Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ivan  SLAVÍK

* 23. 1. 1920, Praha 
† 24. 12. 2002, Hořovice 
 
Básník a překladatel
 Pocházel z rodiny dělníka. Dětství prožil u prarodičů v Poříčanech. Po absolvování reálného gymnázia v Praze (maturita 1939) se zapsal na FF UK (čeština, němčina), nedlouho poté však byly vysoké školy zavřeny. Slavík pracoval jako knihkupecký praktikant v knihkupectví Jana Fromka, pak byl krátce úředníkem. 1942–1945 byl totálně nasazen jako pomocný mechanik v továrně ETA v Praze-Vršovicích. Od roku 1945 pokračoval ve studiích češtiny, francouzštiny a filozofie na FF UK, absolvoval 1948 prací Epiteton Karla Tomana. V roce 1946 konvertoval ke katolictví, křestním kmotrem mu byl Jan Čep. 1946–1947 byl v nakladatelství Vyšehrad redaktorem stejnojmenné revue (Vyšehrad), 1947 mluvčím katolické skupiny na Večerech mladé poezie v Umělecké besedě v Praze. Od 1948 působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Praze-Vršovicích a v Domažlicích; od roku 1952 v Hořovicích, nejprve na Strojní průmyslové škole, od roku 1972 na gymnáziu. V Hořovicích žil až do své smrti. Po odchodu do důchodu (1980) se věnoval výhradně literatuře.
 Přispíval zejména do novin a časopisů: Blok, Kytice, Kvart, Akord, Lidová demokracie, Vyšehrad, Tvář, Sešity, Orientace, Host do domu, Plamen, Arch, Zprávy Spolku českých bibliofilů, Texty, Nové knihy, Latinská Amerika; po roce 1989 zejména Lidová demokracie, Literární noviny, Souvislosti, Proglas, Perspektivy a Box.
V samizdatu byly šířeny básnické sbírky Kapky potu a krve Arnošta Jenče (1985) a Dvacet pozdních básní aneb Zaříkávání naděje (1986). Jeho verše byly publikovány také v samizdatových sbornících a antologiích Albertovi k šedesátinám (1950), Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Vladimíru Vokolkovi k sedmdesátinám (1983), Básníci a samotáři (1984, edd. Ondřej Fibich a Jiří Brixi), Jaroslav Durych 2 (1987, ed. Karel Severa = Ladislav Jehlička neuveden), Na střepech volnosti (Česká expedice 1987), Nálezy (1988, edd. Michaela Freiová a Květa Neradová), Bylo nebylo. Sborník k narozeninám Jaromíra Hořce (Česká expedice 1991, ed. Zdeněk Koňák), Z Obsahu 1989 (1990); přeložil sbírku Rondely a co potom Tristana Corbiéra (b. d.).
Užíval šify I. S.
 Slavík debutoval osobitou sbírkou Snímání, která z něj v druhé polovině 40. let učinila mluvčího mladší generace křesťansky orientovaných básníků. Jeho verše nemilosrdně analyzovaly válkou rozvrácený svět a konfrontovaly jej s básnickým snem o čistotě a ryzosti. I když od počátku určovalo „znamení kříže“ základní rozměr Slavíkova světa, civilnost a nepatetičnost jeho pohledu na skutečnost i příklon k prozaizaci verše a obliba městské scenérie jej přiváděly též do blízkosti Skupiny 42. Setkávání civilizace s přírodou na velkoměstské periferii se Slavíkovi stalo symbolickým pásmem přechodu, v němž se střetává – tak, jako v člověku – okouzlení a krása s hnusem, láska s nenávistí a chtíčem. Překonat tuto protikladnost může toliko víra, kterou Slavík vnímá jako katarzi, jediné východisko z tragického prožitku lidské existence. Pod tímto zorným úhlem chce Slavík odhalovat tajemství údělu člověka a jeho touhy po přesahu i v těch nejbanálnějších životních situacích. V této snaze se opřel o konkrétní lidský příběh, čímž včleňoval svou poezii do epizačních tendencí z přelomu 40. a 50. let (Deník Arnošta Jenče, Já A. J.). Nad světem „obyčejného“ člověka pak sklenul vizi světa světců, kteří dokázali gestem lásky proměnit životní všednost v zdroj opravdové radosti (básnický cyklus Světla in S očima otevřenýma, Lux sanctorum).
