Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Karel PECKA

* 6. 12. 1928, Kližská Nemá (u Komárna, Slovensko)  
† 13. 3. 1997, Praha 
 
Prozaik, básník a publicista
 Narodil se v rodině inspektora finanční stráže. Do roku 1934 žil s rodiči na Slovensku, v Tachtách u Lučence, poté u matčiných rodičů v Českých Budějovicích, kde také chodil do obecné školy (s výjimkou let 1937–1938, kdy navštěvoval česko-německou školu ve Vyšším Brodě). V Českých Budějovicích absolvoval rovněž dvouletou obchodní školu (1942–1944) a začal pracovat jako úředník. Roku 1945 zde nastoupil do druhého ročníku obchodní akademie (mat. 1948). Z politických důvodů nebyl přijat na Vysokou školu politickou a sociální v Praze a pracoval jako úředník v Tesle Praha. V květnu 1949 byl zatčen (za spoluvydávání ilegálního kulturně politického časopisu Za pravdu a za pokus o přechod hranic), obviněn z velezrady a odsouzen k jedenáctiletému žaláři. Vězněn byl na Kladně, v pracovních táborech na Jáchymovsku (Svornost, Nikolaj, "Elko") a od roku 1955 v Bytízu u Příbrami; propuštěn byl teprve v prosinci 1959. V letech 1960–1965 byl jevištním technikem v Národním divadle, roku 1963 vykonával náhradní pětiměsíční vojenskou službu v severních Čechách u Pomocných technických praporů (PTP) (Zákupy, Osečná, Mnichovice). V roce 1965 si zvolil svobodné povolání, od roku 1975 pracoval jako čerpač v národním podniku Stavební geologie. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Roku 1979 se přestěhoval do Nerudovy ulice na pražské Malé Straně. V roce 1981 mu byl přiznán invalidní důchod, od roku 1988 byl v důchodu starobním.
 Nejranější Peckovy literární texty vznikly po roce 1945, první povídku otiskl v roce 1965 v Hostu do domu. Dále publikoval v Plameni, Nových knihách, Tváři, Literárních novinách, Orientaci, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních listech, po roce 1969 v exilovém Svědectví (Paříž), Listech (Řím, v přílohách Čtení na léto), Obrysu (Mnichov) a v samizdatových periodikách Obsah, Kritický sborník, O divadle a Sport. Po roce 1989 přispíval mj. do Lidových novin, Literárních novin, Denního Telegrafu, Národní politiky, Necenzurovaných novin, TýdeníkuRozhlas, Revolver Revue, Prostoru, Alternativy Nova a Obecných novin Malé Strany a Hradčan. – Z doby Peckovy pobytu v trestních táborech se dochovaly rukopisy básnických sbírek Rozšlapaná slova, Zrcadlo s dráty a Žíznivé léto. V samizdatu vyšly prózy Štěpení (Petlice 1974), Pád Pýthie (1975), Pasáž (Petlice 1975), Pohřeb ministra (b. d., 1975), Motáky nezvěstnému 1, 2 (Petlice 1978), Předaná nevěsta (b. d., 1978), Pan Žorž (b. d., 1982), Mafie velká a malá (b. d., 1983), Garden-party s vernisáží (b. d., 1984), básnická sbírka Rekonstrukce (dílna Klementa Lukeše 1975, Popelnice 1986) a soubory povídek Limita. Povídkový meziprůzkum/záznam situací v zúženém prostoru (Petlice 1979) a Malostranské humoresky 1, 2 (Petlice 1983, 1984). V bibliofilských edicích Karla Kramuleho vyšly Schody – Steps (1986), Stromy – Trees (1987), Listy – Leavings (1989), Domovní znamení – The House Signs (1990) a Střechy a zákoutí – Roofs and Nooks (1992). Dále se Pecka podílel na samizdatových sbornících a antologiích O čem bych psal, kdybych měl kam (1974), Karlu Kosíkovi k padesátinám (1976), Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (1978), K 75. narozeninám Prof. Dr. Václava Černého (1980, též spolueditor), Písačky pro Dominika Tatarku (Petlice 1983), In memoriam B. F. (1984, věnováno Bedřichu Fučíkovi), Danny je náš! (Petlice 1984, věnováno Josefu