František KOVÁRNA
Pocházel z mlynářské rodiny, v letech 1916–1922 navštěvoval gymnázium v Mladé Boleslavi a v Praze, kde roku 1924 maturoval. V letech 1924–1927 a 1929–1930 studoval estetiku a dějiny literatury, divadla a umění na FF UK u profesorů Miloslava Hýska, Antonína Matějčka, Václava Tilleho a Otakara Zicha. Titul PhDr. obhájil v roce 1931 prací Antonín Slavíček. Psal výtvarné referáty do denního i kulturního tisku, od roku 1924 působil jako výtvarný referent v Právu lidu, dále pracoval v roce 1928 jako redaktor časopisu Signál, v letech 1928–1929 v časopise Host a do roku 1931 též v revue Volné směry. Roku 1931 se postavil za skupinu vyloučených umělců ze Sdružení výtvarných umělců Mánes, odešel z Volných směrů a stal se tajemníkem Klubu Za starou Prahu (od roku 1931 redigoval časopis Za starou Prahu. Věstník pro ochranu památek). V roce 1924 podnikl cestu do Itálie, na přelomu dvacátých a třicátých též do Francie a několikrát do Německa. Od roku 1932 byl asistentem a od 1935 docentem v Ústavu dějin umění UK (habilitoval se prací Malířství ornamentální a obrazové). Spolupracoval na dodatcích Ottova slovníku naučného, později psal hesla pro Enciclopedia Italiana. Od roku 1938 byl učitelem na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství, od roku 1939 pracoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Za okupace pobýval s rodinou v osadě Bezmíř na Voticku. V roce 1946 byl navržen ke jmenování mimořádným profesorem estetiky na FF MU v Brně, k němuž však nedošlo. Roku 1947 se stal řádným profesorem estetiky na PedF UK v Praze. Od dubna 1948 žil v exilu. Nejprve působil jako profesor Masarykových kolejí v Ludwigsburgu (Německo), v roce 1949 vydával v Paříži spolu s Janem Čepem bulletin Tchécoslovaquie libre. Roku 1951 vydal jediné číslo česky psaného literárního časopisu Stopa. Od října 1951 žil v New Yorku, kde o rok později zemřel. – Bratr Václav Kovárna (1896–1971) byl akademický malíř.
Kovárnovy první beletristické práce, román Živí a mrtví a soubor povídek Bojácní a rváč, vznikaly pod vlivem expresionistické poetiky: vyznačuje je důraz na emocionální zobrazení postav i vypjatost příběhů, výrazná citovost a vizualita, zájem o postavy ze společenské periferie. Obdobné rysy nese i poezie ze sbírky Na břehu. Tuto poetiku Kovárna opouští v lyrických prózách souboru Bezmíř, které reflektují přírodní motivy z okolí Votic na Benešovsku, kde trávil s rodinou léta okupace, a současně směřují k obecnějším úvahám o významu lidské pospolitosti a sounáležitosti, jejichž základem a přirozeným prostředím je Kovárnovi především vesnice. Dobově aktuální reflexe jsou příznačné i pro knihu Listy mrtvému příteli, v níž se autor soustředil na palčivý problém rozpadlého vztahu k blízkému člověku, k německému kamarádovi, který podlehl nacistické ideologii. Dvanáct dopisů stylizovaných jako fiktivní dialog bez odpovědí, datovaných do prvních dvou měsíců roku 1943, je historicky a filozoficky poučenou, osobně emocionálně angažovanou a bolestnou analýzou přerodu inteligentního a kultivovaného člověka v přesvědčeného souvěrce a vyznavače fašismu. Problém konfliktu mravnosti s politikou prostupuje i autorovo poslední, již v americkém exilu vydané dílo: čtyři jednoaktovky situované do poúnorové Prahy (Půlnoc nad Prahou). Jejich hrdiny, reálné osobnosti politické (Klement Gottwald, Václav Kopecký) i kulturní (Vítězslav Nezval, Marie Majerová, Boris Pasternak), zde Kovárna staví do vypjatých situací, v nichž jsou konfrontovány s mravními principy. Kniha je doplněna úvahou o dialogu a monologu jako projevech demokratického a totalitaristického principu lidského myšlení.
