REPERTOÁR MALÉ SCÉNY
Vznik i existence časopisu souvisí s vlnou amatérských i profesionálních divadel malých forem v 60. letech, jeho cílem bylo napomáhat souborům tohoto typu při vytváření repertoáru. Přinášel proto divadelní i prozaické texty, pásma poezie, písně včetně notových záznamů, náměty na krátké skeče, pantomimické scénáře, rozhlasová pásma apod.; slovem i obrazem (i prostřednictvím celých scénářů, popř. alespoň úryvků) informoval o nových inscenacích významnějších souborů (Semafor, Večerní Brno, Divadlo X, Studio Y, ústecké Kladivadlo, ostravské Divadlo pod okapem, olomoucká Skumafka aj.), ale také o činnosti nejrůznějších amatérských či příležitostných uskupení (od závodních a studentských divadel po Divadelní soubor ministerstva vnitra). List se redakčním zázemím i čtenářským určením překrýval s časopisy Ochotnické divadlo (vycházelo do 1963) a Amatérská scéna (od 1964), na které hojně odkazoval; na rozdíl od nich se však nezabýval kritickou reflexí.
V letech 1963-65 RMS působil v souladu s původními záměry vydavatele především jako zásobárna textů. V prvním ročníku byl výběr značně nahodilý, převažovala snaha učinit nabídku co nejpestřejší. Byly zařazovány rozsáhlejší divadelní scénáře či různá poetická pásma (mj. Pavel Bošek, Gustav Oplustil, Eduard Pergner, Radim Vašinka), písně pro děti, šansony „klasiků“ (Vítězslav Nezval, Emil František Burian), popisy pantomimických skečů, úryvky z divadelních programů, časté byly krátké satirické povídky (Jiří Bílý, Pavel Bošek, Pavel Hanuš, Jaromír Kincl, Josef Podaný, Jaroslav Vedral, z překladů Sławomir Mrożek), společensko-kritické a satirické scénky, miniscénky a mikropovídky (Jiří Robert Pick, Miloslav Švandrlík), ale i satirická klasika (Adolf Hoffmeister, Jaroslav Žák), objevila se i ukázka televizního scénáře. První ročník pravidelně přinášel i stručné, spíše doporučující než kritické recenze repertoárových sborníků a jiných textů souvisejících se zaměřením časopisu. O proklamované orientaci na mladou generaci svědčí také rubrika začínajících autorů První řádky, která byla součástí listu až do 1967.
Od 1964 získává časopis pevnější strukturu, skladba jednotlivých čísel se výrazně nemění. Jejím základem je zpravidla jeden rozsáhlý scénický text (Pavel Dostál, Vladimír Fux,
Ludvík Kundera,
Jan Martinec, Jiří Melíšek, Luděk Nekuda,
František Pavlíček, Jan Schneider,
Pavel Šrut, Jiří Štaidl,
Ivan Vyskočil, Bedřich Zelenka); každé číslo pak doplňuje pestrá směsice aforismů, bonmotů a anekdot vybraných z literárních textů (Myšlenky J. P. Sartra, úryvky z knihy Karla Čapka Marsyas) nebo z jiných časopisů (rubrika Vystřihli jsme...). Postupně pronikají texty a povídky převzaté z text-appealů (Josef Hlinomaz,
Jiří Suchý,
Josef Škvorecký, Darek Vostřel,
Ivan Vyskočil, Milan Lasica a Július Satinský). Od 1964 přináší každé číslo také několik básní (Josef Hanzlík, Zbyněk Hejda,
Vladimír Holan,
Jaromír Hořec,
Oldřich Mikulášek,
Jaroslav Seifert,
Ivan Slavík,
Josef Suchý, Zdena Tominová,
Oldřich Wenzl,
Jan Zábrana aj.), ve vysoké míře jsou zastoupeny překlady, a to nejen textů divadelních (Edward Albee, Fernand Berset, Slawomir Mrożek, Miodrag Pavlović), ale i povídek a básní (Hans Arp, Ingmar Bergman, Heinrich Böll, Langston Hughes, Erich Kästner, Kurt Kusenberg, Filippo Tommaso Marinetti, Christian Morgenstern, Kurt Tucholsky, Martin Walser, Tennessee Williams).
K výrazné změně došlo s proměnou redakčního kruhu v roce 1966, kdy se RMS začal věnovat téměř výhradně populární hudbě, a to jak zahraniční (monotematické číslo věnované skupině Beatles, rozsáhlé materiály o mnoha dalších úspěšných skupinách), tak české, která byla v té době s malými divadly stále ještě úzce spojena (pravidelně přinášel medailony populárních zpěváků). Hlavní náplň časopisu tvořily texty a notové záznamy populárních písní, u anglických býval připojen i doslovný překlad. Změnila se i výtvarná stránka časopisu – každé číslo přinášelo profily našich i zahraničních výtvarníků, ale také fotografie oblíbených zpěváků a herců malých scén, dokumentární fotografie z jednotlivých představení, které byly dříve téměř výlučným výtvarným doprovodem textů, začaly být seskupovány do stálé rubriky. Výrazně ubylo povídek (v této fázi mj. Pavel Fiala, Miroslav Horníček, Ephraim Kishon, František Nepil či Vojtěch Steklač), prakticky zmizely drobné satirické texty, aforismy a citáty. Měsíčník se orientoval především na překlady populárních zahraničních autorů (Nelson Algren, I. Bergman, Ambrose Bierce, Pierre-Henri Cami, J. P. Donleavy, Graham Greene, Jerome K. Jerome, Stephen Leacock, Edward Lear, Sean O´Casey v překladu Jana Wericha a Jany Werichové, hra Pabla Picassa, Luigi Pirandello, James Thurber aj.), z české produkce se objevily Svěrákovy a Smoljakovy semináře o díle Járy (da) Cimrmana, hry Ladislava Smočka a úryvky z představení dvojic Šimek – Grossmann a Vodňanský – Skoumal.
RMS zanikl v poslední vlně úředních likvidací kulturních časopisů na počátku normalizace.