Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Egon HOSTOVSKÝ

* 23. 4. 1908, Hronov 
† 7. 5. 1973, Montclair (New Jersey, USA)  
 
Prozaik
 Pocházel z početné rodiny spolumajitele textilní továrny. Od roku 1919 studoval reálné gymnázium v Náchodě (maturoval v roce 1927), poté na FF UK a od roku 1929 ve Vídni. Studia ukončil roku 1937, habilitační práce zůstala neobhájena. Od roku 1930 byl postupně redaktorem pražských nakladatelství Melantrich, Sfinx, Šolc a Šimáček. V roce 1937 se stal úředníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Okupace Československa jej zastihla na přednáškovém turné v Bruselu, odkud se mu podařilo odjet do Paříže (v roce 1940) a po okupaci Francie do Lisabonu, kde strávil osm měsíců. Do USA přijel v lednu 1941 a od následujícího měsíce byl úředníkem čs. konzulátu v New Yorku. Ve službách ministerstva zahraničí zůstal i po návratu do ČSR v roce 1947; v květnu 1948 byl jmenován legačním tajemníkem, později chargé d’affaires na velvyslanectví v Norsku. V roce 1949 se zřekl své funkce a stal se exulantem, roku 1950 odjel do USA (americké občanství získal v roce 1957). Učil češtinu na vojenské škole v Monterey, publikoval v amerických novinách a působil jako poradce pro evropské literatury a redaktor Rádia Svobodná Evropa, později byl spisovatelem z povolání. V roce 1964 se odstěhoval do Dánska a věnoval se žurnalistice, po návratu do USA roku 1966 trávil poslední léta života v Millburnu v New Jersey. – Dcera Olga Hostovská-Castiellová (*1936) je literární historička. Hostovského třetí manželka Reggie Hostovská, roz. Weissová (1929–1993) po jeho smrti založila Literární cenu Egona Hostovského.
 Debutoval v roce 1923 v Podkrkonošských rozhledech (Náchod), celostátně roku 1924 ve Studentském časopise. Od dvacátých let tiskl své příspěvky v Ostravském večerníku (1927 zde jako příloha knižně nevydaný román Ve výhni), Národním osvobození (1931 zde na pokračování próza Ztracený stín), Moravskoslezském sborníku (Ostrava), Rudém právu aj., ve třicátých letech přispíval do periodik Host, Hovory o knihách, Kvart, Lidové noviny, Literární noviny, Lumír, Právo lidu, Rozhledy po literatuře a umění aj., v šedesátých letech publikoval mj. v Divadelních novinách a Literárních listech. V zahraničí uveřejňoval prózy a fejetony především v časopisech Čs. boj (Paříž), Obzor (Londýn), Zítřek (New York), po roce 1949 v Československém přehledu, Československých novináchProměnách (vše New York), Hlasu Československa (Washington) a ve Svědectví (Paříž). Po roce 1989 byly otištěny úryvky jeho děl v řadě periodik, mj. v Literární příloze Telegrafu (1993 zde první část novely Epidemie) a v Divadelní revui (1994 drama Osvoboditel se vrací). Již jako student se zapojil do snah o česko-židovské sblížení v rámci spolku českých akademiků židů Kapper, jehož byl několik let předsedou; redigoval Kalendář českožidovský (1931–1937, s dalšími), který vycházel péčí tohoto spolku. – Zfilmovány byly novela Ztracený stín (1937, s názvem Vyděrač, sc. Jan S. Kolár, Jan Gerstel a Lubomír Linhart, r. Ladislav Brom) a román Půlnoční pacient (1957, s názvem Špioni, r. Henri-Georges Clouzot). Čs. televize uvedla dramatizace románů Dobročinný večírek (1992, sc. + r. Jan Hřebejk) a Nezvěstný (2002, sc. Josef Eismann, r. Pavel Kačírek). Divadelní dramatizaci románu Všeobecné spiknutí připravil Dušan D. Pařízek (Spiknutí, 2008), divadelní dramatizaci románu Cizinec hledá byt připravil Tomáš Loužný (2018). Český rozhlas uvedl dramatizaci románu Půlnoční pacient (2006, r. Markéta Jahodová). V exilovém prostředí i v domácím samizdatovém oběhu byl Hostovskému po určitý čas mylně přisuzován román Lubora Zinka Únor. – V roce 1993 se konalo v Hronově mezinárodní sympozium Návrat Egona Hostovského, FF UK uspořádala v Praze konference Egon Hostovský v kontextu psychologické a existenciální prózy 30. a 40. let (v roce 2003) a Literární dobrodružství českého židovského spisovatele ve 20. století (v roce 2018). Ve Studentském časopise užíval Hostovský pseudonymu H. Noge.