Škvoreckému), Karlu Srpovi k padesátinám (1987), Světlá lhůta (1989, věnováno Jiřímu Grušovi) a do souborů Z Obsahu (1982–89) a Výbor z Obsahu 1–5 (1986). Pro Čs. rozhlas napsal hru Konfrontace (1967), odvysílán byl též Peckův autobiografický portrét Pohořelý básník z cyklu Malostranské humoresky (2008, r. Hana Kofránková). Podle jeho próz Buldoček, Poslední štístko pan Žorže a Garden-party s vernisáží byl natočen povídkový film Malostranské humoresky (1995, sc. Jan Drbohlav, sc. a r. Zdeněk Gawlik, Jan Pecha, Jaromír Polišenský, režijní dohled Zdenek Sirový), novela Pasáž se stala námětem stejnojmenného filmu Juraje Herze (1996, sc. Christian Rullier, Juraj Herz). Film Hippokratova přísaha z povídkového triptychu Návštěvy (1969, r. Otakar Fuka) podle Peckova scénáře byl zničen. Další filmové a televizní scénáře zůstaly nerealizovány (včetně scénáře k filmu Horečka, spoluautor Ladislav Helge /1968/, televizního scénáře Měsíční světlo a filmových povídek Případ Jakuba Le Bruna a Obraz sv. Xaveria). Pecka byl režisérem a autorem námětu k televiznímu dokumentu Spiknutí dobrodějů (1993, z cyklu Svět kolem mne). V roce 2000 vznikl televizní dokument Zaniklý svět Karla Pecky (r. Pavel Štingl). – Za knihu Motáky nezvěstnému obdržel v roce 1980 Cenu Egona Hostovského, v roce 1996 Cenu Františka Langera. In memoriam získal v roce 1997 Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy a v roce 2017 titul Rytíř české kultury. – Roku 1998 byla ustavena literární Cena Karla Pecky za tvůrčí čin posilující vědomí lidské důstojnosti.
 První básně psal Pecka již ve čtyřicátých letech a v literární tvorbě pokračoval i ve vězení. V autorském výboru vězeňských básní z let 1954–1957 s názvem Rekonstrukce přináší v drobných črtách, čerpajících z autentických zážitků z vězení, celistvou výpověď o člověku v krajní životní situaci. Mnohem civilnější tóninou se vyznačují příležitostné, v samizdatu a bibliofilsky vydané básně, sentence a epigramy (Tucty říkanek, Schody, Stromy, Listy, Domovní znamení, Střechy a zákoutí). – Základním tématem Peckovy tvorby prozaické, s níž vystoupil v polovině šedesátých let, je osud lidí vězněných po roce 1948 a odolávajících nejen každodenní brutalitě internace, ale především systematickým tlakům dobového marasmu. Protagonisty prvních Peckových vězeňských povídek a próz (Úniky, Na co umírají muži, Hra na bratrství) bývají houževnatí jedinci, kteří díky mravní síle obstojí v mezních situacích, kdy jde o holé přežití. Obdobně je tomu i v románu Horečka, vyprávějícím o uprchlém vězni, jenž však na svobodě neunese konfrontaci s charakterovou labilitou vlastní a svých přátel. Prostupování i konfrontace osudů vězněných jedinců a života mimo vězeňské brány se stává osou autobiografických románů Veliký slunovrat, a zejména Motáky nezvěstnému. Jejich hrdinové hledají v opozici vůči totalitnímu systému osobní východisko opět především v mravním korektivu, představujícím obranu proti panujícímu společenskému násilí a bezpráví, a také jedinou cestu k vnitřní svobodě. Jako filozofické a historické podobenství problematizující konvenční představy o morálním kodexu a o mravních normách platných pro společnost a pro individuální bytí je koncipován román Štěpení, paralelní vyprávění o pobělohorských Čechách a o roce 1968, nahlíženém z perspektivy nonkonformního, především po osobní nezávislosti toužícího hrdiny. V alegorické novele Pasáž vylíčil Pecka intelektuální ovzduší Prahy po sovětské okupaci; psychologickou situaci šedesátých let načrtl v povídkové sbírce Dlouhý koktejl (shrnující