letech psal do Rudého práva, Tvorby a Kmene, Literárního měsíčníku aj. Některé své kratší příspěvky podepisoval šiframi V. Z., vz a Z.
 Závadova výrazná prvotina Panychida byla vydána v době vrcholícího poetismu, jeho smyslových senzací a životního optimismu. Básník v ní sice čerpal z některých postupů tohoto směru, poetistickou obraznost a asociační polytematismus však (podobně jako jeho básnický blíženec František Halas) přehodnotil k vyjádření zcela odlišného životního postoje a přístupu ke světu. Místo víry v „krásu všech věcí“ nalezl jejich odpudivost, místo pěnivosti života jeho tíži a tragiku: svět mu již není barvitým lunaparkem, nýbrž v něm převažují trýznivé konflikty a surovost. Závadovu skepsi, deziluzi, pocity životní osamělosti a společenské nezakotvenosti provázel přerývaný, nemelodický verš plný otázek a zámlk, abstraktně symbolizující metaforika a sílící eticky reflexivní složka. Tento tragický pocit a pesimismus se vystupňoval ve sbírce Siréna a přerostl až ve zhnusení životem a v barokně křečovitou apokalyptickou vizi rozkladu a zmaru světa, vyjadřovanou naturalistickým jazykem a popisným nemetaforickým veršem. Výrazný obrat v Závadově poetice přineslo ohrožení národní samostatnosti v druhé polovině 30. let. Ve sbírce Cesta pěšky opustil výrazově složitý naturalistický styl a začal hledat hodnoty, které dokáží vzdorovat životní marnosti a lidské osamělosti. Nalezl je ve všední dřině lidí a jejich přirozené solidaritě, a také v úzkém sepětí s rodným Ostravskem, které se mu – aniž by ztrácelo svou hrůznou monumentalitu – stalo zdrojem sociální a národní naděje. Obraz světa se nově polarizoval na protiklad mezi životní falší a opravdovostí a tato etická polarita se stala trvalým základem další básníkovy tvorby. Návratem k výchozím tragickým pocitům a postojům a k poezii abstraktně symbolizující je sbírka Hradní věž, v níž se autor pod tlakem válečné a okupační atmosféry vzdal i oproštěného, sevřeného až gnómického výrazu a esenciální obraznosti. S problémem duchovní krize člověka, zasaženého v hloubi nitra hrůzami války a běsnícím fašismem, se vyrovnával v bezprostředně poválečné sbírce Povstání z mrtvých. Ve dvojici sbírek z první poloviny 50. let (Město světla, Polní kvítí) se projevil – a schematismus, rétoričnost a didaktickou přímočarost do Závadových veršů vnesl – silný vliv poúnorových požadavků na socialisticky orientovanou tvorbu. Zjevným pokusem o vymanění z tohoto vlivu byly jednak autorovy překlady biblických textů (Žalozpěvy uveřejněné ve svazku Pět svátečních svitků), jednak na počátku následujícího desetiletí vydaná kniha osobní rekapitulace Jeden život. V ní Závada opět zniternil svůj básnický projev a obrátil se k zásadnějším otázkám lidské existence i k metaforickému bohatství svých tvůrčích počátků. Tento krok mu otevřel cestu ke sbírce Na prahu, vrcholné knize jeho poválečné tvorby, přinášející filozofující, nelítostnou až drásavou bilanci člověka stojícího před branami smrti. Ač byla publikována na počátku tzv. normalizace, vznikla v závěru předchozího desetiletí: navzdory převážně osobně existenciální problematice se stala sugestivním výrazem obecnějšího dobového depresivního pocitu úzkosti, strachu a beznaděje. Do polohy umírněného optimismu a smírného vyrovnání se se životem naproti tomu vyústila třetí ze Závadových bilančních sbírek Živote, díky. – Tvůrčí profil autora podstatně dokresluje pozdní výbor ze studií, portrétů, úvah o literatuře a vzpomínek Krajina a lidé mého srdce.

