EDICE EXPEDICE 

Edice Expedice chtěla původně pouze přebírat samizdatové tituly z Vaculíkovy Edice Petlice. Záhy ale začala vydávat vlastní spřízněné autory a mladé či neznámé tvůrce, hlavně z okruhu undergroundu. Zaměření edice se brzy rozšířilo o překladovou tvorbu a poezii, vycházely paměti a vzpomínková díla. Edice Expedice zařazovala do svého plánu také eseje, fejetony a odborná pojednání literárněvědného, přírodovědného a filozofického, příp. mezioborového zaměření. V několika případech se EE postarala o díla původně připravovaná v oficiálních nakladatelstvích – Československý spisovatel (edice Tangens), Horizont nebo Vyšehrad – která po roce 1969 nesměla být vydána.
Větší část prozaických děl zakázaných autorů přejala Edice Expedice z Edice Petlice Ludvíka Vaculíka, mj. díla Václava Bendy, Jiřího Gruši, Miloslavy Holubové, Bohumila Hrabala, Evy Kantůrkové, Mojmíra Klánského, Pavla Kohouta, Edy Kriseové, Jiřího Plačka, Karla Pecky či Zdeny Tominové. Z jiných samizdatových vydání byly převzaty prózy Terezy Boučkové, Ivana Binara, Jana Dobrovského, Pavla Řezníčka či Karla Trinkiewitze. Z Kvartu byl přejat Weilův román Dřevěná lžíce.
K edičním prozaickým prvovydáním se počítaly prózy Zdeňka Urbánka, novela Ivana Matouška, novela Dani Horákové, soubor povídek Ladislava Dvořáka nebo román Jaroslava Bílého. Ze starších prozaických děl edice poprvé zpřístupnila Legendy a invokace Karla Schulze (ed. Jiří Němec) a Texty Ladislava Klímy (ed. Jiří Němec).
Část z více než padesáti básnických svazků redaktoři převzali z Edice Petlice. V Expedici byly opsány sbírky Jiřiny Haukové, Jaromíra Hořce, Emila Juliše, Petra Kabeše, Jiřího Koláře, Bohuslava Reynka, Zdeňka Rotrekla, Jaroslava Seiferta, Jana Skácela, Karla Šiktance, Ivana Wernische. Podle vydání v 68 Publishers byly pořízeny opisy výboru Stará bydliště Ivana Blatného a Zahradníčkovy sbírky Dům Strach. Edice zprostředkovala i vydání básnických sbírek několika Havlovým souputníkům z časopisu Tvář – Jiřímu Kuběnovi a Zbyňku Hejdovi. Dále byly přejaty tři básnické sbírky Jana Vladislava. Prostor dostali i méně známí autoři: Karel Hynek, Václav Jamek (pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof), debutující Vladimír Brom, Heřman Chromý, Vítězslav Čížek (pod pseudonymem Albert Kaufmann), v prvním vydání edice přinesla poezii Miroslava Ptáčka, soubor exilových sbírek válečného letce ze čtyřicátých let Aloise Volka nebo pozdní debut Jiřího Černohlávka.
Dramatickou tvorbu zastupovaly hry obvykle v prostředí disentu dobře známé a převzaté z jiných edic, znovu zejména z Edice Petlice – dramata Jiřího Dienstbiera, Pavla Kohouta, Pavla Landovského, Karola Sidona, Zdeny Tominové, Josefa Topola. V prvním souborném vydání vyšly Hry Stanislava Mráze, poprvé byl opsán filmový scénář Juráčkova Případu pro začínajícího kata a v prvních vydáních v EE vycházely rovněž hry Václava Havla.
Zvláštní soubor vytvořila díla reflektující vězeňskou zkušenost osmdesátých let – román Evy Kantůrkové Mé přítelkyně v domě smutku, dva svazky Přechodných adres Jaromíra Šavrdy nebo Příběh orwellovských let Vladimíra Liberdy. Edice dále představila Eseje z ostrova Rudolfa Battěka, psané v ruzyňské věznici. V období Havlova věznění edice rozšířila vybraných Šestnáct dopisů z vězení, po autorově propuštění byl publikován (ovšem bez označení edice) péčí Jana Lopatky výbor Dopisy Olze. Samostatně vyšly veršované pohádky Ivana M. Jirouse, jež zasílal domů svým dcerám v dopisech z vězení. Z Kvartu přejala edice anonymní svědectví o osudu politického vězně padesátých let Radima Kuthana. Dále byly z jiných edic převzaty dva vzpomínkové texty politické vězeňkyně-komunistky Jarmily Taussigové (pod pseudonymy Jarmila Potůčková a Jarmila Janovská).
