Slovník české literatury po roce 1945
Bohuslav REYNEK
* 31. 5. 1892, Petrkov (u Německého, dnes Havlíčkova Brodu)
† 28. 9. 1971, Petrkov
Básník, překladatel, grafik
Narodil se v rodině statkáře. 1902 otec statek v Petrkově pronajal a celá rodina se odstěhovala do Jihlavy, kde Reynek studoval reálku. Na této škole měl na něho značný vliv a zájem o malířství a poezii v něm probudil učitel Max Eisler (pozdější docent dějin umění na vídeňské univerzitě). Po maturitě (1912) Reynek na otcovo přání odešel do Prahy, kde v říjnu začal studovat zemědělský obor na c. k. Vysoké škole technické. Už v listopadu však studia pro absolutní nezájem opustil a vrátil se do Petrkova, kde pracoval jako zemědělský adjunkt na otcově statku. 1912 uskutečnil svou první cestu do Francie a v této době také začal psát poezii a malovat. Od 1914 velmi úzce a dlouhodobě spolupracoval se staroříšským vydavatelem Josefem Florianem; jeho překlady, ale i původní práce a grafiky spoluvytvářely charakter nejrůznějších edic Dobrého díla. K výtvarné spolupráci s Dobrým dílem, ale i se Sešity poezie – vlastní bibliofilskou edicí, v níž vyšly jak některé Reynkovy práce, tak překlady z německé a francouzské poezie (1921–1927, celkem 7 svazků) – přizval rovněž Josefa Čapka, se kterým se seznámil v roce 1917. Spolupracoval také s brněnským vydavatelem Janem V. Pojerem (svými edičními náměty a překlady spoluvytvořil charakter jeho bibliofilské edice Atlantis) a s Vlastimilem Vokolkem v Pardubicích. Každoroční cesty do Francie Reynek podnikal od roku 1923; v Grenoblu se prostřednictvím překladu sbírky Ta vie est la (1923) seznámil s její autorkou, francouzskou básnířkou Suzanne Renaud (1889–1964), která se v roce 1926 stala jeho ženou. Od sňatku žil pravidelně půl roku ve Francii a půl roku v Petrkově. Od 1936 zůstal trvale v Petrkově, kde se po otcově smrti ujal řízení statku. Ve Francii se spřátelil zejména s Jeanem Gionem, Maxem Jacobem a Georgesem Bernanosem, mezi českými spisovateli našel přátele ve Františku Halasovi, Vladimíru Holanovi a Ivanu Divišovi; z výtvarníků pak v Josefu Čapkovi, Vlastislavu Hofmanovi a Jaroslavu Šerých. Za okupace byl Reynek přinucen pronajmout statek Němcům (1943) a v únoru 1944 musel Petrkov zcela opustit; přestěhoval se s rodinou do Staré Říše k dětem Josefa Floriana. 1945 se vrátil a hospodařil na statku, který však byl 1949 zestátněn. Reynek zde pracoval jako zemědělský dělník až do roku 1957.
Od 30. let se věnoval grafice. V letech 1928–1935 každoročně vystavoval své výtvarné práce v Grenoblu, následovala řada samostatných výstav v Čechách i ve Francii: Pardubice (1928), Grenoble (1936, 1950, 1952, 1960), Ústí nad Labem (1964), Brno (1965), Praha (1966), Řím, Saint Laurent du Pont, Praha, Soběslav (vše 1967), Louny, Ústí nad Labem, Ostrov nad Ohří, Liberec, Havlíčkův Brod (vše 1968, putovní výstava), Praha, Hodonín (obojí 1969), Žďár nad Sázavou (1970), Praha (1971, 1972), Dačice (1972), Grenoble (1974), Olomouc (1977), Brno, Grenoble, Chateau de Touron (vše 1985), Sovinec , Klatovy (obojí 1988), Prostějov, Grenoble (obojí 1989), Opava, Louny (obojí 1990), Grenoble, Aoste, Roudnice nad Labem, Havlíčkův Brod, La Cote Saint Andre (vše 1991), Brno, Praha, Cheb, Ostrov nad Ohří, Pardubice, Liberec, Olomouc, Hluboká nad Vltavou, Hodonín, Jihlava (1992–1993, putovní výstava), Praha (1993, 1995), Grenoble (1994, 1995), Beroun (1996), Praha, Brno, Litoměřice, Brié et Angonnes, Grenoble (vše 1997), Paříž (1998), Šternberk, Pelhřimov (obojí 1999), Kutná Hora, Šumperk (obojí 2000), Svitavy, Praha (obojí 2001), Praha, Nimes (2002).
