Jaroslav ČEJKA
Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Praze v roce 1960 krátce pracoval jako dělník u Vodních staveb. V letech 1961–1967 studoval na Stavební fakultě ČVUT obor hydrotechnické stavby. V letech 1967–1969 byl zaměstnán nejprve jako projektant v pražském Hydroprojektu, poté jako kulisák v Tylově divadle. Od roku 1971 byl programovým pracovníkem Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, od roku 1972 dramaturgem Uměleckého studia mladých Rubín, v letech 1973–1974 vedoucím programového oddělení Pražského podniku služeb mládeže a v období 1974–1976 náměstkem ředitele téhož podniku. V roce 1976 vstoupil do aparátu Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze, po roce přešel na oddělení kultury Českého ÚV SSM (záhy byl jmenován vedoucím oddělení a v této funkci setrval do roku 1981). Roku 1982 se stal vedoucím redaktorem Kmene (literární přílohy týdeníku Tvorba) a členem předsednictva Svazu českých spisovatelů. V roce 1987 převzal funkci šéfredaktora Tvorby, o dva roky později byl jmenován vedoucím odboru kultury a zástupcem vedoucího oddělení školství, vědy a kultury ÚV KSČ. Z funkce odešel po listopadu 1989. Dva roky byl nezaměstnaný, od roku 1992 pracoval jako externí redaktor nakladatelství Fortuna Print a textař reklamní agentury GGK, kde se stal roku 1994 kreativním ředitelem. V letech 1996–1999 byl kreativním ředitelem reklamní agentury A–Z. Později pracoval jako externí jazykový redaktor a editor pro Pražskou vydavatelskou společnost. Od roku 1999 je v invalidním a od roku 2007 ve starobním důchodu. – Otec Jaroslav Čejka byl úředníkem, po roce 1945 krátce sázkovým podnikatelem; v roce 1968 vydal knihu o dostihovém sportu Jistá je jen smrt.
Pro
Čejkovu poezii byly zpočátku příznačné veršové útvary s pravidelnou rytmickou i rýmovou organizací, tematika milostných rozchodů (zvláště v trojici poem pozdního debutu Sentimentální lásky), motivy z nemocnic, lázní a sanatorií a postupně vydobývaný nadhled nad melancholií mládí (Veřejné tajemství). Avšak počínaje oddílem Společenské hry sbírky Kniha přání a stížností prosazuje se spíše tendence k prozaizaci verše a pojetí básně i básnického cyklu jako racionálně konstruovaných celků s optikou důsledně podřízenou jedinému výchozímu principu. Po pravidlech domina, šachu, dámy a jiných stolních her konfrontuje Čejka lidské návyky a chování s fyzikálními zákonitostmi (Kapesní sbírka zákonů, vět a definic) a chiromantickými věštbami (cyklus Čáry na dlani ve Čtení z ruky). S oblibou přitom mísí protichůdné významové kontexty: zobecňující modely s osobními zážitky milence a manžela, sebevyjádření s ironickou nadsázkou, černý humor s civilizačním optimismem, dobově chápanou občanskou odpovědnost se společenskou kritičností. Své pojetí poezie Čejka formuloval a ke svým vzorům – Vítězslav Nezval, Christian Morgenstern, Bohuslav Reynek, Oldřich Wenzl, Ivan Wernisch aj. – se přihlásil na sklonku osmdesátých let v esejistickém Návodu, jak (ne)sbírat básně. Nové básnické texty vydal ovšem až na konci následující dekády – ve sbírce Nejlepší léta našeho života buduje na půdorysu klasických žánrových forem (elegie, sonet) a pravidelné veršové a strofické struktury satirický, kritický, ale i sebeironický obraz intimního mikrosvěta rozpadajícího se manželství a také české společnosti v období polistopadové transformace.
