Slovník české literatury po roce 1945

Milan JUNGMANN

* 18. 1. 1922, Hořany (u Mostu)

† 27. 1. 2012, Praha

Literární historik a kritik, překladatel

Pocházel z hornické rodiny (otec byl horník a pokrývač, matka pracovala v zemědělství); otec byl funkcionářem řady vesnických spolků (legionářů, ochotnického), člen sociální demokracie. Jungmann studoval na gymnáziu v Mostě, po záboru v říjnu 1938 přešel do Prahy, kde v roce 1941 maturoval. Po absolvování roční knihovnické školy pracoval v letech 1942–1943 jako knihovník Ministerstva lidové osvěty, poté byl pracovně nasazen v ČKD Vysočany. Od roku 1945 byl opět knihovníkem Ministerstva informací a osvěty, od roku 1949 tamtéž redaktorem bulletinu. Současně studoval (1946–1950) na FF UK slovanské literatury, filozofii a estetiku (PhDr. 1950 prací Tři pokusy o český dělnický román). Od roku 1952 byl redaktorem časopisu Praha–Moskva a zároveň externím redaktorem českého vydání časopisu Nová doba. V letech 1954–1955 pracoval v Národní knihovně. V roce 1955 nastoupil do redakce Literárních novin: od roku 1964 do září 1967 byl jejich šéfredaktorem, od června do srpna 1968 šéfredaktorem navazujících Literárních listů a od listopadu 1968 až do jejich zastavení v květnu 1969 šéfredaktorem týdeníku Listy. V témže roce mu byla znemožněna publikační činnost. Až do roku 1972 byl ve svobodném povolání, poté pracoval jako čistič výloh. V roce 1982 odešel do důchodu. Od roku 1990 byl krátce místopředsedou a pak do roku 1994 předsedou Obce spisovatelů.

Debutoval v roce 1951. Přispíval do časopisů, které redigoval (do Literárních novin též od roku 1990), dále do Rudého práva, Práce, Nového života, Plamene, Orientace, Hosta do domu, Slovenských pohľadů, Kultúrného života (oba Bratislava), Svědectví (Paříž), Nových knih, do samizdatových periodik Lidové noviny, Obsah, Kritický sborník aj. Po roce 1990 pak dále přispíval zvláště do Nových knih, Listů, Tvaru, A2 a Lidové demokracie, příležitostně do Mostů a Respektu. – Podílel se na vydávání samizdatového měsíčníku Obsah a Edice Petlice, v níž publikoval soubor svých studií a recenzí Cesty a rozcestí (1986). Přispěl do samizdatových a rukopisných sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Chvála bláznovství (1979, k 50. narozeninám Jana Trefulky), Jakémusi Alexandru K. (1979, k 50. narozeninám Alexandra Klimenta), Hlasy nad rukopisem Českého snáře (1981), Jiřímu F. Fraňkovi k šedesátinám (1982), Miroslavu Drozdovi a Jiřímu Honzíkovi k šedesátinám (1984), Danny je náš! (1984, k 60. narozeninám Josefa Škvoreckého), Nad IV. dílem pamětí Václava Černého (1984), Československo ´88 (1989). Jeho stati byly zařazovány do výborů ze samizdatového časopisu Obsah. Vydání popularizační příručky pro středoškoláky Černé hodinky nad knihami, připravované v nakladatelství Čs. spisovatel na rok 1970, bylo znemožněno. – Používal šifer MJV, ju, jun (mj. v deníku Práce), od sedmdesátých let šifer ano, ves.

