Zdeněk SVĚRÁK
První příspěvek Svěrák otiskl roku 1958 v měsíčníku Květen, poté publikoval povídky pro mládež a pohádky pro děti mj. v Mladém světě, v časopisu Voják a kultura (1968 zde samostatná příloha Texty, s Jiřím Šebánkem), v humoristickém týdeníku pro děti Ježek (1969–1970), v Dramatickém umění (ve sv. 1/1987 literární scénář Vesničko má středisková). Po roce 1989 přispěl do A–Almanachu autorů, Lidových novin, Magazínu MFD, Filipa a mnoha dalších periodik. – Napsal řadu rozhlasových her a pohádek, mj. Ruina musí být opředena (1963); Tři auta (1963); Tiché šlapací království (1964); Krápník a Františka (1965); To jeli dva ve vlaku (1965); Veselí čalouníci (1968); Posel hydrometeorologického ústavu, (1969, znovu natočeno 1992); Podzemnice olejná (1993 vše r. Jan Fuchs); pohádka Tiché šlapací království byla natočena znovu pod názvem Kolo se zlatými ráfky (1988, r. Karel Weinlich). – S Ladislavem Smoljakem Svěrák spolupracoval na scénářích k celovečerním filmům Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974, r. Oldřich Lipský), Na samotě u lesa (1976, r. Jiří Menzel), „Marečku, podejte mi pero!" (1976, r. Oldřich Lipský), Kulový blesk (1978, r. L. Smoljak a Zdeněk Podskalský), Trhák (1980, r. Zdeněk Podskalský), Jára Cimrman, ležící, spící (1983, r. L. Smoljak), Rozpuštěný a vypuštěný (1984, r. L. Smoljak) a Nejistá sezona (1987, r. L. Smoljak). Bez Smoljakovy spoluúčasti se Svěrák jako autor dialogů podílel na filmech Třicet panen a Pythagoras (1973, r. Pavel Hobl) a Kdo hledá zlaté dno (1974, r. Jiří Menzel) a jako scenárista na filmech Ať žijí duchové! (1977, r. Oldřich Lipský, sc. + O. Lipský a Jiří Melíšek), Vrchní, prchni! (1980, r. L. Smoljak), Tři veteráni (1983, r. Oldřich Lipský, sc. + Jiří Brdečka), Co je vám, doktore? (1984, r. V. Olmer, sc. + Antonín Máša a Vít Olmer), Vesničko má středisková (1985, r. Jiří Menzel), Obecná škola (1991, r. Jan Svěrák), Akumulátor 1 (1993, r. Jan Svěrák, sc. + Jan Svěrák a Jan Slovák; literární adaptace Jan Slovák, 1994), Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1994, r. Jiří Menzel), Kolja (1996, r. Jan Svěrák, 1997 oceněno Oscarem), Lotrando a Zubejda (1997, r. Karel Smyczek), Tmavomodrý svět (2001, r. Jan Svěrák), Vratné lahve (2007, r. Jan Svěrák) a Tři bratři (2014, r. Jan Svěrák). Dále Svěrák napsal komentář animovaného krátkometrážního filmu Karty (1985) a scénáře k animovaným krátkometrážním filmům Rohy (1987) a Narostl mu hřebínek (1987). – Je autorem televizních hudebních komedií Příliš krásná dívka (1972, s Miloněm Čepelkou, r. Ivo Novák), Muž, který se spustil (1974, s Miloněm Čepelkou, r. Vít Hrubín, u obou hudba Zdeněk Petr) a televizních her Spolužáci (1973, s Miloněm Čepelkou, r. Jan Fuksa), Hledám paní na hlídání (1975, s Miloněm Čepelkou, r. Jaroslav Dudek), Dveře (1976, s Miloněm Čepelkou, r. Ladislav Smoljak), Inzerát (1984, s r. L. Smoljakem), Případ Platfus (1985, r. František Filip), Utopím si ho sám (1989, r. František Filip), Osvětová přednáška v Suché Vrbici (1992, podle povídky Františka Vinanta, r. Ladislav Smoljak), Dvě z policejní brašny (podle Josefa Burgra, r. Ladislav Smoljak) a Chlípník (1996, r. Zeno