Z oblasti vzpomínkových děl, pamětí či knižních rozhovorů Expedice dále vydala Hančovy literární deníky, poprvé uveřejnila Vzpomínky na Slovenské národní povstání Bedřicha Placáka nebo vzpomínky historika a novináře Jaroslava Jírů. Bratři Havlovi rozmnožili mj. také souborné vzpomínky svého otce Václava Marii Havla. Dopisy Anny Pammrové rodině Havlových s doprovodným textem Jak jsem znal Annu Pammrovou od Václava M. Havla měly přiděleny ediční pořadové číslo, ale vyšly bez něj i bez obvyklé tiráže kvůli ochraně rodiny Havlových. Podobně jako jiné edice publikovala Expedice necenzurované Seifertovy vzpomínky Všecky krásy světa. Z Petlice přešla do Expedice vzpomínková próza Popaměti Zdeňka Urbánka (později známá jako Stvořitelé světa). Vzpomínkový charakter měly i literární medailony Bedřicha Fučíka a próza Stanislava Vodičky Básník Jakub Deml v Tasově. V rámci edice byl opsán ještě pamětnický rozhovor Jiřího Voskovce s Antonínem J. Liehmem S Jiřím Voskovcem o čemkoli a v prvním vydání zde rovněž vyšel Dálkový výslech, tj. přeshraniční interview Václava Havla s novinářem v exilu, Karlem Hvížďalou. Stejný novinář vedl rozpravu s Václavem Bělohradským, publikovanou pod názvem Myslet zeleň světa.
Edice Expedice dále poskytla publikační prostor jednak písničkářům (Jaroslavu Hutkovi a především Vlastimilu Třešňákovi, jemuž v Edici Expedici vyšlo pět próz a soubor písňových textů), jednak autorům z okruhu literárního undergroundu. Expedice vydala mj. Jirousovu teoretickou Zprávu o třetím českém hudebním obrození, filozofická i básnická díla Egona Bondyho, texty Andreje Stankoviče nebo Věry Jirousové. Edice se nevyhýbala ani autorům nejmladší undergroundové generace – Jáchymu Topolovi nebo Petru Placákovi (jeho román Medorek v Expedici v prvním vydání). Poprvé zde vyšel původní výbor z prvotin autorů narozených v 50. a 60. letech Už na to seru, protože to mám za pár (J. H. Krchovského, Víta Kremličky /pod pseudonymem Vítězslav Sval/, Beatrice Landovské /pod pseudonymem Anna Wagnerová/, Petra Placáka /pod pseudonymy Petr Zmrzlík a Petr Načeradský/, Jáchyma Topola /též pod pseudonymem Jindra Tma/, Michala Wernische /pod pseudonymem Ewald Murrer/, ale i starších autorů Fandy Pánka, Miroslafa M. Jirce, dále pak Miroslava Ptáčka, Martina Sochy či Jakuba Effenbergera), který začal edičně připravovat Jáchym Topol, ale dokončil ho Andrej Stankovič. K dalším undergroundovým počinům v rámci edice se pak řadila publikace již dříve samostatně vydaných Sborníků undergroundu, které zahrnuly tři undergroundové sborníky: Egonu Bondymu k 45. narozeninám – Invalidní sourozenci, Děti dvou sluncí a Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám.
Sborníky a almanachy ostatně představovaly jednu z významných edičních položek. Z Edice Petlice přejala Expedice almanach české literatury 1968–1978 Hodina naděje (ed. Jiří Gruša, Ludvík Vaculík, Milan Uhde) a literární sborník Pohledy 1 (ed. Václav Havel); z exilového vydání Československé fejetony. Původním sborníkem byl Jaromírem Hořcem (pod pseudonymem Zdeněk Hrubý) připravený svazek Jaroslav Seifert 1986. Kromě literárních sborníků byly uspořádány či přejímány sborníky k životním jubileím, mj. Radima Palouše, Josefa Vohryzka, Václava Havla, Josefa Zvěřiny či Jiřího Padrty. Další skupina sborníků měla odborné, především filozofické zaměření. Václav Havel edičně připravil sborníky Přirozený svět jako politický problém. Eseje o člověku pozdní doby (zejména s texty Václava Bělohradského) a sborník filozofických úvah Hostina, koncipovaný jako dobová československá filozofická čítanka. Další filozofický sborník Smysl smyslu byl přejat z edice Nové cesty myšlení.