Tendence ke společenské kritice je charakteristická také pro Čejkovu tvorbu prozaickou. Povídky (vesměs s tematikou milostnou a erotickou) i román Kulisáci, který spojuje autobiografický obraz dozrávání mladého muže s „normalizační“ interpretací roku 1968, charakterizuje sklon k uvolněnému vypravěčství a k anekdotickému či nabádavě varovnému pointování epizod, méně pak vlastní logika charakterů. Konfesí komunistického funkcionáře, který se v mezích možností a s příslušnou mírou konformismu snažil o reformování kulturněpolitických poměrů, je memoárová kniha Aparát. Obdobnou tendenci má i bilanční román Most přes řeku zapomnění se silnými autobiografickými prvky. Příběh dvou bratrů (dvojčat), z nichž jeden emigruje na Západ, zatímco druhý zůstává doma a pozvolna se začleňuje do politicko-stranických struktur, je svéráznou reflexí a interpretací české společnosti druhé poloviny 20. století, vystavěnou na principu časosběrného dokumentu, ve kterém se prolínají příběhy obou protagonistů s „velkými“ dějinami. K historickým událostem 20. století se autor vrací rovněž v próze Odcizená krajina, v příběhu situovaném do oblasti Neveklovska, místa, které se v době druhé světové války proměnilo ve vojenské cvičiště SS. Osudy čtyř postav pocházejících ze stejného kraje se vzájemně proplétají na pozadí politických zvratů posledních sedmdesáti let. Jistý společenskokritický přesah nalezneme i v groteskním příběhu Prosranej život, ve kterém hlavní hrdina trpící chronickou nemocí dráždivého tračníku, prožívá svůj těžký úděl v období normalizace i doby současné. K nostalgicko-humoristickému ladění povídek Oty Pavla se
Čejka otevřeně přihlásil v autobiografickém románu s ústřední postavou tatínka – vášnivého rybáře a smolařského podnikatele (Ryby táhnou proti proudu). Po roce 2000 vydal také několik povídkových souborů s rybářskou tematikou (Zázračné těsto, Noc s hlavatkou) a začal se soustavě orientovat na populární žánry – kromě souborů povídek s přírodní a erotickou tematikou (Satan a liška a další příběhy o houbách a milování, Lásky z internetu) je autorem řady detektivních próz (např. Vraždy v lepší společnosti, Smrt na garden party, Smrt v reality show, Škola detektivů, Zvěrolékařka na stopě, Slepé okno). V intencích populární literatury vytvořil také memoárovou prózu Lidé, čas a zvířata, v níž rekapituluje své vzpomínky na zvířata, s nimiž se během svého života setkal.
Je rovněž autorem divadelní hry z nemocničního prostředí Na kůži se neumírá, v níž se opírá o humornou drobnokresbu a satirizující postřeh.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Sentimentální lásky (BB 1979); Veřejné tajemství (BB 1980); Kniha přání a stížností (BB 1981); Kapesní sbírka zákonů, vět a definic (BB 1983); Milování se lví ozvěnou (PP 1985); Kulisáci (R 1985); Čtení z ruky aneb Chiromantické básně (BB 1986); Na kůži se neumírá (D, rozmnoženo, 1987, premiéra 1986); Návod, jak (ne)sbírat básně (E 1988); Hotelové povídky (PP 1989); Aparát. Soumrak polobohů (vzpomínky, 1991, autor neuveden); Ryby táhnou proti proudu (R 1992); Nejlepší léta našeho života (BB 1999); Zázračné těsto (PP 2001); Vraždy v lepší společnosti (PP 2001, pod pseudonymem Michal Fieber); Milion lidských očí. Jurij Alexejevič Gagarin 1934–1968 (E 2001, pod pseudonymem Přemysl Havlík); Smrt na garden party (R 2002, pod pseudonymem Michal Fieber); Noc s hlavatkou (PP 2002); Předčasná úmrtí 3. Jiří Wolker, Konstantin Biebl, Otakar Batlička (E 2002, pod pseudonymem Přemysl Havlík); Satan a liška (PP 2003); Lidé, čas a zvířata (vzpomínky, 2003); Lásky z internetu (PP 2004); Smrt v zákulisí aneb Lak na rakve (R 2004, pod pseudonymem Michal Fieber); 12x vražda (PP 2005, pod pseudonymem Michal Fieber); Smrt v reality show (PP 2006, pod pseudonymem Michal Fieber), Klub globálních bezdomovců (R 2009, pod pseud. Jeroným Dubský); Soukromé bludiště (R 2010, pod pseudonymem Michal Fieber); Škola detektivů (R 2012, pod pseudonymem Michal Fieber); Odcizená krajina (R 2013); Prosranej život (R 2015); Most přes řeku zapomnění (R 2015); Zvěrolékařka na stopě (R 2015, pod pseudonymem Michal Fieber, společně s K. Svobodovou); Slepé okno (R 2017, pod pseudonymem Michal Fieber); Magická setkání aneb Puzzle story (PP 2018); scénicky: Oboustranná past (1985).
Výbor: Encyklopedické heslo: láska (1989).
Překlad: P. Holka: Normální pako (1993); Odsuzuje se Dorel Levron (2005, pod pseudonymem Jaroslav Cibík).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Jaká radost, jaké štěstí (1973); Zpívej mi a vzpomenu si (1976); Žít v míru (1983); Protokol III. sjezdu Svazu československých spisovatelů – III. zjazdu Zväzu československých spisovatel'ov: Dobříš 13.–14. května – mája 1987 (1987); Čítanie z ruky (Bratislava 1988); Žena – věčná inspirace (2002); Báseň mého srdce (2005); Almanach Kmene – Od války k válce (2015); Almanach Kmene – Hej, Slovane! (2016); Země skrytých úsměvů (2020); Dekameron 2020 (2020) aj.