 

Soustředěním k existenciálnímu, filozofickému a psychologickému rozměru lidské existence má Hostovského tvorba blízko k pražské židovské literatuře (Franz Kafka, Richard Weiner, Franz Werfel); později byla ovlivněna také soudobým angloamerickým románem. Ústředním tématem Hostovského díla je duchovní osamění a izolace člověka v nekomunikativním světě, napětí mezi nemožností dorozumět se a touhou po harmonii, snaha dobrat se vyšší pravdy skutečnosti v nesrozumitelné společnosti ničící existenci jedince navzdory jeho snaze po osvobozujícím činu, který má ovšem ve svém výsledku už jenom charakter zoufalého gesta. Autorovo směřování k postižení etického náboje lidského konání našlo svůj výraz již v debutu Ghetto v nich, příběhu postav poznamenaných rasovou odlišností. V následujících prózách ze třicátých let vystavuje Hostovský své nejisté, introvertní a snadno zranitelné hrdiny mimořádným situacím (válka v Danajském daruÚkrytu, očekávání smrti v Případu profesora Körnera), a nutí je tak hledat nové alternativy komunikace s okolním světem, souvztažnost činů jedince s vyšším duchovním řádem. V některých prózách vyúsťuje reálná situace vnějšího ohrožení v iracionální jednání hrdinů a spouští vnitřní mechanismy zla (Žhář), jindy naopak vede k těsnějšímu semknutí společenství (Dům bez pána).
Nástup fašismu a válka dále prohloubily autorův pocit groteskní tragičnosti života. V románu Sedmkrát v hlavní úloze, reflektujícím fatální zápas humanistické evropské kultury s rasismem, pojmenoval Hostovský osud a vinu evropské inteligence. Pod vlivem války a osobní zkušenosti z dvojí emigrace získaly v jeho prózách postupně dominantní postavení motivy cizince, bezdomoví i dvojnictví. Hostovského díla situovaná do USA prostupuje polarita mezi ztrácející se jistotou a nově vznikající nadějí, mezi skepsí a důvěrou i další antinomie. Ve filozofických Listech z vyhnanství symbolizuje politický exil vyhnanství metafyzické. Románové podobenství Cizinec hledá byt odkrývá v příběhu titulní postavy-nezakotvené existence i celé galerie groteskních typů absurditu vztahů mezi lidmi, pramenící nejen z poválečné situace, ale také z individuálního sváru rozumu a citu, tvořivého pojetí života a lidské slabosti; na konkrétním osudu vyjevuje obecný mravní smysl života.