Dostál, prem. 2003), jakož i třináctidílného seriálu večerníčků Radovanovy radovánky (1987). – Pro Československou, resp. Českou televizi připravil cyklus zábavných pořadů věnovaných filmům S+S Veselé příhody z natáčení (1986–1988, 5 dílů, sc. s r. L. Smoljakem), moderoval střihový pořad Úsměvy českého filmu (1993–1996), populárně naučný cyklus Diktát (2000) a každoročně pro ni připravuje hudební pořad pro děti Hodina zpěvu (od 1989), složený z písní na hudbu Jaroslava Uhlíře. (Písňové texty pro něj Svěrák píše od roku 1968, jako textař spolupracoval i se Zdeňkem Petrem a Ivanem Mládkem. Mnohé jeho texty našly uplatnění v různých televizních a divadelních inscenacích pro děti.) – Dále se Svěrák jako scenárista podílel na dokumentárních filmech, týkajících se „osobnosti“ Járy Cimrmana, Stopa vede do Liptákova (1969, r. Ondrej Očenáš); Jára Cimrman – pionýr kinematografie (1986, r. Ladislav Smoljak) a Jára Cimrman (2005, v rámci cyklu portrétů k anketě Největší Čech, r. Pavel Štingl). Česká televize kromě záznamů inscenací Divadla Járy Cimrmana uvedla též záznamy příležitostných pořadů Cimrman sobě (1991, 2 díly, r. Antonín Kopřiva), Den D v Divadle Járy C. (1997, r. Viktor Polesný), Ze hry do hry (2007, r. Petr Burian) a natočila „premiéru a současně derniéru“ Cimrmanovy operety Proso (2013, r. Jan Svěrák). Jednotlivé scény z představení předváděli a příležitostné nejen cimrmanovské skeče Svěrák se Smoljakem psali pro řadu kabaretních a revuálních pořadů Československé televize. – V Čs. rozhlase spolu s Jiřím Šebánkem založil a uváděl pořad Polní pošta (od 1964) a s Miloněm Čepelkou parodii na soudobé hitparády, věnovanou zpěvnému ptactvu, Šest na bidýlku (1969–1970). – Jako filmový herec Svěrák začínal ve filmu Pavla Juráčka Postava k podpírání (1963) a ve filmech Jiřího Menzela Zločin v šantánu (1968) a Skřivánci na niti (1969), později hrál v řadě filmů i televizních inscenací vlastních i jiných autorů (mj. ve filmech režiséra Víta Olmera Jako jed, Dušana Kleina Jak básníci přicházejí o iluze aj.). – Filmový scénář Vesničko má, středisková upravil pro divadelní inscenaci Jan Vávra (Příbram 1990), pohádkovou knížku Tatínku, ta se ti povedla adaptovali pro divadlo Pavel Polák (Plzeň, Alfa 1993) a Tereza Lišková (Praha, Pidivadlo 2003), rozhlasovou hru Tiché šlapací království inscenovalo brněnské Studio V (2014) a pohádky Radovanovy radovánky uvedla loutkohra Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (2015, dram. Jiří Jelínek). Filmový muzikál Ať žijí duchové na jevišti uvedly soubory v Uherském Hradišti (2007, upr. Karel Hoffmann) a v Mostě (2012, upr. Jiří Kraus); adaptace Antonína Procházky bude uvedena v pražském Kongresovém centru v dubnu 2016. – Roku 1996 byla na CD-ROM vydána aplikace Truhla Járy Cimrmana, multimediální průvodce dílem Járy Cimrmana. – Celovečerní dokument Tatínek natočil o svém otci Jan Svěrák v roce 2004, dokumentární snímek Svět podle Svěráka o vzniku filmu Tmavomodrý svět natočila Alice Nellis (2001). Historii i současnosti Divadla Járy Cimrmana je věnován dokument Cimrmani (1998, r. Jiří Vanýsek). – Písňové texty Zdeněk Svěrák uveřejňoval rovněž pod pseudonymem Emil Synek.