Od poloviny 60. let sílí v Slavíkově poezii složka meditativně reflexivní; jeho kladení otázek po smyslu lidské existence je stále více podřizováno křesťanské pokoře, vědoucí o neproniknutelnosti tajemství dobra a zla v lidském nitru (Osten, Hlohový vítr, Dvacet pozdních básní). Proměnily se i básníkovy výrazové prostředky: převažuje-li na počátku v jeho verších silná výrazová expresivita (včetně záliby v téměř traklovských obrazech rozkladu a hnití) a obliba básně v próze, od 60. let začíná převládat a sílit stálá snaha o maximálně úsporný verš, tíhnoucí až k aforistické strohosti (Dvacet pozdních básní, Suspiria). Kniha Hory roků shrnuje Slavíkovy deníkové záznamy pořizované mezi roky 1960 a 1990, v nichž autor nezapře svou katolickou orientaci, tradicionalismu a konzervatismus, ale také vášnivé čtenářství a schopnost přesného kritického úsudku nad literárním textem.
Nedílnou součást Slavíkovy literární tvorby představují četné překlady poezie z francouzštiny (Charles Baudelaire, Paul Claudel, Charles Péguy, Jean Paul Toulet, Jules Laforgue), angličtiny (Edgar Allan Poe, Gerard Manley Hopkins), němčiny (Novalis, Joseph von Eichendorff, Eduard Mörike), ruštiny (Fedor Ivanovič Tjutčev, Afanasij Afanasjevič Fet, Ivan Aleksejevič Bunin) a španělštiny (Gabriela Mistralová, Rubén Darío, Juana Inés de la Cruz). Vesměs v nich projevil cit pro různorodý básnický projev i jeho formální osobitost. Většinu knižních překladů Slavík doprovodil také literárněhistorickým esejem či studií (Rozklenout srázné). Významnou částí Slavíkova překladatelského díla jsou objevné pohledy na předkolumbovské kultury amerického kontinentu (Sláva a pád Tenočtitlanu, Popol Vuh, Motýl z obsidiánu), doprovázené zasvěcenými komentáři. Slavík překládal z původních aztéckých a mayských pramenů a poprvé v českém kulturním kontextu zpostředkoval celistvý obraz těchto dávno zaniklých kultur.
Slavíkova editorská činnost se soustřeďuje na objevování a připomínání zapomenutých či neprávem opomíjených hodnot, jež chce svými doprovodnými studiemi a komentáři znovu začleňovat do živého proudu české literatury. V Máchově stínu hledal nezanedbatelné hodnoty českého romantismu (Hledání modrého květu), zdůrazňoval vývojovou velikost díla Richarda Weinera (Mezopotamie) a připomněl tvůrčí šíři básnické generace 90. let (Zpívající labutě) i nespravedlivé zapomenutí některých jejích příslušníků (Jan Opolský). Jako významným básnickým zjevům věnoval značnou pozornost zejména Irmě Geisslové a Hermoru Liliovi.

