Slovník české literatury po roce 1945

Ladislav SMOLJAK

* 9. 12. 1931, Praha

† 6. 6. 2010, Kladno

Dramatik, režisér, herec

Otec byl krejčí. Smoljak vystudoval gymnázium v Praze (mat. 1952) a Vysokou školu pedagogickou (matematika a fyzika, abs. 1957); již za studií byl režisérem ochotnického souboru a také se seznámil se Zdeňkem Svěrákem a Miloněm Čepelkou. Roku 1957 se stal asistentem na Fakultě technické a jaderné fyziky UK v Praze, v letech 1958–1960 působil jako středoškolský profesor na jedenáctiletce v Brandýse nad Labem. V sezoně 1959/60 uvedlo divadlo Semafor jeho dramatizaci Aškenazyho pohádky Ukradený měsíc (v režii L. S. a Karla Brožka). V letech 1960–1961 působil jako pedagog na Večerní škole pro pracující v Brandýských strojírnách a slévárnách. Od roku 1960 pracoval jako externí redaktor časopisu Kultura, od roku 1961 vedl kulturní rubriku časopisu Mladý svět a v letech 1963–1975 byl redaktorem nakladatelství Mladá fronta, kde koncem 60. let redigoval literárněvědnou edici Ypsilon. Roku 1967 Smoljak spolu se Zdeňkem Svěrákem, Jiřím Šebánkem, Karlem Velebným a Miloněm Čepelkou založil Divadlo Járy Cimrmana (od roku 1965 mu předcházel cyklus rozhlasových pořadů Nealkoholická vinárna U pavouka), v němž v následujících desetiletích působil jako autor, režisér a herec, od roku 1973 i jako umělecký vedoucí. Od roku 1975 byl scenáristou, hercem a později i režisérem FS Barrandov. Po roce 1990 byl ve svobodném povolání, působil v Divadle Járy Cimrmana, příležitostně též jako režisér či herec v jiných divadlech a v televizi. V roce 1998 založil při Divadle Járy Cimrmana samostatné Studio Jára, o rok později přejmenované na Studio Láďa.

Přispíval do časopisů, v nichž působil, a také do Čs. televize (recenze), Kulturní tvorby, Května, Repertoáru malé scény a Světové literatury (1969). Se Zdeňkem Svěrákem napsal scénáře k filmům: Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974, r. Oldřich Lipský, sc. + O. Lipský), Na samotě u lesa (1976, r. Jiří Menzel), „Marečku, podejte mi pero!“ (1976, r. O. Lipský), Kulový blesk (1978, r. L. S. + Zdeněk Podskalský), Trhák (1980, r. Z. Podskalský), Jára Cimrman, ležící, spící (1983, r. L. S.), Rozpuštěný a vypuštěný (1984, r. L. S.), Nejistá sezona (1987, r. L. S.) a k televiznímu filmu Inzerát (1984, r. František Vlček). Sám napsal scénář k televiznímu snímku Tvrdý chleba (1990, též režie). Byl i režisérem filmu Vrchní, prchni! (1980, sc. Zdeněk Svěrák) a několika televizních inscenací podle scénářů Zdeňka Svěráka i jiných autorů a hrál v řadě dalších filmů. V Československé televizi režíroval cyklus zábavných pořadů věnovaných filmům S+S Veselé příhody z natáčení (1986–1988, 5 dílů, sc. se Zdeňkem Svěrákem) a podílel se na dokumentárních filmech, týkajících se „osobnosti“ Járy Cimrmana, Jára Cimrman – pionýr kinematografie (1986, též režie) a Jára Cimrman (2005, v rámci cyklu portrétů k anketě Největší Čech, r. Pavel Štingl). Česká televize kromě záznamů inscenací Divadla Járy Cimrmana uvedla též záznamy příležitostných pořadů Cimrman sobě (1991, 2 díly, r. Antonín Kopřiva), Den D v Divadle Járy C. (1997, r. Viktor Polesný) a Ze hry do hry (2007, r. Petr Burian). Jednotlivé scény z představení předváděli a příležitostné nejen cimrmanovské skeče Svěrák se Smoljakem psali pro řadu kabaretních a revuálních pořadů Československé televize. – Historii i současnosti Divadla Járy Cimrmana byl věnován dokument Cimrmani (1998, r. Jiří Vanýsek). – V roce 1996 byla na CD ROM vydána aplikace Truhla Járy Cimrmana, multimediální průvodce dílem J. C. (2. verze 1997).