Od 30. let se věnoval grafice. V letech 1928–1935 každoročně vystavoval své výtvarné práce v Grenoblu, následovala řada samostatných výstav v Čechách i ve Francii: Pardubice (1928), Grenoble (1936, 1950, 1952, 1960), Ústí nad Labem (1964), Brno (1965), Praha (1966), Řím, Saint Laurent du Pont, Praha, Soběslav (vše 1967), Louny, Ústí nad Labem, Ostrov nad Ohří, Liberec, Havlíčkův Brod (vše 1968, putovní výstava), Praha, Hodonín (obojí 1969), Žďár nad Sázavou (1970), Praha (1971, 1972), Dačice (1972), Grenoble (1974), Olomouc (1977), Brno, Grenoble, Chateau de Touron (vše 1985), Sovinec , Klatovy (obojí 1988), Prostějov, Grenoble (obojí 1989), Opava, Louny (obojí 1990), Grenoble, Aoste, Roudnice nad Labem, Havlíčkův Brod, La Cote Saint Andre (vše 1991), Brno, Praha, Cheb, Ostrov nad Ohří, Pardubice, Liberec, Olomouc, Hluboká nad Vltavou, Hodonín, Jihlava (1992–1993, putovní výstava), Praha (1993, 1995), Grenoble (1994, 1995), Beroun (1996), Praha, Brno, Litoměřice, Brié et Angonnes, Grenoble (vše 1997), Paříž (1998), Šternberk, Pelhřimov (obojí 1999), Kutná Hora, Šumperk (obojí 2000), Svitavy, Praha (obojí 2001), Praha, Nimes (2002).
První verše Reynek otiskl v roce 1914 v Moderní revue. Poezii a překlady dále uveřejňoval zejména ve sbornících Dobrého díla (Nova et vetera, Archy) a v periodikách Archa, Akord, Host, Kmen, Lumír, Poezie, Řád, Tvar, Host do domu, Vyšehrad, Sešity pro mladou literaturu, Arch, Texty, Student aj. V samizdatu byla poprvé vydána sbírka Odlet vlaštovek (různé opisy od roku 1972) a také soubor Básnické dílo (1980, ed. Josef Mlejnek ), který později vyšel v exilu (Londýn 1985–1986). Reynkovy básně byly zařazeny do samizdatových sborníků Tempo 1 (1968), Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi) a Nálezy (1988, eds. M. Freiová, K. Neradová). Rovněž některé Reynkovy překlady byly publikovány v samizdatu (Jeanne Termier, Anette von Droste-Hülshoff, Cécile Sauvage, Else Lasker-Schülerová).
Do literatury Reynek vstoupil po první světové válce. V jeho tehdejších sbírkách je velmi silná frekvence motivů smutku, rozpadu a tlení, jež souzní, zejména svou barevností, s poetikou expresionismu. Od německého expresionismu, díla jehož autorů v této době překládal, se však hluboce věřící křesťan Reynek odlišuje tím, že smutek je pro něho především silou konstruktivní, důsledkem porušenosti lidského bytí dědičným hříchem. Reynkovu básnickou tvorbu 20. let (Rybí šupiny, Had na sněhu, Rty a zuby) tak určuje silná expresivita výrazu, arytmický verš a tíhnutí až k barokní antitetičnosti. Básníkova spiritualita, hledající často zobecnění v biblických, zejména starozákonních motivech a v liturgii, chce objektivizovat utrpení a smrt jako jedinou cestu k radosti a k Bohu. Po více než desetiletém odmlčení, kdy se věnoval především tvorbě výtvarné, expresivita z Reynkovy poezie mizí a vše se podřizuje prostotě slova i obrazu; ze smrti-rozpadu se stává smrt-vykupitelka (Setba samot, Pieta). Básník se soustřeďuje na hledání pokorné lásky ke všemu, co žije a trpí, na objevování krásy v nejprostších věcech svého venkovského okolí a v proměnlivé stálosti přírody. Neodmyslitelnou součástí jeho poezie se stává příroda rodné Vysočiny, nikoli však jako zdroj impresí, ale spíše jako součást křesťanského podobenství o pádu a vykoupení. Reynkova spiritualita se oprošťuje od vnějškově liturgických projevů, včetně biblických motivů, a toto vnitřní oproštění se projevuje i ve struktuře jeho veršů: verš se stává až gnómicky strohý, zvyšuje se veršová rytmičnost a zcela se ztrácí žánr básně v próze (Podzimní motýli, Sníh na zápraží, Mráz v okně).