BIBLIOGRAFIE

Poezie a práce o literatuře: Snímání (BB 1947; původní verze s tit. Snímání s kříže, 1997); Deník Arnošta Jenče (BB, bibliof., 1964); Já A. J. (BB, bibliofilie, 1965; poté s předchozím tit. in Deník Arnošta Jenče); Stín třtiny (BB 1965); Osten (BB 1968); Hlohový vítr (BB 1968); Dvacet pozdních básní aneb Zaříkávání naděje (bibliofilie, 1988); Romantikové před Máchou, kolem Máchy a po Máchovi (E, bibliofilie, 1988); Deník Arnošta Jenče (BB 1990); Rozptýlená generace (skripta, 1990); S očima otevřenýma (BB z let 1947–1988, 1990); Kapky potu a krve Arnošta Jenče (BB 1991); Suspiria. Náboženské básně (BB 1991); Lux sanctorum (BB 1992); Ta hudba (BB z let 1968–1986, 1993); Rozklenout srázné (EE 1993, ed. P. Krška); Ke komu (BB z 50. let, 1995); Viděno jinak – prokletí, zapomínaní a přehlédnutí autoři české literatury (soubor studií, 1995, ed. M. Trávníček); Tváře za zrcadlem (EE 1996); Hory roků (deník, 1999, edd. M. Trávníček a J. Zizler);
Výbor: Moje Velikonoce (BB 2005, ed. M. Trávníček).
Souborné dílo: Básnické dílo (Host, sv. 1, 1998; sv. 2, 1999; ed. M. Trávníček; obsahuje též básně dosud knižně netištěné a bibliografii).
Překlady: F. I. Ťutčev: Noční hlasy (1948); V. S. Stefanyk: Ve vzduchu plovou lesy (1951, s M. Slavíkovou); V. Brjusov: Mé zemi (1954, s dalšími); M. de Cervantes y Saavedra: Numancie (1962, s J. Forbelským); R. Darío: Zpěvy života a naděje (1963, s J. Forbelským); R. L. Stevenson: Pán z Ballantrae (1964); A. A. Fet: Večery a noci (1964); P. J. Toulet: Kam odcházíš, kráso? (1965, též ed., rozšíř. vyd. 1999); J. von Eichendorff: Věčný poutník stesk (1966, též ed.); Novalis: Květinový prach (1967, též ed., uprav. vyd. 2005); Kéž hoří popel můj (1967, s dalšími); V. Hagen: Pouštní říše ve starém Peru (1967); I. Bunin: Hořký dým paměti (1968, též ed.); P. Claudel: Múza milost (1969, též ed.) + Křížová cesta (1994) + P. Claudel: Pražské Jezulátko (1997); Sláva a pád Tenočtitlanu. Dobytí Mexika očima poražených (1969, též ed.); G. Mistralová: Vzkazy (1970, též ed.); Ch. Péguy: Ta jediná je paní – Chudoba (1971, též ed.); G. M. Hopkins: Básně (Roma 1970, na tit. listu 1971, podepsáno I. S., s R. Preisnerem, oba též ed.; s tit. Zánik Euridiky, 1995); V. Bokov: Vítr v dlaních (1974, též ed.); Motýl z obsidiánu. Parafráze aztécké lyriky (1974, též ed.); O. V. Milosz de Lubicz: Divoký sad vzpomínek (1975, s M. Bieblovou); Popol Vuh a výbor z Letopisů Cakchiqulů a z Knih Chilama Balama čili proroka Jaguára na Yucatánu (1976, doplň. vyd. 2000); Ch. Baudelaire: Květy zla (1976, též ed.); E. Mörike: Proč bolíš, radosti? (1979, též ed.); J. Laforgue: Sólo luny (1981); E. A. Poe: Havran (1985); J. I. de la Cruz: Naděje do zlata tkaná (1988, přel. J. Forbelský, verše I. S.); R. Rendellová: Smrt má jméno Doon (1994, přel. M. Merhautová, přebásnil I. S.); Lampa útěchy (antologiie světové poezie, 1996, též ed.); Každý den slunečního jasu (antologie aforismů 1997); Dar přátelství (antologie aforismů 1997); G. Heym: Umbra vitae (1999, s L. Kunderou).
