Vratislav EFFENBERGER
Časopisecky publikoval od 1946 v periodikách Kvart, Mladé archy, Blok, Slovenské pohľady (Bratislava),
Tvář,
Orientace,
Literární noviny,
Divadlo, Výtvarné umění, Československá rusistika, Film a doba, Filosofický časopis a v zahraničních časopisech Phases, Bulletin du liason surréaliste, L’ Archibras, Change (mj. zde v roce 1975 stať Ľ évolution du surréalisme en Tchécoslovaquie), American Journal of Semiotics aj. V roce 1969 redigoval první číslo surrealistické revue
Analogon (zde studie Krize vědomí), jejíž vydávání však bylo téhož roku zastaveno.
Posmrtně vyšly jeho texty v časopisech Jarmark umění, Slovo a smysl, Intervence (v č. 1/1995 pantomima Stroj na vzdušné zámky /1956/) a především v obnoveném Analogonu (mj. v č. 22/1998 divadelní hra U jezera slz /1952/).
Přispěl do samizdatového sborníku Židovská jména (1949, pseud. Pavel Ungar) a byl členem uměleckého okruhu, později označovaného jako UDS, který postupně vydával strojopisné Pracovní sborníky „Znamení zvěrokruhu“ (1951), sborníky Objekt 1–5 (1953–1962) a magnetofonové nahrávky Antologie 1962 a Fragmenty 1963, uspořádané Milanem Nápravníkem (později na CD Fragmenty 1963/1964 /2002/). Od počátku sedmdesátých let se edičně i autorsky podílel na sbornících, katalozích neoficiálních výstav a dalších kolektivních projektech, které v samizdatových edicích Le La
a Studijní materiály a dokumentace
vydávala obnovená Surrealistická skupina v Československu: Interpretační hry (1971–1975); Princip analogie (1975); Strach (1978); Otevřená hra (1979); Sen (1983); Sféra snu (1983); Proměny humoru (1984); Opak zrcadla (1986) ad. V edici Le La
vydal autorský výbor své poezie Lov na černého žraloka (1980; není identický s výborem vydaným v Mnichově 1987), sestavil výbor z díla Zbyňka Havlíčka Dialektika poesie a revoluce (smz. 1979), k samizdatovému vydání připravil Havlíčkovu diplomovou práci z roku 1950 Skutečnost snu (1979) a uspořádal rozsáhlý soubor Dílo Karla Hynka (rkp. 1954, smz. 1981). Přispěl do mnoha dalších samizdatových sborníků, mj. Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971) a Robertu Kalivodovi k 11. prosinci 1973 (1973) a jeho básně byly zahrnuty do několika samizdatových antologií, mj. Podoby surrealismu III (1989, ed. Ilja Matouš) a Pražský surrealismus (b. d., ed. Vít Kolinger).
Většina Effenbergerovy rozsáhlé teoretické a literární činnosti však nebyla dosud publikována. V rukopise zůstává přes dvacet teoretických statí a souborů studií (např. Poznámky o filmu /1947/, které vznikly v době autorova působení v Čs. filmovém ústavu, dále mj. Surrealismus /1946–1986/; Bez hudby /1948–1950, fragmenty ve sborníku Alternativní kultura, 2001/; Objevování světa /1960–1986/; Obrana sexu /1960–1986/; Pohyby symbolů /1961/; Modely a metody /1969/; Poklad vidění /1970/; Obraz a slovo /1971/; Vědomí a imaginace /1969–1986/) a monografií (mj. o Karlu Teigovi, 1969–1970; Zbyňku Havlíčkovi, 1971). Řada studií byla publikována posmrtně časopisecky (mj. Republiku a varlata /1977,
v Analogonu 1990–1991, č. 2–5/). Na počátku normalizace byly v nakladatelstvích Československý spisovatel, Mladá fronta a Obelisk zrušeny smlouvy na Effenbergerovy připravované publikace Poklad vidění, Problém skladby a Modely a metody, i na další tituly, na nichž se autorsky či edičně podílel. V sedmdesátých letech vznikly některé studie v rámci Effenbergerovy externí spolupráce s Divadelním ústavem a jako interní rozmnožené strojopisy jsou k dispozici v knihovně DÚ: Vývoj slohů scénické obrazotvornosti (1972–1973); Osvobozené divadlo (1974, úryvky v Intervenci č. 3/1995 a v Analogonu č. 22/1998); Literární dokumentace divadelních slohů v 19. a ve 20. století do druhé světové války (1976); Vývoj divadelních slohů v obrazech (1977); Scénická poezie Jindřicha Honzla (s Jiřím Brabcem, pod krycími jmény Jiřina Hořejší a Jarmila Vacková, 1977, zkráceně v Divadelní revue
č. 3/1999); Struktura dramatické skladby ve vývoji divadelní, filmové a auditivní tvorby (1978) a Poznámky o scénické znakovosti (1979).
