OBRYS 

Obrys se soustředil zejména na původní literární tvorbu (rubriky Z nové tvorby, Povídka, Fejeton) a literární kritiku (Knižní recenze, Domácí tvorba, Články). Próza je zastoupena povídkami a úryvky z rozsáhlejších prací (Ivan Binar, Sidonia Dědinová, Bohumil Hrabal, Ivan Klíma, Eda Kriseová, František Pavlíček, Karel Pecka, Jaroslav Putík, Přemysl Rut, Věra Stiborová, Pavel Taussig, Jaroslav Vejvoda), zařazovány byly fejetony Jaroslava Hutky, Sergeje Machonina, Tomáše Novotného, Ludvíka Vaculíka aj. Poezie je reprezentována především autory, jejichž sbírky byly publikovány ve Strožově nakladatelství: v časopisu se objevují básně (Miroslav Červenka, Petr Kabeš, Jiří Kolář, Karel Kryl, Oldřich Mikulášek, Jaroslav Seifert aj.), dále písňové texty (Jiří Dědeček, Vladimír Merta a Jaromír Nohavica), oficiální domácí tvorbu zastupují Jaroslav Čejka, Josef Hanzlík, Petr Skarlant či Jiří Žáček. Jen ojediněle se objevovaly ukázky dramatické tvorby (Julius Effenberger, Petr Podhrázký), v prvních ročnících uveřejňoval Strož na poslední straně zmenšené reprinty obrázkového seriálu Rychlé šípy Jaroslava Foglara a Jana Fischera.
V listu nebyly uveřejňovány politické komentáře, pokud nepoukazovaly k souvislostem politiky a literatury. K dobově aktuálním kulturním a kulturněpolitickým tématům se vyjadřovali nejčastěji Ota Filip, Václav Havel, Vilém Hejl, František Janouch, Eva Kantůrková, Pavel Kohout, Ján Mlynárik, Vilém Prečan, Milan Schulz, Jan Trefulka, Milan Uhde. Literární kritika a publicistika je zastoupena původními a ze samizdatu převzatými studiemi, eseji, recenzemi, články a glosami, jejichž autory byli Jan Čulík (též pod pseud. Václav Písecký), Jaromír Hořec (Doba ortelů – na pokračování 1988-90, pod pseud. Jan Svoboda), Květoslav Chvatík (Bída české literární lexikografie – č. 2/1986), Josef Jedlička, Jan Jiroušek (K anatomii pomluvy – o knize T. Řezáče Co říkali a co chtěli – 4/1989 a 1/1990), Milan Jungmann, Ivan Klíma (nekrolog za Jaroslavem Dietlem – 1/1986, který vyvolal další ohlasy), Antonín Kratochvil, Jiří Kratochvil (O Kunderovi jinak – 1/1989), Jiří Pechar, Petr Sacher, Ivan Sviták (studie Historické meze surrealismu – na pokračování v č. 4/1984–3/1985), Milan Šimečka (o Černého Pamětech – 1/1984, k tématu se redakce vrátila v několika dalších číslech), Josef Škvorecký, Michael Špirit (O dělících čarách v české literatuře – 3/1989), Jan Vladislav, Josef Vohryzek aj. Poněkud kuriózně působí zařazení článku Jaroslava Čejky Kýč třetí generace, jímž se na počátku roku 1988 pokusil pražský týdeník Tvorba vyrovnat s Kunderovým románem Nesnesitelná lehkost bytí.
Počínaje druhým ročníkem se profilovaly některé další specializované rubriky: pravidelně byly zařazovány rubriky Výtvarné umění (Jan Baleka, Eugen Brikcius, Arsén Pohribný, Vladimír Milev, Karel Trinkewitz aj.) a Rozhovor Obrysu (mj. s Jaroslavem Foglarem, Vojtěchem Jasným, Ivanem Jelínkem, Ivanem M. Jirousem, Karlem Krylem, Waldemarem Matuškou, Jaromírem Nohavicou, Josefem Škvoreckým, Janem Trefulkou). Do rubriky Pohľad na Slovensko přispívali zejména Ivan Čičmanec (pod pseud. Peter Liptovský a Vlado Záhor) a Ján Mlynárik. Příležitostně se objevovaly rubriky Reportáž Obrysu, Jazykové zákoutí a Film, pravidelně pak ediční plány zejména exilových nakladatelství v rubrice Nové knihy, vzkazy vydavatele čtenářům v rubrice Listárna a drobnější zprávy v rubrice Kulturní informace. Různý ohlas měly ankety: zatímco literární anketa shrnující čtenářské zážitky končícího roku se prosazovala jen zvolna, ohlas společenské ankety Lenky Procházkové...a co si o tom myslíte vy? se stal dokonce náplní stejnojmenné knižní publikace.
Koncem 80. let se v Obrysu projevila zvýšená aktivita domácí kulturní i politické opozice: list sledoval ojedinělé pokusy některých členů oficiálního spisovatelského svazu o sbližování s literaturou exilovou a roku 1989 velmi emotivně prožíval křečovité pokusy komunistického režimu zachránit pozice. Neméně emotivní reakci vydavatele vyvolal listopadový převrat, v číslech z roku 1990 se Obrys prostřednictvím nových dopisovatelů (mj. Pavla Foglová, Dagmar Sedlická) věnuje politickým změnám v Československu a jejich dopadu na kulturu. Nadšený postoj se však okamžitě mění v kritický: list zanikl číslem 4/1990, v době, kdy vydavatel pociťoval deziluzi z polistopadového vývoje. Jeho umělecký i publicistický návrat do domácího prostředí se uskutečnil zejména na stránkách levicového tisku, nejprve Tvorby, později v komunistických listech. Dlouho inzerované obnovení Obrysu se nakonec uskutečnilo v podobě časopisu Obrys-Kmen, literární přílohy Haló novin.