Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ivan BINAR

* 25. 6. 1942, Boskovice 
 
 
Prozaik a autor knih pro děti
 Maturoval na jedenáctileté střední škole v Opavě (1959), do roku 1963 studoval češtinu, dějepis a výtvarnou výchovu na Pedagogickém institutu v Ostravě (diplomová práce Koliba, obec umělecké tvorby na Moravě). V letech 1963–1965 absolvoval vojenskou službu, od roku 1965 působil jako učitel na základní škole v Dolním Benešově, jako korektor v tiskárně a jako pedagogický pracovník v Domě pionýrů a mládeže v Ostravě. V letech 1968–1971 byl redaktorem časopisu Tramp. Roku 1971 zatčen a následujícího roku spolu s Petrem Podhrázkým, Eduardem Schiffauerem, Petrem Ullmannem a Josefem Fraisem odsouzen na dvanáct měsíců nepodmíněně za pobuřování, jehož se měl dopustit mj. hereckou účastí na divadelní adaptaci prózy Valentina Katajeva Syn pluku v ostravském divadélku Waterloo (k tomu viz autorův článek v časopise Listy 1990, č. 6). Po propuštění z vězení pracoval jako závozník a později strojník v elektrárně. V lednu 1977 podepsal Chartu 77 a vystěhoval se do Rakouska, kde byl zaměstnán jako restaurátor porcelánu (do roku 1980), poté byl ve svobodném povolání, ale pracoval též jako tlumočník v uprchlickém táboře Traiskirchen. V letech 1983–2002 působil jako redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa, nejprve v Mnichově a po přesídlení stanice (od roku 1994) v Praze. V letech 2003–2004 byl předsedou Obce spisovatelů, od roku 2004 znovu ve svobodném povolání.
 Debutoval v Mladém světě mikropovídkou Sny v láhvi (1962). V šedesátých letech přispíval písňovými texty do Repertoáru malé scény a do Sešitů pro mladou literaturu, v sedmdesátých letech publikoval v časopisech Kurýr, Červený květ a Sluníčko. V osmdesátých letech publikoval v exilových časopisech Svědectví (Paříž), Listy (Řím), Obrys (Mnichov) a Právo lidu (Wuppertal, zde povídky, fejetony a eseje), po návratu z exilu v časopisech Dokořán, Tvar, Zvuk (zde v čísle zima 1995/1996 vyšlo několik kapitol autorových pamětí Ach, ty moje Rakousko), Reportér, spolupracuje s internetovým deníkem Forum24 (příloha Nová orientace) aj. Binarova úvaha o české národní identitě s názvem Esej pro Petra S. byla vydána jako 5. svazek edice Tvary, řada A (příloha časopisu Tvar 1997, č. 8). – V samizdatu vyšla novela Kdo, co je pan Gabriel? (1974) a román Rekonstrukce (1978). – Před vznikem divadla Waterloo Binar vystupoval v ostravském Divadle pod okapem, pro něž mj. napsal texty písní do text-appealu Ta rakev (1962). Na sklonku šedesátých let psal pro pražskou redakci Československého rozhlasu pohádky pro pořad Hajaja a s Českým rozhlasem spolupracuje i po návratu z exilu – je autorem rozhlasových povídek a glos (zejména pro Český rozhlas Plus); pro cyklus Osudy připravil vzpomínky Ivana Medka, Milana Schulze Jiřího Gruši; ve stejném cyklu byly vysílány i jeho vlastní vzpomínky Od Syna pluku ke Svobodné Evropě (připr. Jiří Vondráček, 2007). Brněnské rozhlasové studio uvedlo dramatizaci povídky O zvířeti Jaromíru (sc. Marek Horoščák, r. Zdeněk Kozák, 2004). Podle Binarova námětu a scénáře natočila Česká televize večerníček Králík Fiala (r. David Súkup, 2011).
 