Z Effenbergerovy beletristické tvorby zůstávají v rukopisu scénáře (Zapomenutá noc, /1944/; V ulicích hlavního města /1947/; Tunel k Toyen /1966/; scénář podle Nezvalovy knihy Anička skřítek a Slaměný Hubert /1972, s J. Švankmajerem a J. Jirešem/), divadelní hry (Miliardáři /1944/; Šachová suita /1953/; Na věčné časy /1953/; Tatarská svatá /1955/; Nebezpečné domy /s Petrem Králem, 1960–1961/; Vidím město veliké /1962/; Pušky tuberkulosních /1967/; Španělská vesnice /1972/), pantomimy (Gedeon Spilet /s Josefem Istlerem, 1952/; Poslední cesta kapitána Cooka /1956/; Willendorfská venuše /1965/; Jako když se pase pes /1973/) a tzv. pseudoromány (Medusy /1959/, Motiv smrti /1962/ a Trochu strachu /1970, 1976/) Texty psané společně s Karlem Hynkem (divadelní hry Jela tudy dáma /1950/ a Poslední umře hlady /1952/, pantomima Svatební hostina /1950/ a „román“ Aby žili /1952/) spolu s Effenbergerovým scénářem Nekamenujte proroky /1953/ byly uveřejněny v souborném vydání Hynkova díla S vyloučením veřejnosti (1998). Na experiment společného psaní dramatických textů Effenberger později navázal ve spolupráci s Jindřichem Kurzem a Ludvíkem Švábem rovněž nerealizovaným scénářem Kabaret teď a nebo nikdy! (1956). Nepublikovány zůstávají též překlady z francouzštiny (Paul Éluard, André Breton, Tristan Tzara).
V letech 1947–1948 v produkci Čs. filmového ústavu natočil s Josefem Istlerem a kameramanem Karlem Holleghou na 16 mm film experimentální snímek Studie o zlomku skutečnosti, jehož kopie se nedochovala (podrobněji o něm viz Iluminace č. 3/1997). Pod názvem Kino Effenberger zfilmovali v roce 2016 režisér Vojtěch Mašek a scenárista Jakub Felcman Effenbergerovu filmovou povídku Tlučte hrbaté. – Effenbergerově osobnosti je věnován hraný filmový dokument Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka (2018, r. David Jařab, sc. David Jařab + František Dryje), který mj. zahrnuje inscenované fragmenty z autorových pseudoscénářů. – Jeho knize Republiku a varlata byla udělena Cena Nadace Český literární fond za rok 2013.