Uspořádal a vydal: Sborník námětů ke kulturně výchovné činnosti SSM a PO SSM v duchu revolučních a internacionálních tradic (1980); Voni jsou strašnej svůdník, pane... Erotické a nemravné anekdoty z celého světa (1994, pod pseudonymem Jaroslav Cibík).
LITERATURA
Studie a články: F. Valouch: Od sentimentu k ironii, LM 1982, č. 7; M. Blahynka: Zákonodárce Jaroslav Čejka, KM 1985, č. 10; F. Valouch: Poezie zákonů, vět a definic. Poznámky k vývojové problematice poezie Jaroslava Čejky, ČL 1986, č. 6.; V. Křivánek in: Český dekameron (1994).Recenze: Sentimentální lásky: P. Kovařík, SvSl 20. 9. 1979; (zh) /= Z. Heřman/, MF 29. 9. 1979; (vln) /= V. Novotný/, ZN 25. 10. 1979; V. Kolár, RP 19. 2. 1980; R. Matys, LM 1980, č. 6, příl. Dílna * Veřejné tajemství: K. Sýs, Tvorba 1980, č. 28; B. Ondroušková, Rovnost 8. 8. 1980; M. Blahynka, BV 15. 8. 1980; (vln) /= V. Novotný/, ZN 20. 9. 1980; R. Matys, LM 1981, č. 1; F. Schidberger, Ostravský kulturní měsíčník 1981, č. 4; Z. Heřman, MF 1. 5. 1980 * Kniha přání a stížností: (vln) /= V. Novotný/, ZN 13. 2. 1982; M. Langerová, Práce 9. 2. 1982; D. Sedlická, MF 5. 2. 1982; K. Sýs, Tvorba 1982, příl. Kmen č. 7; L. Falteisek, VP 27. 4. 1982; F. Valouch, LM 1952, č. 7; F. Cinger, RP 15. 12. 1982; V. Vodák, LD 17. 12. 1982 * Kapesní sbírka zákonů, vět a definic: J. Peterka, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 46; D. Sedlická, MF 16. 12. 1983; I. Mojík, Slovenské pohľady 1984, č. 11; J. Křížová, RP 5. 1. 1984; (jug) /= S. Juga/, Nová svoboda 25. 1. 1984; J. Chuchma, MS 1984, č. 11; Z. Kožmín, BV 21. 3. 1984; O. Rafaj, LM 1984, č. 5; J. Pavelka, Rovnost 15. 1. 1985 * Milování se lví ozvěnou: P. Andruška, Romboid 1986, č. 11; Š. Vlašín, Kulturní práce 1986, č. 7; P. Janoušek, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 2; D. Sedlická, MF 28. 1. 1986; F. Cinger, RP 3. 2. 1986; J. Klempera, Práce 13. 2. 1986; P. Frýbort, Květy 1986, č. 8; Z. Vybíral, BV 1. 4. 1986; J. Štěpán, Tvorba 1986, č. 24; B. Hoffmann, LM 1987, č. 3 * Kulisáci: R. Chmel, RP 15. 9. 1986; B. Dokoupil, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 14; O. Brůna, Scéna 1986, č. 8; Z. Heřman, MF 29. 4. 1986; Z. Bastlová, Práce 4. 7. 1986; Š. Vlašín, LD 4. 7. 1986; S. Juga, Kulturní měsíčník 1986, 9; (ka), Prostor (smz.) 1987, č. 8; B. Hoffmann, LM 1987, č. 3 * Na kůži se neumírá: J. Hájek, Tvorba 1987, č. 1; V. Rzounek, RP 5. 11. 1986; D. Tučková, Scéna 1987, č. 21/22; Š. Vlašín, Rovnost 6. 6. 1990; T. Pokorná, Respekt 1990, č. 18 * Čtení z ruky aneb Chiromantické básně: J. Žáček, Listy Klubu přátel poezie 1986, červen; V. Heger, Rovnost 3. 6. 1986; M. Blahynka + Z. Vybíral, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 7; P. A. Bílek, Práce 25. 8. 1987; Ignotus (= J. Hořec), Pokus (smz.) 1987, č. 37; L. Čúzy, Slovenské pohľady 1987, č. 9; Z. Kožmín, BV 7. 1. 1987; M. Blahynka, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 7; Z. Vybíral, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 7; Z. Bastlová, RP 2. 3. 1987 * Návod, jak (ne)sbírat básně: P. A. Bílek, Práce 20. 10. 1988; ev, O knihách a autorech 1988, jaro; J. Urbanec, Kmen 1988, č. 40; R. Pytlík, NK 1988, č. 42; Š. Vlašín, BV 20. 