ZLATÝ MÁJ 

Zlatý máj byl časopis určený v prvé řadě odborníkům, literárním kritikům a historikům, zvláště specialistům na dětskou literaturu, vycházel však vstříc i potřebám vzdělávací praxe a oslovoval širší okruh studentů a učitelů pedagogických fakult i pedagogů na středních a základních školách.V profilu časopisu se zrcadlily proměny dobového společenského klimatu – od pokultovních osvětových iniciativ přes liberálnějšího ducha šedesátých let a přeceňování politickovýchovných funkcí literatury v období normalizace (projevy a materiály z ustavujícího sjezdu Svazu českých spisovatelů – roč. 1972, propagandistické stati Jaroslava Beránka, antologie ze starších marxistických estetických a literárněteoretických textů Tradice a současnost v roč. 1975) až po uvolnění let devadesátých. Trvalou, opakovaně zdůrazňovanou ambicí Zlatý máj byla však emancipace literatury určené dětem a mládeži, tj. jednak docenění jejího významu v rámci národních literatur, jednak snaha o její kritické zhodnocení a literárněhistorické i literárněteoretické zařazení. V tomto smyslu navazoval Zlatý máj na úsilí starších časopisů Úhor a Štěpnice. Po celou dobu existence publikoval časopis vedle českých článků v široké míře také příspěvky slovenské (mj. Josef Bžoch, Daniel Hevier, Milan Jurčo, Zlatko Klátik, Ján Kopál, Ivan Kupec, František Miko, Andrej Mráz, Július Noge, Vladimír Petrík, Ján Poliak, Hana Ponická, Milan Rúfus, Dušan Slobodník, Martin Sochor, Ján Števček, Tibor Žilka).

Beletrie určená dětskému čtenáři (František Branislav, František Hrubín, Zdeněk Kriebel aj.) byla záhy odsunuta zejména do příloh a časopis se téměř výlučně věnoval teoretickému a literárněhistorickému bádání o literatuře pro děti a mládež. Takové zaměření měla většina studií a článků, jejichž autory byli Marie Bieblová, Drahomíra Čeporanová, Jan Červenka, Vladimíra Frýbová, Miroslava Genčiová, Zdeněk Heřman, Otakar Chaloupka, Vladimír Kovářík, Oldřich Kryštofek, Vratislav Kubálek, HanaMirvaldová, Vladimír Nezkusil, Josef Polák, Naděžda Sieglová, Zdeněk Karel Slabý , Vladimír Stanovský, Václav Stejskal, Josef Šlajer, Jaroslav Tafel, František Tenčík , SvatavaUrbanová, Jaroslav Voráček, František Všetička aj. Obdobně byly motivovány i příspěvky publicistické, např. rozhovory (Jaroslav Dewetter, Karel Hvížďala, Ondřej Neff), ankety (v roč. 1959 velká mezinárodní anketa, která vytvořila předpoklady pro spolupráci Zlatého máje s cizími autory), úvahy a fejetony (Lubomír Vaculík), polemiky apod. Řada studií byla věnována významným osobnostem dětské literatury (rubrika Profily, v roč. 1964 a 1965 velká diskuse o tvorbě Jaroslava Foglara, Vladimír Nezkusil: Genialita Lewise Carrolla –1968), specifickým problémům genologie a jednotlivých žánrů (Miroslava Genčiová: K problémům geneze a historie vědeckofantastické prózy – 1967; Milan Jurčo: Literatúra faktu a jej triedenie – 1972; Vladimír Nezkusil: Základní otázky genologie v literatuře pro děti a mládež – 1973, Parodie a dětská četba – 1984; Oldřich Sirovátka: Lidové pohádky a pověsti jako literární četba – 1976; Dušan Slobodník: K poetike science fiction – 1978) a tématům literárněhistorickým (Jaroslav Voráček –Otakar Chaloupka: Kontury české literatury pro děti a mládež – 1968-69; cyklus Věry Karfíkové k literatuře pro mládež 1900-1945 – roč. 1971; Jaroslav Voráček: Tradice a současnost české literatury pro mládež – 1978; Ondrej Sliacky: Vývinové peripetie slovenskej poézie pre deti v rokoch 1918-1945 – roč. 1984), příp. se zabývala otázkami literární komunikace, zejména recepce (Jana Marhounová: Dítě jako čtenář – 1974; Otakar Chaloupka: Literární kulturnost patnáctiletých – 1975). Zejména v 60. letech spoluutvářeli obsah listu i zahraniční autoři (Marcello Argilli, Michel Butor, Klaus Doderer, Krystyna Kuliczkowska, Horst Künnemann aj.); Zlatý máj se tehdy stal jedním z hlavních koordinačních center bádání o dětské literatuře v Evropě a toto postavení si do určité míry uchovával i v dalších desetiletích. Do pravidelné a po většinu doby dosti obsáhlé recenzní rubriky, která si zvláště v 60. letech všímala i cizojazyčné dětské literatury a zahraničních teoretických prací, přispívali Ilona Borská, MarieČerná, Jan Červenka, EvaČeřovská, René Ditmar, Zdeněk Heřman, Jindřich Hilčr , Otakar Chaloupka, Milan Jurčo, Pavel Kosatík, Zdeněk Kožmín, Oldřich Kryštofek, Vratislav Kubálek, Milada Matějovicová, Vladimír Nezkusil, Milena Nyklová, Viliam Obert, Vladimír Pazourek, ZdeněkPírek, Zdeněk Karel Slabý, Jiří V. Svoboda, Eva Tučná, Věra Vařejková, Zdeněk Vavřík, Zdeněk Zapletal, Marta Žilková aj.

