Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Oldřich KRYŠTOFEK

* 7. 6. 1922, Praha 
 
Básník, autor literatury pro děti
 Otec byl inženýr, matka učitelka. V letech 1933–1941 Kryštofek studoval na klasickém Jiráskově gymnáziu v Praze, kde na něho měl značný vliv literární historik Felix Vodička a filosof Josef Fischer. Po maturitě (1941) se stal v rámci pracovního nasazení pomocným kresličem v Českomoravských strojírnách v Praze–Libni. Roku 1944 byl zatčen a vězněn na Pankráci, v Malé terezínské pevnosti a v koncentračním táboře Flossenbürg. V roce 1945 se stal redaktorem deníku Mladá fronta (nejprve vedl oddělení reportáží, poté kulturní rubriku) a souběžně studoval pět semestrů na FF UK. Od roku 1949 aktivně působil v pionýrském a mládežnickém hnutí, kde zastával řadu funkcí (mj. v letech 1968–1970 předseda české rady Pionýra). V roce 1949 musel odejít z Mladé fronty do výroby mj. za svou účast při šíření tzv. protinezvalovského pamfletu, bylo s ním zahájeno stranické řízení a z pozice člena strany byl přeřazen do pozice kandidáta (jeho otec byl v témže roce odsouzen a uvězněn v Jáchymově). Kryštofek nastoupil do smíchovské Škodovky, zpočátku jako dělník, později jako redaktor závodního rozhlasu a časopisu Škodovák. V letech 1952–1953 působil v Československém rozhlasu, poté od roku 1953 do roku 1956 v Československé televizi jako dramaturg redakce Televize dětem. V období 1956–1961 byl šéfredaktorem Pionýrských novin, poté se až do roku 1964 věnoval pouze literární tvorbě a publicistice. Od roku 1964 byl vedoucím redaktorem Zrcadla kultury Československého rozhlasu. V roce 1970 byl nucen z politických důvodů rozhlas opustit, během normalizace nesměl oficiálně publikovat, udržoval kontakty s autory samizdatových edic a opakovaně byl vyslýchán a pronásledován Státní bezpečností. V roce 1974 mu byl přiznán částečný a od roku 1977 plný invalidní důchod. Od roku 1984 žil převážně v obci Pístovice u Vyškova.
 

Debutoval roku 1940 v časopise Jitro. Dále přispíval zejména do deníků Mladá fronta, PráceObrana lidu (zde zejména divadelní kritiky) a do časopisů Akord, Řád, Doba, My, Kulturní politika, Štěpnice, Mateřídouška, Literární noviny, Tvorba, Ohníček, Pionýr, Pionýrské noviny, Učitelské noviny, Vedoucí pionýrů Zlatý máj. Redigoval periodika Český domov (1945–1947), Karavana (1946–1947), Štěpnice (1948–1949) a Raketa (dětská příloha deníku Práce, 1962–1964) a řídil dětské knižnice Bubu (pohádky, 1947–1949) a Střelka (1960–1963). Kromě dlouholeté součinnosti s dětským a mládežnickým vysíláním Československého rozhlasu a Československé televize jednorázově spolupracoval s filmem (námět k filmu Kuřata na cestách, 1961, sc. Milan Pavlík; r. Václav Vorlíček). V letech 1965–1970 napsal pro Divadlo Viola scénáře pořadů Inspirace aneb Večer u carevny (1965, z díla Isaaka Babela a Anny Achmatovové); České vánoce (1967 spolu s Josefem Henkem) a Křičící ryba (1970, poezie Oldřicha Mikuláška), jednoho představení se ujal jako režisér Křehký letopočet – Dvanáct (1967, verše Osipa Mandelštama a Alexandra Bloka). S Violou spolupracoval i v sedmdesátých letech, kdy nemohl z politických důvodů publikovat. V rukopisu zůstalo Čtení o Viole (1970), nevyšla ani studie o dětské literatuře a jejím vývoji Děti, knížky a my, připravovaná roku 1970 k vydání ve Státním pedagogickém nakladatelství. V samizdatové Edici Petlice publikoval básnickou sbírku Malá říkání roku 1976 (1977), v autorském samizdatu vydal dále sbírky Barevná stráň (1980), Smím přece (1982), Balady krátké a kratší (1984) a Lístky do památníku (1985), studii o Jaroslavu Seifertovi Poněkud dlouhé vyznání (1981), vzpomínky a komentáře Dvanáct zastavení u Jaroslava Seiferta a díky jemu... (1982), a dvoudílný životopis Erika Kolára Když. Kniha – dokument o českém loutkáři JUDr. Eriku Kolárovi (1982, v roce 1996 část prvního dílu na pokr. v časopise Loutkář uveřejnil pod názvem Sedmiramenný svícen Petr Pavlovský). Spolu s manželkou Milenou vydal též řadu příležitostných samizdatových bibliofilií (s kresbami Alfréda Fuchse) obvykle k narozeninám dcery či jako PF, mj.: O domově (1977); Rybička (1978); Dalekoskok (1981); Planeta Suterén (1982); Na dně jezera. Triptych roku 1984 (1985) a Rybičky nezdraví... (1984). Mnohé samizdatové publikace v osmdesátých letech i sám editoval a vydal (Jaroslav Seifert, Erik Kolár, Jan Skácel, Ladislav Fikar, Ivan Blatný, Milena Kryštofková). Přispěl do samizdatových ročenek Československý fejeton-fejtón 1975/76 1976/77, do sborníků statí a vzpomínek na Erika Kolára Měl jsem krásný život... (1978) a do sborníku k 65. narozeninám Jaromíra Hořce Dialog s časem (1986). – Užíval pseudonymu Oldřich Svatý (poezie v Národní práci 1944) a šifer ok, -ok.