Těžiště jedné linie Svěrákovy umělecké činnosti (v autorské dvojici s
Ladislavem Smoljakem) se odvíjí od fiktivní postavy českého všeuměla
Járy Cimrmana, kterou autoři situovali na přelom 19. a 20. století, do stylizovaného obrazu rakousko-uherského mocnářství jako „idylické“ minulosti, předcházející první světové válce a dalším traumatům 20. století. Z této intelektuální mystifikace, jejíž počátky (za účasti Jiřího Šebánka) jsou zdokumentovány v knize Vinárna U pavouka, a z komické parodie vědeckého bádání se zrodily semináře o životě a díle zapomenutého génia a o jeho přínosu pro jednotlivé oblasti umění a vědy, které obvykle tvoří úvodní část jednotlivých inscenací
Divadla Járy Cimrmana. Druhou část inscenací pak tvoří jednoaktovky, jejichž autorství je připsáno Cimrmanovi a které, v tematickém sepětí se seminářem, zpočátku parodovaly jednotlivé divadelní a literární žánry, např. operetu (Hospoda Na mýtince), operu (Cimrman v říši hudby, obsahující mj. parodické libreto V chaloupky stínu a zpěvohru Úspěch českého inženýra v Indii), detektivku (Vražda v salonním coupé) či pohádku (Dlouhý, Široký a Krátkozraký). Dramatický text i jeho inscenace jsou důsledně podřízeny stylizovaně naivní poetice divadelního souboru sestávajícímu z herců-amatérů, autoři pracují s mnohovrstevnou slovní a situační komikou a nezávazným nonsensem. Od osmdesátých let poněkud ustupuje tematizace fiktivního autora i prvky žánrových parodií a přibývá prvků satirických, které neprvoplánově a s groteskní nadsázkou pojmenovávají některé určující vlastnosti českého národního charakteru (naivitu a politickou krátkozrakost v aktovce Vizionář z představení Posel z Liptákova, provincionalismus a potřebu dobývat svět ve hrách Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem a Afrika, permanentní obrozenectví a všeobecné ochotnictví ve hře Záskok). Blanické rytíře, od nichž národ očekává záchranu a spásu, autoři v apokryfní hře Blaník vybavují nemytickými národními vlastnostmi: průměrností, leností, hašteřivostí, nerozhodností a alibismem. Posilování prvků situační komiky ve hrách z polistopadového období vrcholí hořkou komedií Švestka, generační výpovědí o stáří a stárnutí, která nicméně důsledně respektuje základní kameny cimrmanovské poetiky. Ke své zálibě v mystifikační i demystifikační hře s českou národní sebereflexí se Svěrák a Smoljak znovu přihlásili inscenací České nebe, v níž prostřednictvím dialogu reálných i mytických postav z různých období národní historie s ironií poukazují na interpretační ošidnost národních mýtů a kritických momentů českých dějin. – Cimrmanovská mystifikace a s ní spjaté divadelní hry a další texty si po desítky let nacházejí stále nové mladé publikum. Kult neexistujícího génia postupně překročil hranice divadla a literatury a Cimrmanova postava se stala nejen součástí nejširšího národního povědomí, ale také symbolickým naplněním mnohagenerační potřeby odmytizovat české dějiny.
Vedle stálé práce pro divadlo se Svěrák dlouhodobě věnuje filmové scenáristice. Spolu s Ladislavem Smoljakem je podepsán pod nejzdařilejšími situačními komediemi sedmdesátých a osmdesátých let (Jáchyme, hoď ho do stroje; Marečku, podejte mi pero), z nichž některé jsou tematicky bezprostředně spjaty s postavou Cimrmana (Jára Cimrman, ležící, spící) nebo s osudy jeho divadla (Nejistá sezona). V osmdesátých letech se Svěrák coby scenárista osamostatnil, nadále se věnoval situačním komediím (Vrchní, prchni; Akumulátor 1) a cimrmanovským variacím (Rozpuštěný a vypuštěný) a nově též tvůrčím adaptacím pohádkových příběhů (Tři veteráni, Lotrando a Zubejda). Především však rozvíjí osobitý typ komedií odvážně balancujících na hraně dojemného a sentimentálního, které prozrazují autorovu trvalou potřebu vyrovnávat se s pomíjením času (Obecná škola, Po strništi bos) a stárnutím (Na samotě u lesa, s L. Smoljakem; Vratné lahve) a tzv. velké dějiny nahlížet očima neokázalých hrdinů. „Obyčejné“ čapkovské postavy, resp. jejich současné varianty, jsou také ústředními hrdiny několika Svěrákových krátkých próz, soustředěných do souborů Povídky a Nové povídky.
