Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Václav ČERNÝ

* 26. 3. 1905, Jizbice (u Náchoda) 
† 2. 7. 1987, Praha 
 
Literární historik, kritik a esejista, komparatista, romanista, překladatel, editor
 Syn pedagoga a literárního historika Václava Černého (1862–1941). Studoval na reálném gymnáziu v Náchodě (1916–1921), na Carnotově lyceu v Dijonu (baccalauréat 1924), a poté na FF UK v Praze bohemistiku, romanistiku a filozofii (PhDr. 1928 prací Bergson a ideologie současného romantismu; knižně s titulem Ideové kořeny současného umění). V letech 1928–1929 řídil časopis Host, v roce 1929 vyučoval na reálce v Brně. V letech 1930–1934 byl tajemníkem Institutu slovanských studií (Institut des études slaves) v Ženevě. Roku 1931 se stal nejmladším docentem srovnávací literatury na FF ženevské Calvinovy univerzity (habilitační teze: Bergson, la jeune poésie des peuples latins et le „Poétisme“ tchèque). V roce 1934 se vrátil do Prahy a učil postupně na několika středních školách; v letech 1936–1938 zastával v funkci vedoucího redaktora kulturní a kritické rubriky Lidových novin. V roce 1936 se habilitoval se na FF UK jako docent románských literatur (prací Essai sur le titanisme dans la poésie romantique occidentale entre 1815 et 1850) a roku 1938 byl jmenován mimořádným profesorem romanistiky na MU v Brně. V témže roce založil Kritický měsíčník, který pod jeho vedením vycházel do roku 1942 a potom znovu v období 1945–1948. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 Černý učil na reálném gymnáziu v Praze. Byl činný v protinacistickém odboji, od konce roku 1944 vězněn (1945 vyznamenán Československým válečným křížem, 1965 Pamětní medailí za odbojové zásluhy). Po osvobození byl krátce členem České národní rady, později členem Zemského národního výboru (referát pro školství a kulturu). Na podzim 1945 byl jmenován profesorem srovnávací a obecné literatury na FF UK. Byl čestným doktorem francouzských univerzit (1946) a zahraničním členem madridské královské Akademie (1963). V roce 1950 mu bylo zakázáno učit, roku 1951 byla katedra komparatistiky zrušena a Černý přešel do Ústavu lidové písně. V září 1952 byl obviněn z protistátní činnosti, zatčen a souzen, na jaře 1953 pro nedostatek důkazů osvobozen. Po propuštění z vězení pracoval v Kabinetu pro moderní filologii ČSAV (od roku 1958 pouze na základě měsíčních termínovaných smluv), od roku 1960 byl zaměstnán v Archivu ČSAV v Komisi pro soupis rukopisů, kde evidoval rukopisy románské provenience ve veřejných i znárodněných klášterních a zámeckých knihovnách (objevil mj. neznámý rukopis Calderónova dramatu El Gran Duque de Gandía). V roce 1968 se jako profesor vrátil na FF UK a obnovil katedru srovnávací a obecné literatury. V roce 1970 byl odvolán a penzionován. Znemožněna mu byla jak činnost pedagogická, tak i kritická a ediční. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77.