 Kryštofkova básnická tvorba prošla několika proměnami a vlivy. Jestliže její počátky nesou výrazné stopy poezie Jiřího Wolkra a Vítězslava Nezvala (Ukrytá v korálech), osobní prožitek války a vězení i vliv Ortenovy tvorby autorův vztah ke skutečnosti prohloubily a daly jeho veršům osobitost (Bolehlav). Následnými (výhradně časopisecky publikovanými) verši se pak Kryštofek stal jedním z hlavních představitelů socialistické budovatelské poezie. Ke konci padesátých let se vrátil k tradičnímu typu milostné lyriky, v níž ovšem svou politickou angažovanost nadále vtěloval do optimistického přitakání životu (Modrá obloha). Naopak jeho poezie z poloviny sedmdesátých let má hořce konfesijní charakter (Malá říkání roku 1976; Smím přece). – Ucelenou kapitolu tvoří Kryštofkova činnost pro děti a mládež. Kromě mnoha organizačně teoretických a programových úvah a článků, jež vyplynuly z jeho aktivity v pionýrském a mládežnickém hnutí, k ní náleží i několik básnických a prozaických děl, v nichž dokázal dovedně skloubit literární námět s didaktickým zřetelem. Svůj zájem o literaturu promítl také do mnoha recenzí v denním tisku a odborných časopisech, v nichž se zaměřoval zejména na dramatickou tvorbu (značnou pozornost věnoval divadlu pro děti a mládež).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Ukrytá v korálech (BB 1941); Hranice (BB 1945); Bolehlav (BB 1946); Příběhy Ilji Muromce (PP pro ml., 1948); O radostných písmenkách (P pro děti, 1948); Leťte, mláďata (P pro ml., 1957); Modrá obloha (BB 1958); Modrou dálkou světa (BB pro ml., 1962); Malá říkání roku 1976 (BB, Mnichov 1984).
Překlady: I. Vasilenko: Boj o hvězdičku (1951, s A. Hálovou); H. Volanská: Tajemství (1952); K. Szpalski – M. Załucki: O dvanácti havranech a bílé holubici (1953).
Ostatní práce: Mladé Československo (1959, s D. Hajnou); The Theatre for Childern and Youth in Czechoslovakia (př. J. Marhan, 1965).
Příspěvky ve sbornících: Válečná poesie SSSR (1945); Leť, bílá holubičko! (1951); Vítáme Dědu Mráze (b.d., 1954, zde verš. hra Děda Mráz přijíždí); Písně Rudých průkopníků (1959); 7. světový festival mládeže a studentstva ve Vídní (1959); Rok za rokem (1962); Čára na zdi (1977); Rudolfu Havlovi: sborník k 70. narozeninám (1981); ...a co si o tom myslíte Vy? Odpovědi na anketu (1986); Generace 45 / Pamětníci Mladé fronty 1945–1950/ (1997).
Uspořádal, vydal a redigoval: Sborník 1. světového festivalu mládeže a studentstva v Praze (1947); Od slov k činům. Sjezd čs. spisovatelů 4. – 6. 3. 1949 (1949, s J. Nohou); Rudý květ (výbor z časopisů proletářských dětí předmnichovské republiky, 1954); Vějíř (sb. BB pro ml., 1958, se S. Pilkovou); O velké divadlo pro malé diváky (sb., 1959, s E. Kolárem); Písně Rudých průkopníků (zpěvník, 1959); Rok za rokem (sb., 1962); Čítanka pro 4. ročník (1962, s T. Mackem a M. Koukalovou); Každou vteřinu (sb. poezie pro ml., 1964, se Z. K. Slabým a H. Polákovou); Vzpomínky Václava Vacka a Marie Vackové (1964, lit. úprava, s A. Kantorovou).