Od počátku padesátých let se Hostovského ústřední téma promítalo do zachycení světa evropských emigrantů v poválečné Americe. V obrazu jejich života, v němž postupně převládá ztráta víry v pozitivní ideje a touha uniknout politické realitě, využívá Hostovský prvků napínavého, špionážního děje, tajemství i ironie (Půlnoční pacient) a současně zvýrazňuje groteskní bizarnost postav a postaviček, neschopných naplnit obsah humanity a bezmocných vůči mocenským mechanismům (Dobročinný večírek). Autorovo hledání ztracené lidské identity vrcholí románem Všeobecné spiknutí. Autobiograficky motivovaný příběh spisovatele cizího původu žijícího v Americe je opět psychologickou analýzou úzkosti člověka z nepoznaného ve vlastním nitru, jeho úsilí o sebepoznání i o obranu svobody člověka před „spiknutním“ vnějšího světa. V próze plné napětí, tajemství a náznaků se prolíná skutečný svět se světem přeludů. Zdrojem nalezení vnitřní rovnováhy se stává dorozumění s blízkým člověkem a uvědomění si podstatnosti tohoto vztahu. Tato románová konfese je svědectvím Hostovského věčných návratů ke kořenům a kontinuitě lidského života. Obdobně tomu je v memoárech z počátku šedesátých let (Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině aneb O ctihodném povolání kouzla zbaveném). – Jediné Hostovského drama Osvoboditel se vrací syntetizuje autorovy celoživotní názory na svět, na společnost, na profesionální politiku velkých slov.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zavřené dveře (PP 1926); Stezka podél cesty (P 1928); Ghetto v nich (P 1928; přeprac. in Cesty k pokladům); Danajský dar (P 1930); Ztracený stín (P 1931); Případ profesora Körnera (P 1932); Černá tlupa (P 1933); Cesty k pokladům (PP 1934); Žhář (P 1935); Dům bez pána (R 1937); Kruh spravedlivých (P 1938; poté in Tři starci); Tři starci (PP 1938); Listy z vyhnanství (PP, Chicago 1941; 1946); Sedmkrát v hlavní úloze (R, New York 1942; 1946); Úkryt (P, Texas 1943; 1946); Cizinec hledá byt (R 1947); Osamělí buřiči (PP 1948); Nezvěstný (P, dán. s tit. Eftersogt, Kobenhavn 1951; česky Toronto 1955; 1994); Půlnoční pacient (P, angl. s tit. The Midnight Patient, New York 1954; česky New York 1959; 1969 – téměř celý náklad zničen, 1997); Dobročinný večírek (R, angl. s tit. The Charity Ball, London 1957; česky New York 1958; 1990); Všeobecné spiknutí (R, angl. s tit. The Plot, New York 1961; česky 1969); Tři noci (R, New York 1964, 1997); Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině aneb O ctihodném povolání kouzla zbaveném (vzpomínky, Toronto 1966; 1995); Osvoboditel se vrací (Kolín n. R. 1972, obsahuje: D Osvoboditel se vrací a P Epidemie; scénické čtení D Osvoboditel se vrací, 1993; Epidemie in Spisy E. H., sv. 10, 1997).
Ostatní práce: Manipulation of the Zhdanov Linie in Czechoslovakia (New York 1952); Komunistická modla Julius Fučík a jeho generace (New York 1953, též angl., česky též in V. Papoušek: Trojí samota ve velké zemi, 2001).
Výbory: Cizinci hledají byt (1967, obsahuje: Listy z vyhnanství, Sedmkrát v hlavní úloze, Cizinec hledá byt); Jan Čep – Egon Hostovský (strojopis. bibliof. vyd. jejich textů, Plumlov 1993, ed. L. Šebela a M. Trávníček).
Souborné vydání: Spisy E. H. (1994–2002, ed. O. Castiellová-Hostovská, nakladatelství Erm /sv. 2, 3, 7, 12/; Nakladatelství Franze Kafky /sv. 5 a 10/; nakladatelství Akropolis /sv. 1, 4, 6, 8, 9, 11/): Sv. 1 Ztracený stín + Případ profesora Körnera (2001); sv. 2 Černá tlupa + Žhář (1995); sv. 3 Dům bez pána (1994); sv. 4 Listy z vyhnanství + Úkryt (1998); sv. 5 Sedmkrát v hlavní úloze (1998); sv. 6 Cizinec hledá byt + Dobročinný večírek (2002); sv. 7 Nezvěstný (1994); sv. 8 Půlnoční pacient (1997); sv. 9 Všeobecné spiknutí (1998); sv. 10 Tři noci + Epidemie (1997); sv. 11 Drobné prózy (1997); sv. 12 Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině (1995).