starší i novější texty). Pád Pýthie je prózou, v níž se autor pokusil o groteskní zobecnění bizarních a tragikomických cest moderní civilizace, podléhající vlastní průměrnosti a mocenským stereotypům. Svébytnou reakcí na nerudovskou inspiraci jsou Malostranské humoresky, tři sešity próz, v nichž Pecka s ironií i nadhledem zachycuje typické figurky a příběhy soudobé Malé Strany, aktuální mravní dilemata i každodenní traumata; posmrtně byl vydán svazek povídek, čerpajících z proměn Malé Strany po roce 1989 (Svůdnost černé barvy).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Úniky (PP 1966); Čáryba (P pro děti, 1967); Horečka (R 1967); Na co umírají muži (PP 1968); Hra na bratrství (P 1968); Veliký slunovrat (R 1968); Štěpení. Divné podobnosti (R, Toronto 1974; 1993); Pasáž (P, Toronto 1976; 1995); Motáky nezvěstnému (R, Toronto 1980; 1990); Malostranské humoresky (PP, 1. a 2. sešit, Toronto 1985; rozšíř. o 3. sešit, 1992); Čtvrtý vítač (P 1990, in Tři prózy z trezoru, + I. Binar + E. Kantůrková); Pád Pýthie (P 1991); Dlouhý koktejl (PP 1991); Rekonstrukce. Verše z tábora Nikolaj, trestního tábora L a tábora Bytíz (BB z let 1954–57, 1995); Svůdnost černé barvy (PP 1998).
Rozhovor: Hry doopravdy (vedl Jan Lukeš, 1998).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: New Writing in Czechoslovakia (1969); Básníci ve stínu šibenice. Antologie z děl českých spisovatelů – politických vězňů stalinské éry (Řím 1975); Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (něm. s tit. Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur, Luzern 1978; česky Toronto 1980); Verfemte Dichter. Eine Anthologie aus der CSSR (1983); ...a co si o tom myslíte vy? (odpovědi na anketu, Mnichov 1986); O divadle 1 (1990); Aus zwanzig Jahren Finsternis. Tschechische und slowakische Erzählungen 1970–1990 (1991); Václav Černý (1994); Stopy blesku. Česká povídka 90. let (1996); Literatura – Vězení – Exil (1997); The Walls Behind the Curtain. East European Prison Literature. 1945–1990 (2012).

LITERATURA

Studie a články: V. Černý: předmluva in Motáky nezvěstnému (1980), též in Eseje o české a slovenské próze (1994); P. Z. Schubert: Resurgence of the Wallenstein Theme in Recent Czech Literature, Cross Currents 1983, č. 23 (zde); H. Kosková: Perspektiva mezní situace in Hledání ztracené generace (1987); R. Pynsent: Bití a bytí. Česká vězeňská literatura, Tvar 1992, č. 47 (zde); J. Lukeš: Na co (ne)umírají muži, LitN 1992, č. 14 (zde); B. Svadbová: medailon, Čtenář 1993, č. 2; J. Lukeš in Stalinské spirituály (1995); J. Lukeš: Slovo nevezmu zpět. Nerealizované scénáře šedesátých let, Iluminace 1996, č. 1; J. Lukeš: doslov in Svůdnost černé barvy (1998); D. Moldanová: Zdání autenticity a přiznaná literárnost historického románu na konci 20. století in Studia Moravica V (2007) (zde); P. Šidák: Vězeňská próza mezi konfesí a apelem, Host 2007, č. 9, příloha Host do školy; P. Blažek: „Podkopávej ze všech sil dnešní režim!“ Ilegální tiskoviny odbojové skupiny Za pravdu (1949), Paměť a dějiny 2007, č. 1; Z. Zemanová: Karel Pecka humorista, Tvar 2007, č. 6 (zde); I. Harák: Pecka Karel a Pecka Dominik. Motáky nezvěstnému a Z deníku marnosti in Otázky českého kánonu (2006; zde), též in Býýýt odněkud. Kritiky a studie k novější české literatuře (2010); Za pravdu. Proces s Karlem Peckou a spol. in I. Bláhová a kol.: Jménem republiky! Osm případů zvůle komunistické justice (2015); V. Ptáčková: K vydávání poezie Karla Pecky, Souvislosti 2017, č. 1; B. Čiháková: Básnické texty Karla Pecky, Souvislosti 2017, č. 1.
