Slovník české literatury po roce 1945

Jan SKÁCEL

* 7. 2. 1922, Vnorovy (u Strážnice)

† 7. 11. 1989, Brno

Básník

Pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Emil Skácel, synovec spisovatele Františka Heritesa (1851–1929), napsal řadu pedagogických a publicistických pojednání a pod pseudonymem E. Soryl vydal i sbírku básní Byla vojna, bude? (1936). Jan Skácel prožil dětství v Poštorné a v Břeclavi, kde také v roce 1933 začal studovat reálné gymnázium. Roku 1938 přešel na reálné gymnázium v Brně-Králově Poli. Po maturitě (1941) byl uvaděčem v brněnském kině Moderna a od listopadu 1942 byl totálně nasazen jako dělník na stavbách silnic a tunelů v Rakousku (St. Valentin, Wiener Neustadt, Ebensee). Studia češtiny a ruštiny na brněnské FF a PdF (1945–1948) nedokončil. Oldřich Mikulášek jej v roce 1948 přivedl do kulturní rubriky deníku Rovnost, kde pak Skácel pracoval jako redaktor. Po nuceném odchodu (1952) byl údržbářem v Závodech přesného strojírenství v Brně-Líšni (1952–1953). Od dubna 1953 působil v literárně-dramatickém oddělení brněnské redakce Čs. rozhlasu. V letech 1963–1969 byl šéfredaktorem časopisu Host do domu. Po jeho zániku (1970) za tzv. normalizace žil, odsunut na okraj oficiálního literárního oběhu, jako spisovatel z povolání, publikoval však pouze zřídka, knižně nejprve v cizině, doma až v osmdesátých letech. – Bratr Petr Skácel (1924–1994) byl malíř a výtvarný pedagog. Manželka Božena Skácelová byla původně vdaná za básníka Oldřicha Mikuláška.

Debutoval ve Studentském časopise (1938). Po válce přispíval verši i publicistikou mj. do periodik Rovnost, Blok, Nový život, Host do domu, Český jazyk a literatura, Kultura, Kulturní tvorba, Plamen, Čs. fotografie, Čs. voják, Orientace, Listy Klubu přátel poezie, Literární noviny (Literární listy, Listy), Index, Trn, Věda a život, Brněnský večerník a ROK. Svými texty přispěl do katalogů výstav mnoha výtvarníků (mj. Jan Steklík, 1982; Jaroslav Škarohlíd, 1985; Anna Poustová, 1986; Emanuel Ranný, 1989). Je autorem rozhlasových pásem Old Shatterhand po padesáti letech (1962) a Henri Rousseau z Ivančic (1963, t. r. otištěno v Hostu do domu) aj. Pro dramatizaci Andersenovy pohádky Sněhová královna v divadle Laterna Magika (prem. 1979, r. Evald