BIBLIOGRAFIE

Poezie a práce o literatuře: Panychida (BB 1927); Za Otokarem Březinou (studie, bibliofilie, 1929); Pohřeb básníka. In memoriam O. Březiny (drobný tisk, bibliofilie, 1931); Pašijový týden (BB, bibliofilie, 1931; v pozměněné podobě později zařazeno do sbírky Siréna); Siréna (BB 1932; uprav. 1950); Cesta pěšky (BB 1937); Václav Šolc, básník Prvosenek (studie, 1938, přeprac. disertační práce); Hradní věž (BB 1940); Povstání z mrtvých (BB 1946); Lev Šimák (sudie, 1947, srbochorvatsky); Město světla (BB 1950); Mám rád svou maminku (leporelo, 1954); Půjdu do mateřské školy (BB pro děti, 1955); Polní kvítí (BB 1955); Jdou vojáci, jdou (BB pro děti, 1956); Ostravsko ve fotografii (BB k obrazové publikaci, 1958); U maminky, u tatínka (BB pro děti, 1959); Na zemi (B 1960, bibliofilie); Jeden život (BB 1962); Moře (B 1962, novoročenka); Na prahu (BB 1970); Tři knihy veršů (1971, obsahuje: Panychida, Cesta pěšky, Hradní věž); Krajina rodu v díle Františka Hrubína (proslovy, 1971, + J. Opelík); Krajina a lidé mého srdce (vzpomínky a studie, 1975; rozšíř. 1980); Srdcem přítele. Praha–Moskva (texty, BB k fotografické publikaci, 1975, s A. Surkovem); Živote, díky (BB 1977); Naše pohádky (1981, na náměty pohádek B. Němcové).
Výbory: Básně (1954); Vzduch a světlo (1960); Znám jedno město (1960, ed. D. Šajtar); Beze jména (1970); Hoře lásky (1971); Kdo s básní zachází (1975, ed. B. Štorek); Cesta pěšky (1975, ed. J. Loužil); Básně (1979); Vtisknout své znamení (výbor z překladů, 1979, in Básnické dílo Viléma Závady, 5. sv., ed. V. Novotný); Můj hlas (1981); Hořké milování (1982); Ohňostroj (1985); Ve skořápce země (1987, ed. J. Adam); Básně (2006, ed. I.
Málková).
Souborné vydání: Básnické dílo Viléma Závady (Československý spisovatel, 1972–1979, 5 sv., sv. 1–4 ed. J. Rumler, sv. 5 ed. V. Novotný).
Překlady: G. de Nerval: Poezie (in G. de Nerval, díl 1, 1930); S. Petöfi: Mé písně (1950, s dalšími) + Blesky rozhněvané i křídla motýlí (1973, s dalšími); E. Ady: Krev a zlato (1950, s F. Halasem); A. N. Tolstoj: Kocour a liška a jiné pohádky (1953) + Jak liška létala (1967); Jégé: Adam Šangala (1955, též úprava pro mládež); Jugoslávské zpěvy (1958, s O. Berkopcem a F. Halasem); Žalozpěvy (1958, in Pět svátečních svitků, se S. Segertem); A. József: S čistým srdcem (1959, s K. Bednářem a L. Hradským); J. Kostra: Javorový list (1960); O. Županič: Úsvit a bouře (1962, s dalšími); M. Eminescu: Až září voda tmavá... (1964, s E. Strebingerovou); A. N. Tolstoj: Jak liška létala (1967); Kniha Jóbova (1968, se S. Segertem); Se zvířátky do pohádky (1968, s O. Maškovou); A. Dalčev: Svátky v drobných starostech (1970, s D. Hronkovou); O. Chajjám: Čtyřverší (1974, za jazykové spolupráce J. Rypky); S. Kosovel: V malém plášti slov (1974, s O. Berkopcem); Jižní vítr. Deset bulharských básníků (1974, s dalšími, jazyková spolupráce D. Hronková); Mladý den. Deset slovenských básníků (1975, s dalšími); V. Teodorescu: Nepřetržitá báseň (1980, s E. Strebingerovou); Nové hvězdy nad Triglavem (1983, s O. Berkopcem a J. Urbánkovou, též ed. s O. Berkopcem); Bulharská poezie 20. století (1983, s dalšími, jazyková spolupráce D. Hronková).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Verše domova. Antologie z české lyriky 1840–1940 (1940); Dík a pozdrav Josefu Horovi k padesátinám (1941); Básníci o knize (1942); Na dobré hodince 5 (1962); A co básník. Antologie české poezie 20. století (1963); Jiří Wolker, příklad naší poezie (1964); Každou vteřinu. Magazín poezie (1964); Jakou barvu má srdce. Česká poezie 1945–1965 (1965); Český brevíř lásky (1966); Kantáta pro dvanáct hlasů (1976); Souhvězdí Aurory (1977); Srdce budoucího věku (1982); Kupte si štěstí v bazaru (1983); Nachový plamen (1984); Mírový hlas (1985); Dvojhlas. České a slovenské verše 1900–1985 (1985).
Korespondence: Vzájemná korespondence Viléma Závady a Vojtěcha Martínka (1981, ed. A. Závodský); Vícehlasí. Korespondence Viléma Závady (2007, ed. I. Málková).
Uspořádal, vydal a redigoval: Našim vojákům (1952, s V. Maršíčkem); V pohotovosti (1953, s V. Maršíčkem); Básnický almanach 1953 (1953); Stalin je život lidí budoucích (1954, s dalšími, též vlastní příspěvek); P. Křička: Z díla (1954; přeprac. 1957); J. S. Machar: Básně (1954); V. Říha: Zvířátka a Petrovští a jiné pohádky (1954) + Popelka (1973); V. Dyk: Básně (1955) + Opustíš-li mne... (1973); S. Čech: Básně (1960); J. Neruda: Vším jsem byl rád (1965); J.Wolker: Tvář za sklem (1975).
Hudebnina: Čtyři písně (2005, hudba J. Nečasová).
Zvukový záznam: Ze studánky českých pohádek (MC 1999).