 Články a recenze, zejména děl z románských literatur, začal Černý publikovat v roce 1928 v Hostu, dále přispíval do časopisů: Podkrkonošské rozhledy (Náchod), Studentský časopis, Národní osvobození, Časopis pro moderní filologii, Signál, Plán, Kvart, Ruch filozofický, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Nová scéna, Čin, Nové Čechy, Rozhledy po literatuře a umění, Panoráma, Žijeme, Listy pro umění a kritiku, Listy filologické, Eveil, revue des jeunes (Švýcarsko), Revue Juive (Ženeva), Revue du siècle (Paříž), Přítomnost, Tvorba, Bulletin Hispanique (Bordeaux), Revue de littérature comparée (Paříž), Lumír, Lidové noviny, Kritický měsíčník, Divadelní list ND, La revue française de Prague, Kytice, Dnešek, Svobodné noviny, Slavia, Revue Belffagor rassegna di varia umanita (Florencie), Slovesná věda, Rozpravy ČSAV, Critique (Paříž), Křesťanská revue, Lidová demokracie (v letech 1973–1974 pod šifrou Vd, již mu poskytla Anna Vondrů), Acta Musei Nationalis Prague, Cahiers du Sud (Paříž–Marseille), Revue des sciences humaines (Lille–Paříž), Kulturní tvorba, Host do domu, Plamen, Orientace, Hlas revoluce, Mladá tvorba, Sešity pro mladou literaturu, Atlántida, revista del pensamiento actual (Madrid), Izraz (Sarajevo), Die Welt der Slaven (Wiesbaden), Svědectví (Paříž), Proměny (New York), Spektrum (Londýn). Přímo pro potřeby časopisu Slovenské divadlo vznikla rozsáhlá studie Barokní divadlo v Evropě, jež zde vycházela na pokračování v letech 1968–1970 (knižně pod tit. Literární pondělí /2009/). V sedmdesátých letech a na počátku osmdesátých let publikoval eseje a kritické stati v exilových nakladatelstvích (především v Sixty-Eight Publishers v Torontu) a v samizdatu (časopisecky mj. v Obsahu či v revue Dialogy, knižně v Edici Expedice, Kvart, Studnice, Pražská imaginace, a zejména edici Petlice). Kromě četných opisů jeho starších studií a Pamětí, knižně poprvé vydaných v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers, v samizdatu vyšly publikace: Z nových kritických studií (1974), Za hádankami Bohumila Hrabala (1975, později též pod titulem Zesurovělý Pierot), Dvakrát z teorie moderního umění (studie Útěk obrazu z obrazu a překlad stati G. Steinera Ústup slova, 1975), O povaze naší kultury (1975), Dvě studie masarykovské (1977), Z kritické teorie a překladatelské praxe (1978), Moje léta v Dijoně (1979), Další studie o knihách edice Petlice a pro ni (1979), Na studiích (autorské vydání vzpomínek, 1983) a Okolo Ženevy (autorské vydání vzpomínek, 1983). Přispěl do rukopisných a samizdatových sborníků Pohledy 1 (1976), Jan Patočka. První skica k podobizně (1977), Kniha Charty 77, sv. 2 (1977), Československý fejeton/fejtón 1976/77 (1977) a 1977/78 (1978), Hodina naděje (1978), O svobodě a moci (1979), Pokus o vlast (1980), Písačky pro Dominika Tatarku (1983). K Černého životním jubileím byly připraveny sborníky K 75. narozeninám Prof. Dr. Václava Černého (1980, ed. Karel Pecka a Antonín Bělohoubek) a Setkání. Panu profesorovi k 80. narozeninám (1985, ed. Marie Rút Křížková), ohlas exilového vydání autorových memoárů shromažďuje sborník Nad IV. dílem Pamětí V. Černého (1984, ed. Eva Kantůrková). Ve Světové literatuře 1993 vycházela na pokračování studie Soudobá literatura naší kultury (zamýšlená jako závěrečný pátý svazek Soustavného přehledu obecných dějin literatury naší vzdělanosti). V roce 2002 byla v časopise Souvislosti z pozůstalosti publikována chystaná antologie italské renesance (včetně autorova úvodu). – K jednotlivým překladům Černému propůjčili jméno Josef Čermák a Vladimír Mikeš. Nejčastěji užíval šifry V. Č. a vč, v Kritickém měsíčníku redakční šifry KM a K. M., v sedmdesátých letech v Lidové demokracii (Vd), jednorázově mu své jméno propůjčila překladatelka Alena Ondrušková.
 Literární vědě, tedy zejména komparatistice a kritice, kterou rovněž pokládal za činnost vědeckou, se Černý soustavně věnoval od konce dvacátých let. Ovlivněn Bergsonovou koncepcí „času tvořivého a životního elánu“ opíral své pojetí tvůrčí osobnosti, literatury, kultury a dějin o ideu nepřetržitého tvořivého vývoje (Ideové kořeny současného umění). V jednotlivých studiích a esejích zkoumal zejména podíl literárních děl na zápasu o lidskou autenticitu a tvůrčí svobodu. Individualistický postoj utvářel Černého pohled na vztah člověka a Boha, na otázky smyslu umění a poslání kultury, ovlivnil však i jeho výběr témat a autorů. Personalistická východiska jeho filozofie a kritiky, zformulovaná zejména v knize Osobnost, tvorba a boj a v kulturněpolitických polemikách z druhé poloviny čtyřicátých let (Boje a směry socialistické kultury), jej vedla k důrazu na mravní odpovědnost jedince a na jeho zápas o kultivaci vlastní osobnosti. Z těchto hodnotových postojů pravděpodobně vyrůstalo i jeho varování před ideologií ruského imperialismu, formulované v nedokončeném eseji Vývoj a zločiny panslavismu.