Těžiště
Kovárnova díla leží především v obecné estetice a v pracích věnovaných výtvarnému umění. V esejích se soustředil na české umění a jeho evropský kontext. Je autorem syntetické studie (Současné malířství) o domácím a evropském umění v časovém rozpětí od impresionismu po současnost. Monograficky se věnoval např. Vincenci Benešovi, Pravoslavu Kotíkovi, Ludvíku Kubovi, Antonínu Slavíčkovi, Miloslavu Holému, Františku Kavánovi. Z obecně estetických témat jej zajímaly především protiklady racionalistického a intuitivního přístupu k umělecké tvorbě (Jedna a jedna jsou tři), problém předmětného charakteru výtvarného zobrazení (Malířství ornamentální a obrazové) a otázky recepce umělecké tvorby (Výtvarné epištoly). Dobové okolnosti ho přivedly také ke kulturněpolitické publicistice liberální myšlenkové orientace (Česká střízlivost a český patos, Socialismus a národní kultura).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře a umění: Živí a mrtví (R 1926); Bojácní a rváč (PP 1926); Jedna a jedna jsou tři (EE 1929); Antonín Slavíček (monografie, 1930); Na břehu (BB 1932); Současné malířství (studie, 1932); Vincenc Beneš (monografie, 1933); Malířství ornamentální a obrazové (studie, 1934); Ludvík Kuba (monografie, 1935); K. M. Čapek Chod (studie, 1936); Pravoslav Kotík (monografie, 1937); Česká střízlivost a český patos (E 1939); Karel Kotrba (monografie, 1939); Bezmíř (PP 1940); České malířství let devadesátých (studie, 1940); Miloslav Holý (monografie, 1940); František Kaván (monografie, 1941); Výtvarné epištoly (EE 1941); Jan Kojan (monografie, 1945); Listy mrtvému příteli (EE 1946); O kulturu v socialismu (E 1946); Socialismus a národní kultura (E 1946); O sebeurčení našeho malířství (E 1948); O jedné z příčin února (úvaha, Kodaň 1951); Půlnoc nad Prahou (DD, New York 1952); Z literární pozůstalosti Františka Kovárny (BB, PP New York 1953); Uměleckohistorické texty z pozůstalosti Františka Kovárny (EE 2017).Překlady: A. Panzini: Já jsem pán (1925); L. Pirandello: Sirný dým (1927) + Jeden, nikdo, sto tisíc (1929); B. Crémieux: Panoráma soudobé literatury italské (1930); G. Duhamel: Obrazy z budoucího života (1930); V. Baumová: Lidé v hotelu (1933).
Příspěvky ve sbornících: F. X. Šaldovi (1932); Národ sobě. Národní divadlo a jeho umělecké poklady (1940); Z doby Boženy Němcové 2 (alm. Chudým dětem, 1945); Kulturní jednota a její program (1947); Neviditelný domov (Paříž 1954); Zahrada v zemi nikoho (Stockholm 1955); Peníz exulantův (Mnichov 1956).
Uspořádal, vydal a redigoval: Strom (sb., 1924); Zemi milované. Mánesův odkaz národu (1939); F. X. Šalda: Hájemství zraku (1940, s L. J. Živným); J. Arbes: Český vyhnanec (1941, in: Dílo J. A., sv. 10, s K. Polákem); spisy: Sebrané spisy B. Havlasy (1927–1928).
