Slovník české literatury po roce 1945

SKLIZEŇ

1953 - 1969

Nezávislou kulturní revue, kterou v německém Hamburku vydával významný exilový činitel Antonín Vlach, redigoval ve spolupráci s vydavatelem jeho jmenovec Robert Vlach (po vzájemné roztržce v roce 1958 zůstal jediným redaktorem Antonín Vlach). Sklizeň vycházela v cyklostylované podobě – do 1959 jako měsíčník, od 1961 jednou za dva měsíce, od 1962 čtvrtletně, od 1965 pak ve stále delších lhůtách. Předcházel jí jeden z prvních pokusů o kulturní organizaci exilu – „kulturní oběžník“, který údajně již od 1949 vycházel v prostředí utečeneckých táborů.

Hlavní ambicí Sklizně bylo přinášet původní i zahraniční beletrii českých autorů a překladatelů žijících v exilu. Současně - i při omezeném rozsahu – si list kladl za cíl informovat o literárním, hudebním, výtvarném a obecně kulturním dění v exulantských komunitách, o nových knihách exilových nakladatelství a aktuálně vycházejících časopisech. Vedle prózy a poezie (časté byly satirické texty mířící dovnitř exilu) přinášel časopis i filozofické a uměnovědné eseje (později i vědecké stati), recenze a kritické články. Beletristickými ukázkami a jubilejními články byly připomínány významné osobnosti české kultury (Petr Bezruč, Jaroslav Durych, František Kovárna, Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Schulz).

Beletristické příspěvky vycházely v rubrice Z nové původní tvorby. Básně v listu uveřejňovali Josef Benáček, Josef Čermák, Jarmila Dvořáková, Karel Hruda, Michal Chudoba (ve slovenštině), Pavel Javor (pseud. Jiřího Škvora), Ivan Jelínek, Matouš Lampa, Josef Martínek, Chrysostom Mastík, Václav Michl (Junius), Václav Pavel, E. J. Popera, Theodor Procházka jr., Zdeněk Rutar, Inka Smutná, Jaroslav Trnka, Jindřich Zezula aj., povídky, fejetony, cestopisné skici, dramatické náčrty nebo ukázky z větších próz Jan Čep, Jaroslav Havelka, Anežka Juklíčková, Jarmila Kaslová-Šinková, Alois Kohout-Lecoque, Stanislav Kozlovský, Václav Láska, Jaroslav Strnad, Antonín Stumpf, Klaudie Sulová, Bedřich Svatoš, Vilém Špalek (pseud. Gran Embustero), Vladimír Štědrý, Vladimír Vaněk, Vlaďa Williamsová, Jiřina Zacpalová, Mojmír Zachar, Vladimír Zelený aj., básnické i prozaické příspěvky Jana Borová (pseud. Aurélie Bernkopfové-Jeníkové), Gertruda Goepfertová-Gruberová, František Listopad, Jaromír Měšťan, Zdeněk Němeček, Ludvík Sláma, Milada Součková, Věra Stárková, Oldřich Toman, Olga Valeská, Robert Vlach (poezii jako Jiří Kavka, prózu, zejména satirickou jako Alfa). List otiskoval také texty, většinou básnické, od tvůrců, kteří žili v Československu a buď představovali reprezentativní hodnoty domácí literatury (např. Jaroslav Seifert), nebo byli perzekvováni komunistickým režimem (Jan Zahradníček), popř. nemohli doma publikovat (Antonín Bartušek pod pseudonymem A. D. Martin, pseudonymní Vladimír Hájek). Silně zastoupeny byly překlady z cizích literatur (Překlady Sklizně). Jinojazyčnou beletrii (Guillaume Apollinaire, Thomas Stearns Eliot, Adam Mickiewicz, Boris Pasternak, Saint-John Perse, Carl Sandburg, William Saroyan aj.) překládali hlavně Ivan Jelínek, Emil Kovtun, František Listopad, Věra Stárková, Jaroslav Strnad, F. C. Štěrba, Robert Vlach.