Od konce třicátých let kriticky sledoval existencionalisticky orientované mladé básníky z okruhu Kamila Bednáře, kteří debutovali v Halasově edici První knížky. Jejich myšlenkovému zrání a tvorbě věnoval soustavnou pozornost v Kritickém měsíčníku (1938–1942, 1945–1948), roku 1940 pak uvedl Jarní almanach poezie statí Čtrnáct básníků z našich nejmladších; po válce uspořádal dílo nejvýraznějšího básníka této generace Jiřího Ortena. V publikaci První sešit o existencialismu se věnoval (prehistorii) vzniku, myšlenkovým východiskům, sociálním souvislostem, filozofickým principům a kategoriím i literárním projevům tohoto původem francouzského směru; v Druhém sešitu o existencialismu z roku 1949, který však ve své době nebyl publikován, pak podal charakteristiku české existencialisticky orientované literární tvorby. Z českých spisovatelů se Černý důkladněji věnoval rovněž Karlu Čapkovi, Josefu Horovi, Jaroslavu Seifertovi, Boženě Němcové (Knížka o Babičce) a později též Janu Skácelovi, Milanu Kunderovi, Josefu Palivcovi, Jiřímu Kolářovi a Bohumilu Hrabalovi.
Černý byl stoupencem západoevropské orientace české společnosti a kultury; jeho celoživotním cílem proto bylo zkoumání a srovnávání historických údobí a směrů evropského, zejména českého a románského slovesného umění (Staročeská milostná lyrika; Staročeský Mastičkář; Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích; Středověké drama). Přitahovalo jej však také období renesance (mj. Dante Alighieri, Cervantes, Michel de Montaigne), baroka (O básnickém baroku; Až do předsíně nebes; Barokní divadlo v Evropě) i romantismu (Essai sur le titanisme dans la poésie romantique occidentale 1815 et 1850; Meditace o romantickém neklidu. Na paměť M. J. Lermontova), jakož i autoři přelomu a první poloviny 20. století (Reiner Maria Rilke, Paul Claudel, Paul Valéry, André Gide aj.). Vlastní koncepci moderní české komparatistiky se pokusil realizovat nejen v cyklech přednášek během svého přerušovaného univerzitního působení, ale i v rozsáhlém, až z pozůstalosti publikovaném díle Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti, v němž prismatem uměleckých směrů a hnutí, resp. uměleckých žánrů a reprezentativních autorů a děl jednotlivých národních literatur v daném společensko-duchovním kontextu sledoval nepřetržitý vývoj evropských literatur od raného středověku po současnost. Jako romanista se zaměřoval především na písemnictví a myšlení francouzské provenience. Zejména v pracích o renesanci a baroku se ovšem obsáhle věnoval i kultuře italské a soustavnou pozornost soustředil také na hispánskou literaturu: česky psané hispanistické studie, články, předmluvy, doslovy a přednášky, napsané od poloviny dvacátých do poloviny sedmdesátých let, shrnuje posmrtný výbor Studie o španělské literatuře. (Ze všech tří jazyků, tj. francouzštiny, italštiny a španělštiny, Černý také překládal.)
Ačkoli se Černý věnoval primárně komparativní literární historii a literární kritice (reflektované i teoreticky v práci Co je kritika, co není a k čemu je na světě), příležitostně se zabýval též otázkami teoretickými a metodologickými (mj. strukturalismem).