Milan Jungmann patřil ke generaci, která se po únoru 1948 identifikovala s dobovou představou vůdčí úlohy kritiky, jejímiž ústy měla být formulována aktuální společenská potřeba jako koncepční úkol pro spisovatele, vsazovaného do role „učitele života“. Od poloviny padesátých let se pak jeho literárněkritická činnost profilovala v úzké souvislosti s vývojem Literárních novin a s diskusemi o pojetí literatury, kultury a společnosti vůbec, pro něž tento časopis v šedesátých letech poskytoval kulturní i politickou tribunu. Genezi tohoto listu od samých počátků na prahu padesátých let přes peripetie bojů o názorovou nezávislost až po marný zápas o jeho další existenci na konci let šedesátých, stejně jako plejádu osobností, které v jednotlivých obdobích určovaly tvář časopisu, Jungmann zaznamenal v knize Literárky – můj osud. – Jako kritik a literární historik knižně debutoval nástinem O současné české próze a publicisticky pojatou monografií Karel Nový, náčrt života a díla. Proces postupného přehodnocování stanovisek od marxisticky zjednodušeného pohledu na realitu k jejímu komplexnějšímu vidění odráží již výbor z recenzí a úvah Obléhání Tróje ze sklonku šedesátých let. Jednotlivé stati pozdějších výborů (Cesty a rozcestí, Průhledy do české prózy) vznikaly, zvláště po Jungmannově odchodu do důchodu, mimo oficiální kulturní proud, po roce 1990 je opět publikoval především v Literárních novinách (V obklíčení příběhů). Reflektují literární produkci samizdatovou, exilovou i oficiální, obsahují rovněž příspěvky teoretické. Jako celek pak přinášejí svědectví o kritikově úsilí formulovat názor na literární dílo i v době, kdy je toto hodnocení silně ovlivňováno faktory mimoliterárními. Jungmann se zde opět představuje jako kritik orientovaný především na nově vznikající prózu se současnou tematikou, jenž ostře vnímá společenský kontext literárního díla a důsledně hodnotí jeho vazby na realitu. Oceňuje zejména nezvulgarizovanou angažovanost ve smyslu zaujetí stanoviska k aktuálním problémům. Trvalým znakem jeho kritické praxe je rovněž chápání jednotlivého textu jako dílčí fáze autorského vývojového procesu, která implikuje požadavek dalšího, kvalitativně vyššího stupně.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Naše nová vesnice: Doporučující seznam krásné literatury (anotovaná bibliografie, 1955); O současné české próze (informativní přehled, 1959); Karel Nový, náčrt života a díla (1960); Obléhání Tróje (literární kritiky a listy ze zápisníku z let 1958– 1968, 1969); Adolf Branald (nakladatelský tisk, 1970, podepsáno M. J.); Cesty a rozcestí (kritické stati z let 1982–1987, Londýn 1988, původně v samizdatu 1986); Průhledy do české prózy (kritické úvahy z let 1982–1989, 1990); O Josefu Škvoreckém (soubor recenzí, 1993); V obklíčení příběhů (literární kritiky a studie z let 1990–1995, 1997); Literárky – můj osud (autobiografie, 1999).
Překlady: I. V. Karnauchovová: Krása nesmírná (1952, s J. Brožovou-Malou); J. G. Nikolajevová: O řediteli STS a agronomce Nastě (1952, s J. Petrmichlem a S. Machoninem); A. Avdějenko: Miluji (1953, s J. Petrmichlem); M. Gorkij: Dětství (1954, s J. Petrmichlem); M. M. Bachtin: Dostojevskij umělec. K poetice prózy (1971, pod jm. J. Honzíka) + Formální metoda v literární vědě (1980, pod jm. J. Honzíka); O. D. Foršová: Carevna a rebel (1972, pod jm. M. Kloučkové) + Michajlovský palác (1977, pod jm. M. Kloučkové); M. S. Šagiňanová: Dáma ze společnosti (1972, pod jm. J. Fromkové); V. V. Voloskov: Operace pokračuje (1972, pod jm. J. Volné); S. D. Dangulov: Diplomaté (1973, s A. Novákovou, M. Jungmann neuveden); A. V. Lunačarskij: Stati o umění 1–3. (1975–1977, pod jm. J. Honzíka s dalšími); V. M. Ozerov: Svět očima spisovatele. Postřehy z mezinárodního literárního života (1977, s K. Chrobákem, M. Jungmann neuveden); A. M. Gračev: Tajemství Červeného jezera (1979, pod jm. L. Duškové); I. Z. Vergasov: Nezapomeneš (1980, pod jm. J. Honzíka); V. M. Žirmunskij: Rým, jeho historie a teorie (1980, pod jm. J. Honzíka s J. Honzíkem); O. P. Smirnov: Ešelon (1981, pod jm. J. Honzíka); I. I. Akulov: Křest (1982, pod jm. J. Honzíka); I. A. Jefremov: Athéňanka Tháis (1982, pod jm. J. Honzíka; 2. vyd. 1990 pod vlastním jménem); I. F. Stadňuk: Ohnivá metelice (1983, pod jm. J. Honzíka); I. A. Bernštejnová: Český román 20. století a cesty realismu v evropských literaturách (1985, pod jm. J. Zumra); I. S. Turgeněv: Vzpomínky na literaturu (1985, pod jm. J. Honzíka, s L. Sýkorovou); Citlivé duše. Próza ruského sentimentu (1986, pod jm. J. Honzíka s J. Mulačem); J. S. Ginzburgová: Strmá cesta (1992, s J. Červenkovou a K. Chrobákem); S. Aleksijevičová: Modlitba za Černobyl (2002); A. Jakovlev: Rusko plné křížů (2008, s J. Červenkovou) .
Účast v týmových pracích: Nástin dějin české literatury 1 (1951); Nástin dějin české literatury od počátku obrození až do současnosti (1952); Učební text jazyka českého 1–2 (1953, s F. Buriánkem, J. Petrmichlem a V. Rzounkem); Český Parnas. Vrcholy literatury 1970–1990 (1993).
Příspěvky ve sbornících: Pro a proti ’61. Kritická ročenka (1962); Pro a proti ’62. Kritická ročenka (1963); Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře (1991); Václav Černý (1994); Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995); O české a švédské literatuře (1996); Milý Václave... Tvůj. Přemýšlení o Václavu Havlovi (1997); Zlatá šedesátá (1999); „Umělý člověk“ dvacátého století (2000); Deset tisíc změn se znovu mění (2008); Milan Kundera aneb Co zmůže literatura? (2012); První století Jiřího Krupičky (almanach ke 100. narozeninám, 2013).
Uspořádal a vydal: J. Vrchlický: Ó lid mne zná a v srdce mne vpíše (1953); Čítanka pro 10. postupný ročník všeobecně vzdělávacích škol (1955, se S. Cenkem); Čítanka pro desátý ročník (1958, s M. Maralíkem a S. Cenkem, s tit. Čítanka pro 2. ročník středních všeobecně vzdělávacích škol, 1963); Vložka k čítance pro 10. ročník (1958); Literatura velké iniciativy (sb. materiálů k 3. sjezdu sovětských spisovatelů, 1959, s M. Drozdou); Deset českých novel (1964).