Vratislav Effenberger patřil ke klíčovým postavám českého poválečného surrealismu a po smrti Karla Teigeho – jímž byl celoživotně inspirován a stal se také jedním z nejvýznamnějších pořadatelů a vykladačů jeho díla – přejal jeho roli vůdčího teoretického a organizačního ducha (post)surrealistického okruhu. Aktivně se věnoval i vlastní literární tvorbě, rozkročené napříč různými žánry, a multižánrově i multidisciplinárně byla založena také jeho činnost teoretická a historická, zasahující do oblasti literatury, divadla, filmu, výtvarného umění, filozofie, sociologie i sociální historie a kritiky. Významné byly i jeho aktivity ediční – kromě Teigeho věnoval péči především odkazu svých surrealistických souputníků Karla Hynka a Zbyňka Havlíčka.
Effenbergerovu literární tvorbu provázely dlouhodobé publikační obtíže: prvotina Vzduch Evropy, připravená k vydání v roce 1948, nesměla být nakonec vydána, výbor Básně na zdi vyšel v šedesátých letech jako bibliofilie, pozdější výbor Lov na černého žraloka v odlišných verzích pouze v samizdatu a exilu a soubor tzv. pseudoscénářů Surovost života a cynismus fantasie poprvé rovněž v exilu. Podstatná část Effenbergerovy písemné pozůstalosti sice zůstává nepublikována i nadále, kromě dílčích ukázek z dalšího dramatického díla (vedle časopiseckých publikací knižně in Karel Hynek: S vyloučením veřejnosti) však byla ve dvou rozsáhlých souborech Básně 1–2 v relativní úplnosti zpřístupněna alespoň autorova veršem i prózou psaná poezie.
Iniciační impulsy ke svým juvenilním textům, vznikajícím v první polovině čtyřicátých let, Effenberger čerpal z meziválečné avantgardy: poetismu, surrealismu či dadaistické poetiky Osvobozeného divadla. Jeho tvůrčí pokusy v sobě od počátku nesly moment subverze, sklon k ironické persifláži; ironie, (černý) humor, grotesknost, ba sarkasmus a cynismus se staly určujícími rysy jeho psaní. Nejvýraznější posuny v jeho poezii se odehrály na rovině výrazové: v juvenilních básních se ještě objevovaly rýmy a víceméně pravidelné rytmické schéma, které však básník brzy opustil ve prospěch proudu svobodné imaginace. V počátcích převažovaly básně stručné, hutné, někdy až aforistické, postupně ovšem začalo přibývat rozsáhlejších textů, básní-pásem, typických veršovými přesahy, rozvolněním hranic mezi poezií a prózou, obecně pak žánrovou, stylistickou, stylizační i formální různorodostí. Effenbergerova poezie je bohatá na přirovnání (nezřídka enumericky vršená) a figury opakování, jež někdy inklinují až k refrénovitosti či jakýmsi básnickým „mantrám“. Příznačným rysem jeho poetiky je také spojování konkrétního s abstraktním.
Bytostná podstata Effenbergerovy imaginativní tvorby zůstala – podobně jako repertoár návratných témat a motivů (např. přízraků, strašidel) – konstantní. Tvůrčí práce mu byla mu především prostředkem kritického myšlení, což posléze vyústilo ve formulování konceptu tzv. parapoesie, jenž se – navzdory svému označení – nejvýrazněji uplatnil v jeho (pseudo)scénářích a divadelních hrách. V rámci básnické tvorby tyto kritické funkce nabývají na intenzitě od šedesátých let. Jeho poezie i esejistika (jak dosvědčuje např. publikovaná práce Republiku a varlata) – v sobě nesou stále důraznější, vyhrocenější, expresivnější, angažovanější kritický akcent, což neznamená podřízenost vnější ideji (ideologii), nýbrž až obsedantní zaujetí pro konkrétní realitu, citlivost pro její kritické, problematické, ba katastrofické aspekty ohrožující svobodu (tvorby, imaginace i rozumu, kritického myšlení) a humanitu obecně.