Od šedesátých let Černý pracoval na svých (původně do čtyř svazků rozvržených) Pamětech; vykresluje v nich osobní zkušenost z války a poválečných desetiletí, polemicky obhajuje ideu demokratického, mravního státu a završuje i svou koncepci filozofie dějin a kultury. V sedmdesátých letech, kdy nesměl oficiálně publikovat, v řadě studií kriticky interpretoval českou samizdatovou prózu a poezii a opět se dotýkal i teoretických otázek celkové orientace a charakteru české kultury a umělecké tvorby.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře a kultuře, memoáry: Ideové kořeny současného umění. Bergson a ideologie současného romantismu (studie, 1929); Essai sur le titanisme dans la poésie romantique occidentale entre 1815 et 1850 (Praha 1935); Karel Čapek (studie, 1936); O básnickém baroku (E 1937); Rasismus, jeho základy a vývoj (1939); Meditace o romantickém neklidu. Na paměť M. J. Lermontova (studie, 1941); Polibek na usměvavá ústa. Dantovská studie (1943); Pozdrav mrtvým (proslov, 1945; poté in Osobnost, tvorba a boj); Zpěv duše. Kritická studie (o J. Horovi, 1946); Boje a směry socialistické kultury (soubor studií, 1946); Osobnost, tvorba a boj (E 1947); Staročeská milostná lyrika (studie, 1948; 2. oprav a dopln. vyd. s tit. Staročeská milostná lyrika a další studie ze staré české literatury /1999/); První sešit o existencialismu (studie, 1948; poté in První a druhý sešit o existencialismu); Il boemo maestro Zavoisio e l’Italia (přednáška, Praha 1949); Jaroslav Seifert, náčrt k portrétu (1954); Staročeský Mastičkář (studie, 1955); Emile Verhaeren a jeho místo v dějinách volného verše (studie, bibliof., 1955); Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích (studie, 1958); Knížka o Babičce (studie, 1963; přeprac. s tit. Kniha o Babičce a její autorce, Toronto 1982); Stredoveká dráma (Bratislava 1964, překl. L. Novomeský); Les Manuscrits néolatins de la bibliothèque du Musée Nationale de Prague (soupis rukopisů v románských jazycích v NM, 1964); Dantovský medailon (bibliof., 1966; poté in Studie ze starší světové literatury); Rainer Maria Rilke, Prag, Böhmen und die Tschechen (Praha 1966; česky in Studie ze starší světové literatury); Co je kritika, co není a k čemu je na světě (E 1968); Studie a eseje z moderní světové literatury (1969); Studie ze starší světové literatury (1969); Křik Koruny české. Náš kulturní odboj za války 1938–1940, Sešit 1 (paměti, 1970, zabaveno); Pláč Koruny české (paměti, Toronto 1977; 2. vyd. Londýn 1985; poté s tit. Paměti 2. 1938–1945. Křik Koruny české. Náš kulturní odboj za války, 1992, ed. N. Obrtelová); O povaze naší kultury (E, Mnichov 1981; 1991; 1996 s esejem R. Preisnera; poprvé v samizdatu 1975); Paměti 1. Události z let 1921–1938 (Toronto 1982; poté s tit. Paměti 1. 1921–1938, 1994, ed. H. Pospíšilová a N. Obrtelová); Paměti 4 (Toronto 1983; poté s tit. Paměti 3. 1945–1972, 1992, ed. N. Obrtelová); První a druhý sešit o existencialismu (studie, 1992, ed. J. Víšková); Tvorba a osobnost (studie, sv. 1, 1992, sv. 2, 1993, ed. J. Šulc a J. Kabíček); Úvod do literární historie: texty seminářů v zimním semestru 1969/1970 na katedře literatury srovnávací a obecné FF UK v Praze (1993, ed. O. Mališ); Eseje o české a slovenské próze (1994, ed. E. Červinková a J. Šulc); Francouzská poezie 1918–1945 (studie, 1994, ed. P. Turek); V zúženém prostoru (publicistika z 1957–1981, 1994, ed. J. Šulc);Skutečnost svoboda (kulturněpolit. stati a polemiky 1945–1948, 1995, ed. J. Šulc a J. Kabíček); Vývoj a zločiny panslavismu (E b. d., 1995); Až do předsíně nebes: čtrnáct studií o baroku našem i cizím (EE 1996, ed. J. Víšková); Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti 1–4 (1996–2009, ed. O. Mališ); André Gide (studie, 2002, ed. J. Pistorius); Studie o španělské literatuře (2008, ed. Š. Grauová); Barokní divadlo v Evropě (2009, ed. M. Janosik-Bielski); Literární pondělí: texty z Lidových novin 1936–1938 (2016, ed. K. Soukupová).
Korespondence: F. Hrubín – V. Černý: Vzájemná korespondence z let 1945–1953 (2004, ed. R. Hamanová).