LITERATURA

Studie a články: M. Kubíček: M. J. a redigování Listů, Tvorba 1970, č. 15; Zamlčovaní překladatelé (1992); T. Kubíček: O jedné podobě normativní masky, in sb. Normy normalizace (1996, o nezávislé kritice v 70. a 80. letech 20. století, zejména o M. Jungmannovi); N. Heilikopp: Witnesses to socialist culture: Two versions of the Czech experience, Central Europe 2006, č. 1 (studie o reflexi 50. let 20. století v autobiografických textech M. Jungmanna a J. Zábrany); D. Havlíček in Listy v exilu (2008); I. Matějka: Literárky – jeho osud, LitN 2012, č. 5.
Recenze: Karel Nový, náčrt života a díla: Z. Kožmín, Plamen 1960, č. 12; D. Moldanová, HD 1961, č. 5; B. Svozil, ČL 1961, č. 2; J. Černý, ČK 1961, č. 3; E. Lukeš, Tvorba 1961, č. 25; J. Brabec, LitN 1961, č. 21; M. Suchomel, Sborník prací FF brněnské univerzity D8, 1961 * Obléhání Tróje: -rd- (= E. Pluhař), NK 1969, č. 43; Z. Kožmín, Orientace 1970, č. 1; B. Truhlář, Slovenská literatúra 1970, č. 3 * Cesty a rozcestí: K. Chvatík, Obrys (Mnichov) 1989, č. 3; M. H. (= M. Hybler), Svědectví (Paříž) 1989, č. 88; M. Petříček, List pro literaturu 1990, č. 6 (též ad Průhledy do české prózy); J. Chuchma, Kmen 1990, č. 9; J. Brabec, LitN 1990, č. 9 (též in Kritický sborník 1981–1989, 2009); J. Holý, ČL 1991, č. 4 * Průhledy do české prózy: L. Svobodová, NK 1990, č. 35 * O Josefu Škvoreckém: J. Slomek, LitN 1993, č. 30 * V obklíčení příběhů: P. Švanda, Rovnost 7. 6. 1997; J. Schneider, MFD 28. 6. 1997; A. Haman, NK 1997, č. 10; I. Harák, Host 1997, č. 7; A. Přibáňová, Tvar 1997, č. 7 * Literárky – můj osud: J. Chuchma, MFD 10. 6. 1999; A. Haman, LidN 12. 6. 1999; P. Švanda, Rovnost 28. 7. 1999; A. Jelínek, Právo 29. 7. 1999; V. Křivánek, NK 1999, č. 38; J. Peňás, Respekt 1999, č. 43; M. Bauer, Tvar 2000, č. 3; J. Čulík, Britské listy 30. 10. 2002 (zde).
K životním jubileím: J. Slomek, LidN 16. 1. 1992; J. Lukeš, LitN 1992, č. 6; J. Peňás, LitN 1997, č 2; jas (= J. Slomek), LidN 17. 1. 2002; A. Jelínek, Právo 18. 1. 2002; P. Kovařík, Večerník Praha 18. 1. 2002; A. Jelínek, Právo 18. 1. 2007; J. Peňás, LidN 25. 1. 2012; V. Karfík, LitN 2012, č. 2.
Rozhovory: J. Červenková, Listy 1992, č. 2; J. Slomek, LitN 1992, č. 16; M. Vacík, NK 1994, č. 16; L. Kasal, Tvar 2000, č. 6; O. Šulcová, LitN 2002, č. 3; J. Rulf, Reflex 2002, č. 19; A. Kramer, Právo 23. 2. 2006, příl. Salon č. 457 (též in A. Kramer: Interview 5, 2006).
Nekrolog: P. Kovařík, MFD 30. 1. 2012; J. Peňás, LidN 30. 1. 2012; J. Trávníček, Kulturní noviny 2012, č. 4; M. Jareš, Tvar 2012, č. 5; P. Bílek, LitN 2012, č. 5.
Vzpomínky: V. Karfík, Listy 2012, č. 1.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (zpracováno v 1. stupni evidence).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze Obce překladatelů
Databáze českého uměleckého překladu
Literární archiv Památníku národního písemnictví

Autor hesla: Alice Jedličková (1995)

Aktualizace hesla: 23. 11. 2020 (ap)

Aktualizace bibliografie: 23. 11. 2020 (ap)

zpět na hlavní stranu