LITERATURA

Bibliografie: Dílo Viléma Závady. Personální bibliografie (rozmnoženo, 1960, zpracovaly O. Jirečková a J. Kuncová); Národní umělec Vilém Závada. Personální bibliografie (Olomouc 1985, zpracovala M. Spáčilová, s úvodní studií F. Valoucha); I. Málková – D. Řehák: Osobnost a dílo Viléma Závady v bibliografických datech (2006).
Knižně: J. Petrmichl: Vilém Závada, básník českého charakteru (1963); M. Rusinský: Básník Ostravy Vilém Závada (1965, obsahuje bibliografii); Z. Černá – J. Filip: Vilém Závada (sb., 1971, bibliografii sestavila S. Mouchová); V. Rzounek: Vilém Závada aneb O smyslu poezie (1978, obsahuje bibliografii); I. Málková: Hledání Viléma Závady (2003).
Studie a články: M. Petříček: doslov, in Beze jména (1970); A. Brousek in A. Brousek – J. Škvorecký: Na brigádě (Toronto 1979); K. Kardyni-Pelikánová: Proměny lyrického subjektu v Závadově tvorbě, KultM 1983, č. 2; V. Rzounek: Nad odkazem Viléma Závady, LM 1983, č. 5; J. Peterka: Vilém Závada, Živote díky, ČJL 1984/1985, č. 9; Z. Kožmín in Interpretace básní (1986); F. Valouch: Bojovná poezie Viléma Závady, LM 1986, č. 5; A. Haman: Národní umělec Vilém Závada, in Ročenka Státní knihovny ČSR (1988); M. Červenka in Slovník básnických knih (1990); K. Blahynková: Vilém Závada v Rozpravách Aventina, in Sborník prací pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Řada jazyková a literární, sv.118, č. 25 (1991); B. Fučík in Čtrnáctero zastavení (1992); M. Kubínová in Český Parnas (1993); J. Peterka in Český dekameron (1994); I. Málková: Osobnost a prostor. Vilém Závada a Červený květ, in Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity, č. 171 (1997); táž: V úzkosti hledání. Vilém Závada: Povstání z mrtvých, in. Rok 1947 (ed. P. Hruška, 1998); táž: Čas smíření. Vilém Závada: Na prahu, Živote díky, in Život je jinde...? (ed. J. Matonoha, 2002); J. Vojvodík: Text jako obraz. Pokus o rekonstrukci obrazů světa v Závadově básni Panychida, ČL 2004, č. 3; I. Málková: Průmyslové město (jako motiv, téma) a expresionistická obraznost. Vilém Závada a sbírky Panychida, Siréna, Cesta pěšky, Hradní věž, in Hledání expresionistických poetik (ed. M. Bauer, 2006).
Recenze: Panychida: J. Hora, RP 14. 7. 1927, též in Poezie a život (1959); A. Novák, LidN 17. 7. 1927; A. M. Píša, Sever a východ 1927, č. 3, též in Dvacátá léta (1969) * Siréna: F. X. Šalda, ŠZáp 5, 1932/1933, s. 130; A. Novák, LidN 12. 2. 1933 * Cesta pěšky: J. Hora, České slovo 28. 3. 1937, též in Poezie a život (1959); V. Černý, LidN 5. 4. 1937; AMP (A. M. Píša), PL 30. 4. 1937 * Hradní věž: J. Hora, České slovo 26. 5. 1940, též in Poezie a život (1959); AMP (A. M. Píša), Národní práce 16. 6. 1940 * Povstání z mrtvých: g (F. Götz), Národní osvobození 16. 6. 1946; J. Janů, Svobodné noviny 30. 7. 1946 * Polní kvítí: J. Hájek, RP 6. 1. 1956; J. Opelík, HD 1956, č. 2 * Jeden život: J. Brabec, KT 1963, č. 3; M. Vacík, RP 29. 1. 1963 * Na prahu: V. Dostál, Tvorba 1971, č. 2; M. Vacík, LD 10. 7. 1971; J. Bartoš, Svědectví (Paříž) 1979, č. 59 * Živote, díky: V. Vodák (M. Vacík), LD 18. 1. 1978; V. Macura, ZN 19. 1. 1978; M. Blahynka, Tvorba 1978, č. 20.
Rozhovory: V. Burda, LitN 1967, č. 9; V. Bystrov, SvSl 22. 5. 1970; M. Vacík, Svět práce 1970, č. 41; J. Navrátil, ZN 15. 3. 1975; J. Klempera, Výběr 1978, č. 3; D. Závada, MF 22. 5. 1980; F. Cinger, Tvorba 1982, č. 49, příl. Kmen.
Nekrology: M. Blahynka, Tvorba 1982, č. 49, příl. Kmen; K. Boušek, Práce 11. 12. 1982; J. Chára, Svoboda 8. 12. 1982; F. Cinger, RP 2. 12. 1982; V. Novotný, ZN 8. 12. 1982; P. Parma, Nová svoboda 3. 12. 1982; J. Poláček, Rt 8. 12. 1982; P. Skarlant, Svět v obrazech 1982, č. 51.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, neuspořádáno.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Autor hesla: Bohumil Svozil (1998)
Aktualizace hesla: 18. 2. 2008 (kp)
Aktualizace bibliografie: 18. 2. 2008 (kp)
 
zpět na hlavní stranu