Schorm) napsal písňové texty pod pseudonymem František Raný (jméno jeho dědečka); smlouvu s agenturou Dilia, která odmítla se Skácelem spolupracovat, uzavřel namísto něj Jan Zábrana. Scénickou montáž ze Skácelových veršů Na dávném prosu (1985) připravila Eva Tálská v brněnském Divadle Na provázku. Báseň Uspávanka s Hokusajem zdramatizoval Zbyněk Vybíral (s tit. Vrabeček na rýžovém zrnku, rozmnož., 1989). Skladatel Miloslav Ištvan zhudebnil pět Skácelových básní v cyklu písní Smuténka (1970), jiné Skácelovy básně zhudebnili mj. Lubomír Peduzzi, Dalibor Spilka, Miloš Štědroň a Zdeněk Zouhar. – Řada Skácelových sbírek vyšla v samizdatu, často však bez spolehlivé datace: Chyba broskví (Petlice 1975), Deset malých recenzí (1975), Tratidla, Oříšky pro černého papouška (oba 1976), Nepatrné requiem (Brno 1977), Talisman (1978), Poezie (Edice Expedice 1978, obsahuje: Tratidla, Nepatrné requiem, Chyba broskví), Uspávanky (Brno 1979), Poezie II (Edice Expedice 1981, obsahuje: Chyba broskví, Oříšky pro černého papouška, Talisman a interview Karla Paly s J. S.) aj. Jazzová sekce vydala Skácelovy fejetony otiskované v letech 1963–1970 v Hostu do domu (Malé recenze, b. d., 1. pol. 80. let). Přispěl do samizdatových sborníků a antologií Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Zima (Brno, /Hyperbibliofilie/ 1973), Věci (Brno, /Hyperbibliofilie/ 1974), Moravská čítanka 1982 (Petlice 1982), Básníci a samotáři (1984), Miroslavu Drozdovi a Jiřímu Honzíkovi k šedesátinám (1984), Jaroslav Seifert 1986 (Edice Expedice 1986), Karlu Srpovi k padesátinám (1987), JK 75 (Pražská imaginace 1989, věnováno Jiřímu Kolářovi) aj. Ke Skácelovým šedesátinám vyšly samizdatové sborníky Z pěstiček zaťatých a Janu Skácelovi k šedesátinám (oba 1982). – Česká televize natočila vzpomínkový dokumentární filmy Růžemi navštívený (r. Jiří Vanýsek, 1995) a Sedm slov Jana Skácela (r. Rudolf Chudoba, 2007), a také program Jiřího Pavlici se zhudebněnými Skácelovými texty Slunovrat (r. Petr Hajn, 2000). Skácelovu dílu je věnován též film společnosti Perplex Kolik příležitostí má růže (r. Jiří Suchý, 1997). – Skácel používal šifry SK, v 70. letech užil pseudonym František Raný. Jeho překlady z téže doby podepsali básník Josef Suchý a režisér Milan Pásek.