Překlady: M. de Cervantes: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (1931; 1. přeprac. 1945; 2. přeprac. 1965); J. Ortega y Gasset: Vzpoura davů (1933; 1993 + J. Forbeský); H. Bergson: Dvojí pramen mravnosti a náboženství (1936); Ch.-A. Sainte-Beuve: Studie a kritiky (výbor, 1936) + Podobizny a eseje (výbor, 1969; verše přel. J. Konůpek); A. Machado: Země Alvargonzálezova (1937, přebásnil F. Nechvátal); L. de Góngora y Argote: Báje o Ákidu a Galateii (1939, přebásnil V. Holan); L. de Camões: Portugalské lásky (1941, přebásnil K. Bednář); Michelangelo Buonarroti: Báseň Michela Angela, v níž líčí sebe samého, zestárlého a nemocného (bibliof., 1945, přebásnil F. Halas); P. Merimée: Kronika vlády Karla IX. (1951, pod jm. J. Čermáka); F. De Sanctis: Dějiny italské literatury (1959); Staré francouzské kroniky (výbor, 1962, verše přel. J. Konůpek; 2. vyd. s tit. Templáři, křižáci a kacíři ve starých francouzských kronikách /2009/); J. de Joinville: Paměti křižákovy (1965, i ed.); P. Hazard: Život Stendhalův (1965); M. de Montaigne: Eseje (výbor, 1966); Kéž hoří popel můj. Z poezie evropského baroka (1967, i ed.); Srdce ve mně sténá. Výbor z milostné poezie trobadorů (1970, s E. Fryntou a P. Koptou); H. Taine: Studie o dějinách a umění (1978, pod jm. V. Mikeše).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Československá oddělení na lyceích ve Francii (1931); F. X. Šaldovi (1932); Co číst z literatur románských (1937); Jindřich Vodák, pocta k jeho sedmdesátinám (1937); Španělsku (1937); Karel Hynek Mácha, osobnost, dílo, ohlas (1937); Kultura na prahu zítřka. Kulturní pracovníci k výstavbě republiky (1946); Účtování a výhledy (1948); O české písni kramářské (Václavkova Olomouc 1961; 1963); Poslední roky Bedřicha Václavka (1965); Hodina naděje (Toronto 1980); Jan Patočka – osobnost a dílo (Kolín n. R. 1980); O svobodě a moci 1 (Kolín n. R. 1980); Když se řekne Werich (Kolín n. R. 1981).
Uspořádal, vydal a redigoval: V. Hugo: La Légende des siècles (výbor pro školní četbu, 1937); Jarní almanach básnický 1940 (1940); Kladský sborník (1946); Čest básníků. Poezie francouzského odboje (1947); Dílo Jiřího Ortena. Poezie (1947); F. X. Šalda: Život ironický a jiné povídky (1949); Kytice ze španělských romancí (1957); Deset francouzských novel (1959); P. Calderón: El Gran Duque de Gandía (edice s identifikací nalezeného rukopisu, 1963); Vzdálený slavíkův zpěv (výbor z poezie trubadúrů, 1963, i přel. spolu s dalšími); M. V. Lomonosov: L’Apothéose de Pierre le Grand (edice s identifikací nalezeného rukopisu, 1964); G. Azurara: Objevné cesty do Afriky a Asie (1966); Sborník pětadvacíti (1969); Labuť je divný pták: soubor české světské lyriky doby gotické (z pozůstalosti 1999).

LITERATURA

Bibliografie: H. Salajková: Soupis díla Václava Černého + R. Hamanová, Doplněk k soupisu díla Václava Černého, in V. Č., Tvorba a osobnost 2 (1993).
Knižně: Václav Černý. 26. 3. 1905–2. 7. 1987. Sborník z konference konané 4. 11. 1993 na Dobříši (1994, ed. M. Langerová); Václav Černý v rodném kraji (1994, ed. A. Fetters); E. Kantůrková: Nad Pamětmi Václava Černého (1995); Václav Černý – život a dílo (1996, ed. V. Brožová); J. Vanovič: Osobnosť Václava Černého (Bratislava 1999); Sto let od narození Václava Černého (2005, ed. M. Loužek); Česká literární kritika 20. století (K 100. výročí narození Václava Černého), Literární archiv 2006, č. 37.