Od počátku své tvůrčí dráhy se Svěrák věnuje též tvorbě pro děti. Jeho písňové texty (Není nutno..., Dělání, Zpěvník), zhudebňované obvykle Jaroslavem Uhlířem, oslovují posluchače příběhovostí, vycházející z běžné životní reality, kterou do humoristické polohy posouvají jazyková hravost, nečekaná sémantická spojení a vtipné pointy; autor navíc osvědčuje schopnost nepodceňovat předpubertální posluchače a „pojmenovávat svět“ jejich očima. Osobitý smysl pro humor se projevuje i v cyklu pohádek o Radovanovi, kde vyvažuje didaktizující tendence. Pohádku Tatínku, ta se ti povedla!, v níž autor předkládá mistrnou apologii spontánního vypravěčství, lze chápat i jako výraz Svěrákova pojetí literatury pro děti, vyznačujícího se bezprostředností a emocionalitou.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Proč malíři nestačí plnovous? (P pro děti, 1964); Lochneska (D pro ml., rozmnož., 1966, s L. Smoljakem); Jára (da) Cimrman (PP 1970, s J. Šebánkem, L. Smoljakem a K. Velebným); Cimrman v říši hudby (PP 1971, s J. Šebánkem, L. Smoljakem a K. Velebným); Pan Buřtík + pan Špejlička (P pro děti, 1971); Pan Buřtík a pan Špejlička protrhli smůlu (P pro děti, 1972); Omaluj, domaluj, hraj si (text k omalovánkám, 1975); Tatínku, ta se ti povedla (PP pro děti, 1991); Obecná škola (film. povídka, 1992); Radovanovy radovánky (pohádky, 1994); Akumulátor 1 (film. povídka, 1994, podle film. scénáře napsal J. Slovák); Pohádka o princezně Jasněnce, kterou Luftbaba zaklela v želvu, jak ji Olda vyprávěl Aničkám ve filmu Akumulátor 1 (1994); Vesničko má středisková (film. povídka, 1995); Kolja (film. novela, 1996, podle námětu P. Taussiga); Vinárna U pavouka (scénáře rozhlasového cyklu z 60. let, 1998, s J. Šebánkem); Tmavomodrý svět (film. povídka, 2001); Jaké je to asi v Čudu (pohádky a písňové texty pro děti, 2003); Vratné lahve (filmová povídka, 2007); Radovanovy radovánky. Jak vyzrát na motýly a další příhody (PP pro děti, 2008); Radovanovy radovánky. Jak se Radovan naučil hvízdat a další příhody (PP pro děti, 2008); Povídky (PP 2008); Jára Cimrman – génius, který se neproslavil (2009, s L. Smoljakem a J. Weigelem); Pan Buřtík a pan Špejlička (PP 2010, obs. dva příběhy z let 1971 a 1972 a nový příběh Lékárna U Bílé myšky); Mravenčí ukolébavka (leporelo, 2010); Krávy, krávy (leporelo, 2010); Šupy dupy dup (leporelo, 2011); Nové povídky (PP 2011); Po strništi bos (P 2013); Když se zamiluje kůň (leporelo, 2013); Tři bratři (PP pro děti, 2014).
Výbory: To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana (1992, zde mj. hra Dobytí severního pólu /s L. Smoljakem/; filmový scénář Kulový blesk /s L. Smojakem/; televizní scénář Utopím si ho sám, rozhlasová pohádka Kolo se zlatými ráfky a písňové texty); To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana II (1998, zde mj. hry Záskok; Švestka /obě s L. Smoljakem/; televizní scénář Případ Platfus; fejetony a písňové texty).
