LIDOVÉ NOVINY
Samizdatový kulturně politický měsíčník, který se svým názvem hlásil k listu vydávanému 1893-1952 v Brně a v Praze, vznikl jako pokus oslovit širší čtenářské spektrum, než bylo v té době u samizdatových periodik obvyklé. První řádné číslo vyšlo v lednu 1988, předcházela mu však dvě nultá čísla v září a v listopadu 1987. List redigovali Jiří Ruml a Rudolf Zeman. Po dobu věznění obou redaktorů v říjnu a listopadu 1989 LN připravovali Jan Ruml, Jiří Dienstbier a Luboš Dobrovský. Poslední číslo měsíčníku vyšlo v prosinci 1989 již oficiálně; jeho vydavatelem se paradoxně stal Federální úřad pro tisk a informace, který byl do té doby nástrojem komunistické cenzury. LN se brzy po svém vzniku skutečně staly nejrozšířenějším samizdatovým časopisem, který na konci komunistického režimu působil jako protiváha oficiální zmanipulované žurnalistiky a jako prostor pro sbližování tzv. oficiální a neoficiální kultury. Redakce využívala v té době obvyklých samizdatových postupů (zprvu psací stroj, později jednoduché textové editory), díky „občanské svépomoci“ byly LN rozmnožovány na kopírkách po celé republice bez vědomí vydavatelů: jejich náklad tak stoupal z několika set původních exemplářů k pravděpodobným 10 000 výtisků. Ačkoli vycházely měsíčně, počítaly s perspektivním přechodem na denní periodicitu a po celou dobu své podzemní existence podnikaly kroky k oficiální registraci. Legalizovány byly bezprostředně po listopadu 1989, od ledna 1990 začaly vycházet dvakrát týdně a od dubna 1990 jako deník (tuto fázi již heslo nepostihuje).
Strukturně byl list od počátku koncipován jako běžné noviny. Pravidelný úvodník prezentoval stanovisko redakce k aktuálnímu, obvykle politickému problému (Jiří Dienstbier, Jan Dobrovský, Luboš Dobrovský, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Jan Křen, Jiří Ruml, Jaroslav Šabata), komentáře a zpravodajství o vývoji domácí i mezinárodní politiky psali Jiří Dienstbier, František Horský, Jaroslav Jírů, Helena Němcová, Jan Petránek, Petr Pithart, Jan Ruml, Jan Šabata, František Šamalík, Jan Urban a Saša Vondra. Pravidelné rubriky se zabývaly problematikou ekologie (Jaroslav Zíma), domácí i zahraniční ekonomiky (Rita Klímová též pod pseud. Adam Kovář, Rudolf Slánský, Rudolf Zukal) a kultury; v původním plánu bylo i sportovní zpravodajství, které se však z listu záhy vytratilo. Zpravodajství LN se soustředilo na informace o dění v Chartě 77 a v církvi (Václav Benda), o činnosti významnějších nezávislých iniciativ (VONS, Společnost přátel USA, Společnost TGM, Jazzová sekce, Československý helsinský výbor, Klub za socialistickou přestavbu Obroda aj.), LN však také zprostředkovávaly informace o politickém pohybu v mocenských špičkách, oficiálních institucích a uměleckých svazech. Ke stálým rubrikám patřila i Právní poradna (Josef Danisz, odborné články publikoval též Pavel Rychetský pod šifrou Jurist) a Jazykové zákampí (Milan Jelínek). Různorodé publicistické příspěvky v LN uveřejnili mj. Zdeněk Jičínský, Alexandr Kramer, Daniel Kumermann (pseud. Břetislav Chudý), Miroslav Kusý, Emanuel Mandler, Drahuše Proboštová, Tomáš Smetánka (pseud. Michal Koza), Jiřina Šiklová, Milan Šimečka, Olga Šulcová, Petr Uhl, Jiří Vančura a Václav Vrabec. První ročník v rubrice Kalendárium 1918-1938-1968 pravidelně připomínal události kritických let československé historie i jejich účastníky. Jako dokument uveřejnila redakce několik kapitol z memoárů dlouholetého komunistického ideologa Vasila Biľaka Milníky mého života, které v té době nebyly oficiálně vydány, ze zahraničních pramenů byly převzaty odpovědi vysokého komunistického představitele Jana Fojtíka na otázky agentury UPI (1/1989): oba tyto materiály, v běžných domácích listech nepublikované, působily zjevným rozporem mezi slovy a skutečností v podstatě jako kompromitující dokumenty.