Ostatní práce: Svatý a popíraný, milovaný a vysmívaný. Čtení o sv. Janu Nepomuckém (úvaha, 1993); Propadliště paměti. Podbrdskem v čase i prostoru (populárně nauč., 1995); Berounsko. Doteky minulosti (1998, s M Garkischem a J. Topinkou); Křížová cesta, Velíz (kázání, 2003).
Příspěvky ve sbornících: Na střepech volnosti (Mnichov 1989; 1991); Der Lerchenturm. Anthologie der tschechischen Lyrik (Vídeň 1993); Olomouc v době biskupa Jindřicha Zdíka (1996).
Uspořádal a vydal: R. Weiner: Mezopotamie (1965); J. Opolský: Představení v soumraku (1968); Zpívající labutě. Zapomenutí básníci 90. let (1971, s R. Skřečkem); V. Hálek: Srdce písněmi dotýkané (1974); Tajemné příběhy v české krásné próze 19. století (1976); I. Geisslová: Zraněný pták (1978); H. Lilia: Verše tajného básníka (1982); J. Ryba: Padaly roušky (1986, s D. Šajtarem); Hledání modrého květu. Výbor z české romantické literatury (1988); Krajiny milosti. Antologie české duchovní lyriky 20. století (1994, s J. Hauberem); Čeští prokletí básníci (1998, s J. Kudrnáčem); Příběhy temnot v české literatuře 19. a 20. století (1999).
Zvukový nosič: Snímání z kříže (MC 1997, recituje M. Kovářík).

LITERATURA

Studie a články: M. Svatoš: doslov, in Dvacet pozdních básní (1988); J. Med: doslov, in S očima otevřenýma (1990); P. Borkovec: Tichý dvojportrét, Tvar 1990, č. 22; J. Med in Spisovatelé ve stínu (1995, rozšíř. 2004); J. Med: Spirituálně orientovaná poezie 1945–1948, Host 1998, č. 5 + Návrat k tradicím (křesťansky orientovaná poezie 60. let), Host 2000, č. 5; M. Trávníček: Snímání z kříže (dvě verze básnického debutu I. Slavíka), in M. Trávníček: Sdílet věčné (2002); L. Soldán: I. Slavík v časopise Vyšehrad (1945–1948), Akord 2003, č. 6; M. Tomeš in Slovo a tvar (2003); M. Trávníček: Kult svatých v díle I. Slavíka, Teologie & společnost 204, č. 4; H. Svanovská: Korunní slovo "Milost". I. Slavík jakožto čtenář a pokračovatel Weinerův, ČL 2005, č.1; M. Trávníček: J. Zahradníček a I. Slavík, in Víra a výraz (edd. T. Kubíček, J. Wiendl, 2005); I. Harák: Trvalé a pomíjející v básnických prvotinách I. Slavíka a J. Suchého, in Čas v jazyce a v literatuře (edd. M. Čechová, D. Moldanová, Z. Millerová, 2005); H. Svanovská: I. Slavík a jeho deník Arnošta Jenče, in Literatura určená k likvidaci II (2006, sborník).