Effenbergerovy básně, resp. veršem i prózou psané texty vznikají z prolnutí i dramatického střetu imaginace, fantazie, (denního) snění se vzpomínkou (zejména na rané dětství), intelektuální reflexí a konkrétní realitou, která do jeho díla vstupuje nejen v podobě konkrétních věcí, prostorů, dobového společenského dění a s ním spjatých fenoménů, ale velice často i motivů přírodních. Příroda sehrává v Effenbergerově poezii roli jakési ateistické transcendence, představuje hodnotu, jež – jako jedna z mála – odolává zplanění, bagatelizaci, banalizaci, úpadku do marasmu. Celým Effenbergerovým básnickým dílem také prochází postava básníka, téma jeho osudu a otázka psaní poezie v kontextu soudobého světa, přičemž tato reflexe má zároveň i rozměr konfesní. V jeho postoji k poezii, resp. k psaní obecně je patrné jisté napětí, permanentní pnutí: jako by to byl prostor, kde se básnický subjekt permanentně měří sám se sebou, a především ve dlouhých skladbách, popř. delších básních je patrné, že v průběhu psaní dochází k neustálému přehodnocování, znovuzvažování tohoto procesu, jeho cílů, metody i smyslu. Nejen v esejích (výbor Realita a poesie, sborník Surrealistické východisko (1938–1968) / UDS), ale i v básních Effenberger reflektuje dějiny poezie, zejména dědictví historické avantgardy a tvůrce surrealistického „rodokmenu“ (zvláště výrazně v básnických sbírkách Veliké náměstí svobody a Problém skladby); svými básněmi vede dialog také s výtvarnými umělci – kterým se rovněž věnoval i na rovině odborné reflexe (Henri Rousseau; Výtvarné projevy surrealismu). V nejednom případě nacházel ve výtvarných dílech takovou rezonanci, že je se svými texty přímo propojil, jako tomu bylo např. v případě fotografií Emily Medkové (básnický cyklus Přízrak třetí války) či fokalků Josefa Istlera (cyklus Spojování představ).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a odborné práce: Henri Rousseau (monografie, 1963); Básně na zdi (výbor, bibliofilie VŠUP Praha, 1966; zprac. C. Istlerová); Realita a poesie (soubor studií, 1969); Výtvarné projevy surrealismu (soubor studií, 1969); Surovost života a cynismus fantasie (pseudoscénáře, výbor Toronto, 1984; úplné vydání 1991); Lov na černého žraloka (BB výbor, Mnichov 1987, ed. M. Nápravník); Biče svědomí (R 2010, s E. Švankmajerovou); Republiku a varlata (EE 2012, ed. Š. Svěrák).
Souborná vydání: Básně 1 (2004, ed. J. Šulc); Básně 2 (2007, eds. J. Šulc, S. Dvorský a P. Král).
Příspěvky ve sbornících, almanaších a antologiích: Magnetická pole (1967); To Honor Roman Jakobson (The Hague 1967); F. X. Šalda 1867–1937–1967 (1968); La poésie surréaliste tchèque et slovaque (Bruxelles 1972); La Civilisation surréaliste (Paris 1976); Le domaine poétique international du surréalisme, 1978 (Vaux-le-Pénil 1978; zvláštní číslo čas. Le Puits de l´Ermite 1978, n. 29/30/31); Aus den Kasematten des Schlafs. Tschechoslowakische Surrealisten (München 1980); Le surréalisme en Tchécoslovaquie. Choix de textes 1934–1968 (Paris 1983); Surrealism as a Collective Adventure. Surrealist Group in Czechoslovakia (Ørkelljunga 1987; zvláštní číslo čas. Dunganon 1987, č. 4); La poésie tchèque moderne (1914–1989) (Paris 1990); André Breton et le surréalisme international (Paris 1991; zvláštní číslo čas. Opus international 1991, n. 123–124); Židovská jména 1949 (1995; ed. M. Machovec); Anthologie du cinéma invisible (1995); Generace 45 (Pamětníci Mladé fronty 1945–1950) (1997); Das surrealistische Gedicht (Frankfurt am Main 2000); Alternativní kultura: příběh české společnosti 1945–1989 (2001); České umění 1938–1989: Programy / kritické texty / dokumenty (2001); Anthologie de la poésie tchèque contemporaine 1945–2000 (Paris 2002); „Il y aura une fois“. Une anthologie du Surréalisme (Paris 2004); Afieroma 70 chronia (1934– 2004) Surealistiki Omada Tsechias – Slovakias. Kimena, piisi, ikastika, synentevxis (Athina 2004; monotematické číslo časopisu Farfulas /2004, Tevchos 4/5), věnované 70. výročí České a slovenské surrealistické skupiny); 60 let Filosofického časopisu (2013, mimořádné číslo Filosofického časopisu č. 1/2013).