LITERATURA
Studie a články: (zu): Výročí české uměnovědy, LidN 18. 6. 1992, příl. Národní 9, č. 25; Z. Urbánek, in: Stvořitelé světa pokračují (1996); V. A. Debnár: František Kovárna – zapálený vyslanec své vlasti, LitN 2005, č. 21; V. Beranová: František Kovárna, Obrys – Kmen 2005, č. 38; V. Beranová, Lípa 2012, č. 3; J. Koukal – M. Flekačová: František Kovárna (1905–1952), in: Uměleckohistorické texty z pozůstalosti Františka Kovárny (2017).Recenze: Živí a mrtví: E. Vachek, Pramen 1925/26, č. 11/12; A. M. Píša, Sever a východ 1926, č. 1; J. Fučík, RP 13. 6. 1926; V. Brtník, Venkov 4. 11. 1926; J. Karasová, Ženský svět 1926, č. 17/18; P. F. (= P. Fraenkl), RA 2, 1926/1927, č. 11 * Bojácní a rváč: E. Vachek, Pramen 1925/1926, č. 11/12; J. O. Novotný, Cesta 1926/1927, č. 14; jv (= J. Vodák), České slovo 15. 15. 1926; F. Götz, Národní osvobození 9. 5. 1926; J. Hejduk, Sever a východ 1926, č. 5; M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 9. 5. 1926; P. F. (= P. Fraenkl), RA 1926/1927, č. 14; A. N. (= A. Novák) LidN 6. 5. 1926 * Jedna a jedna jsou tři: V. Černý, Plán 1929/1930, č. 12; jv (= J. Vodák), České slovo 14. 1. 1930; L. Š. (= L. Štoll), Signál 1929/1930, č. 13 * Antonín Slavíček: V.V.Š. (= V. V. Štech), České slovo 21. 10. 1930; p. (= A. M. Píša), Večerník Práva lidu 11. 9. 1930 * Na břehu: -pa- (= F. S. Procházka), Zvon 1931/1932, č. 39; V. Hrbek (= Z. Kalista), Lumír 1931/1932, č. 9/10; P. F. (= P. Fraenkl), Naše doba 39, 1931/32, č. 10; Nk (= B. Novák), RA 1931/1932, č. 34; J. Knap, Venkov 4. 5. 1932; AMP (= A. M. Píša), PL 13. 5. 1932; F. X. Šalda, ŠZáp 5, 1932/33, č. 4 * Současné malířství: Š. Jež, Lumír 1931/1932, č. 9/10; O. Blažíček, Studentský časopis 1932/1933, č. 1; V. Pech, Střední škola 1932/1933, č. 1/2 * Vincenc Beneš: Sk. (= F. Skácelík), Lumír 1933/1934, č. 1 * Malířství ornamentální a obrazové: Š. Jež, Lumír 1934/1935, č. 2 * K. M. Čapek Chod: B. V. (= B. Václavek), Index 1936, č. 6; A. N. (= A. Novák), LidN 10. 2. 1936; AMP (= A. M. Píša), PL 26. 2. 1936; K. I. (= K. Jiříček), U Blok 1936, č. 3 * Ludvík Kuba: Sk. (= F. Skácelík), Samostatnost 1936, č. 8 * Pravoslav Kotík: Kp. (= J. Knap), Venkov 3. 6. 1937 * Zemi milované: Sk. (= F. Skácelík), Ženský obzor 1938/1939, č. 8/9; jd (= J. Drda), LidN 22. 6. 1939; -al. (= A. Kutal), ČMM 1939/1940, č. 1/2; J. Z. (= J. Zatloukal), Kolo 1940, č. 6 * Česká střízlivost a český patos: amp. (= A. M. Píša), Národní práce 9. 11. 1939; A. M. Brousil, Venkov 22. 10. 1939; R. Černý, Akord 1939/1940, č. 4; B. Klička, Lumír 1939/1940, č. 2; M. B., Zvon 1939/1940, č. 14/15; F. Kratina, LidN 9. 1. 1940; Bř. (= B. Březovský), Panorama 1940, č. 2; J. Lomský, Střední škola 1940, č. 2 * Bezmíř: amp. (= A. M. Píša), Národní práce 8. 2. 1941; -Rja- (= F. Rojka), Česká osvěta 1940/1941, č. 7; -ühl- (= B. Mühlstein), Naše zprávy 1941, č. 2; V. T. (= V. Tichý), Dělnická osvěta 1941, č. 4; mk. (= M. Kolář), Večerní Národní práce 7. 2. 1941; J. Janů, Střední škola 1941, č. 5; V. Grulich, Řád 1943, č. 1 * České malířství led devadesátých: Pchč. (= J. Pecháček), Naše zprávy 1941, č. 24 * Listy mrtvému příteli: E. Jiříček, Akord 1945/1946, č,. 11; A. Hrubý, KM 1946, č. 8/9; K (= J. Kohlík), SvSl 7. 4. 1946; jp (= J. Poch), Česká osvěta 1946, č. 6/7; A. Dratvová, Svobodné noviny 3. 7. 1946; F. Buriánek, ZN 17. 7. 1946; F. Jakubův, Obzory 1947, č. 3; V. Beranová, Haló noviny 8. 8. 2012, příl. Obrys – Kmen, č. 32 * Půlnoc nad Prahou: P. Janoušek, Divadelní revue 2002, č. 3.
Nekrology: J. Čep, Skutečnost (Paříž) 1952, č. 5/6; Nepodepsáno, Sklizeň (Hamburk), 1953, č. 6.
Vzpomínky: (vv) /= V. Vondra/, SvSl 19. 6. 1990.