Binarova prvotina a značná část pozdější tvorby je adresována dětskému čtenáři (Knížka o tom, jak pan Bouda s cirkusem se světem loudá, S kouzelníkem do světa, Kilo jablek pro krále, Bibiana píská na prsty, Králík Fiala, Kráva a dědeček, Kam se poděl Jeníček? aj.; další práce zůstávají v rukopise /Petřík a tři kocouři/). Jazykové i narativní prvky příznačné pro dětskou literaturu patří k typickým rysům také jeho textů pro dospělé: k pohádkové tradici zřetelně odkazuje lyricko-groteskní dialog dvou hlasů ve filozofizující Rozpravě v krabici, motiv boje dobra se zlem se objevuje v modelové novele Kdo, co je pan Gabriel?, křehkém milostném příběhu mladého páru, který zápasí o svůj vztah. Druhý silný inspirační vliv představují autorovy životní zážitky. Autobiografickou linii tvorby zahajuje román Rekonstrukce, v němž se Binar vrací k okolnostem svého věznění, následuje prozaická koláž Kytovna umění, reflektující jeho pobyt v rakouském exilu, na jehož pozadí retrospektivně ožívají motivy z autorova dětství a mládí. Spolu s osobními zkušenostmi autor do textů vnáší nejen reálie, ale také prvky souznějící s „dětskou“ linií – touhu po spravedlnosti, svobodě, důraz na nutnost nepřipustit bezpráví. Obě určující polohy Binarovy tvorby, tedy tíhnutí k fantastickému světu pohádek i autobiografické zážitky, se výrazně setkávají v románu Sedm kapitol ze života Václava Netušila, v němž se v několika vzájemně korespondujících vyprávěcích liniích prolíná životní příběh titulního hrdiny, zrcadlící autorovy zkušenosti z normalizačního Československa a posléze z rakouského exilu, a dobrodružné putování Netušilova alter-ega Věncezslava Páva fantastickou a nebezpečnou zemí, tvořící paralelu k reálnému světu socialistického Československa, ale i ke svět exilovému, kde ani blízcí přátelé nejsou tím, kým se jeví. (Jedním z impulsů ke vzniku románu zřetelně byla snaha vyrovnat se se skutečností, že mnoho svých známých, včetně nejbližšího přítele Petra Podhrázkého, našel autor v seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti.) V dalších textech (Ohrada, Den, kdy slétly vlaštovky, Jen šmouha po nebi) autor abstrahuje od konkrétních životních zážitků, nikoli však od své životní zkušenosti: v centru jeho zájmu zůstává téma střetu obyčejného člověka s autoritativní mocí, která ve své samoúčelnosti nabývá zcela absurdní povahu. Stejně jako v textech pro děti tu vzdor vůči moci nepředstavuje intelektuální či existenciální dilema, ale je prezentován jako jediná přirozená možnost, jak se v konfliktní situaci zachovat, pokud si chce jedinec uchovat mravní integritu. Z motivu neodůvodněného pronásledování autor vychází i v dalších prózách (Egonek na útěku a M-mirek v pasti, Revoluce!) směřujících svou povahou k literární grotesce. Svérázné spojení pikareskního románu a politické satiry postsovětského Ruska představuje rozsáhlá Peckova jáma: východiskem členitého vyprávění protkaného četnými historickými a kulturními aluzemi je bizarní situace, kdy se skupina českých vojáků rozhodne vyhlásit válku již neexistujícímu Sovětskému svazu. K bilanci svého života, resp.díla autor dospěl ve vzpomínkové próze Bezstarostná léta bezradná a ve svazku Hle, co se urodilo, sestaveném z časopisecky publikovaných i dosud nepublikovaných starších textů (včetně rýmovaných říkanek) a z textů nových, reflektujících jeho současný pohled na svět a jeho směrování.