DNEŠEK  

Personálně, obhajobou demokratických principů, právního řádu, občanské slušnosti i odmítáním zaslepeného stranictví navazoval Dnešek na předválečnou Přítomnost, ovšem s ohledem na odlišnou dobovou situaci, jíž dominovaly socializační tendence a politická převaha KSČ. Úvodníky Ferdinanda Peroutky, kulturní publicistika Edvadra Valenty, úvahy historika Jana Slavíka o SSSR apod. vyvolávaly ostré spory s komunistickým tiskem, zejména s Tvorbou a jmenovitě s Gustavem Barešem. V polemikách dával Dnešek prostor i názorovým protivníkům, často otiskoval např. dopisy čtenářů-komunistů (rubrika Otázky a odpovědi). Značnou pozornost věnoval poválečné ekonomické situaci Československa (Jiří Hejda aj.) i jiných evropských zemí (František Kafka aj.), hlavně se však soustřeďoval na otázky politické. K problémům národní očisty a politické mravnosti byla zaměřena rubrika Doba a lidé, zahájená otištěním anonymních dopisů, jež dostával po Mnichovu Karel Čapek. V ní vycházely i proslulé články Michala Mareše (mj. seriál Přicházím z periferie republiky, roč. 1946/47), ostře kritizující poměry v pohraničí, praktiky divokého odsunu Němců a český „gestapismus“ obecně.

Sporadické, ale významné příspěvky věnované literatuře a kultuře (mj. Václav Černý, Jaroslav Janů, Milan Machovec, Edvard Valenta aj.) byly vždy zaměřeny k problémům, které přesahovaly do sféry politického života. Vycházely v rubrice Literatura a umění, s postupně se dramatizující vnitropolitickou situací takto zaměřených článků ubývá. O institucionálních problémech divadelnictví psali Antonín Fencl, Edmond Konrád a Miroslav Rutte, o filmu Jiří Brdečka a Jaroslav Bitnar. Problematice životního stylu se věnoval Bohuslav Brouk, který také zasáhl do významné dobové polemiky nad výstavou sovětského výtvarného umění v pražském Mánesu na jaře 1947 (č. 5 a 7/1947-48). K zásadním příspěvkům patří i řeč Františka Kovárny z ustavující schůze Kulturní jednoty (Dva socialismy, č. 5/1947-48).