Reynkova překladatelská činnost je významná především svou objevitelskou iniciativou, s níž vnášel nová významná literární jména do českého kulturního kontextu. Jeho překlady poezie, byť leckdy poznamenány chvatem, jsou ve své většině osobitými uměleckými díly, která citlivě tlumočí básnické kvality překládaného autora. Pod vlivem Josefa Floriana a častých pobytů ve Francii se Reynek stal zasvěceným znalcem francouzské literatury, z níž k nám uvedl a přetlumočil – mnohdy jako první – řadu významných autorů, zejména básníků katolické provenience (Charles Péguy, Léon Bloy, Paul Claudel, Paul Valéry, Tristan Corbiere, Jean de Lafontaine, Max Jacob, Georges Bernanos, Paul Verlaine, Francis Jammes, Jean Giono, Jehan Rictus aj.). V oblasti německé literatury byl Reynek prvním českým překladatelem expresionistických básníků. V tzv. expresionistickém desetiletí (1910–1920) se nevyhnul téměř žádnému z typických představitelů tohoto hnutí (Theodor Däubler, Else Lasker-Schülerová, Georg Heym, Paul Ernst, Kasimir Edschmid, René Schickele, Albert Ehrenstein aj.). Nejzávažnějším jeho překladatelským činem v této oblasti bylo přetlumočení veršů Georga Trakla (Básně, Šebestian ve snu), jež výrazně ovlivnily soudobou českou poezii (František Halas, Vilém Závada, Jan Zahradníček). Překládal i Adalberta Stiftera a Richarda Billingera.
Reynkova překladatelská činnost je významná především svou objevitelskou iniciativou, s níž vnášel nová významná literární jména do českého kulturního kontextu. Jeho překlady poezie, byť leckdy poznamenány chvatem, jsou ve své většině osobitými uměleckými díly, která citlivě tlumočí básnické kvality překládaného autora. Pod vlivem Josefa Floriana a častých pobytů ve Francii se Reynek stal zasvěceným znalcem francouzské literatury, z níž k nám uvedl a přetlumočil – mnohdy jako první – řadu významných autorů, zejména básníků katolické provenience (Charles Péguy, Léon Bloy, Paul Claudel, Paul Valéry, Tristan Corbiere, Jean de Lafontaine, Max Jacob, Georges Bernanos, Paul Verlaine, Francis Jammes, Jean Giono, Jehan Rictus aj.). V oblasti německé literatury byl Reynek prvním českým překladatelem expresionistických básníků. V tzv. expresionistickém desetiletí (1910–1920) se nevyhnul téměř žádnému z typických představitelů tohoto hnutí (Theodor Däubler, Else Lasker-Schülerová, Georg Heym, Paul Ernst, Kasimir Edschmid, René Schickele, Albert Ehrenstein aj.). Nejzávažnějším jeho překladatelským činem v této oblasti bylo přetlumočení veršů Georga Trakla (Básně, Šebestian ve snu), jež výrazně ovlivnily soudobou českou poezii (František Halas, Vilém Závada, Jan Zahradníček). Překládal i Adalberta Stiftera a Richarda Billingera.