Příspěvky v katalozích výstav: Václav Tikal (1958, 1965); Josef Istler (1966); Karel Teige (1967); Karel Havlíček (1970, 1993); Skupina Ra (1988); Třetí archa. 1970–1991. Surrealistická skupina v Československu (1991); Z jednoho těsta – Z jedného cesta: (Pocta skupině surrealistů v ČSR.). Tematická výstava Skupiny českých a slovenských surrealistů a Surrealistické skupiny A.I.V. (1996); Invention, Imagination, Interpretation. A Retrospective Exhibition of the Group of Czech and Slovak Surrealists (Swansea 1998); Mikuláš Medek (2002).
Účast v týmových pracích: Obraz člověka v české kinematografii (int. sborník Filmového ústavu Praha 1969).
Uspořádal a vydal: K. Teige: Vývojové proměny v umění (1966; též přísp.) + Výbor z díla K. Teigeho (sv. 1: Svět stavby a básně, 1966, s J. Brabcem, K. Chvatíkem a R. Kalivodou; též přísp; sv. 2: Zápasy o smysl moderní tvorby, 1969, s J. Brabcem; též přísp.; téměř celý náklad zničen, reeditováno jako faksimile 2012; sv. 3: Osvobozování života a poezie, 1994, s J. Brabcem; též přísp.); Surrealistické východisko 1938–1968 / UDS (sb., 1969, se S. Dvorským a P. Králem; též přísp.).
LITERATURA
Bibliografie: P. Bregantová: Bibliografie básnického díla Vratislava Effenbergera, in V. E.: Básně 2 (2007; ed. J. Šulc, S. Dvorský a P. Král).
Studie a články: P. Král: Bez legrace, in V. E.: Surovost života a cynismus fantasie (Toronto 1984), též in P. K., Vlastizrady (2015); M. Nápravník: Odkaz prokletého básníka, in V. E.: Lov na černého žraloka (Mnichov 1987), též in V. E.: Básně 2 (2007); P. Král: Vratislav Effenberger, básník, Svědectví (Paříž) 1987/1988, č. 82 (k tomu polemika M. Nápravník, Svědectví 1987/1988, č. 83/84), uprav. též in V. E.: Básně 1 (2004), též in P. K.: Vynálezci nových omylů /Texty o surrealismu a surrealistech/ (2018); F. Dryje – I. Purš: V. E., 1923–1986, „Duch negace je tvůrčí duch“, Analogon 1990, č. 2; M. Bregant: Filmová studie Vratislava Effenbergera, Filmový sborník historický 1991, sv. 2; S. Strohs: Koncepce V. E., in K filozofii české avantgardy 2. Analýza některých interpretací meziválečné avantgardy v letech šedesátých, Filosofický časopis 1991, č. 1; Referáty z konference k nedožitým 70. nar. V. E., Jarmark umění 1993, č. 7/8 (přisp. F. Dryje, S. Dvorský, A. Marenčin, L. Šváb, J. Zumr); H. Kupcová: V. F. – Surovost života a cynismus fantazie, in Český dekameron (1994); I. Purš: Vzpoura imaginace: Objektivní humor ve hrách V. E., Analogon 1994, č. 11; V. Ptáčková: O V. F. a jeho Osvobozeném divadle, Jarmark umění 1994, č. 10; A. Nádvorníková: Surrealistická skupina v Československu, Výtvarné umění 1995, č. 3/4; diskusní komentáře k otištěným fragmentům E. studie Orientační poznámky (1976), Analogon 1996, č. 17 – přisp. J. Daňhel, F. Dryje (též in Surrealismus není Umění, 2005), I. Purš, L. Šváb, J. Švankmajer; Český surrealismus 1929–1953 (monografie – katalog výstavy, 1997); M. Bregant: Skutečnost zlomku, Iluminace 1997, č. 3; S. Dvorský: Z podzemí do podzemí. Český postsurrealismus čtyřicátých až šedesátých