Studie a články: V. Brett: O V. Č. kriticky mluvit, RP 18. 7. 1970; S. Oborský: O prof. V. Č. a těch druhých, RP 15., 18. a 19. 8. 1970; K. Pecka: Tvůrce epochy české kultury, LitN 1990, č.1; Z. Urbánek: O V. Č., LitN 1990, č. 2; J. Vladislav: V. Č. z dálky i z blízka, Tvar 1990, č. 23; R. Hamanová: Literární fond profesora V. Č. a jeho studie Samota, Svoboda, Hodnota, Bůh, Literární archiv 1991 (1992); A. Stich: Václav Černý a (české) baroko, in V. Č.: Až do předsíně nebes (1996); J. Pašteka: O metodológii vel'kých celkov u Václava Černého: Niekol'ko východiskových poznámok, Slovenská literatura 1996, č. 3; J. Vanovič: Dialóg v "Monologu o osobnosti", ČL 1996, č. 3; A. Haman: Názory na surrealismus u F. X. Šaldy a Václava Černého, in Pocta F. X. Šaldovi, Literární archív 1997, sv. 29; O. Bělič: Setkání s Václavem Černým nad španělskou literaturou, Tvar 1999, č. 15 a 16; J. Lehár: Paleobohemika Václava Černého, ČL 2001, č. 4; J. Maksym-Benczew: Václav Černý i poczatki jego czasopisma "Kritický měsíčník", Bohemistyka 2001, č. 3; M. Špirit: "Šaldův následník", ČL 2001, č. 5; J. Pistorius: "Nade vše drahý učitel". Povaha celoživotního vztahu Václava Černého k André Gidovi, in V. Č.: André Gide (2002), též in J. Pistorius: Doba a slovesnost (2007); A. Catalano: K nevydané antologii Italská renesance Václava Černého, Souvislosti 2002, č. 3/4; J. Forbelský: Václav Černý, Ortega y Gasset a Julien Benda o Evropě, LitN 2002, č. 41; O. Hostovská: Hostovský z pohledu Václava Černého, Dokořán 2003, č. 26; V. Papoušek in Existencialisté (2004); R. Hamanová: Milý Václave, Milý Františku aneb O historii přátelství i odsouzení k samotě, in F. Hrubín – V. Černý, Vzájemná korespondence z let 1945–1953 (2004); J. Pistorius in Doba a slovesnost (2007); J. Forbelský: Václav Černý a hispanismus, in V. Č.: Studie o španělské literatuře (2008); A. Haman: Václav Černý a Ferdinand Peroutka o Škvoreckého Zbabělcích. V čem se mýlili?, in Studia Moravica VI: Symposiana. Sborník příspěvků přednesených na třetím mezioborovém sympoziu Česká kultura a umění ve 20. století věnovaném tématu Omyly a objevy v umění 20. století (sb. 2008); blok studií in Svět literatury 2008, č. 38 (obs.: J. Forbelský: Černého kritika cidovských romancí v překladu Jaroslava Vrchlického; M. Kučerová: Pohled Václav Černého na koncept "poésie pure" v návaznosti na francouzský symbolismus; P. Kyloušek: Václav Černý v Hostu; J. Pechar: Strukturalistická a psychoanalytická metoda v pohledu Václava Černého; D. Pichová: Václav Černý a francouzské baroko; P. Štěpánek: Václav Černý mezi textem a obrazem; Z. Šuman: Černého pojetí klasicismu; E. Voldřichová Beránková: Václav Černý, vášnivý a zaujatý čtenář Dostojevského); M. Nejedlý: O středověkých memoárech Václava Černého, tvůrčím uspokojení a šalebné odpudivosti ropuch., in Templáři, křižáci a kacíři ve starých francouzských kronikách (2009); P. Kreuzigerová: Proč právě on? Tvar 2009, č. 6 a 13; J. Pulec: Václav Černý a Host do domu, Prostor Zlín 2009, č. 4; P. Kosatík: Proti Čecháčkům: Václav Černý, Respekt 2010, č. 8, též in Česká inteligence (2011); J. Rambousek in Opravny – polemiky – vzpomínky: texty z let 2007–2013 (2013); J. Čermák: Profesor Václav Černý ve vzpomínkách, Slovo a smysl 2014, č. 21; K. Soukupová: Dva roky v novinách, in V. Č.: Literární pondělí (2016); J. Pelán: Václav Černý a strukturalismus, Svět literatury 2017, č. 55.