Autory úvah, jubilejních článků, recenzí a esejů s literární a kulturní tematikou (Úvahy Sklizně, Kulturní poznámky, Knihy exilu, Knihy domova) byli Karel Brušák, B. R. Bradbrooková, Petr Den (pseud. Ladislava Radimského), Jaroslav Dresler, Velen Fanderlík, Egon Hostovský, Božena Houdková, Karel Janovický, Jan Ještědský, Jaroslav Jíra (mj. K 70. narozeninám Josefa Palivce – 11/1956, hodnocení básnické tvorby exilových autorů ve vztahu k poezii domácí – 8/1957), Jan Klánský (vl. jm. Radko Klein-Jánský), Helena Koželuhová, Antonín Kratochvil, Karel Kulhánek, František Listopad, Otakar Odložilík (mj. Rozcestí Viktora Dyka – č. 5/1956), Jaroslav Strnad, Jindřich Středa (o nových historiografických pracích psal pod vl. jménem Karel Schwarzenberg), Rudolf Václavík, Vladimír Vaněk, Pavel Želivan (vl. jménem Karel Vrána, mj. úvaha nad esejem F. Listopada Tristan čili zrada vzdělance – 3/1955, Durychův vklad – 1/1957) aj., filozofickými úvahami přispívala Věra Stárková, k politickým tématům se vyjadřovali mj. Boris Čelovský, Erazim V. Kohák, Jan M. Kolár (též šifra Cato), Václav Láska, František Polák, Jindřich Středa. Vědecké stati z oboru psychologie a přírodních věd psali Josef Kratochvil a Zdeněk Pícha. Nepravidelné rubriky sledující aktuální, zejména kulturní dění v exilu (Zprávy Kulturní rady, Z činnosti spolupracovníků Sklizně a Kulturní rady, Drobnosti) doplňoval jednak podrobný informační servis o exilové knižní a časopisecké produkci v rubrice Redakci došlo, jednak Jazykový koutek, redigovaný se zjevnou snahou udržovat exulanty v živém kontaktu s mateřským jazykem. Obdobné snahy byly zřejmé i ze zpráv o činnosti Československé dálkové školy v exilu nebo z diskusí kolem neuskutečněného návrhu na vydávání tzv. MaléSklizně pro české děti v exilu. V 60. letech vycházely ve Sklizni přehledy Kulturní a jiné události v Československu, které připravoval Miloslav Zvára. Od 1957 otiskoval jinak skromně graficky vybavený list také reprodukce fotografií dokumentující život exilových kulturních komunit.

Koncem 60. let již původní záměry vydavatele lépe plnil nový čtvrtletník Proměny; k němu se také postupně přiklonila většina původních přispěvatelů Sklizně. Poslední číslo (138) vyšlo na přelomu let 1968/69, ale v 70. letech Antonín Vlach používal vnější úpravu i hlavičku listu ve své hromadné korespondenci, kterou opatřoval i pokračujícím značením ročníků (doloženo ještě 1979). 1955-56 vycházelo i anglické vydání listu s titulem Bulletin of „Harvest“. 1965 vyšla samostatná příloha Evropské informace.

S listem souvisí knižní edice Sklizeň. Její první dva svazky vyšly 1953-54, poté bylo vydávání knih autorů spjatých s časopisem přeneseno do Švédska, kde spolupracovník listu a sekretář České kulturní rady v exilu Robert Vlach založil edici Sklizeň svobodné tvorby; 1958 se tato edice po sporech mezi Antonínem Vlachem a Robertem Vlachem osamostatnila a při časopisu Sklizeň byla 1961 obnovena původní edice Sklizeň, v níž vyšly mj. i vzpomínky Heleny Koželuhové Čapci očima rodiny.