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Žízně (BB 1921); Rybí šupiny (BB v próze, 1922); Had na sněhu (BB v próze, 1924); Smutek země (BB 1924, básně z této sbírky byly otištěny již ve sborníku Nova et vetera, 1918); Rty a zuby (BB 1925); Setba samot (BB 1936); Pieta (BB 1940); Podzimní motýli (BB 1946); Podzimní motýli, Sníh na zápraží, Mráz v okně (BB 1969); Odlet vlaštovek (BB, Mnichov 1980; bibliofilie, 1989).Výbory: Petrkov (1991, ed. J. Staněk + poezie S. Renaudové); Vlídné vidiny (1992, ed. J. Zelenka); Cesty domova (bibliofilie, 1992, ed. J. Runštuk a K. Žižkovský); Petrkov (1993, ed. V. Beneš); Jasný prsten (1999, ed. J. Novák); Svěcení (2001, ed. V. Justl); Zima jde do Betléma (2001, ed. J. Reynek); Ostny v závoji (2002, ed. J. Med, obsahuje bibliografii); Měsíc a jíní – La lune et le givre (Havlíčkův Brod – Grenoble 2004, souběžný francouzský text, překlad do francouzštiny F. Élie, X. Galmiche, P. Král, S. Renaud, B. Reynek, M. Reynek); V nadějích samoty – Dans les espérances solitaires (2006, edičně připravila se S. Markiewiczem do francouzského jazyka přeložila L. Froulíková, česko–francouzské vydání).
Souborná vydání: Básnické dílo Bohuslava Reynka (Londýn 1985–1986, 2 sv., ed. J. Hradec /= J. Mlejnek/); Básnické spisy Bohuslava Reynka (Archa, 1995, 1 sv., ed. M. Chlíbcová).
Překlady: Ch. Péguy: Koberec vyšívaný svaté Jenovéfě a Johance z Arcu (1915) + Mysterium lásky a útrpnosti Johanny d’Arc (1916) + Čtyři modlitby k Matce Boží v katedrále chartrëské (1942) + Eva (2003); G. Trakl: Básně (1917) + Šebestian v snu (1924); P. Ernst: Princezna východu a jiné novely (1917); O. V. Milosz de Lubicz: Mefiboseth (1919); F. Jammes: Román zajícův (1920) + Poustevník (1941) + Listopad (1948); K. Edschmid: Šestero ústí (1920); P. Scheerbart: Mořský had (1920); P. Claudel: Patero velkých ód provázených procesionálem na pozdrav novému věku (1920) + Tři básně z války (1921) + Svaté obrázky české (1933); T. Corbiere: Armor (1922); Rachilde: Dcera vlčákova (1922); R. Lobstein: Merkur čili dvanáctero tuctův arkán obchodu (1924); J. Lebrau: Cypriš a chata (1926); S. Renaud: Zde tvůj život (1926) + Noël – Vánoce (1939) + Vrány (1939) + Křídla z popele (1941) + Dveře v přítmí (1947) + Chvála oběti (1948) + Mezi psem a vlkem (1965) + Houby (1965) + Tvé prsty (1969) + Čas kopretin (1970, se Z. Zábranskou) + Oeuvres – Dílo (Grenoble 1995, souběžně francouzské texty a české překlady); J. R. Schmied: Carlos a Nicolas (1927); P. Valéry: Hřbitov u moře (1927) + Palma (1927) + Píseň sloupů (1930); J. A. Barbey d’Aurevilly: Listy Trebutienovi (1928); G. Bernanos: Noc (1928) + Pod sluncem satanovým (1928) + Paní Dargentová (1930); J. de Lafontaine: Bajky (1928); R. M. Rilke: Requiem (1928); P. Verlaine: Moudrost (1929); M. Jacob: Obrana Tartuffova (1928) + L’enfant Jésus – Jezulátko (1967, soukromý tisk); J. Giono: Preludium Panovo (1930) + Pahorek (1932) + Vysočiny (1936); M. Jouhandeau: Astaroth aneb Noční návštěvník (1930); M. Schwob: Ruka slávy a jiné povídky (1930); V. Hugo: Géniové (1933) + Spící Booz (1933); L. Bloy: V temnotách (1934); C. Mayran: Odlesky (1934); A. Stifter: Lesní poutník (1935); Ch. d’Orleans: Modlitba za pokoj (1937); R. Billinger: Srp na nebi (1940) + Noční stráž (1941); L. Le Cardonell: Svaté Terezii Ježíšově (1940); L. Pize: Poutní píseň k Matce Boží z Ay (1941); J. Reynaud: Zpěvy za zemřelé i živé (1941); J. Rictus: Nevděčníci (1946) + Listopad (1948); G. Lavaud: Zimní triptych (1948); J. de Lafontaine: Sedm bajek (1953, soukromý tisk); .