Recenze: Ideové kořeny...: F. Kovárna, Host 8, 1928/1929, s. 1750 * Essai sur le titanisme...: R. Wellek, Listy pro umění a kritiku 1935, s. 430; J. Patočka, Čin 1936, s. 99; O. Levý, Naše věda 1936, s. 141; V. Navrátil, Rozhledy 1935, s. 191 * Karel Čapek: A. Novák, LidN 10. 2. 1936; J. Vodák, České slovo 18. 2. 1936; Esej o básnickém baroku: A. N. (= A. Novák), LidN 25. 7. 1937; P. Eisner, Prager Presse 10. 7. 1937; V. Jirát, České slovo 29. 7. 1937 * Rasismus, jeho základy a vývoj: A. M. Píša, Národní práce 29. 11. 1939 * Meditace o romantickém neklidu: V. R. (= R. Vacková), Národní střed 22. 2. 1941; B. Mathesius, KM 1941, s. 124 *Polibek na usměvavá ústa: J. Bukáček, Řád 1943, s. 96 * Zpěv duše: J. Pistorius, KM 1946, s. 362 * Osobnost, tvorba a boj: J. Patočka, Kytice 1947, s. 177; P. Eisner, Svobodné noviny 2. 2. 1947; K. Polák, KM 1947, s. 38 * Staročeská milostná lyrika: P. Eisner, KM 1948, s. 270; J. Bukáček, Časopis pro moderní filologii 32, 1948/49, s. 12 * První sešit o existencialismu: B. Balajka, LD 19. 3. 1948; G. (F. Götz); Národní osvobození 25. 1. 1948; R. Konečný, KM 1948, s. 147 * Staročeský Mastičkář: J. O. (P. Eisner), SvSl 19. 1. 1956; J. Felix, Slovenská literatúra (Bratislava) 1957, č. 4 * Knížka o Babičce: F. Vodička, LitN 1964, č. 12; M. Otruba, ČL 1964, č. 4; V. Stárková, Proměny (New York) 1964, č. 4 * Stredoveká dráma: J. Felix, Kultúrny život (Bratislava) 1965, č. 5; F. Svejkovský, Divadlo 1965, č. 5; M. Kopecký, ČL 1966, č. 1 * Co je kritika...: M. Petříček, Listy 1968 + HD 1969, č. 1; B. Doležal, Tvář 1968, č. 2; M. Dvořák, Obroda 1968, č. 5 * Studie ze starší světové literatury: P. Den, Proměny (New York) 1970, č. 3 * Pláč Koruny české: J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 1977, č. 54; K. Skalický, Studie (Řím) 1978, č. 3 * O povaze naší kultury: V. Hejl, České slovo (Mnichov) 1981, č. 7/8; * Paměti (exilové vydání): J. Beneš, Reportér (Curych), 1984, č. 4; J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1983, č. 9/10 + Nový život (Řím) 1983, č. 12 + Studie (Řím) 1984, č. 5 (95); M. Jungmann, Listy (Řím) 1984, č. 4 + Rozmluvy (Londýn) 1985, č. 4 a 5; J. Kalvoda, Nové obzory (St. Gallen) 1984, č. 10/11; M. Kohák, Proměny (New York) 1984, č. 2; A. Měšťan, Svědectví (Paříž) 1982, č. 67; J. Strnad, Zpravodaj (Curych) 1984, č. 5; M. Šimečka, Listy (Řím) 1984, č. 1 + Obrys (Mnichov) 1984, č. 1; J. Vladislav, Svědectví (Paříž) 1983, č. 70/71 * polemika k Pamětem 4: H. Hájek, Svědectví (Paříž) 1983, č. 70/71 + J. Jírů + J. Danisz + M. Jungmann, Svědectví (Paříž) 1985, č. 74 + J. Chalupecký, Rozmluvy (Londýn) 1985, č. 5; Paměti V. Č. v kritickém zrcadle exilu a disentu 1983–1989, Tvar 1995, č. 6, příloha Tvary * Paměti (domácí vydání): J. Blažejovský, Rovnost 20. 10. 1992; T. Brod, Telegraf 6. 2. 1993; M. Dobruš, Naše pravda 29. 1. 1993; J. Lukeš, LidN 3. 9. 1992, příloha Národní 9, č. 36; V. Novotný, NK 1992, č. 32; J. Wiendl, Tvar 1994, č. 10 * První a druhý sešit o existencialismu: M. Petříček, NK 1993, č. 5; M. Pokorný, LD 25. 