LITERATURA

Studie a články: H. Poláková: Poezie pro „nepoetický“ věk, ČJL 13, 1962/1963, č. 9; jšr. (= J. Šnobr): Oldřich Kryštofek, ZM 1969, č. 7, příloha; (vv) /= V. Vondra/: Viola o Kryštofkovi, SvSl 19. 11. 1990; R. Matys: Oldřich Kryštofek. Básník, publicista, redaktor a dramaturg, Svět rozhlasu 2012, č. 27; rtl (= D. Hertl): Nic není zadarmo, platí se i za naivitu, Týdeník Rozhlas 2020, č. 48.
Recenze: Ukrytá v korálech: L. Č. (= L. Čivrný), Čteme 1941, č. 14; ft (= F. Tichý), LidN 6. 9. 1941; Bojar, Studentský časopis 1941/1942, č. 1; strn (= J. Strnadel), Národní práce 15. 10. 1941; F. Listopad, Řád 1942, č. 4 * Hranice: J. Pilař, ZN 9. 9. 1945; J. Morák, MF 4. 10. 1945; K. P. (= K. Polák), PL 2. 9. 1945; ar, Rovnost 8. 9. 1945; Z. Urbánek, Národní osvobození 22. 9. 1945; vbk (= V. Běhounek), Práce 22. 9. 1945; J. Morák, MF 4. 10. 1945; J. Janů, Svobodné noviny 10. 10. 1945; V. Kovařík, Umělec 1945, č. 9; J. Grossman, My 45, 1945, č. 9; zš (= Z. Šmíd), Vyšehrad 1945, č. 7; JH (= J. Hájek), RP 22. 12. 1945 * Bolehlav: I. S. (= I. Slavík), LD 23. 5. 1946; AMP (= A. M. Píša), Práce 9. 7. 1946; G. (= F. Götz), Národní osvobození 26. 6. 1946; lk (= L. Kundera), Rovnost 11. 7. 1946; list. (= F. Listopad), My 46, 1946, č. 28; J. Janů, Svobodné noviny 6. 8. 1946; J. Pilař, ZN 11. 8. 1946; D. Šajtar, My 46, 1946, č. 43; J. B. Č. (= J. B. Čapek), Naše doba 1946/1947, č. 4; jšr. (= J. Šnobr), Česká osvěta 1947, č. 6/7 * Modrá obloha: J. Opelík, HD 1958, č. 10; gf (= G. Francl), LD 15. 6. 1958; V. Stejskal, RP 30. 8. 1958; K. Hrách, Květen 1957/1958, č. 12 * Malá říkání roku 1976: H. S. (= Helena Střítecká), Zpravodaj (Curych) 1985, č. 3.
Rozhovory: an., Růst 1947, č. 7/8; D. Palacká, ZN 27. 11. 1966; L. Razimová, VP 2. 6. 1969.
Nekrology: mj. (= Milan Jungmann), Obsah (smz.) 1985, č. 10 + Listy (Řím) 1986, č. 1; K. Kyncl: Svědectví (Paříž) 1986, č. 77.
Autor hesla: Jaroslav Med (1995); Eduard Burget (2021)
Aktualizace hesla: 18. 7. 2021 (eb)
 
zpět na hlavní stranu