Příspěvky ve sbornících: American Slavic and East European Review 21, 1943 (Londýn; zde studie The Czech Novel Between The Two World Wars); Vánoční tisk Svobodné Evropy (New York 1955); The Jews of Czechoslovakia 1, 1968 (New York; zde studie Participation in Modern Czech Literature).
Překlad: S. Zweig: Dobrodružství života (1931, s O. F. Bablerem a R. Černým).

LITERATURA

Bibliografie: L. Vacina in E. H. (výb. bibl., Okresní knihovna Náchod, 1990).
Knižně: P. Fraenkl: K problematice sebecitu v díle E. H. (1936); Padesát let E. H. (sb., New York 1958, ed. J. Pistorius); Katalog výstavy Návraty. Jan Čep a E. H. (PNP Praha, 1969); E. H. Vzpomínky, studie a dokumenty o jeho díle a osudu (sb., Toronto 1974, ed. R. Šturm); F. Kautman: Polarita našeho věku v díle E. H. (1993, původně samizdat 1977); Návrat Egona Hostovského (sb., 1996, ed. F. Kautman); V. Papoušek: E. H. (1996); V. Papoušek: Trojí samota ve velké zemi (2001); V. Sádlo: E. H. a rodný kraj (2007); V. Sádlo: E. H. and his Native Ladnd (2008); V. Papoušek: Žalmy z Petfieldu: E. H., příběh spisovatele 20. století (2012); E. H.: Literární dobrodružství českého židovského spisovatele ve 20. století (sb. z konference, 2018, eds. V. Vaněk a J. Wiendl); O. Hostovská, V. Sádlo, B. Svobodová: E. H. a jeho radosti života (2018).
Studie a články: V. Černý: O E. H., Listy pro umění a kritiku 1933, č. 16, též in Tvorba a osobnost 1 (1992); L. Páleníček: Nad H. knihami z emigrace, Kytice 1, 1945/46, č. 11; H. Weislová: E. H. za války, KM 1946, č. 1; L. M. (= L. Matějka): Tisk o románech E. H., in Kulturní sborník Rok (New York 1957); M. Pohorský: doslov in Cizinci hledají byt (1967); M. Pohorský: doslov in Žhář (1968); M. Pohorský: doslov in Půlnoční pacient (1969); M. Pohorský: doslov in Všeobecné spiknutí (1969); M. Pohorský: Zpráva o E. H., Listy 1969, č. 4; J. Firt in Knihy a osudy (Kolín n. R. 1972; 1991); F. Kautman: předmluva in Dobročinný večírek (Toronto 1985); M. Pohorský: doslov in Dobročinný večírek (1990); F. Valouch: Osamělý běžec E. H., Tvar 1990, č. 12; B. Svadbová: E. H. (medailon), Čtenář 1991, č. 6; V. Novotný: Causa E. H., Reflex 1991, č. 36; V. Vaněk: Vedlejší postavy v románech E. H., ČL 1991, č. 6; V. Papoušek: Obraznost v díle E. H., Tvar 1991, č. 46, též in sb. K české literatuře 1945–1948 (1992); F. Kautman: E. H., LidN 21. 5. 1992, příloha Národní 9, č. 21; O. Hostovská: Jazyková stránka H. knih z období jeho druhé emigrace, LitN 1993, č. 26; O. Hostovská: Osvoboditel se vrací – pohled do zákulisí, Divadelní revue 1994, č. 1; V. Papoušek: Časové vědomí postav v díle E. H., Tvar 1994, č. 4; F. Kautman: Rané prózy E. H., Kritický sborník 1994, č. 2; Z. Dětáková: Jak se ze starého Hostovského stal nový Hostovský (o ediční přípravě Spisů), KP RR 1997, č. 8; B. Knejzlíková: Zapomenutý román