let, in J. Alan (ed.): Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (2001; k E. zde též v kap. M. Čihák – M. Bregant: Skutečnější než realita. Alternativy v českém filmu); P. Janoušek: Dramatické pokusy zbavené kontaktu s českým divadlem (1948–1959), Divadelní revue 2002, č. 3; F. Dryje: Dějiny neosamocenosti, Analogon 2004, č. 41/42; J. Brabec: Dlouholetí přátelé, Slovo a smysl 2004, č. 2; F. Dryje: Morálka jako rozpor (Příspěvek k diskusi nad jednou kapitolou ze stati V. Effenbergera Orientační poznámky), in Surrealismus není Umění (2005); F. Dryje: Útěk do reality (Skutečnost a poesie v díle Vratislava Effenbergera), in V. E.: Básně 2 (2007); S. Dvorský: Nesnadný básník Vratislav Effenberger, in V. E.: Básně 2 (2007); L. Engelking: Doslov, in V. E.: Básně 2 (2007); J. Gabriel: Síla ohně dává mým očím radostný neklid + Uhrančivá křižovatka, in V. E.: Básně 2 (2007); P. Král: Svět na dosah ruky a prázdný dům: Nad prvním svazkem Effenbergerových básní, in V. E.: Básně 2 (2007), též in P. K.: Vynálezci nových omylů /Texty o surrealismu a surrealistech/ (2018); B. Solařík: Mezi výkřikem a zatáčkou: Ke koloběhu myšlení v přírodě, in V. E.: Básně 2 (2007); M. Caňko: Surrealismus a existencialismus I (k poesii V. Effenbergera čtyřicátých let), Analogon 2007, č. 50/51 + Surrealismus a existencialismus ve světle moderny II (k poesii V. Effenbergera čtyřicátých let), Analogon 2007, č. 52/53; A. Tippnerová: Hranice avantgardního umění: groteskní scénáře Vratislava Effenbergera, in M. Langerová – J. Vojvodík – A. Tippnerová – J. Hrdlička: Symboly obludností: mýty, jazyk a tabu české postavantgardy 40.–60. let (2009); Surrealistická východiska (1948–1989) / Odklony, návraty, přesahy (katalog výstavy 2011, eds. S. Dvorský, F. Dryje, M. Stejskal); P. Král: Význam Přízraku třetí války, Souvislosti 2011, č. 4, též in Vlastizrady (2015); J. Gabriel: Na troskách rozbitého světa, Analogon 2012, č. 67; Rekonstrukce: ze sbírek Evy a Vratislava Effenbergerových (katalog výstavy 2013, ed. F. Dryje); F. Dryje: Spolupracovníci V. E., Analogon 2013, č. 70; F. Dryje – Š. Svěrák: Zpověď dítěte svého vzteku, in V. E.: Republiku a varlata (2012); A. Tippnerová in Permanentní avantgarda? Surrealismus v Praze (2014; orig. něm. 2009); I. Purš, Laudatio Republice a varlatům, Analogon 2014, č. 73; cichlasoma (= R. Kanócz): Přiblížit se zezadu, Analogon 2017, č. 82; J. Gabriel: Souhvězdí, na které je možné si sáhnout, Analogon 2017, č. 82; T. Glanc: Gramatický versus imaginativní dynamismus. Effenbergerova transgrese strukturalismu + Š. Svěrák: Strukturalistická inspirace v surrealistické (psycho)ideologii Vratislava Effenbergera, in Imaginace a forma: mezi estetickým formalismem a filosofií emancipace: studie Josefu Zumrovi (sb. 2018); S. Dvorský + P. Král: Pražští „postsurrealisté“ a existencialismus, Souvislosti 2018, č. 3/4, též in P. K.: Vynálezci nových omylů /Texty o surrealismu a surrealistech/ (2018); B. Solařík: Záměry a vzkazy: k tvorbě a jejímu hodnocení, Analogon 2018, č. 85 + č. 86.