Opakovaně byla věnována pozornost časopisům pro děti (mj. Mezinárodní anketa o dětských časopisech – 1965, hodnocení českých dětských časopisů v č. 7/1969), výstavám dětských knih, nakladatelské praxi, cenám, výročím apod. Množství článků i recenzí se věnovalo otázkám ilustrací (František Holešovský, Arsen Pohribný, Blanka Stehlíková – mj. Svět současné civilizace v ilustracích Kamila Lhotáka – 1977), ale i obecnější uměnovědné problematice (Jan Cigánek: K estetice dětské spontaneity – 1970), folkloru (Karel Horálek), divadlu, filmu, rozhlasu i dalším mediálním produktům určeným dětskému a dospívajícímu publiku (těchto projevů si všímala i recenzní rubrika). Jednotliví spisovatelé byli představováni zejména návodnými, didaktickými výklady beletristických děl zaměřenými na pedagogickou praxi, ukázkami z tvorby, medailony či slovníkovými hesly (Malá galerie autorů literatury pro děti a mládež – počínaje roč. 1967). Výuce a školní praxi byly určeny tzv. metodické klíče, články o čítankách a slabikářích apod. (např. Otakar Chaloupka: Dobrodružná kniha v KMČ a literární výchova – 1969; Eva Štolbová: Co ještě říci o poezii pro děti – roč. 1970; Milena Klasová: Slabikáře české – 1986; čítankám bylo věnováno mj. č. 4/1969). Pravidelné rubriky se výrazněji vyhranily až v 90. letech (mj. Spisovatelé o sobě a o svém díle, profilová rubrika jednotlivých čísel Naše téma). Od 1964 vycházela v každém čísle bibliografie článků o umělecké tvorbě pro mládež, kterou sestavoval Miroslav Halík, v posledních ročnících byly otiskovány pravidelné bibliografické přílohy s přehledy vyšlých českých knih pro děti a mládež.. Na pokračování vycházel Slovník slovenských spisovateľov pre deti a mládež (1972-73, od 1977 navázala rubrika Zo Slovníka slovenských autorov pre deti a mládež) a Mezinárodní slovník spisovatelů dětské literatury (1971-76).
Časopis zanikl z ekonomických důvodů po svém 41. ročníku a 391. čísle. K jeho tradici se přihlásily dva stejnojmenné sborníky, vydané v letech 1999 a 2000.