Ve výhni a jeho vztah k dalším raným dílům E. H., Tvar 2000, č. 15; V. Šťástka: Vypravěčské esence E. H. – pokus o analýzu incipitů, Tvar 2003, č. 13; V. Papoušek: Imaginativní reprezentace existence v díle E. H., Tvar 2003, č. 13; O. Hostovská: Hostovský z pohledu Václava Černého, Dokořán 2003, č. 26; M. Mravcová: Fenomén dvojnictví v Hostovského rané próze Ztracený stín, Dokořán 2003, č. 26; A. Koenigsmark: Šifry a znamení E. H., Dokořán 2003, č. 27; V. Sádlo: Autobiografické prvky v románu Všeobecné spiknutí, Dokořán 2003, č. 27; M. Uhde: E. H., Proglas 2004, č. 4; R. Hamanová: Jedenadvacet dopisů Egona Hostovského Václavu Černému z let 1929–1968 a tři dochované odpovědi Václava Černého z let 1966–1968 jako částečný doplněk, LA PNP 2006, č. 37; Z. Mareček: Česky píšící židovští autoři, in Přednášky a besedy z XL. běhu Letní školy slovanských studií (2007); J. Škvorecký: Byl to jenom spisovatel..., Host 2008, č. 4; J. Holý: Před sto lety se narodil E. H., ČJL 2007/2008, č. 5; A. Catalano in Rudá záře nad literaturou (2008); O. Hostovská: E. H. a jeho pravda, Náchodsko od minulosti k dnešku 2009, sv. 6; J. Hofmanová: Českožidovské hnutí očima Egona Hostovského, Náchodsko od minulosti k dnešku 2009, sv. 6; V. Vaněk, Vedlejší postavy – Návraty a extáze – Slovo osudné a slovo podvržené, in Disharmonie (2009); J. Brabec: Konfliktní přijetí Hostovského románu Sedmkrát v hlavní úloze, in Panství ideologie a moc literatury (2009); H. Kosková: Čeští spisovatelé na rozhraní dvou kultur, Literární noviny 2010, č. 42; V. Papoušek: doslov in Nezvěstný (2011); H. Kučerová in Základní problémy vývoje českého expresionismu (2011); O. Hostovská: Život s knihou, Listy 2012, č. 1; A. Car: Diaspora i emigracja: Wymiary egzystencji: Listy z wygnania E. H., Bohemistyka 2012, č. 2; O. Hostovská: Upír Hostovský, Listy 2014, č. 4; L. Doležel in Hererocosmica II (2014); L. Kroulíková: Židovské motivy v literárním díle E. H., in Cizí i blízcí (2016); táž: Kalendář česko-židovský za redakce Egona Hostovského a Hanuše Bonna, in Cizí i blízcí (2016); M. Zetová: Motiv dvojníka v dialogu E. H. s Dostojevským, ČL 2017, č. 5; Z. Mareček: Vzpomínková próza židovských autorů po roce 1945, in Přednášky a besedy z L. ročníku Letní školy slovanských (bohemistických) studií (2017); O. Hostovská: Smutný šprýmař Hostovský, Slovo a smysl 2017, č. 28; F. Všetička in Energie Ephialta (2018); J. Holý: Nebývalý zájem o Hostovského, i-kanon 9. 8. 2019 (příspěvek do polemiky M. Kosáka, O. Hostovské a M. Pokorného a její shrnutí, zde); B. Svobodová: „Divná doba, ale veliká!“: Politické převraty pohledem E. H. v dramatu Osvoboditel se vrací a v románu Nezvěstný, in Role středoevropského spisovatele-intelektuála ve zlomových okamžicích dějin (2018); K. Čikarová: Žánr, který nikdy neumírá, Týden 2019, č. 10.