Autorsky Smoljak působil především ve dvojici se Zdeňkem Svěrákem a těžištěm jejich aktivity byla tvorba pro Divadlo Járy Cimrmana (DJC). Originální intelektuální humor tohoto divadla se odvíjí od „objevu“ (na němž se podílel též Jiří Šebánek) postavy zapomenutého českého vědce a umělce, který svými vynálezy a tvůrčí aktivitou zasáhl prakticky do všech oblastí lidské činnosti. Již v rané fázi vývoje divadla byla přitom postava Járy Cimrmana časově situována na přelom 19. a 20. století, do období konce rakousko-uherské monarchie. Výchozím humoristickým gestem byla mystifikace a parodie metod vědeckého bádání, která vtahuje fiktivního provinciálního génia do kontextu české, evropské a světové kultury a činí z něj její ústřední postavu, utajeného inspirátora mnoha významných osobností, dějů a jevů. Jednotlivé hry zpravidla zachovávají schéma dvou částí divadelního představení: úvodního semináře o Cimrmanově přínosu v dané oblasti vědy či umění a předvedení Cimrmanovy divadelní hry na dané téma. Obě části přitom spojuje skloubení stylizovaně naivního a antiiluzivního divadelního projevu (jež souboru sestávajícímu z herců-amatérů vtiskl Smoljak jako režisér) a mnohovrstevné slovní i situační komiky. Smoljakovou první – samostatně napsanou – hrou pro DJC bylo Vyšetřování ztráty třídní knihy, částečně ještě inspirované dobovou vlnou absurdního divadla a tematicky věnované Cimrmanovi-pedagogovi. Také následující hry pracovaly s určitou géniovou profesí a s parodií příslušného uměleckého druhu a žánru: Cimrman-hudební skladatel a opereta (Hospoda Na mýtince) či opera (Cimrman v říši hudby), Cimrman-kriminalista a detektivka (Vražda v salonním coupé), Cimrman-pohádkář a pohádka (Dlouhý, Široký a Krátkozraký) i Cimrman-divadelník a divadlo (Záskok). Od 80. let poněkud ustupuje tematizace fiktivního autora i prvky žánrových parodií a přibývá prvků satirických, které neprvoplánově a s groteskní nadsázkou pojmenovávají některé určující vlastnosti českého národního charakteru (naivitu a politickou krátkozrakost v aktovce Vizionář z představení Posel z Liptákova, provincionalismus a potřebu dobývat svět ve hrách Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem a Afrika, permanentní obrozenectví a všeobecné ochotnictví ve hře Záskok). Blanické rytíře, od nichž národ očekává záchranu a spásu, autoři v apokryfní hře Blaník vybavují nemytickými národními vlastnostmi: průměrností, leností, hašteřivostí, nerozhodností a alibismem. Posilování prvků situační komiky ve hrách z polistopadového období vrcholí hořkou komedií Švestka, generační výpovědí o stáří a stárnutí, která nicméně důsledně respektuje základní kameny cimrmanovské poetiky. Ke své zálibě v demystifikační hře s českou národní sebereflexí se Svěrák a Smoljak znovu přihlásili inscenací České nebe, v níž prostřednictvím dialogu reálných i mytických postav z různých období národní historie s ironií poukazují na interpretační ošidnost některých národních mýtů a kritických momentů českých dějin. – Cimrmanovská mystifikace a s ní spjaté divadelní hry a další texty si po desítky let nacházejí stále nové publikum; kult neexistujícího génia tak postupně překročil hranici divadla a literatury a tato postava, ale i vybrané okřídlené věty z jednotlivých her se staly organickou součástí nejširšího národního povědomí a frazeologie. –
Inspirace v historii a vyzkoušený model „hry na mystifikaci“ byly východiskem i Smoljakových samostatných her, které psal od konce devadesátých let pro Studio Jára (resp. Studio Láďa) či pro Divadlo Na Zábradlí. Cimrmanovskou kompozici se seminářem předcházejícím vlastní hře uplatnil Smoljak v inscenaci Hymna, která si s vlídným obrazoborectvím pohrává s reálnými i smyšlenými okolnostmi vzniku národní hymny. Setkání postav Aloise Rašína, Karla Kramáře, V. I. Lenina a Naděždy Krupské ve hře Malý Říjen, kdy coby rakouští vězňové tráví dny předcházející zásadním událostem let 1917 a 1918 ve společné cele, není jen humoristickým experimentem, nýbrž i konfrontací ideálů a idejí, jejichž střet poznamenal dějiny dvacátého století. Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého je parodií zkoušky inscenace budovatelského dramatu komplikované projevy mocenského slavomamu i paranoie padesátých let minulého století. – Na popularizaci humoru Smoljaka a Svěráka se podílely rovněž jejich filmy, včetně těch, které jsou tematicky bezprostředně spjaty s Cimrmanovou postavou (Jára Cimrman, ležící, spící) nebo s osudy jeho divadla (Nejistá sezona).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Lochneska (D, rozmnož., 1966, se Z. Svěrákem); Jára (da) Cimrman (PP 1970, s J. Šebánkem, Z. Svěrákem a K. Velebným); Cimrman v říši hudby (PP 1971, s J. Šebánkem, Z. Svěrákem a K. Velebným); Divadlo Járy Cimrmana (DD 1987, obsahuje hru L. S. Vyšetřování ztráty třídní knihy, hru Z. Svěráka Akt a společné hry Hospoda Na mýtince; Vražda v salonním coupé; Němý Bobeš aneb Český Tarzan; Cimrman v říši hudby; Dlouhý, Široký a Krátkozraký; Posel z Liptákova); Filmové komedie Z. Svěráka a L. Smoljaka (filmové scénáře, 1991, obsahuje: Jáchyme, hoď ho do stroje!, Na samotě u lesa, „Marečku, podejte mi pero!“, Kulový blesk, Trhák, Jára Cimrman, ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Nejistá sezona); To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana (1992, zde mj. hry Vyšetřování ztráty třídní knihy; Dobytí severního pólu; Kulový blesk /vše se Z. Svěrákem/; Acylpirínek Cyrda /rozhlasový večerníček/ a písňové texty); Divadlo Járy Cimrmana v obrazech. 1967–1997 (1997, se Z. Svěrákem); To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana II (1998, zde mj. hry Záskok; Švestka /obé se Z. Svěrákem/, Hymna; a scénář tv inscenace Tvrdý chleba); Hry a semináře (DD 2009, obsahuje kompletní texty DJC do roku 2008).
Kolekce her Divadla Járy Cimrmana: (nakl. Paseka, dosud 16 sv., vše se Z. Svěrákem): 1. Akt; 2. Vyšetřování ztráty třídní knihy; 3. Hospoda Na mýtince; 4. Vražda v salonním coupé; 5. Němý Bobeš; 6. Cimrman v říši hudby; 7. Dlouhý, Široký a Krátkozraký; 8. Posel z Liptákova; 9. Lijavec (1992); 10. Dobytí severního pólu (1993); 11. Blaník (1992), 12. Historie divadla, doslov a věcný rejstřík (1993); 13. Záskok (1994); 14. Švestka (1998); 15. Afrika (2002); 16. České nebe (2009).
Scénicky (chronologický soupis premiér): Ukradený měsíc (dramatizace prózy L. Aškenazyho, 1960); Akt (1967, L. S. se podílel jen na textech úvodního semináře); Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967); Hospoda Na mýtince (1969, se Z. Svěrákem); Vražda v salonním coupé (1970, se Z. Svěrákem); Němý Bobeš (1971, se Z. Svěrákem); Cimrman v říši hudby (1973, se Z. Svěrákem); Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974, se Z. Svěrákem); Hrachová polévka z pytlíku (1977, se Z. Svěrákem, Divadlo ABC Praha); Posel z Liptákova (1977, se Z. Svěrákem); Lijavec (1980, se Z. Svěrákem); Dobytí severního pólu (1985, se Z. Svěrákem); Blaník (1990, se Z. Svěrákem); Záskok (1994, se Z. Svěrákem); Hymna (1997); Švestka (1997, se Z. Svěrákem); Malý říjen (1999); Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (2000); Afrika (2002, se Z. Svěrákem); České nebe (2008, se Z. Svěrákem); Hus, Alia minora Kostnického koncilu (2009).
Příspěvky ve sbornících: Usměj se, Lízo (2004).
Diskografie (pouze 1. vydání): Dlouhý, Široký a Krátkozraký (LP 1977); Hospoda Na mýtince (LP 1979); Vražda v salonním coupé (LP 1982); Posel z Liptákova (LP 1983); Dobytí severního pólu (LP 1987); Němý Bobeš (LP 1988); Lijavec (LP 1991); Akt (LP 1992); Vyšetřování ztráty třídní knihy (LP, CD 1993); Blaník (LP, CD 1993), Záskok (CD 1995); Cimrman před branami hudby (CD 1997); Švestka (CD 1998); Hymna (CD 1998); Odskok od Cimrmana do lázní Kožich (televizní scénky a dialogy S+S, CD 2000); Zapomenuté věci zapomenutého génia (CD 2001); Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (CD 2001); Afrika (CD 2003), Cimrman v říši hudby (CD 2004); Posel světla a dalším cimrmanovské texty, na něž se nedostalo (CD 2005); Ze hry do hry (CD 2007); České nebe (CD 2009). – Všechny divadelní hry DJC, vydané původně na LP deskách, vyšly v reedicích na CD, obrazové záznamy pak na VHS a DVD.