Recenze: Snímání: lk (L. Kundera), Rt 3. 6. 1948; Z. Rotrekl, LD 1. 2. 1948; E. Frynta, Vyšehrad 3, 1947/1948, s. 191 * Stín třtiny: Z. Kožmín, Plamen 1965, č. 7 * Hlohový vítr: M. Dvořák, Arch 1969, s. 126; V. Mertl, Obroda 1969, č. 10 * Deník Arnošta Jenče: M. Trávníček, LD 14. 3. 1991; J. Med, LitN 1991, č. 13; J. Zizler, Tvar 1991, č. 15 * Lux sanctorum: R. Matys, NK 1993, č. 7; V. Novotný, MFD 23. 3. 1993; M. Trávníček, Proglas 1993, č. 2 * Ta hudba: M. Vacík, NK 1994, č. 8; V. Skalická, LitN 1994, č. 12; R. Matys, LidN 7. 4. 1994, příloha Národní 9, č. 14 * Rozklenout srázné: J. Zizler, Tvar 1994, č. 2 * Ke komu: J. Kudrnáč, SvSl Brno 27. 7. 1995; M. Janata, Katolický týdeník 1995, č. 29; M. Vacík, NK 1995, č. 22; J. Zizler, LitN 1995, č. 50; I. Harák, Akord 1996, č. 3 * Propadliště paměti: V. Šibrava, NK 1995, č. 20; R. Sak, Český týdeník 1995, č. 94 * Viděno jinak: M. C. Putna, Souvislosti 1995, č. 4 (26); V. Novotný, Práce 11. 1. 1996; M. Janata, Český týdeník 1996, č. 115; R. Kvaček, NK 1996, č. 9; M. Exner, Tvar 1996, č. 5; A. Haman, LitN 1996, č. 12; L. Merhaut, ČL 1996, č. 4; D. Šajtar, Alternativa nova 1996, č. 1 * Tváře za zrcadlem: I. Harák, LidN 10. 9. 1996; M. Janata, Český týdeník 1996, č. 165; M. Vacík, NK 1996, č. 24; J. Kudrnáč, Host 1996, č. 3/4; K. Křepelka, Host 1997, č. 1 (též ad Viděno jinak a Lampa útěchy) * Snímání z kříže: M. Trávníček, Proglas 1997, č. 7; M. Kovářík, Tvar 1998, č. 16 * Souborné dílo: M. Pokorný, MFD 7. 11. 1998; M. Doležal, LidN 12. 11. 1998; Z. Žitná, Právo 24. 11. 1998; J. Salvet, Rovnost 5. 1. 1999; R. Matys, NK 1998, č. 45; M. Janata, Katolický týdeník 1999, č. 9, příl. Perspektivy; J. Kašpar, Právo 19. 4. 1999; M. Chocholatý, Host 1999, č. 5; R. Matys, NK 1999, č. 21; M. Kovářík, Tvar 1999, č. 12; M. Janata, LitN 1999, č. 31 * Hory roků: -man- (P. Mandys), Týden 1999, č. 41; I. Harák, NK 1999, č. 40; J. Med, Katolický týdeník 1999, č. 48; J. Mlejnek, MFD 4. 12. 1999; I. Fic, Tvar 1999, č. 20; M. Trávníček, Aluze 1999, č. 3/4; M. Vajchr, KPRR 2001, č. 21 * Moje Velikonoce: J. Med, Katolický týdeník 2005, č. 8, příl. Perspektivy.
Rozhovory: I. Harák, Obratník 1995, č. 11; M. Trávníček, Proglas 1996, č. 1/2; M. Vacík, NK 1997, č. 14; I. Harák, LitN 1998, č. 2; J. Paulas, Katolický týdeník 1999, č. 51/52; M. Stöhr, Host 2002, č. 7.
K životním jubileím: V. Novotný, ZN 23. 1. 1980;
Nekrology: J. Slomek, LidN 28. 12. 2002; J. Chuchma, MFD 4. 1. 2003; M. Dostálová, MFD 4. 1. 2003, příl. Praha; P. Kovařík, Rovnost 2. 1. 2003; M. Trávníček, Alternativa plus 2003, č. 1/2; J. Zizler, LitN 2003, č. 2; J. Med, Katolický týdeník 2003, č. 4 + Dokořán 2003, č. 25; M. Kovářík, Týdeník Rozhlas 2003, č. 7; L. Soldán, Akord 2003, č. 1; M. Kovářík – J. Zizler – L. Kundera – M. Trávníček, Host 2003, č. 2.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (uspořádáno v 1. stupni evidence).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Autor hesla: Jaroslav Med (1998); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 5. 5. 2007 (kb, kp)
Aktualizace bibliografie: 5. 5. 2007 (kb)
 
zpět na hlavní stranu