3. 1993; P. Mandys, ČD 9. 4. 1993; P. A. Bílek, Reflex 1993, č. 16 * Tvorba a osobnost: V. Novotný, MFD 13. 2. 1993 + MFD 31. 7. 1993; M. Exner, ČD 22. 2. 1993; B. Balajka, NK 1993, č. 7 + Tvar 1993, č. 12; J. Vaněk, NK 1993, č. 30; J. Brabec, LitN 1993, č. 45, též in Panství ideologie a moc literatury (2009) * Eseje o české a slovenské próze: J. Brabec, NK 1994, č. 22; J. Chuchma, MFD 26. 5. 1994; M. C. Putna, LitN 1994, č. 23 * Francouzská poezie 1918–1945: M. Vacík, NK 1994, č. 48 * V zúženém prostoru: J. Šimůnek, SvSl 20. 12. 1994 * Skutečnost svoboda: J. Holý, LidN 15. 4. 1995, příl. Nedělní LN – Národní 9; J. Trávníček, Tvar 1995, č. 15 * Až do předsíně nebes: M. Kopecký, Acta Comeniana 1997, sv. 12 (36); J. Malura, Tvar 1996, č. 20; M. Nodl, LidN 23. 11. 1996 * Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti: A. Haman, NK 1996, č. 31; J. Marek, ČČH 1996, č. 3; J. Vanovič, Romboid 1996, č. 8/10 (Bratislava); J. Pelán, Respekt 1997, č. 16; O. Bělič, Tvar 1999, č. 15/16; O. Koupil, Souvislosti 1999, č. 3/4 + Souvislosti 2005, č. 4; A. Kuzmičová, Tvar 2005, č. 14; P. Studnička, Host 2005, č. 7; P. Studnička, Tahy 2010, č. 5/6; P. Šidák, A2 2010, č. 3 * André Gide: C. Ébert-Zeminová, LitN 2002, č. 22; J. Pechar, Tvar 2002, č. 1; H. Bednaříková, Aluze 2003, č. 2; J. Med, ČL 2003, č. 4 * Studie o španělské literatuře: L. Mathé, Svět literatury 2010, č. 41; L. Soldán, Akord 2010, červen * Barokní divadlo v Evropě: K. Beranová, LitN 2010, č. 1; D. Soukup, ČL 2010, č. 2 * Literární pondělí: J. Zizler, Souvislosti 2016, č. 2; J. Chuchma, LidN 26. 3. 2016, příl. Orientace; D. Poláková, A2 2016, č. 21.
Rozhovory: J. Träger, DivN 1967/68, č. 2; H. Hodačová, Práce 20. 3. 1968; T. Wagnerová, LD 4. 4. 1968; E. Kantůrková, Listy (Řím) 1980, č. 3/4 + Národní politika (Mnichov), 1980, č. 12 + Zpravodaj (Curych) 1980, č. 6–7/8; A. Bělohoubek: Rozmluvy s Václavem Černým (1998).
K životním jubileím: J. Jedlička, Zpravodaj (Curych) 1975, č. 6; O. Valeská, České slovo (Mnichov) 1980, č. 5; E. Kantůrková, Listy (Řím) 1980, č. 2; J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1985, č. 5; K. Jadrný, České slovo (Mnichov) 1985, č. 4; S. Machonin, Obrys (Mnichov) 1985, č. 2; R. Wellek, Proměny (New York) 1985, č. 1; O. Horák, LidN 26. 3., 2005; A. Jonáková, LitN 2005, č. 12; O. Mališ, MFD 26. 3. 2005, příl. Kavárna; J. Pechar, Host 2005, č. 3.
Nekrology: Charta 77, Svědectví 1987, č. 82; I. Dejmal, Svědectví (Paříž) 1987, č. 82; J. Dresler, České slovo (Mnichov) 1987, č. 7/8; I. Kotrlá, Nový život (Řím) 1988, č. 9/10 (báseň); J. Vladislav, Národní politika (Mnichov) 1987, č. 9 a 10 + Právo lidu (Wuppertal) 1987, č. 4.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: R. Hamanová 1997; 2012; zpracováno ve 2. stupni evidence).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945

Autor hesla: Růžena Hamanová (1995); Veronika Košnarová (2017)
Aktualizace hesla: 20. 7. 2017 (vk)
Aktualizace bibliografie: 20. 7. 2017 (vk)
 
zpět na hlavní stranu