Po studentských a poválečných básnických pokusech publikovaných časopisecky se Skácel ve druhé polovině padesátých let představil zralou knižní prvotinou. Sbírka Kolik příležitostí má růže souzněla s obecnějším dobovým hledáním autenticity a prvotních hodnot ve všednodenním životě a v kulturní tradici. Zároveň však předznamenávala mnohé konstanty básníkovy poetiky: výrazovou úspornost a tvarovou sevřenost, objevnou metaforiku, zachycující atmosféru i obecný rozměr jedinečné situace. Projevil se zde rovněž pro Skácela trvale příznačný důraz na morální rozměr bytí, který vyplývá z básníkova „venkovanství“: z vnímání individuálního lidského života a jeho společenských souřadnic na pozadí archetypálního rytmu světa. Motivy osudové dramatičnosti a tragiky života se dále vyhraňují ve sbírkách básní Co zbylo z anděla a Hodina mezi psem a vlkem, v nichž vypjatý étos a baladičnost vyrůstá přímo, ale i prostřednictvím K. J. Erbena, z folklorní mytické obraznosti. Ve sbírkách Smuténka a Metličky se proti volnému verši (doposud u básníka dominujícímu) prosazují tradiční strofické a veršové formy; Skácelova často i tematizovaná zdrženlivost ke zneužívání slova pak dává vzniknout gnómickým, až k elementaritě zjednodušeným básním, jejichž metafory gradují v ostrých pointách. Formální a jazyková prostota zůstává vlastností Skácelovy poezie i později, kdy v souvislosti se společenskou situací sedmdesátých a osmdesátých let a s básníkovým vynuceným mlčením zesilují v jeho verších motivy existenciálních úzkostí. Po formálně pestřejší sbírce návratů a bilancí Dávné proso vydal dvě stovky čtyřverší Naděje s bukovými křídly, v nichž jsou ohlasy moravských písní, reálie z kraje básníkova dětství i z matčiny Vysočiny východiskem ke střetávání tradiční zvykovosti venkova s městskou utilitaritou. Dialog mezi „vesnickým“ a „městským“ tu nabývá rovněž podoby nostalgické revokace minulosti, interpretované jako protiklad k povrchnosti a uspěchané nevšímavosti soudobého života. Tato tematika je rovněž integrální součástí Skácelovy publicistiky. Prosadil se v ní zejména specifickým útvarem „malých recenzí“, které v šedesátých letech vznikaly pro Čs. rozhlas a časopis Host do domu (soubory Jedenáctý bílý kůň, Třináctý černý kůň). Zřetelný tradicionalismus, citlivé pojmenování aktuálních problémů, často prostřednictvím zdánlivě nicotného detailu, a posmutnělý sentiment mobilizovaly silným etickým akcentem sebereflexi čtenářů. – Etické poselství, slovesná kultura a chápavé přijetí adresáta jako rovnocenného partnera jsou znakem Skácelovy tvorby pro děti. Z ní nejvýraznější je sbírka delších básní s epickým jádrem aktualizujícím domácí, orientální, ale také biblické látky (Uspávanky), a dvojice knížek inspirovaná pastely Josefa Čapka (Kam odešly laně, Proč ten ptáček z větve nespadne).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: S městem za zády (1955, text k leptům M. Slezáka); Kaštany padají (B 1955, bibliofilie s litografií Vojtěcha Štolfy); Kolik příležitostí má růže (BB 1957); Co zbylo z anděla (BB 1960); Jak šel brousek na vandr (B pro děti, 1961); Pohádka o velikém samovaru (veršovaná pohádka pro děti, 1961); Hodina mezi psem a vlkem (BB 1962); Jedenáctý bílý kůň (kurzivky, 1964; rozšíř. 1966); Smuténka (BB 1965); Metličky (BB 1968); Tratidla (BB, bibliofilie s grafikami Jiřího Lišky, 1974); Chyba broskví (BB, Toronto 1978; poté in Naděje s bukovými křídly, samostatně jako bibliofilie s grafikami Cyrila Urbana 1998; bibliofilie s grafikami Jaromíra Garguláka 2006); Oříšky pro černého papouška (BB, Hamburk 1980; bibliofilie s grafikami Jaromíra Garguláka 2005; poté in Naděje s bukovými křídly); Dávné proso (BB 1981); Básně /1976–1978/ (Mnichov 1981, copyright 1982); 6 básní (novoroční tisk K. Majera pro rok 1982); Naděje s bukovými křídly (BB 1983, obsahuje: Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška); Uspávanky (BB pro děti, 1983); Odlévání do ztraceného vosku (BB 1984; bibliof. 