Ewald MURRER

Knižní prvotina Mlha za zdí je sestavena převážně z básní, které Murrer zveřejňoval od počátku 80. let v útlých strojopisných svazcích (Holub na střeše, Sypání andělům, Mlha v zahradě, Cesta z Jeruzaléma aj.). Sbírka rámovaná reynkovsky zamlženými krajinami jej představila jako básníka rustikálních motivů a přírodních dějů, zaujatého tajemstvím přesahujícího, duchovního rozměru života. Tematiku debutu prohloubila Murrerova další kniha, soubor básní a lyrických próz Vyznamenání za prohranou válku, v němž se naplno rozvinulo básníkovo směřování k příběhovosti a zazněl smutek pramenící z pocitu bezútěšné měnlivosti hmatatelné skutečnosti. Na podobě osobitého básnického světa, jenž sice vyrůstá z každodenní reality, ale je ritualizován, povýšen do roviny mýtu a snu, se výraznou měrou podílela také osobitá práce s jazykem, umocněná okázalou stylizací mluvčího.
Rovněž v básnických sbírkách Situace a Zápisník pana Pinkeho (fiktivním deníku, který z lyrizujících črt splétá příběh situovaný do prostředí archaické židovské osady v Haliči), a v souboru lyrických próz Sny na konci noci jsou hlavními prvky výpovědi sen, tajemno a mýtus. Jejich prostřednictvím ovšem autor poukazuje zpět k životu, který se tak plněji otevírá vnímání základních hodnot: lásky, přátelství či schopnosti utkvět alespoň na okamžik v obklopení plynoucím časem. Reflexe temporality hraje významnou úlohu také ve sbírce Nouzové zastavení času, jíž se Murrer po jedenáctileté odmlce vrátil do literární komunikace. Dynamiku času zde Murrer retarduje velmi detailními deskripcemi prostorů, věcí a situací a jejich transponováním do neurčité sféry na hranici reality a snu.
Své vzpomínky na dětství a mládí prožité v komunistickém režimu a především na peripetie spojené se snahou vyhnout se základní vojenské službě a získat tzv. modrou knížku na základě fingované psychiatrické diagnózy líčí v humoristickém románu Modrá knížka aneb Jeblo mu.