10. 1988; Z. Vybíral, Rovnost 2. 11. 1988; J. Chuchma, MS 1989, č. 1 * Hotelové povídky: J. Lukeš, LidN 13. 4. 1990; Š. Vlašín, Rovnost 6. 6. 1990 * Aparát: F. Cinger, RP 15. 7. 1991; V. Kolár, Haló noviny 19. 7. 1991; V. Novotný, MFD 27. 8. 1991; J. Lukeš, LidN 4. 9. 1991; J. Macháček, Tvar 1991, č. 41; A. Halada, Tvar 1991, č. 41; J. Chuchma, Tvar 1991, č. 41; M. Jungmann, LitN 1991, č. 41 * Ryby táhnou proti proudu: F. Cinger, RP 23. 10. 1992; J. Mervart, Rovnost 11. 11. 1992; (vl) /= Š. Vlašín/, Naše pravda 18. 11. 1992; P. Vašák, NK 1992, č. 37; D. Vlašínová, BV 18. 2. 1993; -jk-, Véčko 1993, č. 1; fr, Týdeník Květy 1993, č. 1 * Nejlepší léta našeho života: F. Cinger, Právo 3. 11. 1999; V. Stanzel, Host 2000, č. 2, Recenzní příloha; J. Trávníček, Tvar 2000, č. 3; J. Suk, NK 2000, č. 2 * Noc s hlavatkou a další příběhy o rybách: I. Zítková, Tvar 2002, č. 21 * 12x vražda: O. Horák, LidN 23. 8. 2005 * Smrt v reality show: J. Jelínek, Obrys – Kmen 2007, č. 6 * Klub globálních bezdomovců: A. Mikulášek, Obrys – Kmen 2010, č. 2 * Odcizená krajina: K. Kubíčková, MFD 23. 1. 2014; M. Veselá-Nyklová, Naše rodina 2014, č. 10; M. Blahynka, Haló noviny 3. 9. 2016, příl. Literatura – Umění – Kultura; I. Pospíšil, Slovenské pohľady 2015, č. 10 * Prosranej život: Jiří Lojín, Vaše literatura (on-line) 21. 8. 2015; D. Melichar, Host 2015, č. 9; V. Franc, Lípa 2016, č. 1 * Most přes řeku zapomnění: V. Karfík, Xantypa 2015, č. 12; J. Lojín, Vaše literatura (on-line) 1. 12. 2015; J. Špaček, Slovenské pohľady 2016, č. 7/8; F. Cinger, Právo 19. 1. 2016, příl. Salon; Z. Hrabica, Haló noviny 30. 3. 2016, příl. Literatura – Umění – Kultura; P. Janoušek, Tvar 2016, č. 9; M. Blahynka, Haló noviny 12. 10. 2016, příl. Literatura – Umění – Kultura; P. Andreas, A2 2016, č. 25; Z. Kupský, Haló noviny 22. 1. 2018; P. Hrtánek, Studia et Documenta Slavica 2019, č. 3 * Magická setkání: J. Špaček, Haló noviny 13. 2. 2019, příl. Literatura – Umění – Kultura; I. Pospíšil, Proudy (on-line) 2019, č. 1.
Rozhovory: I. Zítková, MF 12. 4. 1973; I. Matyášová, MF 21. 7. 1976; D. Sedlická, MF 19. 12. 1980; V Stránský, Československý voják 1981, č. 26; O. Hrivňáková, Listy Klubu přátel poezie 1982, listopad; V. M. Nejtek, O knihách a autorech 1983, léto; Z. Pavelka, RP 26. 1. 1983; (mh), MF 23. 9. 1986; kač, SvSl 3. 12. 1986; K. Doubravová, NK 1986, č. 44; an., Dikobraz 1987, č. 7; J. Klempera, Učitelské noviny 1987, č. 12; J. Švarcová, Československá televize 1987, č. 23; G. Murín, Romboid 1988, č. 5, příl. Dotyky; K. Vůjtek, Kulturní měsíčník 1988, č. 3; JIS, Obrana lidu 27. 8. 1988; F. Cinger, RP 23. 6. 1988; N. Klevisová + J. Kašpar + I. Matějka, Tvorba 1989, č. 29; J. Holý, RP 4. 11. 1989; R. Sarvaš, Tvar 1990, č. 13; A. Mikulášek, Obrys – Kmen 1996, č. 2; D. Weber in: Vítězové? Poražení? Životopisná interview. II. díl: Politické elity v období tzv. normalizace (eds. M. Vaněk, P. Urbášek, 2005); M. Černík, Obrys – Kmen 2012, č. 25; T. Vaněk, Haló noviny 19. 2. 2014, příl. Obrys – Kmen, č. 8; jč, Haló noviny 10. 2. 2016, příl. Literatura – Umění – Kultura; VáclaV (= V. Franc), Čaj (on-line), 2016, č. 117; P. Andreas, A2 2016, č. 25.