2010); Jak se bubnuje na princezny (převyprávěné moravské lidové pohádky B. M. Kuldy, 1984, pod jménem Blanky Stárkové, 2. vyd. pod tit. Pohádky z Valašského království, již pod jménem J. S., 2006); Kam odešly laně (BB pro děti k pastelům J. Čapka, 1985); Kdo pije potmě víno (BB 1988); Proč ten ptáček z větve nespadne (BB pro děti k pastelům J. Čapka, 1988); Hřbitov vinařů (B, bibliofilie, faksimile J. S. k udělení Petrarkovy ceny, 1989, ed. E. Ranný); A znovu láska (BB 1991); Třináctý černý kůň (PP, EE 1993, ed. J. Opelík); Na koni páv a smrt a moruše, v studánce voda živá (sc. pro Laternu magiku z r. 1982, příležitostný tisk k nedožitým pětasedmdesátinám, 1997, ed. J. Opelík; bibliofilie + CD s mědirytinami Karla Zemana 2010)); O pejsku Ťapovi, výru Výrovi, slavíčku Slavíkovi a kočičce, která se moc styděla (BB pro děti 1998); Stracholam. Zakázaná sbírka z roku 1971 (BB 2001).
Výbory: Krajina s kyvadly (BB, bibliofilie, 1985, ed. E. Ranný); Kdo se vejde na housle (BB, bibliofilie, 1986, výběr J. S., kompozice E. Ranný); Druhá Tratidla (BB, bibliofilie, 1987); Píseň o nejbližší vině (B, bibliofilie, 1988, výběr J. S., kompozice E. Ranný); Sníh, hvězdy a popel (BB 1989, ed. L. Soldán); Čtyřverší (BB, bibliofilie s rytinou J. Chebena, 1989); Tři básně pro Jindřicha Svobodu (BB bibliofilie 1989); Poslední žízeň (BB, bibliofilie, 1990, ed. E. Ranný); Noc s Věstonickou venuší (BB 1990); Jiná smuténka (BB, bibliofilie 1991); Stracholam (1993); Talisman (BB bibliofilie s grafikami J. J. Králíka, 1996); Květy z nahořklého dřeva (BB, též z B překladů, 2000, ed. J. Opelík); Kdo učil mlčet kámen (2001, ed. Z. Hron); Překrásná je nepotřeba nářku (BB 2006, ed. E. M. Nováková); Zlé laně odcházejí k ránu (BB 2007, ed. Marcela Turečková); Uspávanka s plavčíkem a velrybou (B 2011); Talisman (BB, bibliofilie s grafikami E. Ranného jun., 2012); Setkání/Stretnutie (básně J. Skácela a M. Rúfuse, 2012).
Souborná vydání: Vítr jménem Jaromír (1966, obsahuje sbírky Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem); Básně (Blok, 1995–96, 3 sv.; sv. 1, 2 s tit. Básně, 1995–96, sv. 3 s tit. Básně pro děti, 1996, ed. J. Opelík).
Korespondence: Vzájemná korespondence Jan Skácel – Jiří Fried (2001, ed. J. Opelík).
Ostatní práce: Olomouc (úvodní text k fotografiím Antonína Gribovského, 1968).
Překlady: F. G. Lorca: Mariana Pinedová (rozmn. 1974, prem. 1973, pod jménem Josefa Suchého); T. M. Plautus: Lišák Pseudolus (rozmn. 1988, knižně 2013; prem. 1985, též volně uprav.); Sofokles: Oidipus (rozmn. 1988, prem. s tit. Vladař Oidipus, 1973, pod jm. režiséra Milana Páska).
Příspěvky ve sbornících: A co láska. Antologie české poezie 20. století (1963); Každou vteřinu (1964); Brno (1964); Jakou barvu má srdce. Česká poezie 1945–65 (1965); Slovo a hlas (potřetí). K 25. výročí Violy (1988).
Uspořádal a vydal: O. Mikulášek: Běžící luna (1959); K. Kapoun: Nedomilováno (1963); Návraty. 6 básníků a 6 zamilovaných (1964); Český brevíř lásky (1966, s A. Přidalem).
Zvukové a obrazové nosiče: Na dávném prosu (EP 1989); Odešel tiše za ticho se schovat (zhudebněné verše, různí autoři, CD 1995); Na koni páv a smrt a moruše (CD 1999, příloha knižního vydání adaptace stejnojmenného literárního scénáře ZvŠ Ořechov); O Slunovratu (Jiří Pavlica, CD 1999, DVD 2004); Kam odešly laně (CD 2001); Básníci před mikrofonem (CD 2003); Pohádky z Valašského království (čte B. Polívka, CD 2010); Setkání/Stretnutie (písně D. Klementové na texty J. Skácela a M. Rúfuse, CD 2012); Vladimír Veit: Rosa Coeli (2013); Jan Skácel aneb Kolik příležitostí má růže (verše J. S. zhudebnil Jiří Suchý, DVD 2015).