Recenze: Zavřené dveře: A. M. Píša, Host 6, 1926/27, s. 113 * Stezka podél cesty: V. Černý, Host 7, 1927/28, s. 126 * Ghetto v nich: -jz- (= J. Zahradníček), Tvar 1928, s. 398 * Danajský dar: F. X. Šalda, ŠZáp 3, 1930/31, s. 310, též in Kritické glosy k nové poezii české (1939) + Z období Zápisníku 2 (1988) * Ztracený stín: V. Černý, LitN 5, 1930/31, č. 10 * Případ profesora Körnera: F. X. Šalda, ŠZáp 4, 1931/32, s. 335 * Černá tlupa: P. Fraenkl, Naše doba 41, 1933/34, s. 311 * Žhář: F. X. Šalda, ŠZáp 8, 1935/36, s. 249, též in Kritické glosy k nové poezii české (1939) + Z období Zápisníku 2 (1988) * Kruh spravedlivých: V. Černý, LidN 26. 7. 1938 * Listy z vyhnanství: B. F. (= B. Fučík), LD 24. 5. 1946; M. Bauer, Tvar 1998, č. 14 * Sedmkrát v hlavní úloze: S. Budín, New-Yorské listy (New York) 24. 1. 1943; J. M. Grossman, Listy l, 1946/47, č. 2; J. Brabec, Kritický sborník 1993, č. 3 * Cizinec hledá byt: V. Černý, KM 1947, s. 324, též in Tvorba a osobnost 1 (1992); J. Grossman, Listy 1948, č. 1, též in Analýzy (1991) * Komunistická modla Julius Fučík...: Z. Hoření, Naše pravda 2003, č. 3 * Nezvěstný: M. Tůma, Skutečnost (Paříž) 1953, č. 9/10; P. Janáček, LidN 28. 4. 1994, příloha Národní 9, č. 17 * Půlnoční pacient: O. Odložilík, Sklizeň (Hamburk) 1954, č. 9 (21); P. Den, Perspektivy (New York) 1961, č. 2; V. Papoušek, Tvar 1997, č. 8; M. Jareš, Tvar 2002, č. 16 * Dobročinný večírek: pb- (= P. Berka = F. P. Uhlíř), Zápisník (New York) 1958, č. 1; K. Bednář, Plamen 1960, č. 7; I. Ř. (= I. Řezníček), Svědectví (Paříž) 1986, č. 78; J. Holý, LitN 1990, č. 37 * Všeobecné spiknutí: J. Čep, Zápisník (New York) 1961, září-říjen; Z. Kožmín, HD 1969, č. 14; H. Kosková, Svědectví (Paříž) 1974, č. 48 * Literární dobrodružství...: P. Den, Proměny (New York) 1966, č. 4; J. Träger, DivN 1966, č. 1 * Osvoboditel se vrací: A. Měšťan, Svědectví (Paříž) 1973, č. 46 * Jan Čep – Egon Hostovský: V. Novotný, Tvar 1994, č. 14 * Tři noci + Epidemie: M. Jungmann, LitN 1998, č. 10; V. Novotný, Týdeník Rozhlas 1998, č. 5.
Rozhovory: R. Vlach, Sklizeň (Hamburk) 1957, č. 10 (58); J. Träger, SvSl 19. 4. 1969; Z. Salivarová, Telegram (Edmonton) 2, 1971/72, č. 5; A. J. Liehm in sb. Generace (Kolín n. R. 1988; 1991).
Nekrolog: P. T. (= P. Tigrid), Svědectví (Paříž) 1973, č. 46.
Vzpomínky: O. Hostovská: Můj pen-friend E. H., LitN 1990, č. 14; Z. J. Slouka, LitN 1999, č. 15.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památník národního písemnictví
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963, dodatky A–M

Autor hesla: Blanka Svadbová (1994)
Aktualizace hesla: 14. 4. 2020 (pš)
Aktualizace bibliografie: 14. 4. 2020 (pš)
 
zpět na hlavní stranu