Původní rozhovory přibližovaly jednak osobnosti světové vědy, kultury a politiky, jimž se oficiální periodika víceméně vyhýbala (Milovan Djilas, Adam Michnik, Andrej Sacharov, mimořádný význam měly původní rozhovory s kandidáty na úřad prezidenta USA Georgem Bushem a Michaelem Dukakisem, č. 10/1988), jednak osobnosti, které měly vůli rozrušovat hranici mezi oficiální či alespoň režimem tolerovanou kulturou a kulturou disentu (Michael Kocáb, Jiří Menzel, Petr Skoumal, Jiří Suchý, společný rozhovor s Karlem Steigerwaldem a Václavem Havlem v č. 7-8/1989, v č. 6/1988 rozhovor s kardinálem Františkem Tomáškem). Postupné prolínání oficiální a neoficiální kultury dokládají i pravidelné Ankety LN, které se obvykle dotýkaly významných kulturních a společenských událostí a mezi jejichž respondenty se sešli mj. Jiří Bulis, Jan Burian, Josef Císařovský, Miloš Fikejz, Arnošt Goldflam, Vladimír Hanzel, Václav Havel, Slávek Janoušek, Milan Jungmann, Eva Kantůrková, Ivan Klíma, Jan Lopatka, Sergej Machonin, Jaroslav Opat, Karel Pecka, Jan Skácel, Jiří Stivín, Jiří Suchý, Helena Třeštíková či Michael Žantovský. Jednotlivé příspěvky přímo pro LN napsaly některé osobnosti světové kultury (Arthur Miller) i českého exilu (Přemysl Janýr, Jiří Pelikán, Josef Škvorecký, rozhovor poskytli Jaroslav Hutka či Zdeněk Mlynář).
Snaha o propojení obou kultur je charakteristická i pro rozsáhlou kulturní rubriku. List přinášel aktuální recenze divadelní, filmové i výtvarné (Marie Bergmannová, Jan Foll, Milan Fořt, Sergej Machonin, Vladimír Mlynář, Andrej Stankovič, Petr Svozil, Jan Trefulka, Milan Uhde, Jiří Voráč), recenze koncertů psal a rozhovory s představiteli alternativní a undergroundové hudby vedl Josef Vlček (pseud. Petr Sedloň). LN informovaly také o dění v zákulisí Svazu českých spisovatelů i Svazu československých spisovatelů, s jejichž reprezentanty polemizoval zejména Milan Jungmann (do č. 7-8/1988 poskytl rozhovor o Literárních novinách z 60. let). Recenzemi oficiálně vydávané beletrie a komentáři soudobého literárního života přispíval Jan Lukeš pod pseudonymem Tomáš Unzeitig (kritickou pozornost věnoval mj. Jiřímu Křenkovi, Ludvíku Němcovi, Vladimíru Páralovi a Jiřímu Švejdovi, polemiku Františka Šamalíka vyvolal Lukešův článek Případ Hrabal – č. 9 a 11/1988). List věnoval pozornost i rostoucímu politickému napětí ve Svazu českých dramatických umělců (zvláště oficiálně jen částečně publikovaným projevům herce Miloše Kopeckého a dramaturga Divadla Na provázku Petra Oslzlého na akcích SČDU). Původní literární tvorbu představovala rubrika řízená Janem Lopatkou (zařazeny byly mj. ukázky z děl Egona Bondyho, Jiřího Daníčka, Evy Kantůrkové, Edy Kriseové, Mikuláše Medka, Karla Pecky, Petra Placáka, Naděždy Plíškové, Pavla Řezníčka, Věry Stiborové a Zdeňka Urbánka), fejetony vycházely v rubrikách Fejeton a Poslední slovo (Rudolf Battěk, Jiří Hanák, Milan Jungmann, Ivan Klíma, Milan Šimečka, Zdeněk Urbánek, Ludvík Vaculík). Rubrika Píseň měsíce přinášela ukázky z tvorby nonkonformních folkových písničkářů (Jan Burian, Jim Čert /vl. jm. František Horáček/, Jiří Dědeček, Ivan Hoffmann, Oldřich Janota, Slávek Janoušek, Vladimír Merta, Jaromír Nohavica, Karel Plíhal) a texty rockových skupin (Ošklid, Mama Bubo, Laura a její tygři, Hudba Praha). Dění ve světové literatuře alespoň příležitostně zprostředkovávaly některé původní rozhovory (s Arvo Valtonem – č. 1/1988, rozhovor Václava Havla s Haroldem Pinterem – 7-8/1989). Svou rubriku o kulturním Brně měl v listu Milan Uhde.
V souvislosti s gradací společensko-politického vývoje v roce 1989 pravidelná skladba rubrik postupně ustupovala aktuálnímu zpravodajství a komentářům: zvláštní pozornost LN věnovaly zejména petici Několik vět (seznamy podpisů pod touto i významnými předcházejícími peticemi vycházely jako příloha listu) a jejím signatářům (anketa a rozhovory na téma Proč jste podepsal Několik vět).
LITERATURA
Knižně: J. Pernes: Svět Lidových novin (1993, autorem kapitoly o samizdatovém období J. Ruml).
Studie a články: J. Ruml: Reportáž psaná na obrátce, LidN 21. 7. – 27. 10. 1990; J. Lukeš: Krystalizační ohnisko předlistopadové žurnalistiky, LidN 2. 12. 1993 (zvláštní příloha ke stému výročí založení); P. Vokatý: Samizdat: na začátku byl vzkaz od Havla. LidN 13. 12. 2003, příl. 110 let LN; J. Veis: V pondělí po páté s Jiřím Rumlem, LidN 23. 2. 2004, s. 11; M. Tichý: Samizdatové Lidové noviny jako kritická tribuna, in: Česká a polská samizdatová literatura (Opava, 2004, s. 87-92).
Rozhovory: J. Ruml: Sázku jsem vyhrál já, říká český novinář Jiří Ruml (připr. J. Šmídová), SvSl 8. 12. 1989 + Od ledna nový deník (připr. -jt-), Květy 1989, č. 51; J. Ruml – R. Zeman: Látat nic nebudeme (připr. D. Sedlická), Kmen 1989, č. 52.