Periodicita: Měsíčník, dvouměsíčník, čtvrtletník. – Číslování v rámci ročníků, od 1954 i kontinuální, od 1967 jen kontinuální, celkem 138 č.: I-VII (po 12 č., 1953-59, č. 48 za prosinec 1955 a leden 1956, počet vyrovnán zvl. č. 3(51)/1957, které bylo věnováno maďarskému povstání, v srpnu 1959 list nevyšel, dvojčísla 9-10/1959 září-říjen, 11-12/1959 prosinec; 1-84), VIII (5 dvojčísel, 1960, 85/86-93/94), IX (4 dvojčísla, 1961, 95/96-101/102), X (3 dvojčísla, 1962, 103/104-107/108), XI (4 dvojčísla, 1963, 109/110-115/116), XII (7 č., dvojčísla 1/2, 3/4, 5/6, 1964, 117/118-123), XIII (2 šestičísla 1965, 124/129-130/135), XIV (2 č., číslo z Vánoc 1966 označeno jako č. 2, ale č. 1 nezjištěno), XV (č. 137, Vánoce 1967), XVI (č. 138, Vánoce 1968/leden 1969).

Podtituly: Nezávislá kulturní revue.

Členové redakční rady: V č. 3/1959 otištěn seznam osob, které se na základě dotazníku přihlásily k redakční spolupráci. Tento okruh byl postupně rozšiřován a v č. 1-2/1962 byl označen jako redakční kruh. V seznamu č. 3/1959 figurovali: B. Bělohlávek, B. Houdková, J. Chaloupka, M. Chudoba, L. Janata, J. Jindra, A. Juklíčková, E. Kaslová-Fritzová, S. Kozlovský, V. Král, J. Kratochvil, J. Krejčí, K. Kliment, V. Láska, N. Locherová, J. Nosco, I. Páv, J. Petříčková, V. Stárková, A. Stumpf, K. Sulová, L. Szalatnayová, J. Šejnoha, V. Štědrý, O. Toman, R. Václavík, J. Valenta, J. Zacpalová, V. Zelený, J. Židlický. – V č. 1-2/1962 uvedeni navíc: K. Bor, B. Bradbrooková, M. Karešová, A. Klimek, Z. Kolenčík, E. Kohák, D. Kubát, J. Martínek, B. M. Noscová, J. Petříček, F. Polák, S. Růžičková, M. Sázavská, I. Smutná, V. Vaněk, M. Zvára, B. Židlická, oproti předchozímu seznamu chybí J. Krejčí, J. Petříčková, J. Židlický.

Technické informace: A4 (1953 – č. 2/1957), 24x17 cm (od č. 3/1957), A5 (od č. 3-4/1963); 8-22 str. (1953-59, včetně obálky), 22-28 str. v dvojčíslech (1960-64, včetně obálky), 36-64 str. v šestičíslech (1965, včetně obálky), 4-24 str. (1966-69, včetně obálky); paginace přetržitá, obsahy ročníků 1953-64.

Grafická úprava a výtvarný doprovod: Dokumentární fotografie, portréty osobností (od 1957), zřídka reprodukce výtvarných děl (G. Goepfertová-Gruberová, A. Kohout-Lecocque, M. Šašek).

Náklad: 2000 (1955), 2500 (1958), 3000-4200 (od 1959).

LITERATURA

J. Pilař: Zradit – znamená zahynout, LitN 1955, č. 44; A. Vlach: Deset let, Sklizeň 1959, č. 3; Pětasedmdesátka Antonína Vlacha, Zpravodaj (Curych) 1980, č. 10; J. Strnad: Padesátá léta v české exilové literatuře, Tvar 1990, č. 35-38; M. Přibáň: Pocta Sklizni (a nejen jí), Tvar 1999, č. 3 (též in Estetika 1999, č. 1/3); M. Přibáň: Kdo byl Robert Vlach, Host 2002, č. 5; V. A. Debnár: Neúnavný exulant (o R. Vlachovi), LitN 2005, č. 40.

Autor hesla: Miroslav Zelinský (2002)

Aktualizace hesla: 28. 2. 2007 (mlp)

Aktualizace bibliografie: 28. 2. 2007 (mlp)

zpět na hlavní stranu