Recenze: Henri Rousseau: J. Padrta, Výtvarné umění 1964, č. 5 * Realita a poesie: V. Zykmund, Estetika 1970, č. 2 * Výtvarné projevy surrealismu: S. Dvorský, NK 1969, č. 35; V. Zykmund, HD 1969, č. 18; B. Mráz, Výtvarná práce 1970, č. 4 (též o knize Realita a poesie a sb. Surrealistické východisko 1938–1968/UDS) * Surovost života a cynismus fantasie: H. Kosková, Reportér (Curych) 1984, č. 5; S. Richterová, Svědectví (Paříž) 1984/85, č. 75; F. Dryje, Analogon 1992, č. 8; M. Pokorný, Prostor 27. 5. 1992; V. Šlajchrt, MFD 22. 7. 1992; S. Dvorský, LitN 1992, č. 32 * Lov na černého žraloka: B. Kubešová, Zpravodaj (Curych) 1988, č. 2 * Básně 1: J. Gabriel, LitN 2005, č. 6, též in V. E.: Básně 2 (2007); K. Kouba, Uni 2005, č. 2; M. Langerová, LidN 20. 5. 2005; P. Řezníček, Intelektuál 2005, č. 1/2 * Básně 2: J. Gabriel, Hospodářské noviny 30. 6. 2010; J. Řehák, Tvar 2010, č. 18; J. Vaníček, Tvar 2010, č. 18 (k tomu polemika: P. Král, Tvar 2010, č. 19); M. Caňko, A2 2010, č. 24 * Biče svědomí: F. Dryje, Analogon 2010, č. 62; P. Štefek, iliteratura (online) 6. 1. 2011; M. Caňko, A2 2011, č. 5; P. Král, Tvar 2011, č. 5; V. Košnarová, Host 2011, č. 3 * Republiku a varlata: recenzní anketa, Analogon 2013, č. 70, příl. (přisp. J. Gabriel, J. Janda, P. Král, P. Siostrzonek, O. Slačálek, B. Solařík, M. Stejskal, J. Švankmajer, F. Vodák, A. Vodáková); J. Zizler, Souvislosti 2013, č. 3 (k tomu polemika: F. Dryje, Souvislosti 2013, č. 4); L. Merhaut, Echa (online) 25. 9. 2013; J. Gabriel, Hospodářské noviny 20. 11. 2013; J. Chuchma, LidN 7. 12. 2013, příl. Orientace; Č. Pelikán, A2 2014, č. 2; R. Kanda, Tvar 2014, č. 5; M. Lollok, Host 2014, č. 8.
Rozhovory: J. Kratochvílová, LD 9. 1. 1969; I. Zítková, NK 1969, č. 34; M. Nápravník, Analogon 1991, č. 6 (rozhovor z roku 1986).
Nekrology: J. Effenberger, Zpravodaj (Curych) 1986, č. 10; K. Chvatík, Listy (Řím) 1986, č. 6; P. Král, Svědectví (Paříž) 1986/87, č. 79.