Ostatní práce: Šrámkova tvorba povídková ve srovnání s tvorbou básnickou (juvenilní studie, 1997); Divadlo Járy Cimrmana v obrazech. 1967–1997 (1997, s L. Smoljakem); Ladislav Smoljak hrající, bdící (2010, texty k fotografiím); Divadlo Járy Cimrmana – divadlo, které se proslavilo (2014, s L. Smoljakem a J. Weigelem).
Souborná vydání: Divadlo Járy Cimrmana (DD 1987, s L. Smoljakem, obsahuje hru Z. S. Akt, hru L. Smoljaka Vyšetřování ztráty třídní knihy a společné hry s L. Smoljakem Hospoda Na mýtince; Vražda v salonním coupé; Němý Bobeš aneb Český Tarzan; Cimrman v říši hudby; Dlouhý, Široký a Krátkozraký; Posel z Liptákova); Filmové komedie Z. Svěráka a L. Smoljaka (filmové scénáře, 1991, obsahuje: Jáchyme, hoď ho do stroje!, Na samotě u lesa, „Marečku, podejte mi pero!“, Kulový blesk, Trhák, Jára Cimrman, ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Nejistá sezona); Hry a semináře (DD 2009, kompletní texty Divadla Járy Cimrmana; 2. dopl. vyd. 2010); Filmové příběhy (PP 2015, obsahuje filmové povídky Po strništi bos; Obecná škola; Kolja; Vratné lahve). – Divadlo Járy Cimrmana (kolekce her, nakl. Paseka, dosud 16 sv., s L. Smoljakem): 1. Akt (samostatné autorství); 2. Vyšetřování ztráty třídní knihy (hra L. Smoljaka); 3. Hospoda Na mýtince; 4. Vražda v salonním coupé; 5. Němý Bobeš; 6. Cimrman v říši hudby; 7. Dlouhý, Široký a Krátkozraký; 8. Posel z Liptákova; 9. Lijavec (1992); 10. Dobytí severního pólu (1993); 11. Blaník (1992), 12. Historie divadla, doslov a věcný rejstřík (1993); 13. Záskok (1994); 14. Švestka (1998); 15. Afrika (2002), 16. České nebe (2009).
Zpěvníky pro děti (vše spolu s J. Uhlířem): Není nutno... (1994, na tit. listě 1995); Dělání všechny smutky zahání (1996); Zpěvník (1997); Když se zamiluje kůň (2004); Mám v hlavě myš Lenku (2005); Zpěvník. Největší hity (2008); Zpívání (2009); Když je pěkné počasí (2011); Písničky o zvířatech (2013); Dětem (2013, vč. pohádek a básní); Zpěvník ke knize Tři bratři (2015); Nejznámější dětské písničky (2015).
Scénicky (chronologický soupis premiér): Akt (1967); Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967; Z. S. se podílel jen na textech úvodního semináře); Hospoda Na mýtince (1969, s L. Smoljakem); Vražda v salonním coupé (1970, s L. Smoljakem); Němý Bobeš (1971, s L. Smoljakem); Cimrman v říši hudby (1973, s L. Smoljakem); Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974, s L. Smoljakem); Všechno máme schovaný (1977, s J. Uhlířem, Divadlo Albatros Praha); Hrachová polévka z pytlíku (1977, s L. Smoljakem, Divadlo ABC Praha); Posel z Liptákova (1977, s L. Smoljakem); Lijavec (1980, s L. Smoljakem); Dobytí severního pólu (1985, s L. Smoljakem); Blaník (1990, s L. Smoljakem); Záskok (1994, s L. Smoljakem); Švestka (1997, s L. Smoljakem); Afrika (2002, s L. Smoljakem); České nebe (2008, s L. Smoljakem).
Příspěvky ve sbornících: 3x Oscar pro český film (1998, zde lit. scénář Kolja); Usměj se, Lízo (2004); 35 českých filmových režisérů (2010) aj.