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Knížka o tom, jak pan Bouda s cirkusem se světem loudá (P pro děti, 1969); Kdo, co je pan Gabriel? (P, Toronto 1978, samizdat 1974); Rekonstrukce (P, něm. pod titulem Rekonstruktion Frankfurt nad Mohanem 1985, česky 2002, pův. česky v samizdatu 1978); Rozprava v krabici (P, Mnichov 1985); Kytovna umění (P, Mnichov 1988; 1991); Jeníkova práce (P 1996); Ohrada (P 1997); S kouzelníkem do světa (P pro děti, 1997); Sedm kapitol ze života Václava Netušila aneb S kolem kolem světa (R 2000); Kilo jablek pro krále (P pro děti, 2003); Egonek na útěku a M-mirek v pasti (PP 2004); Den, kdy slétly vlaštovky (P 2006, pův. in Tři prózy z trezoru, 1990); Bibiana píská na prsty (P pro děti, 2009); Králík Fiala (PP pro děti, 2011); Jen šmouha po nebi (P 2013); Bořivoj a blecha Fló (P pro děti, 2014); Kráva a dědeček (P pro děti, 2015); Peckova jáma (PP 2016); O Záhořovi, prasátku s kníry (P pro děti, 2016); Kam se poděl Jeníček? (P pro děti, 2016); Revoluce! (P 2017); Sloneček Malej ve světě širém (P pro děti, 2019); Bezstarostná léta bezradná (P 2020); Hle, co se přihodilo (shrnutí) (P, BB 2021); scénicky: Vrať nám, ptáku, hastrmana (libreto k opeře E. Schiffauera, prem. 2008); Kilo jablek pro krále (s J. V. Dvořákem, 2008); Zob, zob, Zoban! (libreto k opeře E. Schiffauera, prem. 2017).
Překlady: D. Tatarka: Sám proti noci (P, Mnichov 1984, s J. Binarovou); H. Bienek: Kobka (P 1992); L. Vaculík – P. Becher: Ach Stifter: Zweisprachige Aufgabe (PP Mnichov 1992, z němčiny Ivan Binar, z češtiny F. P. Künzel); Janosch: O myšáku šerifovi (P pro děti, 1994, s J. Binarovou); Janosch: Honzo, ty jsi Indián (P pro děti, 1995, s J. Binarovou); B. Königová: Osobosoba (R 2002); J. Ort: Pozdní divoch. Láska a život Leoše Janáčka v operách a dopisech (2005); V. Farkas: Lži za války a v míru. Tajná moc tvůrců veřejného mínění (2006); J. Fischer: 100 NEJ - Nejvýznamnější stavby světa (2007); Nauman–Göbel: 333 lokomotiv (2008).
Příspěvky ve sbornících: Čára na zdi (FF, Kolín nad Rýnem 1977); Mír, mírové hnutí, křesťanská etika (Franken 1983); ...a co si o tom myslíte vy? (Mnichov 1986); Pražské blues aneb Sláva je Volný (Mnichov 1988);...a když se řekne Voskovec (Kolín nad Rýnem, 1981; též in Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); Die zerbrochene Feder, Schriftsteller im Exil (Stuttgart 1984); Benefice (Toronto 1990); Den, kdy slétly vlaštovky in Tři prózy z trezoru (1990; dále E. Kantůrková a K. Pecka); Kde je člověk (1992); Von fliegenden und sprechenden Bäumen, Alte und neue Baummärchen (Vídeň 1994); Charta 77 očima současníků (1997); Goldbatt und Silberwurzel, Alte und neue Baummärchen aus aller Welt (Curych 1998); Živáčkové (pohádky 2001); Wuhladko 3, Literarny almanach (Budyšin 2002); Jaro desáté: Karel Kryl 1994–2004 (2004); Živé slovo (2004); Panna nebo netvor (PP 2004); Usměj se, Lízo (PP 2004); Možná mi porozumíš (PP 2004); Pohádky z Moravy (pohádky 2004); Tenkrát za totáče (PP 2005); Ungefragt, Über Literatur und Politik (Vídeň 2006); Sjezd spisovatelů 2015 (2015).
Uspořádal a vydal: P. Podhrázký a spol.: Syn pluku a historie (Mnichov 1987); Deutsch-tschechischer Almanach/Česko-německý almanach (s P. Becherem, Mnichov 1992); Deutsch-tschechischer Almanach 2000/Česko-německý almanach 2000(s P. Becherem, Mnichov 2000); Deutsch-tschechischer Almanach 2002/Česko-německý almanach 2002 (s P. Becherem, Mnichov 2001).