LITERATURA

Knižně: P. Taussig: Filmový smích L. S. a Zdeňka Svěráka (1987); P. Kubíková: L. S. – Z. Svěrák (bibliografie, 1988).
Studie a články: hbs (= J. Hrbas): Portréty, Film a doba 1976, č. 4; Z. Hořínek: Jára da Cimrman dramatik, Scéna 1982, č. 25/26; V. Just in Proměny malých scén (1984); V. Just: doslov, in Divadlo Járy Cimrmana (1987); V. Just in Z dílny malých scén (1989); P. Taussig: doslov, in Filmové komedie Z. Svěráka a L. S. (1991); B. Hoffmann in České drama a divadlo ve 2. polovině 20. století (1992); P. Rut in Ptáček (n)eseje zpívá vesele (1995); J. Kerbr: Cimrmani v roce 93, Svět a divadlo 1994, č. 2; V. Just: Divadlo Járy Cimrmana (encyklopedické heslo), Divadelní revue 1997, č. 3, též in Česká divadla (2000); P. Taussig + M. Švagrová + J. Šebánek + Z. Svěrák + J. Menzel aj. in Třicet nejistých sezon (soubor článků), Týden 1997, č. 45; V. Just: Cimrmanův disident? DivN 2000, č. 22; P. Rut in Hry a semináře (2009).
Recenze: Vyšetřování ztráty třídní knihy: (mik), LD 18. 11. 1967 * Hospoda Na mýtince: Pavel Grym, LD 21. 4. 1969 * Jára (da) Cimrman: O. Sus, Orientace 1970, č. 6 * Posel z Liptákova: ib, SvSl 3. 5. 1977; J. Rejžek, Tvorba 1977, č. 22 * Divadlo Járy Cimrmana: J. Slomek, MF 20. 1. 1988, P. Janoušek, LM 1988, č. 7 * Divadlo Járy Cimrmana (kolekce her): J. Lukeš, DivN 1993, č. 22 * Záskok: Z. A. Tichý, MFD 24. 3. 1994 * Hymna: Z. A. Tichý, MFD 22. 3. 1997; V. Just, LitN 1998, č. 18 * Malý Říjen: J. Kolář, MFD 28. 4. 1999; J. Mlejnek, Svět a divadlo 1999, č. 4 * České nebe: J. Kerbr, Reflex 2008, č. 45 * Hus, Alia minora Kostnického koncilu: M. Švagrová, LidN 28. 11. 2009.
Rozhovory: J. Novák, Záběr 1976, č. 1; M. Šmídmajer, Záběr 1986, č. 17; (er), Amatérská scéna 1986, č. 9; P. Frýbort – O. Neff, Kmen 1988, č. 10; M. Švagrová – V. Vondra, LidN 17. 8. 1991; K. Král, Svět a divadlo 1994, č. 2; A. Kramer, Právo 4. 4. 1998; L. Kofroň, Rock & pop 2002, č. 1; V. Ježek + Z. A. Tichý in Šest z šedesátých (2003).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998); Michal Přibáň (2008)

Aktualizace hesla: 31. 12. 2007 (mlp)

Aktualizace bibliografie: 30. 6. 2009 (mlp)

zpět na hlavní stranu