Korespondence: Nepřicházejí vhod (1969, korespondence Josefa Čapka Bohuslavu Reynkovy z let 1917–1935, sestavili L. Kundera a J. Glivický, připojena bibliografie Bohuslava Reynka); Josef Čapek Bohuslavu Reynkovi (dva neznámé dopisy Josefa Čapka Bohuslavu Reynkovi s bibliografickým dodatkem J. Glivického, 1970); Z korespondence s Josefem Florianem, Proglas 1991, č. 1, výbor ze vzájemné korespondence, ed. J. Hradec (J. Mlejnek); Josef Florian – Dobré dílo 1–2 (1992, 4 dopisy Josefa Floriana Bohuslavu Reynkovi z roku 1920, katalog výstavy Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem); Úryvky z korespondence Bohuslava Reynka s A. L. Střížem a Josefem Florianem + dopisy Jiřího Koláře Bohuslavu Reynkovi, vše in Souvislosti 1991, č. 1, ed. J. Hradec (J. Mlejnek); Bohuslav Reynek – Ota Janeček: Z korespondence v létech 1954–1956 (1994, ed. S. Vencl); Suzanne Renaud Bohuslavu Reynkovi (1996, ed. D. Halasová, dopisy z let 1923–1926); Milovník fíků Bohuslav Reynek, LitN 2003, č. 32, výbor z dopisů z let 1925–1969 a z let 1971 a 1973, ed. M. Platzová; Dnes jen o té prašivině – dopisy Bohuslava Reynka Tereze Sumové z let 1951–1970 (2005, eds. A. Pelán, M. Bedřich).
Grafické cykly: Sníh (1941, s úvodní básní Z. Řezníčka); Pastorala (1947); Bohuslav Reynek (1991, 12 pohlednic vydaných u příležitosti výstavy v Roudnici nad Labem), Don Quijote (1994).
LITERATURA
Knižně: Strom smrti rozvětvený. In memoriam Bohuslava Reynka (sborník s příspěvky L. Kundery, J. Glivického, J. Meda a J. Šerých, 1972); D. Halasová: Bohuslav Reynek (monografie, 1992, obsahuje soupis výstav); J. Krejčí: V tomto domě žil básník a grafik Bohuslav Reynek (fotografická publikace, 1996); S. Germain: Bohuslav Reynek v Petrkově (2000); A. Pelán: Kdo chodí tmami (rozhovor se syny Bohuslava Reynka Jiřím a Danielem, 2004); D. Halasová: Druhý hlas (vzpomínky, 2007).Katalogy: B. Reynek (Pardubice 1929); Grafika Bohuslava Reynka (Brno 1965); Bohuslav Reynek. Grafické dílo (Praha 1966); Bohuslav Reynek (Řím 1967); Bohuslav Reynek. Grafika (Praha 1967); Bohuslav Reynek (Soběslav 1967); Bohuslav Reynek. Grafika (Louny 1968); Bohuslav Reynek. Grafické dílo (Havlíčkův Brod 1968); Bohuslav Reynek. Grafické dílo (Hodonín 1969); Bohuslav Reynek. Grafické dílo (Žďár nad Sázavou 1970); Bohuslav Reynek. Výběr z díla 1930-1971 (Praha 1972); Bohuslav Reynek. Grafika, kresby (Brno 1985); Suzanne Renaud – Bohuslav Reynek (Grenoble 1985); Reynek (La Cote Saint Andre 1991); Bohuslav Reynek 1, 2 (katalog výstavy k 100. výročí narození, Dům umění města Brna 1992, 1993; zde studie: J. Šerých, R. Bernardi, V. Jirousová, J. Med, K. Srp, J. Šulc a podrobná chronologie Reynkova života i tvorby; 2. sv. obsahuje soupis výtvarného díla Bohuslav Reynka); Bohuslav Reynek 1892–1971 (Litoměřice 1996); Bohuslav Reynek (Náchod 2000); Pieta v loďce – pietà dans la barque (2002, katalog k výstavám v Praze a Nimes, ed. Věra Jirousová).