Značný podíl na produkci EE měly právě filozofické (eventuálně přírodovědecké a teologické) práce. Kromě vydávání díla Jana Patočky se edice soustředila ponejvíce na odborné práce soudobých nezávislých myslitelů blízkých redakčnímu kolektivu – Ladislava Hejdánka, Erazima Koháka, Boženy Komárkové, Zdeňka Neubauera, Radima Palouše a jeho syna Martina Palouše. Pod pseudonymy Sidonius a Sakateka vydali Zdeněk Neubauer a Ivan M. Havel několik kontemplativních dialogů. Teologická témata vykládal Milan Machovec nebo Jan Sokol, jungovskou analytickou filozofii Ludvík Fojtík pod pseudonymem Rudolf Starý. V menší míře edice rozšiřovala literárněvědné a uměnovědné práce (Václav Černý, Jindřich Chalupecký). Vydána byla ale i diplomová práce Andreje Stankoviče o Josefu Florianovi (ed. Jiří Němec), Máchovské studie Růženy Grebeníčkové, Analýzy Jana Grossmana (ed. Jiří Holý pod pseud. Jan Toman), studie Barokní fenomén současnosti a jiné úvahy Zdeňka Rotrekla, Tominovy úvahy o řeckém dramatu nebo dialog Heleny Webrové a Zdeňka Neubauera O divadle. Janu Lopatkovi vyšly v domovské edici dva soubory kritických statí Předpoklady tvorby a Šifra. Předpoklady tvorby 2 a samostatně Radiojournal v ko(s)mickém věku. Z edice Jazzpetit Jazzové sekce byla převzata studie Josefa Kroutvora o moderním výtvarném umění, z Kvartu práce Bedřicha Fučíka o Františku Tichém. Témata z historie byla v edici spíše na okraji zájmu. K původním historickým příspěvkům se řadila například Čítanka. Výbor z projevů, článků a úvah Františka Palackého a Karla Havlíčka nebo životopis De Gaulle od Jaroslava Jírů. Osobností Tomáše G. Masaryka se zabývaly studie Václava Černého a Jana Patočky. Na pomezí historie a filozofie stála studie Františka Šamalíka Carter a Gramsci nebo kniha Únos Európy Jiřího Němce a Martina Hyblera. Nejnovější historii mapoval svazek Po sedmi letech (vyšel pod pseudonymy J. Kopecký a L. Hodan) o počátcích normalizace a později sborník dvou dokumentačních zpráv Palachův týden o stavu lidských práv během normalizačního dvacetiletí.