LITERATURA

Studie a články: Generace 35–45 (sb., München 1986); J. Čulík in Knihy za ohradou (1991); I. Harák: Zlo třikrát jinak, in Literatura, vězení, exil (1997); S. Urbanová: Souřadnice míst v prózách Ivana Binara (Reminiscence, rekonstrukce, stylizace), in S. Urbanová, I. Málková: Souřadnice míst, 2003; J. Czaplinska in Tożsamość banity (Szczecin 2006); M. Reissner: Inspirativní posuny, in M. Šubrtová et al.: Pohádkové příběhy v české literatuře pro mládež 1990–2010 (2011).
Recenze: Knížka o tom, jak pan Bouda s cirkusem se světem loudá: M. Polášek, Ostravský kulturní zpravodaj 1971, únor * Kdo, co je pan Gabriel?: J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 1980, č. 60 * Rozprava v krabici: K. Moudrý, Svědectví (Paříž) 1986, č. 77 * Kytovna umění: J. Jiroušek, Obrys (Mnichov) 1989, č. 1; M. Hybler, Svědectví (Paříž) 1988/1989, č. 87; M. Petříček, NK 1991, č. 51; J. Lukeš, LidN 16.1. 1992; I. Málková, Moravskoslezský den 29. 1. 1992; B. Jirásek, Nová pravda 9. 4. 1992 * Jeníkova práce: I. Málková, Tvar 1997, č. 17; J. Schneider, MFD 25. 4. 1997 * S kouzelníkem do světa: R. Hamanová, NK 1997, č. 47/48 * Ohrada: M. Kořená, LidN 13. 12. 1997, příl. Orientace; M. Jungmann, NK 1998, č. 3 * Sedm kapitol ze života Václava Netušila: A. Haman, NK 2000, č. 51; E. Kohák, Mosty 2000, č. 49; V. Šlajchrt, Respekt 2001, č. 2, též in Putování pomezím (2008); P. Šustrová, LidN 9. 3. 2001 * Rekonstrukce: J. Procházka, Svědectví (Paříž) 1985, č. 76 (něm. vydání); M. Jungmann, Mosty 2002, č. 31; V. Hulec, DivN 2002, č. 13; J. Chuchma, MFD 12. 2. 2003; J. Moník, LitN 2003, č. 25 * Kilo jablek pro krále: J. Obruč, LitN 2003, č. 52/1, příl. Nové knihy * Egonek na útěku: A. Haman, LidN 19. 10. 2004 * Den, kdy slétly vlaštovky: A Merenus, LitN 2006, č. 31 * Bibiana píská na prsty: J. Šrámková, A2 2009, č. 24; I. Matějka, LitN 2009, č. 51 * Jen šmouha po nebi: P. Janoušek, Tvar 2013, č. 10; J. Štolba, Respekt 2013, č. 25; V. Stanzel, Host 2014, č. 2 *Peckova jáma: P. Janoušek, Tvar 2017, č. 13; S. Richterová, Tvar 2017, č. 13; J. Grombíř, Kulturní noviny 2017, č. 12 (on-line) zde * Bezstarostná léta bezradná: Z. Kultánová, Tvar 2021, č. 12; T. Matelová, Host 2021, č. 7.
Rozhovory: K. Hvížďala in České rozhovory ve světě (Kolín n. R. 1981; 1992); J. Zahradnický, MFD 6. 4. 1991; A. Bajaja, Tvar 2001, č. 5; M.Balaštík, L. Kasal, Host 2003, č. 5; M. Platzová, LitN 2004, č. 12; F. Lesak in Vor Ort/Na místě (2013); J. Císař, Biblio 2013, duben; J. Macháček, Protimluv 2019, č. 3; P. Placák, Babylon 2020, č. 4.

Autor hesla: Miroslav Zelinský (1995); Alena Přibáňová (2022)
Aktualizace hesla: 12. 4. 2022 (ap)
 
zpět na hlavní stranu