LITERATURA

Knižně: Bílá žízeň (sb., 1993); Z. Kožmín: Skácel (1994); Agata Firlej: Czarny kruk (Poznan 2010).
Monotematická čísla časopisů: ROK 1992, č. 1; Šlépěje kultury západní Moravy 1992, č. 3.
Bibliografie: M. Šedová: Básník Jan Skácel (Brno 1987); J. Opelík in J. S., Květy z nahořklého dřeva (2000); Radana Denemarková: Jan Skácel (Břeclav 2002)
Studie a články: O. Sus: Ironie moudrého J. S., Plamen 1962, č. 8, též in Cesty k dnešku (1964); J. Opelík in sb. Jak číst poezii (1963); V. Černý: Hrst úvah nad J. S., HD 1967, č. 3; B. Doležal: „Nezaměnitelný představitel básnické českosti“, Tvář 1969, č. 3; M. Hamada in Básnická transcendencia (Bratislava 1969); V. Karfík in sb. Jak číst poezii (2. vyd., 1969); K. Milota: Cesta do ticha, Plamen 1969, č. 5; S. Richterová: Krajina proměn a tvary ticha. 2 x 100 čtyřverší J. S., Svědectví (Paříž) 1982, č. 66, též in Slova a ticho (Mnichov 1986; 1991); J. Kudrnáč in Sborník prací FF brněnské univerzity, Řada literárněvědná, D 32, 1983, č. 30; Z. Kožmín in Interpretace básní (1986); K. Chvatík: O J. S. a druhé etapě jeho básnického díla, Listy (Řím) 1987, č. 3; J. Trávníček in Sborník prací FF brněnské univerzity. Řada literárněvědná, D 37, 1988, č. 35; D. Šlosar: Slova J. S., Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1989, č. 1–2; P. Handke: Náhlé básníkovo nevědění, LidN 19. 4. 1990; J. Trávníček: Moravská inspirace v poezii O. Mikuláška a J. S., ČL 1990, s. 337; K. Chvatík in Melancholie a vzdor (1992); I. Vaňková in Mlčení a řeč v komunikaci, jazyce a kultuře (1996); Z. Kožmín in Studie a kritiky (1995); J. Opelík: Skácelovo erbenovství, in Sborník prací FF BU, r. 48, V 2, 1999; J. Krejčí: Krajina s hlavou obrácenou zpátky, Tvar 1999, příl. Tvary, č. 11 a 12; K. Machová Ondřejová: Moderní básník a folklor, in Česká literatura v intermediální perspektivě: IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky (2010); B. Manolova: Skácelovo básnické vidění z hlediska kognitivní vědy, Bohemica litteraria 2010, č. 1/2; J. Hanuš: Jan Skácel: socialista s lidskou tváří, in Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století (2011); R. Malý: K jednomu inspiračnímu zdroji poezie Jana Skácela, Bohemistyka 2012, č. 2; A. Rozbořilová: Pod samým tichem jakýsi jiný hluk, Český bratr 2016, č. 9.
Recenze: Kolik příležitostí má růže: J. Opelík, LitN 1957, č. 36; O. Sus, HD 1957, s. 466; J. Svoboda, Červený květ 1957, s. 466 * Co zbylo z anděla: M. Vacík, Tvorba 1960, č. 48; F. Vrba, LitN 1960, č. 42; L. Kundera, Rovnost 19. 11. 1960 * Hodina mezi psem a vlkem: F. Vrba, LitN 1963, č. 5; J. Brabec, Kulturní tvorba 1963, č. 10; O. Sus, HD 1963, č. 1; J. Trefulka, HD 1963, č. 2; M. Blahynka, Kultura 1962, č. 50 * Jedenáctý bílý kůň: J. Opelík, LitN 1965, č. 13; M. Petříček, HD 1965, č. 4; M. Pohorský, Kulturní tvorba 1965, č. 32; P. Den, Proměny (New York) 1967, č. 3 * Smuténka: Z. Kožmín, Plamen 1965, č. 11; O. Sus, HD 1965, č. 12; M. Blahynka, Kulturní tvorba 1966, č. 17; J. Opelík, LitN 1966, č. 3 * Metličky: B. Doležal, Tvář 1969, č. 3 (+ polemika s V. Černým); V. Karfík, Listy 1969, č. 9; K. Milota, Plamen 1969, č. 5; O. Sus, HD 1969, č. 1 a 9 * Chyba broskví: J. K. (= J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1976, č. 52; H. Schreiber, Hospodářské noviny 9. 