Recenze: Úniky: A. Blažíčková, ZN 3. 9. 1966; A. Jelínek, LitN 1966 (zde), č. 31; J. Lopatka, HD 1966, č. 9 * Horečka: A. Jelínek, Zítřek 1968, č. 7; M. Petříček, Literární listy 1968, č. 7 (zde); M. Pohorský, Impuls 1968, č. 8; V. Dostál, Kulturní tvorba 1968, č. 11 (zde); P. Den, Proměny (New York) 1969, č. 3; V. Novotný, MFD 14. 1. 1991; M. Jungmann, LitN 1991, č. 3 (zde); J. Lopatka, Slovenské pohľady 1968 č. 4, též in Předpoklady tvorby (1991) * Veliký slunovrat: E. J. Havlíček, Křesťanská revue 1968, č. 10; M. Petříček, HD 1968, č. 11; D. Moldanová, Sešity pro literaturu a kritiku 1969, č. 27; J. Peňás, Práce 30. 7. 1991; B. Svadbová, Tvar 1991, č. 47 (zde); P. Bílek, Mladý svět 1992, č. 14 * Konfrontace: S. Ochová, RP 18. 4. 1968 (zde); M. Petříček, HD 1968, č. 11 * Hra na bratrství: M. Jungmann + J. Vohryzek + V. Falada, MF 3. 4. 1969 * Na co umírají muži: T. Pěkný, MF 18. 1. 1969; E. J. Havlíček, Obroda 1969, č. 10; J. K. (J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1977, č. 54 (zde); J. Lopatka in Posudky (2005) * Štěpení: H. K. (H. Kosková), Svědectví (Paříž) 1975, č. 50 (zde); J. Lukeš, LidN 11. 11. 1993, příloha Národní 9; V. Novotný, MFD 20. 11. 1993; J. Peňás, LD 2. 12. 1993; V. Píša, NK 1993, č. 43; M. Petříček, Tvar 1994, č. 2 (zde); A. Haman LitN 1994, č. 5 (zde); J. Zrzavý, Denní Telegraf 12. 2. 1994 * Pasáž: J. Vejvoda, Zpravodaj (Curych) 1977, č. 1; J. Peňás, LidN 17. 6. 1995, příloha Nedělní Lidové noviny; J. Lukeš, NK 1995, č. 26; V. Novotný, Práce 19. 8. 1995; J. Chuchma, MFD 20. 9. 1995; M. Petříček LitN 1995, č. 46 (zde) * Motáky nezvěstnému: H. S. (H. Střítecká), Zpravodaj (Curych), 1980, č. 12; J. K. (J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1980, č. 62 (zde) + 1990, č. 89/90 (zde); J. Pechar, Obrys (Mnichov) 1981, č. 1; M. Fronková, LD 20. 12. 1990; A. Hájková, Tvorba 1990, č. 52; kk (K. Komárek), Akord 16, 1990/91, č. 2; J. Lukeš, LidN 16. 1. 1991; V. Novotný, MFD 22. 1. 1991; V. Píša, Tvar 1991, č. 10 (zde); zf (Z. Fišer), Tvar 1991, č. 18 (zde) * Malostranské humoresky: M. Jungmann, Obrys (Mnichov) 1987, č. 1, též in Cesty a rozcestí (1988); B. Kubešová, Reportér (Curych) 1987, č. 2; M. Pohorský, NK 1992, č. 23; T. Kubíček, Rovnost 11. 6. 1992; P. Švanda, LD 29. 6. 1992; J. Peňás, Prostor 1. 7. 