Diskografie Divadla Járy Cimrmana (pouze 1. vydání): Dlouhý, Široký a Krátkozraký (LP 1977); Hospoda Na mýtince (LP 1979); Vražda v salonním coupé (LP 1982); Posel z Liptákova (LP 1983); Dobytí severního pólu (LP 1987); Němý Bobeš (LP 1988); Lijavec (LP 1991); Akt (LP 1992); Vyšetřování ztráty třídní knihy (LP, CD 1993); Blaník (LP, CD 1993), Záskok (CD 1995); Cimrman před branami hudby (CD 1997); Švestka (CD 1998); Odskok od Cimrmana do lázní Kožich (televizní scénky a dialogy S+S, CD 2000); Zapomenuté věci zapomenutého génia (CD 2001), Vinárna U pavouka (MC 2001); Afrika (CD 2003), Cimrman v říši hudby (CD 2004); Posel světla a další cimrmanovské texty, na něž se nedostalo (CD 2005); Ze hry do hry (CD 2007); České nebe (CD 2009); Všech 15 her... a texty, na které se nedostalo (17CD 2010); Divadlo Járy Cimrmana. Zvuková kronika (CD 2010); Proso (CD+DVD 2013). – Všechny divadelní hry DJC, vydané původně na LP deskách, vyšly v reedicích na CD, obrazové záznamy pak na VHS a DVD.
Diskografie – ostatní: Hodina zpěvu (LP 1991, CD 1997; písně pro děti, s J. Uhlířem); Kolo se zlatými ráfky (pohádka, CD, LP 1992); Není nutno (CD, LP 1993; písně pro děti, s J. Uhlířem); ...aby bylo přímo veselo (1994; písně pro děti, s J. Uhlířem); Radovanovy radovánky (2MC, 1994, CD 1998); Hlavně nesmí býti smutno (CD 1995; písně pro děti, s J. Uhlířem); Kolja (hudba a dialogy z filmu, 1996); ...natož aby se brečelo (CD 1997; písně pro děti, s J. Uhlířem); Lotrando a Zubejda (zvuková stopa filmu, CD 1997); Trhák (CD 1999, písně z filmu); Nemít prachy – nevadí (CD 1999; písně pro děti, s J. Uhlířem); Ať žijí duchové (CD 1999, sestřih z filmu); Nemít srdce – vadí (CD 2001; písně pro děti, s J. Uhlířem); Zpěvník (CD 2002, výběr písní pro děti, s J. Uhlířem); Tři veteráni (CD 2002, sestřih filmu podle pohádky J. Wericha); Posel hydrometeorologického ústavu / To jeli dva ve vlaku (rozhl. hry, MC 2002, CD 2007); Tatínku, ta se ti povedla (pohádky, CD 2003); Zažít krachy – nevadí (CD 2003; písně pro děti, s J. Uhlířem); Mládek zpívá Svěráka ...a naopak (CD 2004); Zažít nudu – vadí! (CD 2005; písně pro děti, s J. Uhlířem); 20 let písniček z pořadu Hodina zpěvu – 50 největších hitů od A do Z (2CD 2007, písně pro děti, s J. Uhlířem); Hity a skorohity (2CD 2008, s J. Uhlířem); Povídky (CD 2009); Takovej ten s takovou tou (2CD 2009, písně pro děti, s J. Uhlířem); Písničky o zvířatech (2CD 2010, písně pro děti, s J. Uhlířem); Pan Buřtík a pan Špejlička (pohádky, CD 2011); Miniopery (CD 2011, písně pro děti, s J. Uhlířem); Alchymisti (CD 2011, písně pro děti, s J. Uhlířem); Pohádky (4CD 2012, obsahuje Tři auta; Krápník a Františka; Kolo se zlatými ráfky; Radovanovy radovánky); Nové povídky (2CD 2012); Tři bratři (CD 2014, hudba a písně z filmu); Po strništi bos (3CD 2014); Jupí (CD 2014, písně pro děti, s J. Uhlířem); Ať žijí duchové (CD 2014, původní nahrávka filmové komedie); Tři bratři (2CD 2015); Horká neděle aneb Vynechané povídky (2CD 2015); Dětem a dospělým (CD 2015, písně J. Uhlíře).