10. 1998, příl. Kultura & umění, č. 41 (recenze bibliof. vydání); I. Kotrlá, Akord 28, 2009/10, č. 1 * Dávné proso: J. Pavelka: Brněnský večerník 13. 10. 1981; ls (= L. Soldán): Svobodné slovo 11. 11. 1981; mž: ZN 4. 12. 1981 * Uspávanky: Z. Heřman: MF 30. 12. 1983; J. P. Kříž: Brněnský večerník 23. 12. 1983; F. Schildberger: Rovnost 18. 4. 1984; M. Tmé: Komenský 108, 1983/1984, č. 9 * Naděje s bukovými křídly: L. Soldán: Rovnost 13. 7. 1984; Z. Kožmín: Brněnský večerník 9. 10. 1984; KO (= I. Kotrlá): Akord 18, 1992/1993, č. 2 * Odlévání do ztraceného vosku: (AF): Český zápas, 1984, č. 48 (též o sbírce Naděje s bukovými křídly); J. P. Kříž: Brněnský večerník 30.11. 1984; I. Kotrlá, Obrys (Mnichov) 1986, č. 1 * Kam odešly laně: Z. Vybíral: Brněnský večerník 12. 12. 1985; L. Soldán: Rovnost 23. 1. 1986; V. Nezkusil: ZM 1986, č. 7; P. Janáček: Zpravodaj Společnosti bratří Čapků 1986, č. 25; M. Blatná: Komenský 110, 1985/1986, č. 8 *Krajina s kyvadly: E. Gebauer, Zprávy Spolku českých bibliofilů 1986, s. 48 * Kdo pije potmě víno: M. Blahynka – V. Heger – J. Uher, Kmen 1988, č. 40 * Proč ten ptáček z větve nespadne: R. Svoboda: Brněnský večerník 21. 2. 1989; J. Slomek: MF 24. 2. 1989; J. Trávníček: Rovnost 8. 3. 1989; L. Vacina: Kmen 1989, č. 7 * Třináctý černý kůň: M. Pohorský: NK 1994, č. 4; Vladimír Justl: DivN 1994, č. 10; J. Holý: LitN 1994, č. 49; J. Poláček: Scriptum 1994, sv. 10 * Květy z nahořklého dřeva: M. Kovářík, Tvar 2001, č. 12; J. Krejčí, Host 2001, č. 6, J. Peňás, Týden 2001, č. 6 * Stracholam: J. Slomek, LidN 20. 7. 2001; M. Kovářík, Tvar 2001, č. 18 * Vzájemná korespondence J. Skácel – J. Fried: J. Rulf, Reflex 2002, č. 7.
Rozhovory: redakce, HD 1965, č. 10; V. Burda, LitN 1967, č. 15; I. Gerová, SvSl 23. 12. 1987; A. J. Liehm in Generace (Kolín n. R. 1988; 1990); M. Jandlová, MF 7. 1.1989, příl. Příloha; I. Gerová, SvSl 14. 11. 1989; B. Šömen (převzato z Politika, září 1989, přel. J. Salaquardová a M. Štědroň, zprac. jpk /=Jiří P. Kříž/), ROK 1990, č. 3.
Nekrology: J. Hek, LD 8. 11. 1989; R. Svoboda, BV 8. 11. 1989; L. Soldán, SvSl 9. 11. 1989; J. Rulf, ZN 14. 11. 1989; J. Slomek, MF 14. 11. 1989; M. Černík, Kmen 1989, č. 48; P. Šrut, Kmen 1989, č. 48; J. Dresler, České slovo (Mnichov) 1989, č. 11; P. Chudožilov, Zpravodaj (Curych) 1989, č. 12; (SR) (= S. Richterová), Listy (Řím) 1989, č. 6.
Vzpomínky: „Byla jsem Jankovou první čtenářkou“, Host 2002, č. 2 (rozhovor s B. Skácelovou vedl J. Kostelník).
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis J. Schreiberová, 1995); Moravské zemské muzeum: Osobní fond (dosud nezpracováno).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu (1948–1989)
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Richard Svoboda (1998)

Aktualizace hesla: 6. 2. 2017 (mlp)

Aktualizace bibliografie: 6. 2. 2017 (ap)

zpět na hlavní stranu