1992; B. Dokoupil, Tvar 1992, č. 36 (zde); M. Petříček, LitN 1992, č. 40 (zde) * Dlouhý koktejl: M. Petříček, Tvar 1991, č. 35 (zde); V. Novotný, MFD 23. 7. 1991; J. Peňás, Občanský deník 16. 9. 1991 * Pád Pýthie: J. Lukeš, NK 1991, č. 37; V. Novotný, MFD 20. 9. 1991 * Svůdnost černé barvy: A. Haman, NK 1999, č. 2; M. Jungmann, Týden 1999, č. 7; J. Zrzavý, Host 1999, č. 3; P. Fantys, LidN 11. 3. 1999 * Hry doopravdy: J. Zrzavý, Proglas 1999, č. 2; J. Rulf, Reflex 1999, č. 3; J. Hořec, Právo 16. 3. 1999; J. Peňás, Respekt 1999, č. 10, též in Deset procent naděje (2002); P. Janáček, Host 1999, č. 8.
Rozhovory: D. Posekaná, MF 13. 3. 1968; J. Kotouč, Universita Karlova 1968/1969, č. 20; V. Měšťan, Práce 21. 6. 1969; L. Procházková, Obsah (smz), listopad 1986 + Proměny (New York) 1987, č. 3, část in Občanský deník 28. 12. 1990, příloha Na konec týdne + Právo 20. 3. 1997, příloha Salon; P. Halmay, Fórum 1990, č. 1; M. Nyklová, LD 2. 5. 1991; J. Lukeš, LidN 13. 10. 1990; J. Lukeš + V. Vlasák, LidN 20. 2. 1992, příloha Národní 9; K. Bartošek, Listy 1992, č. 6, též in Český vězeň (2001); J. Rulf, Reflex 1994, č. 20, též in Jací jsme (1997); M. Nyklová, Práce 2. 7. 1994, příloha Péčko; Bartoš, Prostor 1997, č. 33.
K životním jubileím: Karel Pecka (přisp. J. Škvorecký, Z. Otruba, F. Otta, L. Salivar), K-231 (Toronto), 1988/89, č. 3; V. Hejl, České slovo (Mnichov) 1988, č. 12; M. Homolová, LidN 5. 12. 1998; J. Zrzavý, Proglas 1998, č. 9–10; J. Horálek: Karel Pecka. Osamělý hrdina poražené generace, Přítomnost 2008, podzim (zde).
Vzpomínkové texty: K. Pecka: Nebylo to nejhorší období v mém životě, RR 1994, č. 24; E. Kantůrková: Záznamy paměti, Dokořán 1997, č. 2, též in Záznamy paměti (1997); J. Horálek: Rytíř mužné postavy, Usta ad Albim Bohemica 2008, č. 1; D. Havlíček: Tři Karlové, Listy 2011, č. 4 (zde); „Muž bez obav“ (Ze vzpomínek na Karla Pecku), Souvislosti 2017, č. 1.
Nekrology: J. Chuchma, MFD 15. 3.1997; jmf (J. Mlejnek), LidN 15. 3. 1997; J. Stránský, LidN 21. 3. 1997; L. Vaculík, LidN 25. 3. 1997; K. Šiktanc, LitN 1997, č. 12 (zde); JP (J. Peňás), Respekt 1997, č. 13; J. Lukeš, Týden 1997, č. 13; V. Novotný, Tvar 1997, č. 7 (zde).
Archiv: LA PNP: Osobní fond uspořádán v 1. stupni evidence.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Vladimír Novotný (1998) ; Petra Loučová (2017)
Aktualizace hesla: 24. 3. 2017 (pet)
Aktualizace bibliografie: 24. 3. 2017 (pet)
 
zpět na hlavní stranu