LITERATURA
Knižně: P. Taussig: Filmový smích L. S. a Zdeňka Svěráka (1987); P. Kubíková: L. S. – Z. Svěrák (1988); D. Čermáková: Génius Zdeněk Svěrák (2009, 2. vyd. 2012 s tit. Fenomén Zdeněk Svěrák, 3. vyd. 2014 s tit. Zdeněk Svěrák).
Studie a články: hbs (= J. Hrbas): Portréty, Film a doba 1976, č. 4; Z. Hořínek: Jára da Cimrman a járadacimrmanismus, Amatérská scéna 1978, č. 11 a 12; týž: Jára da Cimrman dramatik, Scéna 1982, č. 25/26; J. Vondráček: Hra na skutečnost, Dramatické umění 1987, sv. 13; V. Just in Proměny malých scén (1984); V. Just: doslov, in Divadlo Járy Cimrmana (1987); V. Just in Z dílny malých scén (1989); P. Taussig: doslov, in Filmové komedie Z. Svěráka a L. S. (1991); B. Hoffmann in České drama a divadlo ve 2. polovině 20. století (1992); J. Kerbr: Cimrmani v roce 93, Svět a divadlo 1994, č. 2; P. Rut in Ptáček (n)eseje zpívá vesele (1995); J. Menzel: doslov, in Vesničko má středisková (1995); V. Novotný in sb. Současnost literatury pro děti a mládež (1995); V. Just: Divadlo Járy Cimrmana (encyklopedické heslo), Divadelní revue 1997, č. 3, též in Česká divadla (2000); P. Taussig + M. Švagrová + J. Šebánek + Z. Svěrák + J. Menzel aj. in Třicet nejistých sezon (soubor článků), Týden 1997, č. 45; V. Just: Trvalé hledání středu, DivN 1999, č. 22; P. Rut in Hry a semináře (2009); M. Exner: Komplex Cimrman, Tvar 2009, č. 11; V. Just: Mystifikace jako národní žánr, LidN 29. 5. 2010, příl. Orientace; I. Motýl: Přehlížený spisovatel, Týden 2016, č. 13.
Recenze: Proč malíři nestačí plnovous?: J. Červenka, LitN 1965, č. 30 * Akt: OS, DivN 25. 10. 1967; R. Horelová, SvSl 7. 10. 1967; V. Hepner, Práce 7. 10. 1967 * Hospoda Na mýtince: P. Grym, LD 21. 4. 1969; R. Horelová, SvSl 21. 4. 1969; šva, Práce 22. 4. 1969 * Vražda v salonním coupé: P. Grym, LD 19. 5. 1970; J. Mach, MF 19. 5. 1970; št, Práce 2. 6. 1970 * Jára (da) Cimrman: O. Sus, Orientace 1970, č. 6; ch (= Jan Janko), Tvorba 1970, č. 38; V. Blanimírská, Tvar 1998, č. 13; Z. A. Tichý, MFD 29. 7. 1998 * Němý Bobeš: lw (= Ladislav Weber), LD 9. 12. 1971 * Dlouhý, široký a krátkozraký: lw, LD 26. 7. 1974 * Posel z Liptákova: ib, SvSl 3. 5. 1977; J. Rejžek, Tvorba 1977, č. 22 * Lijavec: fk (= F. Knopp), LD 5. 5. 1982; V. Just, Scéna 29. 10. 1982; O. Neff, MF 31. 12. 1983 * Dobytí severního pólu: J. Kravka, BV 22. 10. 1985; mp, VP 30. 10. 1985; mik, LD 25. 2. 1986 * Divadlo Járy Cimrmana: J. Slomek, MF 20. 1. 1988, P. Janoušek, LM 1988, č. 7 * Tatínku, ta se ti povedla: V. Vařejková, Komenský 1991/92, č. 9; J. Šimůnek, ZM 1992, č. 3, F. Cinger 6. 1. 1992 * Obecná škola: jš (= J. Šimůnek), ZM 1992, č. 4 * Divadlo Járy Cimrmana (kolekce her): J. Lukeš, DivN 1993, č. 22 * Záskok: Z. A. Tichý, MFD 24. 