Studie a články: J. Hronek in Katolická literatura česká přítomné doby (1924); O. Šimek: Překládání z francouzských klasiků (o Reynkových překladech), LidN 25. 5. 1929; J. Med: Halas – Trakl – Reynek, ČL 1969, s. 228; týž: doslov, in Podzimní motýli, Sníh na zápraží, Mráz v okně (1969); L. Kundera předmluva, in Nepřicházejí vhod (1969); J. Glivický: Nad odkazem Bohuslava Reynka, LD 27. 10. 1971; D. Halasová in SPFFB – D 23/24, 1976–1977, č. 23; J. Hradec (= J. Mlejnek): Blázen jsem ve své vsi..., Rozmluvy (Londýn) 1984, č. 4, též jako doslov, in Básnické dílo Bohuslava Reynka, sv. 2 (Londýn 1986); K. Vrána: Bohuslav Reynek – básník křesťanské naděje, Studie (Řím) 1978, č. 5; Z. Rotrekl in Skrytá tvář české literatury (Toronto 1987; 1991); I. Slavík + J. Med: doslovy, in Rybí šupiny, Had na sněhu, Rty a zuby (1990); J. Mlejnek: Básnické dílo Bohuslava Reynka, Proglas 1991, č. 1; M. Červenka in Styl a význam (1991); M. Trávníček: Bohuslav Reynek a staroříšské Prameny, Akord 1991, č. 2, též in Sdílet věčné (2002); J. Med: předmluva, in Vlídné vidiny (1992); M. Exner: Utajený klasik Bohuslav Reynek, Tvar 1992, č. 8; F. Valouch: Básník duše a samoty Bohuslav Reynek, Tvar 1993, č. 1, též in Čas v poezii, poezie v čase (2005); J. Med in Spisovatelé ve stínu (1995); M. Trávníček: doslov, in Básnické spisy Bohuslava Reynka (1995); J. Bednářová: Nad Zahradníčkovými Korouhvemi a Reynkovou Pietou, ČL 1995, s. 38; Z. Stavinohová: Reynkovy překlady fracouzských literárních děl, Časopis pro moderní filologii 1995, s. 95; I. Slavík in Viděno jinak (1995); K. Urban: Básník ohrožené naděje – o pozdních sbírkách Bohuslava Reynka, Tvar 1998, č. 8 (16. 4.); D. Furthnerová: Melancholie kamene – Ó Direáin a Reynek, Souvislosti 2001, č. 3/4; J. Med in Od skepse k naději (2006).
Recenze: Žízně: Kč (K. Čapek), LidN 6. 1. 1922, též in O umění a kultuře 2 (1985) * překlad G. Trakl, Šebestian v snu: B. Vlček, LidN 11. 3. 1925 * překlad P.Verlaine, Moudrost: V. Stupka, LidN 1. 5. 1930 * Pieta: B. Slavík, LidN 17. 6. 1940 * Podzimní motýli: Zd.R. (Z. Rotrekl), Akord 1947, s.312-313 * Podzimní motýli, Sníh na zápraží, Mráz v okně: M. Flegl, Křesťanská revue 1970, č. 4; pk (P. Kovařík), SvSl 25. 6. 1970 * Odlet vlaštovek: A. Kratochvil, České slovo 1980, č. 9 * Básnické spisy: J. Červenková, Týden 1996, č. 8; M. Bauer, Tvar 1996, č. 9; V. Jirousová, LidN 5. 4. 1996; I. Kotrlá, Akord 1997, č. 2.
Rozhovory: B. Blažek, Křesťanská revue 1968, č. 3; J. Kolář, Obroda 1968, č. 2; J. Uher, Rt 4. 1. 1969; -jb (J. Baleka), Texty 1969, č. 4.
Nekrology: M. Flegl, Kostnické jiskry 1971, č. 27; P. Kovařík, SvSl 8. 10. 1971; J. Pojer, LD 5. 10. 1971.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Lexikon české literaturyBibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu (1948–1989)
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Informační systém abART
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Jaroslav Med (1998); Karel Piorecký (2006)
Aktualizace hesla: 24. 12. 2006
(kp)
Aktualizace bibliografie: 26. 1. 2007
(kp)