Přibližně jednou pětinou byly v konečném součtu v edici zastoupeny překlady. Na jedné straně se edice zaměřila na překlady odborných prací, zejména těch, které reflektovaly odborný zájem okruhu myslitelů kolem Ivana M. Havla, tj. spisy přírodovědné, filozofické a teologické. K nim náležely překlady Augustinova životopisu (přel. Antonín Burda) nebo historické práce Romana Guardiniho (přel. Otakar Veselý). Z němčiny byla přeložena práce etologa Konrada Lorenze o chování moderního člověka, Martin Palouš ve svém překladu poprvé seznámil čtenáře s prací Hannah Arendtové Krize kultury. Klíčovou práci z oblasti ekonomie Cesta k nevolnictví (dnes spíše známou jako Cesta do otroctví) Friedricha Augusta von Hayeka přeložil Pavel Bratinka. Z oblasti filozofie přinesla edice Počátky řeckého myšlení Jeana Pierra Vernanta (přel. Miloš Rejchrt) a v prvním vydání práce fenomenologa Martina Heideggera Co je to filosofie? a knižní soubor Rozhovory (obojí přel. Ivan Chvatík), též samostatně český překlad rozhovoru tohoto filozofa z německého Der Spiegel s komentáři Jana Patočky. Z němčiny byla převedena esej křesťanského filozofa Paula Ludwiga Landsberga s názvem Lidská zkušenost (dnes známější jako Zkušenost smrti, přel. Jan Sokol a Ladislav Hejdánek). Překladatel Karel Štindl zprostředkoval Výbor z díla ruského filozofa Nikolaje Fjodoroviče Fjodorova. K přírodovědě měla blízko práce Adolfa Portmana O nové horizonty v biologii (dnes jako Nové cesty biologie, přel. Václav Benda a Zdeněk Neubauer), původně určená pro Vyšehrad, a popularizační kniha Raymonda A. Moodyho o zkušenosti lidí přeživších klinickou smrt (přel. Karel Pala) nebo publikace Španěla Pedra Laína Entralga Nemoc a zdraví v dějinách (přel. Josef Forbelský). Plánovaný sedmisvazkový projekt Vybrané spisy C. G. Junga se podařilo zahájit prvním svazkem výboru z díla Analytická psychologie a světonázor (přel. Ludvík Fojtík a Maita Arnautová, většina studií již dříve známá z edice Jungiana), další svazky již ovšem nevyšly. K dějinám umění se vztahoval překlad Dalího manifestu Dobytí iracionálna (opis prvního svazku nerealizované oficiální edice Tangens, přeložili Otta Mizera, Vratislav Effenberger, Lída Vaňková, Adolf Kroupa, Gerta Pospíšilová); k dějinám literatury zase Canettiho eseje (přel. Zdeněk Jančařík) nebo Stembergerův Přehled židovské literatury (přejatý z edice Alef). Židovské tematiky se rovněž týkal překlad scénáře filmu Šoa Clauda Lanzmanna (včetně rozhovoru s autorem, přel. Anna Lorencová). Jediným příspěvkem týkajícím se oboru filmové vědy byl sborník studií přeložených a uspořádaných Tomášem Liškou do svazku Filmologie dnes.
Opomíjeny nebyly ani překlady beletristické. Z edice Kvart byly přejaty překlady jejího zakladatele Jana Vladislava, a to výbory z děl francouzského básníka Henriho Michauxe a Pierra de Ronsarda (rozšířená o tvorbu dalších básníků pod titulem: Francouzská renesanční poezie), italského básníka Eugenia Montala a čínského básníka Tu Fua, dále Věry Linhartové výbor z textů Rogera Gilbert-Lecomta Testament (původně pro Odeon, překladatelka neuvedena). Z francouzštiny edice ještě přiblížila několika překlady poezii Paula Verlaina (přel. Petr Kopta), ve výboru próz Charlese Péguyho (přel. Alena Bláhová a Jan Sokol). Daňa Horáková přeložila novelu V ulici Mantuleasa Mircei Eliada. Z autorizovaného strojopisu byl pořízen opis Grušova překladu Rilkových Elegií z Duina. Luboš Dobrovský byl autorem původního překladu hry polského absurdního dramatika Slawomira Mrożka Alfa a Miroslav Červenka (pod pseudonymem Otakar Č. Mokrý) překladu Miłoszova Hymnu o perle (přejatého z Indexu). Z ruskojazyčného prostředí byly v prvním vydání zařazeny dvousvazkové Vzpomínky Naděždy Mandelštamové i Výbor z díla (přel. Jan Zábrana, Václav Daněk, Ludmila Dušková) a Dopisy z let 1935–1938 (přel. Josef Danisz) jejího muže Osipa Mandelštama; dále deníky Vasilije Rozanova (přel. Karel Štindl). Poprvé v češtině byly v edici představeny Boenhoefferovy Dopisy z vězení (přel. Jan Šimsa, Miroslav Heryán, Miloš Černý) a Listy z Prahy Gordona H. Skillinga (přel. Johanna Divecká-Ulrichová). Jako jeden z prvních svazků Expedice také rozšířila tehdejší oblíbený bestseller: Orwellův román 1984 a poté i Farmu zvířat téhož autora, tu však prvně v překladu Gabriela Gössela. Dobový zájem o underground a západní hudbu se v edici odrazil ve vydání překladů dvou básnických sbírek Jima Morrisona (přel. Tomáš Liška).