3. 1994; R. Hrdinová, Večerník Praha 31. 3. 1994 * Akumulátor 1: he, Večerník Praha 20. 4. 1994 * Pohádka o princezně Jasněnce...: an, SvSl 30. 12. 1994 * Vesničko má středisková: A. Pilátová, Práce 10. 10. 1995; J. Lukeš, Týden 1995, č. 43 * Kolja: A. Pilátová, Práce 20. 5. 1996; V. Novotný, LidN 27. 5. 1996; M. Spáčilová, MFD 30. 7. 1998 * Dělání...: M. Kubešová, ZM 1997, č. 1 * Švestka: Z. A. Tichý, MFD 17. 11. 1997; R. Hrdinová, Právo 21. 11. 1997; A. Halada, Mladý svět 1997, č. 47 * Vinárna U pavouka: V. Novotný, Tvar 1998, č. 20; Z. A. Tichý, MFD 31. 12. 1998 * Šrámkova tvorba povídková ve srovnání s tvorbou básnickou: J. Hofmanová, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky 1998, č. 3; P. Janáček, Tvar 1998, č. 3 * Afrika: M. Švagrová, LidN 7. 10. 2002; Z. A. Tichý, MFD 11. 10. 2002 * Jaké je to asi v Čudu: D. Kroča, Ladění 2003, č. 4; P. Mandys, Týden 2003, č. 51/52 * Vratné lahve: L. Kasal, Tvar 2007, č. 11 * Radovanovy radovánky: M. Švagrová, LidN 29. 2. 2008 * Povídky:
O. Horák, LidN 5. 11. 2008; F. Cinger, Právo 5. 11. 2008; J. Kerbr, DivN 2008, č. 22 * České nebe: J. Kerbr, Reflex 2008, č. 45; J. Kazda, SaD 2009, č. 1 * Pan Buřtík a pan Špejlička: M. Reissner, Ladění 2010, č. 4; A. Horáčková, MFD 12. 10. 2010 * Nové povídky: F. Cinger, Právo 5. 11. 2011; P. Smítalová, Instinkt 2011, č. 45 * Po strništi bos: M. Švagrová, LidN 8. 11. 2013.
Rozhovory: J. Klasová, Záběr 1974, Č. 15; M. Kühnelová, Záběr 1975, č. 4; V. Kovařík, MF 20. 1. 1979; A. Bachtoldová, Film a doba 1980, č. 1; R. Křesťan, Mladý svět 1981, č. 24; A. Koníčková, MF 12. 1. 1985; M. Petana, Scéna 1986, č. 15; A. Pflimpflová, Záběr 1987, č. 10; P. Frýbort + O. Neff, Kmen 1988, č. 10; V. Kroc, Melodie 1988, č. 8; J. Vejvoda – O. Nutz in Káva u Kische (1991); J. Chuchma, Mladý svět 1991, č. 13; K. Král, Svět a divadlo 1994, č. 2; L. Koubská, LidN 23. 12. 1995; B. Dočekal in Život je jen náhoda (1996); M. Bičíková, Kinorevue 1996, č. 1; M. Čaňková, Xantypa 1997, září; J. Jařab in Večerní rozmluvy s hosty Univerzity Palackého 1991-1996 (1998); R. Kalenská, LidN 23. 7. 1999, příl. Pátek LN; P. Gümplová, LidN 18. 5. 2001, příl. Pátek LN, č. 20; Z. A. Tichý a V. Ježek in Šest z šedesátých (2003); V. Kroc, LidN 6. 9. 2003; J. Leschtina, HN 19. 12. 2003, příl. Víkend č. 51; M. Švagrová, LidN 29. 9. 2007; V. Keilová, Právo 6. 6. 2009, příl. Magazín; J. Kábrt, MFD 7. 6. 2010; A. Horáčková, MFD 9. 10. 2010, příl. Víkend; J. Kubík, MFD 26. 3. 2011; F. Cinger, Právo 10. 3. 2012; O. Horák, Host 2004, č. 4; A. Plavcová, LidN 11. 10. 2013, příl. Pátek LN, č. 41; P. Kourová, Xantypa 2014, č. 12; A. Plavcová, LidN 8. 1. 2016, příl. Pátek LN, č. 1.